Kategorie:
Souřadné spojení složek několikanásobných větných členů – dvojité spojovací výrazy (čárka mezi složkami)
Dotaz:
Píše se v daném spojení čárka?
Klíčové slovo:
jak – tak
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka před výrazem „tak“ v následující větě? „Účastníci jednání se shodli na tom, že se oblasti automotive i nadále daří jak na severní Moravě(,) tak celostátně.“
Jsou-li složky několikanásobného větného členu spojeny dvojitými spojovacími výrazy, píše se před spojovacím výrazem u druhé složky čárka (viz „konkrétní případ“).
Oblast:
Pravopis – ostatní interpunkce
Kategorie:
Souvýskyt interpunkce
Dotaz:
Pořadí různých interpunkčních znamének
Klíčové slovo:
přímá řeč
Zvažované varianty:
,"
",
Konkrétní dotaz:
Když je přímá řeč následována uvozovací větou, píše se čárka před koncovou uvozovkou, nebo za ní?
Když je přímá řeč následována uvozovací větou, interpunkční znaménko se píše před koncovou uvozovku přímé řeči.
Oblast:
Pravopis – ostatní interpunkce
Kategorie:
Tečka
Dotaz:
Tečka za graficky samostatným celkem
Klíčové slovo:
tečka
Konkrétní dotaz:
Je potřeba napsat tečku za výpovědí, která je graficky oddělena od svého okolí?
Pokud je výpověď svou grafickou úpravou dostatečně odlišena od svého okolí (např. stojí na samostatném řádku), tečku na konci nepíšeme. Jde-li však např. o nápis větné povahy, tečka za ním být může.
Oblast:
Pravopis – ostatní interpunkce
Kategorie:
Pomlčka
Dotaz:
Vztah „a, až, od ... do, versus“ mezi jednoslovnými výrazy
Klíčové slovo:
pomlčka
Konkrétní dotaz:
Jak se pravopisně signalizuje vztah „a, až, od ... do, versus“ mezi jednoslovnými výrazy?
Chceme-li vyjádřit vztah „a, až, od ... do, versus“ mezi jednoslovnými výrazy, spojujeme tyto výrazy pomlčkou psanou natěsno, bez mezer.
Oblast:
Pravopis – psaní interpunkční čárky
Kategorie:
Souřadné spojení složek několikanásobných větných členů – slučovací poměr
Dotaz:
Píše se v daném spojení čárka?
Klíčové slovo:
stejně jako
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka před výrazem „stejně jako“ v následující větě? „S kartou [anonymizováno] můžete navštívit vybraná golfová odpaliště a seznámit se s úplnými základy golfu, stejně jako s pravidly odpalu.“
Jestliže je konstrukce se „stejně jako“ užita coby výrazový prostředek slučovacího poměru, píšeme před ní čárku (viz „konkrétní případ“).
Nejnovější odpovědi
Oblast:
Tvarosloví
Kategorie:
Skloňování – zájmena
Dotaz:
Zájmeno vymezovací
Klíčové slovo:
sám; sama sebe; sebe sama
Konkrétní dotaz:
Nejsem si jistá, jak pracovat se spojeními typu „sebe sama / sama sebe“. V ženském rodě bych klidně použila jak formulaci „přesvědčila sama sebe“, tak „přesvědčila sebe sama“, ale u analogických vyjádření v mužském rodě se mi líbí pouze spojení „přesvědčil sám sebe“, varianta „přesvědčil sebe sám“ mi zní dost divně. Čím to může být?
Užívání různých tvarů zájmena „sám“ ve spojení se zájmenným tvarem „sebe“ se podrobně věnuje K. Dvořáková v článku Zkoumání sama sebe a sebe sama (Naše řeč, 108(2), s. 79–92, dostupné online: https://asjournals.lib.cas.cz/naserec/article/uuid:4e8861d9-1e87-4baa-a169-e948142d0286/pdf?oblast=V%C4%9Bdy%20o%20jazyce). Článek zachycuje následující pravidelnosti:
1. Tvar zájmena „sám“ se může shodovat jednak s podmětem (Petr přesvědčil sám sebe, Jiřina přesvědčila sama sebe), jednak s předmětem sebe (Petr přesvědčil sebe sama / sebe samého, Jiřina přesvědčila sebe samu).
2. Doplněk „sám“ řízený podmětem se běžně vyskytuje těsně za slovesem (přesvědčil sám sebe, přesvědčila sama sebe), kdežto doplněk řízený předmětem až za zájmenem „sebe“ (přesvědčil sebe sama / sebe samého, přesvědčila sebe samu). V druhém případě se v nezanedbatelné míře setkáváme též s opačným slovosledem, ovšem pouze u jmenných tvarů (tj. „přesvědčil sama sebe“, „přesvědčila samu sebe“, nikoliv „přesvědčil samého sebe“). Naproti tomu pro první případ, doplněk řízený podmětem, to neplatí, vyjádření typu „přesvědčil sebe sám“ zřejmě nejsou pro uživatele jazyka obecně přijatelná.
3. Umístění tvaru zájmena „sám“ za výrazem „sebe“ je preferováno také při užití po předložkách pojících se s druhým pádem (měl ze sebe sama / sebe samého lepší pocit, měla ze sebe sama / sebe samé lepší pocit) či po verbálních substantivech (překonání sebe sama / sebe samého / sebe samé / sebe samých), neboť v těchto případech nemůže být tvar zájmena „sám“ řízen podmětem, ale jedině předmětem. Nicméně poměrně vysoký počet výskytů spojení „sama sebe“ po verbálních substantivech ukazuje, že v tomto kontextu je pro mnohé uživatele češtiny přijatelné i toto konkrétní spojení zájmenných tvarů (tj. „překonání sama sebe“, nikoliv však „překonání samého / samé / samých sebe“).
4. Spojení „sama sebe / sebe sama“ mohou někteří uživatelé češtiny vnímat jako ustrnulé. Proto se v menší míře setkáváme i s formulacemi typu „Jiřina přesvědčila sebe sama“, které jsou problematické z hlediska slovosledného uspořádání zájmen (viz body 1 a 2), či s formulacemi „trenéři našli sebe sama / sama sebe“, kde je zájmenný tvar „sama“ nenáležitě užit jako tvar množného čísla rodu mužského. Taková užití jsou spíše okrajová, nelze je považovat za obecně přijatelná, a proto je nedoporučujeme.
Oblast:
Tvarosloví
Kategorie:
Skloňování – obecná jména
Dotaz:
Střední rod
Klíčové slovo:
vlhko, vlhka
Zvažované varianty:
vlhk
vlhek
Konkrétní dotaz:
Prosím o zdůvodnění, proč ve 2. p. mn. č. je tvar vlhk a nikoliv vlhek. Nemám k dispozici všechny mluvnice, osobně se mi mnohem více líbí tvar vlhk než vlhek, ale asi by to chtělo podpořit nějakou taxativní výjimkou v nějakém vydání mluvnice, případně tuto výjimku do budoucích vydání mluvnic vložit.
V mluvnicích se lze dočíst o tom, že existují podstatná jména středního rodu patřící ke vzoru „město“, která (1) mají v 2. p. mn. č. podoby s vkladným -e- (jablek, pravítek, středisek, světel), a jména, která (2) v daném pádě toto vkladné -e- nemají (měst, aut, hejn, gest, salt aj.). Tento stav je způsobený poměrně složitým historickým vývojem (jednak pravidelnými hláskovými změnami při zanikání tzv. jerů, jednak dalším následným analogickým ovlivňováním mezi slovy jednoho a druhého typu). Dnešní stav popsaný výše je tudíž nutné přijmout takový, jaký je, a uvědomit si, že jej nevytvořila žádná apriorní pravidla (ale historický vývoj) a že tato pravidla (obvykle popisovaná v mluvnicích) jsou odvozena z tohoto reálného stavu. Nemáme tedy žádné jednoznačné pravidlo, které by nám nutně a jednoznačně určilo, ke kterému z typů (1) a (2) konkrétní podstatné jméno patří. Je pravda, že mluvnice uvádějí, že v případech, v nichž jsou před koncovým -o dvě souhlásky, dochází k alternaci 0 – e, ani toto pravidlo však neplatí pro všechna takto vymezená jména, srov. právě hejno – hejn, salto – salt, gesto – gest aj.) Ve skutečnosti je to tak, že jako rodilí mluvčí češtiny u běžných frekventovaných tvarů (a frekventovaných slov) jednoduše víme, že např. slovo jablko (a další) je slovo typu (1), zatímco slovo město (a další) je slovo typu (2). V mluvnici nejsou zapsána žádná pravidla, která daný stav vytvářejí – tento stav je v nich pouze zachycen.
Slovo vlhko má takový význam, že od něj jen málokdy potřebujeme vytvořit tvar 2. p. mn. č. Na internetu nenalezneme v přirozeném kontextu ani jeden tento tvar. Bez znalosti toho, jak (už) dané slovo funguje v úzu, tedy není možné tzv. správný tvar 2. p. mn. č. vytvořit na základě určité analogie. Je prostě nutné (pokud se reálně neužívá) jej ad hoc stanovit. Jméno vlhko má sice před koncovým -o dvě souhlásky, víme-li však, že z pravidla, které říká, že „stojí-li před -o dvě souhlásky, dochází k alternaci 0 – e“, existují výjimky, nemůžeme vědět, zda výraz vlhko patří mezi pravidla nebo výjimky. Nevyskytuje-li se tento tvar v úzu, musíme se „nějak“ rozhodnout. To jsme učinili i v naší Internetové jazykové příručce. Rozhodli jsme se pro tvar vlhk. Souhlasíme však, že vyloučený není v zásadě ani tvar vlhek.
Oblast:
Tvarosloví
Kategorie:
Skloňování – obecná jména
Dotaz:
Ženský rod
Klíčové slovo:
technoparty, techno party
Konkrétní dotaz:
Jak mám prosím utvořit množné číslo od slova technoparty?
Výraz technoparty je nesklonný a v množném čísle si zachovává stejný tvar jako v čísle jednotném (dvě technoparty apod.).
Oblast:
Tvarosloví
Kategorie:
Skloňování – obecná jména
Dotaz:
Mužský rod životný
Klíčové slovo:
kynkažu
Zvažované varianty:
kynkažu
kynkažua
Konkrétní dotaz:
Řešíme v redakci problém skloňování amazonského medvídka, v 1. p. j. č. kynkažu. Jde nám především o 4. p. mn. č. – má být kynkažuy, kynkažuje anebo kynkažue?
Se slovem kynkažu doporučujeme zacházet stejně jako se slovy kakadu, marabu, zebu, kudu atp., tzn. ponechat jej buď nesklonné (ten malý kynkažu, bez toho malého kynkažu, dva malí kynkažu, vidím dva malé kynkažu atd.), nebo ho skloňovat podle vzoru „pán“ (ten kynkažu, bez kynkažua, ke kynkažuovi, vidím kynkažua, o kynkažuovi, s kynkažuem, dva kynkažuové, bez dvou kynkažuů, ke dvěma kynkažuům, vidím dva kynkažuy, o dvou kynkažuech, se dvěma kynkažuy). Použít lze obě možnosti, v jednom textu je ovšem vhodné zacházet se slovem jen jedním způsobem.
Oblast:
Tvarosloví
Kategorie:
Skloňování – obecná jména
Dotaz:
Obecný dotaz
Klíčové slovo:
paňáca
Zvažované varianty:
paňáci
paňácy
Konkrétní dotaz:
Dovoluji si Vás kontaktovat stran skloňování slova paňáca (ve 2. p. j. č.). Pokud se zde upřednostňuje měkkost, nerozumím nedůslednosti a vytváření výjimek: hecy, trucy, placy, frcy, tácy, puncy, kibucy, hospicy. Má prvotní jistota v případě paňáci pramenila právě z odkazu na dodržování vzoru jako ve výrazu kecy, tak hojně užívaném hovorově i v denním tisku! Osobně bych přidal k výčtu ještě hovorové renoncy a životné kibic a financ (rozumějte berního úředníka), kteří se ovšem skloňují podle vzoru „muž“ (2. p. finance, 7. p. mn. č. financi, kibici).
„Předseda“ je životný vzor. Proč u paňáci dostává přednost měkkost před životností? Stejně tak u Máši nebo Lubici je opět upřednostněna měkkost navzdory vzoru. V opačném případě by mělo logiku užití „měkké přednosti“ v případě keců, kibuců atd., u nichž naopak respektujeme vzor. Je tedy pro mé logické a „pravidelné“ upřednostnění měkkosti rozhodujícím faktorem životnost, byť nerespektuje vzor (Máša, paňáca)? Nebo je toto pravidlo nelogickou svévolí? Nebo historickým územ, vzniklým z logické nedůslednosti jazykopcytce? Kdy upřednostnit měkkost? Kdy vzor? Nelogičnost ústí v každodenní chybovost...
Celý problém vznikl tím, že Josef Dobrovský ve své Zevrubné mluvnici jazyka českého z roku 1809 kodifikoval c jako měkkou souhlásku (na rozdíl od d, t, z, které chápal jako obojetné). Do té doby se psalo (podle tzv. bratrského pravopisu) po hláskách s, z, c vždy tvrdé y. V druhé polovině 20. století se o problému několikrát diskutovalo, naposled v článku Roberta Adama „Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra mistra Kopanici.“ Je c měkké, nebo obojetné? (NŘ 86, 2003, s. 169–180) a stati Františka Daneše O písmenku c a o písmenkách a hláskách vůbec (NŘ 91, 2008, s. 127–134). Proti názoru, že měkké c je omyl a že by mělo být chápáno jako obojetné, stojí argumenty, které takovou změnu nedoporučují – např. by se ztratila souvislost jmen jako Kopanica se zástupci téhož typu, ovšem s pravopisně měkkou souhláskou, jako jsou Píša, Váňa apod.
Jelikož je tedy c měkká souhláska, píšeme po ní ve slovech českého původu vždy měkké i, až na některé výjimky. Těmi jsou jednak podstatná jména rodu mužského neživotného, vzor „hrad“ (tác, kec, renonc, truc apod.), jednak trojvýchodná přídavná jména, jejichž základ končí na c (bezkopcý, bezpalcý).
Otázka, proč tyto výjimky existují, je pochopitelná. Je to z toho důvodu, že u vzoru „hrad“ ani u vzoru „mladý“ nemá čeština měkký podvzor, jako je např. paňáca (nebo také bača) u vzoru „předseda“. Všimněte si, že se podle vzoru „hrad“ neskloňuje žádné podstatné jméno, které by končilo měkkou souhláskou (samozřejmě kromě c), stejně tak je tomu i u vzoru „mladý“. U vzoru „předseda“ je to jinak – máme podstatná jména mužského rodu jako Láďa, Míša, Kája, rádža, ťunťa apod., jejichž kořen končí měkkou souhláskou, a existenci měkkého podvzoru proto ospravedlňují. Stejně tak je tomu i u dalšího vzoru, kde se může vyskytnout spojení c + i/y, a to „žena“ (podvzor skica – Naďa, Máša, Růža, káča atd.). U vzoru „muž“, který uvádíte, naopak neexistuje možnost podvzoru tvrdého – neskloňují se podle něj žádná podstatná jména, která by končila na tvrdou souhlásku (slovo financ tudíž skloňujeme jedině s měkkým i). Nejde tedy o problém životnosti/neživotnosti, jak se domníváte.
Procházet klíčová slova