Telefon: (+420) 257 531 793

Pondělí až pátek 10–12 hodin

Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/651, položky: 1-20/13010
Stav:
#14442
Užití:
0 0 0
Dotaz: Synonymie
Konkrétní dotaz: Může se použít místo „závodního auta“ slovo „závodnička“? Závodnička se používá u hraček nebo různých napodobenin závodního auta, ale je možné použít toto zkrácení i u normálního auta?
Klíčové slovo: závodnička
Odpověď: Výraz závodnička neuvádí žádná z jazykových příruček, které má poradna k dispozici, a to ani slovníky neologismů. V databázi Českého národního korpusu (korpus SYN, verze 13) je sice zaznamenáno více než 200 výskytů tohoto výrazu ve významu ‚dětská hračka, model závodního auta…‘, tento výraz je však užíván převážně právě v zájmových skupinách věnujícím se např. zmíněným modelům závodních aut. I proto jej nelze hodnotit jako synonymum pro závodní auto běžné velikosti. (V neposlední řadě je nutné rovněž uvážit riziko záměny s homonymní zdrobnělinou závodnička (‚malá závodnice‘).)
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14440
Užití:
0 0 0
Dotaz: Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz: Narazil jsem na větu „Mistrovství světa ve vaření kávy se účastní tzv. baristé“. Můžeme slovo barista, které se v češtině vyskytuje poměrně nově, považovat za spisovné?
Klíčové slovo: barista
Odpověď: Slovo barista slovníky češtiny dlouhou dobu nezachycovaly, protože označuje jev, který je v našem prostředí poměrně nový. Výraz pochází z italštiny, kde znamená přibližně totéž co barman. Byl odvozen ze základového slova bar, které se užívá i v češtině nebo např. angličtině – avšak v Itálii se takto označují kavárny servírující různé druhy káv a alkoholické a nealkoholické nápoje (srov. např. anglické café). Ve významu, v němž je slovo doloženo v Českém národním korpusu SYN v13, tj. odborník na přípravu kávy, se užívá běžně v angličtině; můžeme tedy soudit, že se k nám slovo nedostalo přímo z italštiny, ale přes vlivnější angličtinu. Vzhledem k existenci tohoto slova v jiných jazycích, absenci českého ekvivalentu (mistr kávy je spíše opis, působí expresivně a může být zavádějící) a faktu, že z italštiny bylo do češtiny bez problémů převzato mnoho slov právě z kulinářské oblasti (mimo jiné i různé druhy kávy: espresso, latté, capuccino atd.), se toto slovo v češtině ujalo jako součást spisovného jazyka a dostalo se i do hesláře Akademického slovníku současné češtiny, v němž je zachyceno jako zcela neutrální výraz.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo barista
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v13
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 9 barista, s. 19

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14439
Užití:
0 0 0
Dotaz: Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz: Je spisovný výraz rozjídačka? Tento výraz má mít podobný význam jako roztleskávačka, označuje osobu, jejímž úkolem je docílit toho, aby nemocní nebo postižení mentální anorexií začali jíst.
Klíčové slovo: rozjídačka
Odpověď: Slovo rozjídačka nezachycuje žádný jazykový zdroj, a to ani výkladové slovníky, ani žádný ze slovníků zachycující nespisovnou slovní zásobu. Není doloženo v databázi korigovaných textů Českého národní korpusu SYN v13, a doklady nelze dokonce nalézt ani přes vyhledávač Google. Toto slovo bylo odvozeno od nedokonavého slovesa rozjídat přechýlenou konatelskou příponou -ačka. Slovotvorný postup je tedy formálně v pořádku, podobně bylo utvořeno např. podstatné jméno pojídač, resp. přechýlená podoba pojídačka. Nicméně sloveso rozjídat, příp. dokonavé rozjíst v daném významu žádný z výkladových slovníků neuvádí (Slovník spisovného jazyka českého zachycuje sloveso rozjíst se s významem ‚dát se do jedení‘), pouze v úzu nalezneme ojedinělé doklady užití, srov. např. „během hospitalizace se nám individuálním přístupem podařilo postupně pacientku rozjíst“. Navíc je problematické, že stejnou formu bude mít i podstatné jméno utvořené od slovesa rozjíst něco a nedojíst to. Mohlo by tak dojít k nechtěné významové záměně (toho, kdo rozjídá pacienty, tzn. napomáhá jim začít jíst, za ty, kdo rozjídají jídlo). Jako rozjídačkou pak také může být označena i počáteční kůra, druh jídla či způsob podávání jídla, které mají za cíl rozjíst nemocné. Tato mnohoznačnost by tak potenciálně mohla ztížit porozumění. Neznamená to, že nelze slovo rozjídačka použít, pokud bude z kontextu zřejmé, co jím míníte. Jedná se však o profesní, až slangový výraz, který je navíc užíván velmi zřídka, a nepatří tak do spisovné vrstvy jazyka.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo rozjíst se
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v13
Jazykový zdroj: Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo -ač
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#14438
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v době tzv. první republiky vyslovovalo slovo burza (tehdy zapisováno jako bursa)? V citaci z tehdejších Národních listů bychom v rozhlasovém pořadu rádi dodrželi autentickou zvukovou podobu.
Klíčové slovo: burza
Odpověď: Slovo burza (bez ohledu na dobovou grafickou podobu) doporučujeme vyslovit i v tomto případě jako [burza]. Je možné, že v době první republiky výslovnost kolísala, avšak tehdejší Pravidla českého pravopisu u hesla bursa uvádějí pokyn „s čti z“; stejně tak Příruční slovník jazyka českého, který začal vycházet v roce 1935, obsahuje heslo bursa (vysl. -za). Nejednotnost v dané době dokládá např. článek V. Mathesia nazvaný K výslovnosti cizích slov v češtině, který byl otištěn v odborném časopise Slovo a slovesnost v roce 1935 (číslo 2, s. 96–105). Autor zde mj. píše: „Kolísání mezi s a z nastává v cizích slovech leckdy také po liquidách a nosovkách. Jde tu ovšem o prostý zjev snadné asimilace, která je pro cizí slova příznačná. Obojí výslovnost lze slyšet na příklad v těchto slovech: bursa, personál, šansoneta.“ Mathesius sice zastává názor, že tam, „kde se z po liquidě nebo nosovce střídá se s, nedá se říci, že by působilo dojmem tak lidovým, aby bylo neslučitelné s výslovností kultivovanou, ač ovšem zní s v této posici lépe“, avšak výše citovaný dobový kodifikační zdroj preferuje znělou souhlásku [z] (a z pohledu současnosti již víme, že se jazykový vývoj ubíral v tomto případě opravdu daným směrem). Zároveň se domníváme, že pro dnešní posluchače by mohl být výskyt podoby [bursa] natolik překvapivý, že by narušil plynulý poslech a vnímání obsahu textu.
Zvažované varianty:
[burza] [bursa]
Poslední užití: 30.10.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#14437
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v době tzv. první republiky vyslovovalo slovo krize (tehdy zapisováno jako krise)? V citaci z tehdejších Národních listů bychom v rozhlasovém pořadu rádi dodrželi autentickou zvukovou podobu.
Klíčové slovo: krize
Odpověď: Slovo krize (bez ohledu na dobovou grafickou podobu) doporučujeme vyslovit i v tomto případě jako [krize]. Je velmi pravděpodobné, že tato zvuková podoba v době první republiky zcela převládala, o čemž svědčí nejen tehdejší Pravidla českého pravopisu, kde se u hesla krise uvádí pokyn „čti -z-“, ale také např. článek V. Mathesia nazvaný K výslovnosti cizích slov v češtině, který byl publikován v odborném časopise Slovo a slovesnost v roce 1935 (číslo 2, s. 96–105). Autor mj. uvádí, že neznělé vyslovování „s mezi samohláskami, i tam, kde není na místě, je zase poměrně řídké“ a že „působí stejně dojmem negramotné lidovosti“. Výslovnost se [s] u slov jako krise, episoda, reprisa, devisový sice Mathesius údajně zaslechl, avšak hodnotí ji explicitně jako nesprávnou. Stejně tak Příruční slovník jazyka českého, který začal vycházet v roce 1935, obsahuje heslo krise (vysl. -ze).
Zvažované varianty:
[krize] [krise]
Poslední užití: 30.10.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14435
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Proč se zabíjačkové polévce říká prdelačka?
Klíčové slovo: prdelačka
Odpověď: Slovo prdelačka vzniklo pravděpodobně žertovným zkomolením (zvulgarizováním) výrazu trdelačka, jinak též trdelnice (zkomoleno též na prdelnice), trdlovka, trdelná/trdlová polévka apod. Heslo trdelnice uvádí např. Slovník spisovného jazyka českého nebo Kottův Česko-německý slovník. Existuje více teorií, jak pojmenování trdelnice vzniklo. S první přišel Václav Machek v článku Několik názvů jídel, vážných i posměšných (Naše řeč, roč. 29, 1945, s. 158). Podle něj nelze hledat žádnou souvislost mezi trdlovkou/trdelnicí a výrazem trdlo (nástroj určený ke tření). Podle jednoho nářečního záznamu z Kyjovska autor soudí, že dříve se polévka jmenovala podhrdlena, *podhrdlovka (odvozenina od slova podhrdlí ve významu ‚vepřový podbradek, ovar‘; srov. slovenské podhrdlina ‚ovar‘), z čehož vznikl výraz *potrdlovka, který byl dále hláskově redukován. V dalším roce vyšel od stejného autora dodatek k výše zmíněnému článku, který reaguje na četné čtenářské poznámky a námitky (V. Machek: Dodatek o názvech jídel, Naše řeč, roč. 30, 1946, s. 96–99). Jeden z reagujících předchozí výklad neodmítá, avšak je přesvědčen, že slovo trdlo mělo na utváření podoby daného pojmenování nemalý vliv. Podle něj se do polévky přidává mnoho pepře, majoránky a jiného koření roztlučeného trdlem v hmoždíři. Onen čtenář napsal: „Šetrné hospodyně pak moždíř vymývají polévkou, a tu ovšem lijí zpět do kotle. Rovněž tak čistí trdlo od zbytků koření naspodu nalepeného. Odtud je pak lidové spojování této polévky s představou trdla.“ Motivaci pojmenování prdelnice pak onen čtenář vysvětluje tak, že v trdelnici se vaří, citujeme: „prdelovi jelita = klosti jelita, tj. jelita z tlustého střeva, kterým se říká též kača“. Jiný čtenář pak píše, že prdelačka „za stara znamenala špínu v trokách (neckách), která vznikla opařováním, oškrabováním a otíráním zabitého prasete“. Škádlivě se prý pak říkalo, že se rozdává prdelačka, ve skutečnosti to však byla ona zabijačková polévka. Podle našeho názoru nejsou předchozí výklady z jazykového pohledu příliš přesvědčivé. Po etnologické konzultaci jsme dospěli k jiné hypotéze. Vznik slova trdelačka byl přímo motivován slovem trdlo. Při vaření se zabijačková polévka musí neustále míchat, aby nedošlo ke sražení krve. Souvislost mezi mícháním a prací s trdlem lze hledat v rotačním pohybu. Výraz trdlo totiž označoval kromě paličky určené ke tření ještě také váleček na válení, mandlování prádla a dřevěný rožeň k pečení trdelníků (otáčení válce při pečení trdelníků je možné v současné době spatřit na leckterém trhu, pouti apod.). Podobnou motivaci můžeme nalézt u slovesa trdlovat ve významu ‚tančit, točit se nemotorně dokola‘, od toho pak trdlovačka ‚tancovačka‘. Obdobnou motivaci lze také vidět u slova trdlovec (‚vysoký dort ve tvaru sukovatého kmene připravený z jemného litého těsta pečeného na otáčejícím se válci‘), které uvádí Slovník spisovného jazyka českého. Bohužel se nám nepodařilo najít žádný zdroj, který by tuto teorii potvrzoval, případně vyvracel. Jde tedy pouze o naši – jakkoli si myslíme, že pravděpodobnou – domněnku. (Odpověď na tento dotaz byla publikována již v roce 2012 v publikaci jazykové poradny Jsme v češtině doma?)
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14434
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký má původ kocovina?
Klíčové slovo: kocovina
Odpověď: Původ kocoviny můžeme hledat v nadměrné konzumaci alkoholu, původ slova kocovina pak v Českém etymologickém slovníku J. Rejzka. Slovo se v češtině užívá od 19. století, bylo utvořeno ze slova kočičina žertovnou obměnou založenou na jméně Kotz (čteme [koc]), tak se totiž jmenoval mladoboleslavský hejtman, proti němuž protestovala veřejnost v revolučním roce 1848. Ostatně slovo kocovina původně znamenalo ‚výtržnost‘. Dnešní význam ‚stav po požití většího množství alkoholu projevující se bolestí hlavy, nevolnostmi, citlivostí na světlo a hluk, celkovou slabostí ap.‘ (jak jej popisuje Akademický slovník současné češtiny) slovo získalo vlivem německého podstatného jména Kater s významem ‚kocour‘, ale i ‚kocovina‘, užívaného ve studentském slangu snad jako narážka na Katarrh, tj. katar ‚zánět sliznice‘. V němčině sehrála roli taktéž spojitost s výrazem Katzenjammer ‚kočičí nářek‘. Podobnou souvislost lze snad nalézt i v češtině, neboť Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta připisuje výrazům kočičina a kocovina významy ‚všelijaká disharmonie zvuků‘, ‚hudební produkce špatně provozovaná‘ a ‚potupné zastaveníčko někomu činěné, při čemž se dělá neladný a protivný hřmot všelikerým způsobem, promíšený pískotem a hvízdáním, mňoukáním atd.‘. Závěrem dodejme, že pro popis stavů spojených s konzumací alkoholu se někdy užívají i jiné názvy zvířat – dobře známá je jistě opice (německy Affe) jakožto označení pro ‚opilost‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14433
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ frazému
Konkrétní dotaz: V Internetové jazykové příručce jsem si ověřil, že slovo vampýr se píše pouze s -ý-, kdežto slovo upír s -í, přestože tato slova mají prakticky stejný význam. Je to snad dáno jejich odlišným původem?
Klíčové slovo: upír; vampýr
Odpověď: Podle Rejzkova Českého etymologického slovníku jsou vampýr a upír slova příbuzná, obě mají původ asi v praslovanském ǫpyrь či ǫpirь, ovšem vzhledem k různým podobám slov v jiných slovanských jazycích (polsky upiór, rusky upýr, chorvatsky vampir aj.) lze rekonstruovat i odlišné původní podoby, jako např. upirь. Autor slovníku upozorňuje, že kvůli rozmanitosti forem i nejasné motivaci pojmenování nelze podat uspokojivý etymologický výklad. Předpokládané významy praslovanských výrazů blíže popisuje Ľ. Králik ve Stručném etymologickém slovníku slovenčiny, vzhledem k Rejzkově rezervovanosti však nepovažujeme za zcela vyloučené, že se (alespoň u některých výkladů) jedná spíše o tzv. lidovou etymologii: Podoba ǫpirь prý mohla označovat buď toho, ‚kdo vylétá, vystupuje (z hrobu)‘, nebo ‚kdo se vbíjí dovnitř‘, tj. kdo vniká do těla oběti, aby jí pil krev. Význam podoby ǫpyrь pak Králik vykládá jako ‚neodevzdaný ohni‘, tj. jako popis mrtvé osoby, jež nebyla pochována běžným způsobem – spálením. Co se slova vampýr týče, Rejzek uvádí, že se do češtiny dostalo ze srbského vampir v souvislosti s „upírskými“ aférami, které proběhly v Srbsku v letech 1725 a 1731 a o nichž informoval veřejnost tisk. Slovník česko-německý J. Jungmanna a Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta zachycují pouze podoby s měkkým i vampir či vampír, avšak Příruční slovník jazyka českého již pracuje s heslovým slovem vampýr, v němž uvádí doklady s oběma způsoby zápisu – „[Matka byla] zde zcela podobna vampyru“ a „Začal líčit ho jako vampíra, který chce uchvátit nejen Pazderovo jmění, ale i jeho duši“. Novější výkladové slovníky češtiny pak pracují už jen s pravopisnou variantou vampýr, ypsilon se přitom dostalo do daného slova patrně vlivem slova netopýr (ostatně slovo vampýr se užívá nejen jako označení pro ‚nemrtvého živícího se krví‘, ale též jako pojmenování pro jistý ‚druh netopýra‘). Podobně můžeme uvažovat o tom, že k zachování písmena í ve slově upír mohla přispět předpokládaná spojitost se slovesem (u)pít (krev).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Stručný etymologický slovník slovenčiny. Ľubor Králik. 2015.
Jazykový zdroj: Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14432
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ frazému
Konkrétní dotaz: Jak vzniklo pojmenování „babí léto“?
Klíčové slovo: babí léto
Odpověď: Jak se můžeme dočíst např. v Etymologickém slovníku české frazeologie L. Stěpanovové, ohledně původu spojení „babí léto“ existuje několik teorií. Podle jednoho z možných výkladů připomínají dlouhé pavučiny, které poletují krajinou, jemné stříbrné „babské“ vlasy. Další výklad pochází od Karla Jaromíra Erbena, jenž spojuje pojmenování s chladnějším počasím – tepla je v tuto dobu již namále, „jako ho má stará bába“; babí léto tak znamená vlastně „zestárlé léto“. Naproti tomu Josef Jungmann zaznamenal ve Slovníku česko-německém výklad z oblasti tzv. lidové astronomie. Označení je v tomto případě odvozováno z pojmenování hvězdokupy Plejády, nazývaného lidově Baby, neboť tyto hvězdy jsou viditelné v daném ročním období.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Etymologický slovník české frazeologie. Ludmila Stěpanova. 2023.
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14431
Užití:
0 0 0
Dotaz: Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz: Jaká je současná stylová charakteristika slov máma a táta? Slovníky říkají, že jde o slova hovorová. Je to opravdu tak? Opravdu není možné je používat ve spisovném psaném projevu jako neutrální?
Klíčové slovo: máma; táta
Odpověď: Slovník spisovné češtiny (SSČ) hodnotí slova máma a táta jako hovorová. Hovorové jazykové prostředky jsou součástí spisovného jazyka a vyčleňují se v rámci snahy přesněji specifikovat bohaté stylové rozrůznění spisovné češtiny, částečně i s ohledem na protiklad psanosti a mluvenosti (odtud označení „hovorové“). Řadíme k nim prostředky, které se používají v méně formálních kontextech (např. v diskusích, na pracovních seminářích, schůzích apod.). Je však otázkou, zda je tato stylová charakteristika stále aktuální a přesná. Od vydání SSČ (1994) již uběhla víc než tři desetiletí a v současnosti je situace složitější, diferencovanější. (Nově vznikající Akademický slovník současné češtiny zatím pokrývá hesla A–K; hesla máma ani táta dosud nebyla zveřejněna.) V současnosti lze podle našeho názoru tvrdit, že slova máma a táta přinejmenším směřují ke stylové neutralitě (pokud už přímo neutrální nejsou). V neoficiálních situacích budou většinou uživatelů vnímána jako neutrální, a to i v psaném textu. Vysloveně stylově nepatřičná by snad byla např. v novoročním projevu prezidenta republiky, ale v jinak spisovných textech určených nejen dětem (a to i psaných) budou s největší pravděpodobností působit neutrálně.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Lexikologie
Kategorie: Význam
Stav:
#14425
Užití:
0 0 0
Dotaz: Význam slova
Konkrétní dotaz: Jaký je význam slova buzikán? Bývá užíváno v heraldice.
Klíčové slovo: buzikán
Odpověď: V internetovém slovníku heraldické terminologie (http://www.heraldika-terminologie.cz) je i s pramennou literaturou uveden následující výklad: Obecná figura. Zbraň podobná PALCÁTU nebo VÁLEČNÉ PALICI. Za základní polohu považujeme vztyčený BUZIKAN, případné detaily nemusí být předmětem heraldického popisu. Ze starších slovníků je výraz buzikán zahrnut v Příručním slovníku jazyka českého a Slovníku spisovného jazyka českého, v nichž stojí, že jde o jednu z variant slova buzdogan (další varianty podle slovníků jsou buzdovan, buzdygan, buzdykan, buzigan, buzikan, buzogan, buzovan, buzygan, buzykan). Je to bývalá turecká velitelská hůl a také zbraň, podobná našemu palcátu; kumánská válečná sekera na dlouhé násadě. Se slovem se můžeme setkat např. v díle A. Jiráska: Hejtman kumánský svým buzdyganem udeřil zezadu do starcovy lebky. Výraz je uveden i v Ottově slovníku naučném, ale v podobě buzogány: „Buzogány, také buzdován a buzykán, původně turecká hůl maršálská, na jednom konci ozdobená kovovou nebo křišťálovou koulí, které také jako zbraně po způsobu palcátu užito býti mohlo. U Maďarův udržela se po Turcích dlouho v pozměněné poněkud formě jako sekyra na dlouhé násadě.“
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Lexikologie
Kategorie: Význam
Stav:
#14424
Užití:
0 0 0
Dotaz: Významový rozdíl mezi slovními spojeními
Konkrétní dotaz: Jaký je významový rozdíl mezi slovními spojeními výtvarné potřeby a výtvarnické potřeby?
Klíčové slovo: výtvarný; výtvarnický
Odpověď: Mezi přídavnými jmény výtvarný a výtvarnický není výrazný významový rozdíl; odlišnost je spíše v tom, s jakými jmény se spojují a užívají. Přídavné jméno výtvarnický souvisí s podstatným jménem výtvarnictví (SSJČ: ‚týkající se výtvarnictví‘); jméno výtvarný je původně odvozeno od jména výtvor, tvorba (SSJČ: ‚týkající se tvorby z oboru malířství, sochařství…‘). Ve spojení se slovem potřeby se mnohem častěji užívá přídavné jméno výtvarný (1 102 výskytů v korpusu SYN v13), výtvarnický pouze zřídka (16 výskytů v korpusu SYN v13). Dodejme, že podobných dvojic máme v češtině víc. K nejznámějším patří zdravotní – zdravotnický, hutní – hutnický.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Lexikologie
Kategorie: Význam
Stav:
#14423
Užití:
0 0 0
Dotaz: Významový rozdíl mezi slovy
Konkrétní dotaz: Jaký je významový rozdíl mezi slovy status a statut?
Klíčové slovo: status; statut
Odpověď: Status je stav věcí (poměrů, osob), jaký je v jisté době, např. poválečný status v Evropě; v lékařství je to stav pacienta, protokol o stavu pacienta; v právnických textech se tímto slovem vyjadřuje postavení osoby nebo organizace určené souhrnem jejich práv a povinností; do sociologie patří sociální status, to je pozice jednotlivce uvnitř určitého společenského systému; skloňujeme status, 2. pád statusu – podle vzoru „hrad“, přídavné jméno je statusový; v právnictví se užívá pojmu statusové věci = záležitosti osobního stavu (např. rozvod, určení otcovství aj.); z latiny máme spojení status quo = stav, jaký je, nynější stav; v tomto spojení skloňujeme dále statu quo…& amp; amp; amp; amp; amp; amp; amp; amp; lt; /div> Statut jsou stanovy, pravidla, předpisy pro zřízení a jednání nějaké instituce, např. organizační statut, statut podniku, firmy, hospodářské organizace; skloňujeme statut, 2. pád statutu, vzor „hrad“; přídavné jméno je statutární = týkající se statutu, opírající se o statut, vycházející z něho, např. statutární nařízení, předpisy; statutární náměstek; statutární město je město s vlastním statutem.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Lexikologie
Kategorie: Význam
Stav:
#14422
Užití:
0 0 0
Dotaz: Význam slovního spojení
Konkrétní dotaz: Jaký je význam spojení nad ránem?
Klíčové slovo: nad ránem
Odpověď: Spojení nad ránem má původ ve slovenštině; nad ránem neznamená přesně ráno, ale k ránu; Krátky slovník slovenského jazyka (Bratislava 1987) uvádí vysvětlení: na úsvite, na svitaní, skoro ráno (jen pro jistotu – slovenské skoro má význam téměř; skorý je včasný, raný). Nad ránem je tedy čas, kdy končí noc a začíná pomalu svítat. Spojení nad ránem má své pevné místo v češtině (vedle k ránu, popř. zrána (z rána)), korpus SYN v13 zachycuje více než 27 000 jeho textových užití.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Krátky slovník slovenského jazyka. Kačala – Pisárčiková – Považaj. 2003.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Lexikologie
Kategorie: Význam
Stav:
#14421
Užití:
0 0 0
Dotaz: Význam slova
Konkrétní dotaz: Jaký je význam slova sparingpartner?
Klíčové slovo: sparingpartner
Odpověď: Nový akademický slovník cizích slov uvádí u slova sparingpartner význam ‚soupeř pro tréninkové utkání‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14420
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ frazému
Konkrétní dotaz: Jaký je původ spojení „páté přes deváté“?
Klíčové slovo: páté přes deváté
Odpověď: V publikaci jazykové poradny Jsme v češtině doma? se píše, že původ daného spojení nezachycují žádné příručky. Daná publikace však nabízí možné vysvětlení: „Nejpravděpodobněji se jeví výběr číslic podle rýmu – jde o dvě po sobě jdoucí slabiky, v nichž se opakují dlouhé samohlásky á, é: páté, deváté. Nabízí se otázka, proč přes deváté a ne třeba přes desáté. O odpovědi lze jen spekulovat: devítka je násobkem tří a trojka má v lidové slovesnosti své pevné místo: králové mívají tři dcery, popř. tři syny; mládenci plní tři úkoly; draci je ohrožují třemi (nebo devíti, tedy třikrát třemi) hlavami; za dědem Vševědem se jde pro tři zlaté vlasy a provolává se třikrát sláva nebo i třikrát běda. Devítka se objevuje v řadě ustálených spojení: za devatero horami a devatero řekami, devítihlavý drak, devatero kvítí, devatero řemesel, kouká jak devět hromů. Rovněž číslovka pět je ve frazeologii zastoupena bohatě: koupil to za pět prstů; pro pět ran do čepice; je jako páté kolo u vozu; nemá všech pět pohromadě; tvářil se, jako by neuměl do pěti počítat; spočítáš to na pěti prstech; udělat něco za pět minut dvanáct; je jich tam pět a půl; seber si svých pět švestek; pátá kolona; mít všech pět pé.“
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14419
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova šeřík?
Klíčové slovo: šeřík
Odpověď: Jak se píše v Rejzkově Českém etymologickém slovníku, slovo šeřík vytvořil Jan Svatopluk Presl. Jako základ mu posloužilo ruské slovo sirén´ téhož významu (jež má původ v latinském pojmenování šeříku syringa), které přiklonil k českému přídavnému jménu šerý, zřejmě s ohledem na fialovošedé květy keře.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
ID související odpovědi: #14418

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14418
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova bez?
Klíčové slovo: bez
Odpověď: Český etymologický slovník J. Rejzka nabízí několik výkladů původu slova bez, ovšem s výhradami. Praslovanské bъzъ prý nemá přesvědčivou etymologii, spojení s latinským sambucus téhož významu neodpovídá hláskoslovně, spojení s indoevropským názvem buku (bháhg-o-) zase významově. Uvažuje se též o zvukomalebném základu, neboť ze stvolu dané rostliny se vyrábějí píštalky, trubičky apod. Závěrem dodejme, že pojmenování bez bylo nejen v češtině, ale i v několika dalších slovanských jazycích přeneseno jakožto označení šeříku.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14417
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ frazému
Konkrétní dotaz: Chci se vás zeptat na úsloví s významem ‚někomu přát‘ – mám „držet palce“, či „držet pěsti“? Byl jsem zvyklý „držet někomu palce“, ale stále častěji slyším z televize a z rozhlasu „držet pěsti“. Jenže když sevřu ruku v pěst, tak se budu spíše bránit nějakému útoku, než abych někomu něco přál. Kde se tedy dané úsloví vzalo?
Klíčové slovo: držet palce; držet pěsti
Odpověď: Etymologický slovník české frazeologie od L. Stěpanovové zachycuje pouze varianty spojení „držet palec“ a „držet palce“. Jedná se přitom o kalk německého spojení „den/die Daumen drücken/halten“. Slovník klade jeho původ do souvislosti s gladiátorskými hrami. Poražený bojovník totiž mohl požádat zdvižením palce (nebo ukazováčku) o milost císaře či úředníka, jenž hry pořádal. Ten pak rozhodl o budoucnosti poraženého: palcem zdviženým vzhůru uděloval milost, kdežto palec obrácený dolů znamenal smrt. Posun od „palců“ k „pěstím“ lze vysvětlit fyzickým provedením daného gesta: když toto gesto uděláte, zároveň svíráte i pěsti. Podle dat Českého národního korpusu (SYN v13) je v současné češtině nejfrekventovanější (těsné) spojení tvarů „držet palce“ (8399 výskytů). Méně často se užívá novější „držet pěsti“ (464 výskytů) či „držet palec“ (pouhých 78 výskytů). K tomu dodejme, že se posun od „palců“ k „pěstím“ projevil v několika rčeních, např. „pěsti štěstí – palce kopance“ či „kolik palců, tolik kopanců – kolik pěstí, tolik štěstí“. Tato rčení vyjadřují, že právě pěsti (spíš než palce) mohou přinést štěstí, úspěch apod.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Etymologický slovník české frazeologie. Ludmila Stěpanova. 2023.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14415
Užití:
1 0 0
Dotaz: Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz: Ráda bych se zeptala, jak se bude skloňovat ukrajinské příjmení Liakhovych?
Klíčové slovo: Liakhovych, -ovych, -ovich
Odpověď: Skloňování příjmení zapsaného jako Liakhovych, které se vyslovuje [ljakovič], je problematické, neboť tato podoba neodpovídá obecným zásadám pro přepis ukrajinštiny do češtiny – jméno bylo pravděpodobně zapsáno podle transkripce anglické. V takových případech doporučujeme řídit se zakončením jména ve výslovnosti a skloňovat je pravidelně podle vzoru „muž“. Výsledné tvary jsou tedy následující: 2. a 4. pád Liakhovyche, 3., 5. a 6. pád Liakhovychi, 7. pád Liakhovychem. Tam, kde je to z hlediska kontextu možné, lze případně využít také opěrné podstatné jméno či opis, a skloňování se tak vyhnout (např. muž jménem Liakhovych nebo muž, který se jmenuje Liakhovych apod.).
Zvažované varianty:
Liakhovyche Liakhovycha
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku → Jména zakončená ve výslovnosti a v písmu na rozdílnou souhlásku či souhláskové písmeno (typ March, Lobkowicz, Balázs, Anouilh, Georges, Gjergj, Smith, Heath)
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.