Kategorie:
Souřadné spojení složek několikanásobných větných členů – dvojité spojovací výrazy (čárka mezi složkami)
Dotaz:
Píše se v daném spojení čárka?
Klíčové slovo:
jak – tak
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka před výrazem „tak“ v následující větě? „Účastníci jednání se shodli na tom, že se oblasti automotive i nadále daří jak na severní Moravě(,) tak celostátně.“
Jsou-li složky několikanásobného větného členu spojeny dvojitými spojovacími výrazy, píše se před spojovacím výrazem u druhé složky čárka (viz „konkrétní případ“).
Oblast:
Pravopis – ostatní interpunkce
Kategorie:
Souvýskyt interpunkce
Dotaz:
Pořadí různých interpunkčních znamének
Klíčové slovo:
přímá řeč
Zvažované varianty:
,"
",
Konkrétní dotaz:
Když je přímá řeč následována uvozovací větou, píše se čárka před koncovou uvozovkou, nebo za ní?
Když je přímá řeč následována uvozovací větou, interpunkční znaménko se píše před koncovou uvozovku přímé řeči.
Oblast:
Pravopis – ostatní interpunkce
Kategorie:
Tečka
Dotaz:
Tečka za graficky samostatným celkem
Klíčové slovo:
tečka
Konkrétní dotaz:
Je potřeba napsat tečku za výpovědí, která je graficky oddělena od svého okolí?
Pokud je výpověď svou grafickou úpravou dostatečně odlišena od svého okolí (např. stojí na samostatném řádku), tečku na konci nepíšeme. Jde-li však např. o nápis větné povahy, tečka za ním být může.
Oblast:
Pravopis – ostatní interpunkce
Kategorie:
Pomlčka
Dotaz:
Vztah „a, až, od ... do, versus“ mezi jednoslovnými výrazy
Klíčové slovo:
pomlčka
Konkrétní dotaz:
Jak se pravopisně signalizuje vztah „a, až, od ... do, versus“ mezi jednoslovnými výrazy?
Chceme-li vyjádřit vztah „a, až, od ... do, versus“ mezi jednoslovnými výrazy, spojujeme tyto výrazy pomlčkou psanou natěsno, bez mezer.
Oblast:
Pravopis – psaní interpunkční čárky
Kategorie:
Souřadné spojení složek několikanásobných větných členů – slučovací poměr
Dotaz:
Píše se v daném spojení čárka?
Klíčové slovo:
stejně jako
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka před výrazem „stejně jako“ v následující větě? „S kartou [anonymizováno] můžete navštívit vybraná golfová odpaliště a seznámit se s úplnými základy golfu, stejně jako s pravidly odpalu.“
Jestliže je konstrukce se „stejně jako“ užita coby výrazový prostředek slučovacího poměru, píšeme před ní čárku (viz „konkrétní případ“).
Nejnovější odpovědi
Oblast:
Lexikologie
Kategorie:
Vhodnost/správnost užití
Dotaz:
Výběr ze dvou variant
Klíčové slovo:
jít o; jednat se o
Zvažované varianty:
jít o
jednat se o
Konkrétní dotaz:
Je stylový rozdíl mezi vazbou „jít o“ a „jednat se o“?
Budovaný Akademický slovník současné češtiny uvádí slovesa jednat se a jít ve významu ‚týká se něčeho, někoho, je to • záleží na něčem, na někom‘ jako zcela synonymní bez stylových rozdílů.
Oblast:
Lexikologie
Kategorie:
Vhodnost/správnost užití
Dotaz:
Vhodnost/správnost slova
Klíčové slovo:
druhak; jednak – druhak
Konkrétní dotaz:
Je spojení jednak – druhak správné? Neměl by mít spojovací výraz spíš podobu jednak – jednak?
Spojkový výraz jednak – druhak je v Akademickém slovníku současné češtiny hodnocen jako kolokviální, v tradičním označení tedy jako nespisovný. Pisatelé jej užívají pouze v neformálních textech, příp. jako prostředek ozvláštnění textu. Výraz druhak je problematický také z hlediska slovotvorby: Není totiž utvořen analogicky ke slovu jednak, protože vychází z číslovky řadové (druhý), zatímco jednak je utvořeno z číslovky základní (jeden). Zpětnou analogií bychom tedy vlastně měli říkat prvak.
Oblast:
Pravopis – hranice slova
Kategorie:
Spřežky a spřahování
Dotaz:
Dohromady, nebo zvlášť?
Klíčové slovo:
po čas
Zvažované varianty:
po čas
počas
Konkrétní dotaz:
Místo výrazu během někdy používám výraz počas, např. počas dovolené musel pracovat. Byl jsem upozorněn, že to v českém textu není vhodné. Jak to je?
Spřežka počas je běžná ve slovenštině – uvádějí ji např. Krátky slovník slovenského jazyka 4 z roku 2003 nebo Pravidlá slovenského pravopisu z r. 2013 či Ortograficko-gramatický slovník slovenčiny z r. 2022. Jako synonymní jsou pro slovo počas uváděna např. spojení v priebehu nebo v čase.
Normativní příručky češtiny, a to ani ty nejnovější, jakou je např. Internetová jazyková příručka, však spřežku počas zatím nepřipouštějí. V korpusu SYN sice zadáním slovního tvaru počas nalezneme 144 výskytů, po jejich (manuálním) přetřídění je však zřejmé, že pouze v případě 56 dokladů jde o význam ‚během‘, dalších 44 výskytů jsou chybné zápisy podstatného jména počasí (které vznikly odtržením koncového -í), popřípadě jde o jeho zastaralou a nářeční variantu počas (tu s výkladem významu ‚počasí, povětrnost‘ uvádí např. starší PSJČ). Ve 39 případech jde o slovenské kontexty, citace slovenských mluvčích apod. a 2 doklady tvoří chybné zápisy slova poločas. Pro oficiální texty lze doporučit psaní zvlášť – to jednoznačně převažuje i v praxi (korpus zachycuje 1026 dokladů). Vaše příkladová věta by tedy mohla být zapsána: Po čas dovolené musel pracovat.
Oblast:
Pravopis – hranice slova
Kategorie:
Zápis slova
Dotaz:
Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
Klíčové slovo:
dvacetjednička
Zvažované varianty:
dvacetjednička
dvacet jednička
Konkrétní dotaz:
Jak se píše dvacet( )jednička a vůbec výrazy tohoto typu bez ohledu na konkrétní číselné obsazení? Dohromady, nebo jako dvě slova? Vím, že dvacet jedna se píše zvlášť a jednadvacítka dohromady, ale dvacet( )jedničkou si nejsem jistá a nikde jsem k tomu nic nenašla.
Samotná odpověď může být krátká: podstatné jméno dvacetjednička je jedno slovo (označuje jednu skutečnost, nikoliv spolu nesouvisející dvacítku a jedničku), doporučujeme ho tedy jako jedno slovo i psát. Jenže i jedna skutečnost může být v češtině pojmenována víceslovně (např. Jindřichův Hradec, Bosna a Hercegovina, liška obecná, liška podšitá, dělat drahoty aj.), dotaz tedy není vůbec triviální.
Základní číslovky umožňují slovně vyjádřit jakkoli vysoké číslo. Jejich psaní po jednotlivých slovech má praktické výhody, ve vyšších řádech pomáhají mezery udržet přehlednost – zvažme např. hypotetických 987 654 321 Kč, tedy devět set osmdesát sedm miliónů šest set padesát čtyři tisíc(e) tři sta dvacet jedna korun(a). S velikostí čísel roste v případě jejich názvů i nepřehlednost. Vyjdeme-li od nejnižších řádů uvedené částky, je třistadvacetjednička poněkud na hraně snadné čitelnosti, o řád vyšší čtyřitisícetřistadvacetjednička už je velmi nepřehledná.
Podstatné je, že se u názvů čísel, jako je dvacetjednička, do tak vysokých čísel v praxi vůbec nedostáváme. Lze tvrdit, že čím vyšší je číslo, jímž nějakou věc označíme, tím menší je pravděpodobnost, že je taková věc dost významná na to, aby se o ní mluvilo jako o svébytné.
Dvacetjednička může být leccos – jméno/označení čísla 21, linka městské hromadné dopravy nebo konkrétní vozidlo na této lince, hráč s číslem 21 na dresu, rychlost 21 km/h, oblečení nebo obuv velikosti 21, auto nebo jiný dopravní prostředek, jehož modelové označení obsahuje (jako jedinou nebo výraznou část) číslovku 21, člověk s pořadovým číslem 21 ve frontě aj.
Podobných výrazů je mnoho – před lety mnoho Čechů jezdilo škodovkou stodvacítkou, která na dálnici dokázala jet i stotřicítkou, atleti běhají stodesítku překážek, motocyklové závody jezdí zvlášť dvěstěpadesátky a zvlášť stopětadvacítky (to je ovšem jazykově jiný typ, stodvacetpětky se jim obvykle neříká), na pražské letiště se jezdí stodevatenáctkou atp.
V praxi si však pisatelé počínají různě. Český národní korpus (SYN v8) ukazuje, že častěji dohromady se sice píšou např. stopětka (v poměru 40 : 1) nebo dvěstěšestka (12,5 : 1), ale v jiných případech je obvyklejší psaní zvlášť, byť mnohem méně výrazně – např. šedesátosmička (Jaromír Jágr; 2,5 : 1) nebo šedesátdevítka (sexuální poloha; 1,4 : 1). Můžeme odhadovat, že psaní zvlášť je výsledek vlivu pravopisu základních a řadových číslovek.
Jak jsme vyložili, pro jednoslovné psaní výrazů typu dvacetjednička existují rozumné důvody. Jelikož však množina těchto výrazů leží spíš vně jádra české slovní zásoby, uživatelé češtiny patrně nesdílejí jednoznačné přirozeně osvojené pravidlo jejich psaní a kodifikační či jiné jazykové příručky je nezachycují. To pak může vést k nejistotě při jejich psaní na úrovni jednoho pisatele a k variabilitě zápisů na úrovni sumy česky psaných textů. Nejpodstatnější však nakonec je, že vedle dvacetjedničky ani dvacet jednička (snad až na bez kontextu užitý 2. p. mn. č. dvacet jedniček) velmi pravděpodobně nehrozí nedorozuměním.
Oblast:
Lexikologie
Kategorie:
Užívání/existence výrazu
Dotaz:
Užívání výrazu
Klíčové slovo:
matriarcha
Konkrétní dotaz:
Užívá se v češtině vedle slova patriarcha i jeho protějšek matriarcha?
Výraz patriarcha se v češtině běžně užívá a najdeme jej v současných výkladových slovnících, které uvádějí jeho dva významy: 1. ‚nejstarší člen, hlava rodiny, rodu ap.; kniž. důstojný stařec kmet‘, 2. ‚hlava církve‘ (viz Slovník spisovné češtiny). Korpus SYN (verze 13) obsahuje 8 269 výskytů slova patriarcha. Výrazy ze stejného slovotvorného hnízda a sémantické oblasti jsou např. patriarchát, patriarchální.
Zaměříme-li se na (z hlediska genderu) „významový protějšek“ slova patriarcha a související výrazy, najdeme v současných slovnících jen výrazy matriarchát a matriarchální, podstatné jméno matriarcha označující ‚nejstarší členku, hlavu rodiny a rodu ap.‘ zde chybí. Uvádějí je však cizojazyčné slovníky, například Cambridge Dictionary, a to s výkladem ‚mocná, obvykle starší žena řídící rodinu, žena vedoucí společnost, v níž náleží moc ženám‘.
Slovotvorně slovo matriarcha souvisí s výše zmíněným podstatným jménem matriarchát. To bylo v 19. století v některých cizích jazycích utvořeno z latinského māter (‚matka‘) a řeckého archó (‚vládnu‘) podle podobného slova patriarchát (pāter ‚otec‘) a na sklonku tohoto století máme slovo matriarchát doloženo také v češtině (u T. G. Masaryka).
Patrně vlivem angličtiny, v níž jsou první záznamy výrazu matriarch řazeny do 16. století, se v psané češtině začalo v polovině 90. let 20. století objevovat podstatné jméno ženského rodu matriarcha (podrobněji viz výsledky korpusového vyhledávání níže). České zakončení na -a bylo přidáno podle již existujících podobně zakončených slov označujících držitele nějaké moci (patriarcha, monarcha, oligarcha apod.), byť ta jsou v češtině rodu mužského. Podobný proces tvoření proběhl i v jiných jazycích, například v němčině, kde byl základ matriarch opatřen formantem pro podstatná jména rodu ženského -in (Matriarchin).
V českém prostředí je tedy výraz matriarcha poměrně nový. Nejstarší korpusový doklad pochází z roku 1995 (z románu Lítostivá kantiléna), první užití v publicistice je datováno rokem 1999. V současných textech se výraz užívá řidčeji než patriarcha, ve zmíněném korpusu SYN (v13) však můžeme nalézt 91 jeho jedinečných, neopakujících se dokladů. Daný výraz se v nich užívá nejen pro označení vlivných, obvykle starších žen (Ve druhém celovečerním snímku čínské filmařky usazené v USA nikdo nechce matriarše čínského rodu rozesetého po světě prozradit, že umírá […]), ale v přeneseném významu i pro samice zvířat, které se dožily vysokého věku a které mají ve svém stádu či smečce významné postavení, např. ([kniha] Mámino poslední objetí začíná smrtí Mámy, šimpanzí matriarchy, která si utvořila silné pouto s biologem Janem van Hooffem). Někdy se slovem matriarcha označují dokonce i samičky hmyzu, v takových případech jde o přenesené pojmenování specializované variace tzv. sociálního hmyzu, královny (Při denní produkci pěti až třiceti tisíců vajíček může matriarcha impéria za dvacet let svého panování zplodit až 20 miliónů potomků!).
Vzhledem k tomu, že výraz matriarcha pojmenovává skutečnost, pro niž v češtině jiné slovo nemáme, je pravděpodobné, že se v úzu udrží a časem bude zařazen do výkladových slovníků a dalších příruček.
Procházet klíčová slova