Dotaz:
Dohromady, nebo zvlášť?
Konkrétní dotaz:
Autorka chce v textu užít expresivní výraz, že něco je „napřesdržku“. Chtěla by to psát jako jedno slovo, ale mně se to nezdá, psal bych to zvlášť. Ne jako tři slova (na přes držku), ale jako slova dvě (na přesdržku).
Klíčové slovo:
na přesdržku
Odpověď:
U takovýchto expresivních nespisovných výrazů nebývá kodifikována žádná závazná podoba, proto se obvykle řídíme tím, jak se výraz užívá většinově. Lze tedy mluvit pouze o přijatelnější variantě. Souhlasíme s vámi, že rozdělení na tři slova vhodné není, protože není obvyklé, aby po sobě následovaly dvě předložky. Zápis dohromady (napřesdržku) se sice podle dokladů občas objevuje, avšak ani chápání obratu jako spřežky nepovažujeme za úplně šťastné. Za nejvhodnější považujeme zápis „na přesdržku“, vytvořený analogicky podle srovnatelných syntaktických konstrukcí tvořených předložkou a podstatným jménem: je to na facku, je to na výpověď. V tomto případě by šlo o příležitostné zpodstatnělé jméno přesdržka. Tento způsob zápisu je podle dokladů nejhojnější (upozorňujeme, že výskyty všech variant jsou jen malé). Je také zaznamenán ve Slovníku nespisovné češtiny u hesla přesdržka, s významem bití, nářez, výprask. Obrat na přesdržku je vysvětlen slovy: zaslouží to potrestání.
Zvažované varianty:
na přesdržku
napřesdržku
na přes držku
Poslední užití:
25.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Dotaz:
Dvě samohlásky vedle sebe
Konkrétní dotaz:
Jak se správně na konci řádku dělí slovo destruující?
Klíčové slovo:
destruující
Odpověď:
Slovo destruující se na konci řádku dělí správně takto: de-struu-jí-cí. Nacházejí‑li se vedle sebe dvě samohlásky, které nejsou rozdělené morfematickým švem (nebo jde o příponu či koncovku), nedělíme je.
Zvažované varianty:
de-struu-jící
de-stru-u-jící
Poslední užití:
17.3.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Dělení slov na konci řádku, 2.2 Dvě samohlásky vedle sebe, bod b)
Dotaz:
Skupina samohláska-souhláska-souhláska-samohláska
Konkrétní dotaz:
Jak se správně na konci řádku dělí německé jméno Lotta?
Klíčové slovo:
Lotta
Odpověď:
Slovo Lotta lze na konci řádku rozdělit dvěma správnými způsoby – jako Lo-tta a jako Lot-ta. Pokud v případě zdvojené souhlásky nejde o morfematický šev a zdvojená souhláska je v okolí samohlásek, můžeme dělit mezi souhláskami nebo před oběma souhláskami.
Poslední užití:
8.4.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Dělení slov na konci řádku, 2.10 Zdvojené souhlásky, bod a)
Dotaz:
I, nebo y?
Konkrétní dotaz:
Jaké i/y se píše ve slově paral_zovaný?
Klíčové slovo:
paralyzovaný
Odpověď:
Náležitá podoba je paralyzovaný; základem je přejaté slovo paralýza, které se píše s ý, to se (po zkrácení) zachovává i v odvozených výrazech (paralyzovat, paralyzovaný). Obdobně např. analýza – analyzovat – analyzovaný.
Zvažované varianty:
paralyzovaný
paralizovaný
Poslední užití:
10.5.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Jak označit jev x?
Konkrétní dotaz:
Jak by mělo znít přídavné jméno označující krev démonů? Napadlo mě slovo „démoní“, ale v překládané knize jsou to lidé s určitou vlastností, takže by to působilo jako příliš zvířecí.
Klíčové slovo:
démonský
Odpověď:
Pomineme-li přivlastňovací přídavné jméno „démonův“, které se pro tento účel nehodí, protože přisuzuje jedinci, nikoliv druhu či skupině, přicházejí v úvahu přídavná jména „démoní“, „démonický“ a „démonský“.
První z nich slovotvorně spadá do skupiny přídavných jmen s významem přivlastnění druhu stejně jako např. „psí“, „kuřecí“, „prasečí“, „medvědí“ atp. Dojem jisté zvířeckosti je tedy u přídavného jména „démoní“ pochopitelný. Je to však jen slovo potenciální – v korpusech ČNK řady SYN není doloženo. Vezmeme-li navíc v úvahu významově blízká slova jako např. „ďábel“ nebo „anděl“, shledáme, že i „ďáblí“ a „andělí“ jsou užívána velmi okrajově; starší výkladové slovníky je také označují za řídká.
Přídavné jméno „démonický“ je naproti tomu vcelku běžné, ale pochybnosti lze mít o jeho významové přiléhavosti. Podle Slovníku spisovného jazyka českého znamená ‚démonu vlastní; takový jako u démona; běsovský, ďábelský‘. Význam ‚démonu vlastní‘ by odpovídal popsané komunikační potřebě, ale příklady, které slovníky uvádějí, poukazují spíš na užívání ve významu ‚takový jako u démona‘: démonická žena (tajemně svůdná), démonická tvář (ďábelsky vypadající). Z toho důvodu nelze přídavné jméno „démonický“ pro tento případ zcela doporučit.
Konečně přídavné jméno „démonský“ je podle starších slovníků synonymní s posledně zmíněným, znamená ‚náležící démonu, démonický‘ (nejnovější ho neuvádí). Slovník spisovného jazyka českého ho označuje jako řídké, analogicky tvořená přídavná jména „ďábelský“ a „andělský“ jsou však zcela běžná. Má-li jít o spojení s podstatným jménem „krev“, můžeme své uvažování opřít i o přídavné jméno „lidský“. V tomto ohledu se tedy „démonský“ jeví jako očekávatelnější, a proto bychom ho doporučili jako nejvhodnější variantu.
Zvažované varianty:
démoní
démonský
démonický
Poslední užití:
13.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.