Dotaz:
Střední rod
Konkrétní dotaz:
Prosím o zdůvodnění, proč ve 2. p. mn. č. je tvar vlhk a nikoliv vlhek. Nemám k dispozici všechny mluvnice, osobně se mi mnohem více líbí tvar vlhk než vlhek, ale asi by to chtělo podpořit nějakou taxativní výjimkou v nějakém vydání mluvnice, případně tuto výjimku do budoucích vydání mluvnic vložit.
Klíčové slovo:
vlhko, vlhka
Odpověď:
V mluvnicích se lze dočíst o tom, že existují podstatná jména středního rodu patřící ke vzoru „město“, která (1) mají v 2. p. mn. č. podoby s vkladným -e- (jablek, pravítek, středisek, světel), a jména, která (2) v daném pádě toto vkladné -e- nemají (měst, aut, hejn, gest, salt aj.). Tento stav je způsobený poměrně složitým historickým vývojem (jednak pravidelnými hláskovými změnami při zanikání tzv. jerů, jednak dalším následným analogickým ovlivňováním mezi slovy jednoho a druhého typu). Dnešní stav popsaný výše je tudíž nutné přijmout takový, jaký je, a uvědomit si, že jej nevytvořila žádná apriorní pravidla (ale historický vývoj) a že tato pravidla (obvykle popisovaná v mluvnicích) jsou odvozena z tohoto reálného stavu. Nemáme tedy žádné jednoznačné pravidlo, které by nám nutně a jednoznačně určilo, ke kterému z typů (1) a (2) konkrétní podstatné jméno patří. Je pravda, že mluvnice uvádějí, že v případech, v nichž jsou před koncovým -o dvě souhlásky, dochází k alternaci 0 – e, ani toto pravidlo však neplatí pro všechna takto vymezená jména, srov. právě hejno – hejn, salto – salt, gesto – gest aj.) Ve skutečnosti je to tak, že jako rodilí mluvčí češtiny u běžných frekventovaných tvarů (a frekventovaných slov) jednoduše víme, že např. slovo jablko (a další) je slovo typu (1), zatímco slovo město (a další) je slovo typu (2). V mluvnici nejsou zapsána žádná pravidla, která daný stav vytvářejí – tento stav je v nich pouze zachycen.
Slovo vlhko má takový význam, že od něj jen málokdy potřebujeme vytvořit tvar 2. p. mn. č. Na internetu nenalezneme v přirozeném kontextu ani jeden tento tvar. Bez znalosti toho, jak (už) dané slovo funguje v úzu, tedy není možné tzv. správný tvar 2. p. mn. č. vytvořit na základě určité analogie. Je prostě nutné (pokud se reálně neužívá) jej ad hoc stanovit. Jméno vlhko má sice před koncovým -o dvě souhlásky, víme-li však, že z pravidla, které říká, že „stojí-li před -o dvě souhlásky, dochází k alternaci 0 – e“, existují výjimky, nemůžeme vědět, zda výraz vlhko patří mezi pravidla nebo výjimky. Nevyskytuje-li se tento tvar v úzu, musíme se „nějak“ rozhodnout. To jsme učinili i v naší Internetové jazykové příručce. Rozhodli jsme se pro tvar vlhk. Souhlasíme však, že vyloučený není v zásadě ani tvar vlhek.
Zvažované varianty:
vlhk
vlhek