Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 2/1356, položky: 11-20/13556
Stav:
#14969
Užití:
1 1 0
Dotaz: S, nebo z?
Konkrétní dotaz: Myslím si správně, že můžeme psát chromozóm (tedy dlouhé ó a z), podobně jako třeba gymnázium, nebo chromosom (tedy krátké o a s)?
Klíčové slovo: chromozom
Odpověď: U tohoto slova jsou možné dokonce tři podoby: chromozom, chromozóm i chromosom. Slovo patří k zdomácnělým výrazům latinského původu, v nichž se původní „s“ vždy v češtině vyslovuje jako [z], zápis chromozom se proto dnes považuje za základní, tedy stylově neutrální. Doklady z korpusu SYN v14 ukazují, že tato podoba v běžných textech zcela výrazně převažuje. Psaní chromosom a chromozóm není chybné, ale je stylově příznakové, tzn. že z tradičních důvodů nachází uplatnění např. v úzce odborných textech. Důvod, proč jsou možné tři varianty zápisu, souvisí se změnami, která přinesla Pravidla českého pravopisu (PČP) v roce 1993. PČP z roku 1957 zachycovala varianty chromosom a chromozóm. PČP z roku 1993 v některých typech zakončení délku samohlásky zkrátila, proto je v nich (a také v NASCS a SSČ) uvedena podoba chromozom. K tomuto vydání PČP však o rok později vyšel dodatek, podle něhož lze užít i předchozí pravopisné podoby, což je v tomto případě chromozóm a chromosom. V současné době je zcela bezproblémové užít variantu chromozom, pokud zvolíme z nějakého důvodu (např. v úzce odborném textu) druhé dvě možnosti (chromosom nebo chromozóm), je třeba počítat s tím, že mohou některé čtenáře překvapit.
Zvažované varianty:
chromozom chromozóm chromosom
Poslední užití: 21.3.2024
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2024. (platí od 2024)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Pravopis a výslovnost přejatých slov se s – z
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Pravopis a výslovnost přejatých slov se s – z, sekce 1.1 – Základní pravopisná podoba je se z (typ muzeum – museum); sekce 3 - Poznámka o shodě stylového příznaku
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Dodatek
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14968
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ frazému „být na káry“?
Odpověď: Uvedený frazém můžeme nalézt ve Slovníku nespisovné češtiny (SNČ, Jan Hugo a kol., 2020, 4. vydání), kde se můžeme dočíst, že je užíván ve významu ‚být silně opilý, být zdrogovaný‘. Po vzoru frazému „být na káry“ je v SNČ u tohoto hesla uvedeno jako významový ekvivalent i „být zkárovaný“, tedy ‚být silně opilý‘. O původu daného idiomu se ale bohužel SNČ nezmiňuje. Ještě než přistoupíme k výsledkům pátrání po původu daného frazému, podíváme se podrobněji na výklad samotného slova kára. Výkladové slovníky češtiny (např. Akademický slovník cizích slov, Slovník spisovného jazyka českého, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Příruční slovník jazyka českého i vznikající Akademický slovník současné češtiny) shodně u hesla kára uvádějí jako první význam ‚ruční dvoukolový dřevěný vozík‘. Akademický slovník současné češtiny u výkladu doplňuje, že se jedná o ‚vozík s většími postranními koly a prodlouženou rukojetí na tlačení nebo ojí na tažení‘. Nejen v těchto slovnících můžeme nalézt další frazémy, které výraz kára obsahují. Například Příruční slovník jazyka českého uvádí spojení „táhnouti, vléci káru“, které v přeneseném významu značí ‚lopotiti se, namáhati se‘. Slovník spisovné češtiny zaznamenává hned tři další frazémy: „táhnout káru životních starostí“ s významem ‚žít v starostech‘, přenesené „vytáhnout z bláta káru“, které má význam ‚pozvednout úroveň, napravit nepříznivou situaci‘, a dále vyjádření reflektující tehdejší ideologii „zapřáhnout někoho do káry imperialismu“, jehož ekvivalentem je ‚přimět někoho k službám imperialismu‘. A nejnovější Akademický slovník současné češtiny zaznamenává u hesla kára ještě frazém „táhnout (tu) svou káru (dál)“, tedy ‚nepolevovat v namáhavém úsilí, nevzdávat se navzdory starostem, problémům, překážkám‘. Jak je tedy patrné ze slovníkové sondy, výraz kára je ve frazémech běžně užíván, patrně proto, že je úzce spojován s těžkou prací a námahou. Nabízí se tak otázka, jak souvisejí výrazy označující namáhavou práci a úsilí se stavem podnapilosti. V tom nám mohou pomoct české frazeologické slovníky. V Etymologickém slovníku české frazeologie i ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky 1: Přirovnání sice není uveden přímo idiom „být na káry“, nalezneme v nich však variantu „být (namazaný/vožralý) jako kára“. Spojitost s přeneseným významem slovesa namazat se (tj. ‚opít se‘) je zde vysvětlena tak, že káry se musely dříve hodně mazat, aby dobře jely a neskřípaly. Původ frazému „být na káry“ tedy můžeme hledat právě v přirovnání k namazanému vozíku. Podobná přirovnání se k popisu podnapilých osob užívají běžně, srov. např. „být nalitý jak sud/žok“ či „být namazaný jak cep“. U varianty „být na káry“ nicméně můžeme hypotetizovat i o spojitosti s naložením podnapilé osoby na vozík, na káru. O tom svědčí i excerpční lístek z roku 1964 z kartotéky novočeského lexikálního archivu s následujícím příkladem z díla B. Hrabala: „A mně potom bylo špatně a svalil jsem se a policajti mě přivezli do pivováru jak linoleum na káře.“ Je tedy možné, že varianta „být na káry“ vznikla na základě této motivace, jelikož ale frazém v této podobě žádné jazykové příručky nezaznamenávají, nemůžeme to s jistotou potvrdit.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Jazykový zdroj: Akademický slovník cizích slov. 1995.
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník české frazeologie. Ludmila Stěpanova. 2023.
Jazykový zdroj: Slovník české frazeologie a idiomatiky 1. Přirovnání. František Čermák a kolektiv. 2009.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14967
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Při sledování dobrodružného seriálu jsem si uvědomil jednu jazykovou nelogičnost. Postavy hledaly útočiště, kde by se mohly ukrýt – nemělo by však útočiště pojmenovávat spíše místo, odkud někdo útočí, než místo, kde se někdo schovává?
Klíčové slovo: útočiště
Odpověď: Abychom mohli tento dotaz zodpovědět, musíme se vrátit do období staré češtiny. Malý staročeský slovník a Slovník staré češtiny, jež jsou oba dostupné v internetové aplikaci Vokabulář webový, zachycují podoby útočišče a útočiščko. Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka je slovo doloženo již ve 14. století a autor ho usouvztažňuje s podstatným jménem útok – ovšem poněkud odlišným způsobem, než je naznačen ve vašem dotazu. Ve staré češtině bylo slovo útok užíváno v jiných významech, než je tomu dnes, znamenalo mimo jiné ‚útěk‘, neboť bylo odvozeno od slovesa utéci (srov. vytéct > výtok, otéct > otok). Tento význam je doložen například v povídce o Alexandru Velikém z poloviny 15. století: „I zda toho neviete, že jeden lev mnoho jelenóv zapúzie a zahánie a na útok obrátí?“ V souladu s tím lze tedy chápat útočiště jako ‚místo, kam se utíká‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14966
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova pomlázka?
Klíčové slovo: pomlázka
Odpověď: České označení pomlázka podle etymologických slovníků souvisí s přídavným jménem mladý, respektive se slovesem omladit/zmladit – pošlehání spletenými proutky má na člověka přenést jarní sílu, má ho omladit. Jde o symbolické předání svěžesti, mladosti, pružnosti, ohebnosti a zdraví mladého proutku. Vokabulář webový zachycuje staročeský výraz pomlázěti sě s významem ‚šlehat se navzájem metlami z mladých vrbových proutků‘ a pomlázěti tedy ‚mrskat pomlázkou‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Holub – Kopečný. 1952. (platí od 1952)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14965
Užití:
0 0 0
Dotaz: Různé
Konkrétní dotaz: Od kolika do kolika hodin by se mělo říkat „v noci“? Jinými slovy, kdy končí večer a začíná noc a kdy končí noc a začíná ráno?
Klíčové slovo: ráno; večer; noc; interpretace
Odpověď: Doklady z jazykových korpusů umožňují nahlédnout na běžná časová označení nikoli jako na fyzikální nebo astronomické skutečnosti, ale jako na jazykově a kulturně vymezené kategorie. Z fyzikálního či astronomického hlediska je noc doba mezi západem a východem Slunce, tj. od okamžiku, kdy horní okraj slunečního kotouče zmizí za obzor, do okamžiku, kdy se naopak horní okraj slunečního kotouče dostane přesně na ideální horizont. Abychom zjistili, jaký je jazykový obraz doby noci v češtině, udělali jsme sondu do korpusu SYN v14. Postupně jsme v něm pomocí sledu dotazů vyhledali spojení „v(e) X večer/večír“; „v(e) X ráno“ a „v(e) X v noci“, kde X odpovídalo slovům čtyři/čtyry/štyry/štyři, pět, šest, sed(u)m, (v)os(u)m, devět, deset, jedenáct, dvanáct, jednu, dvě a tři – např. v deset večer, ve tři ráno, v jedenáct v noci. Pokryli jsme tak rozsah cca od 15:00 do 12:00 následujícího kalendářního dne, kdy lze uvažovat o nejvčasnějším začátku večera (15:00–16:00) a nejpozdějším možném konci rána (12:00). Díky tomu jsme získali poměrně plastický obraz toho, jak uživatelé češtiny jednotlivé části dne ve svých projevech jazykově člení. (Analýzu by šlo jistě dále zjemnit, za X, tedy za místa označující čas, by šlo dosadit různé číselné formáty času – ve 2:00 ráno, v 18 večer; dalo by se pracovat i s necelými hodinami – v půl druhé ráno, ve tři čtvrtě na sedm večer atp.; za X by šlo doplnit slovo hodinu/hodiny – ve tři hodiny ráno atp., domníváme se však, že pro účely této odpovědi, je naznačený postup dostatečně přesný a vyvozené závěry jsou dobře podložené.) Označení večer se v jazykovém úzu (jak ho reprezentuje korpus SYN v 14) soustředí především do intervalu 18:00–22:00 hodin, s výrazným maximem kolem 20. hodiny. Hodiny před tímto intervalem (např. 17:00) jsou jako večer označovány jen zřídka, a spadají spíš stále do odpoledne. Naopak po 22. hodině už četnost označení večer rychle klesá a kolem půlnoci téměř mizí. Jazykový večer je tedy relativně kompaktní a jazykově stabilizovaný úsek dne mezi 18. a 22. hodinou. Spojení s označením v noci kulminují mezi 1:00–3:00, s vrcholem kolem 2. hodiny ráno. Mimo tento relativně úzký interval jejich frekvence rychle klesá. Zvlášť zajímavé je, že hodiny pozdního večera, např. 23:00, se v jazykovém úzu ještě dominantně nekonceptualizují jako noc, ale stále spíš jako (doznívající) večer. Noc se tak ukazuje jako relativně úzce vymezená část dne, soustředěná kolem jeho hluboké noční fáze – kdy spí jak ti, co uléhají pozdě, tak ti, co vstávají velmi brzy. Označení ráno je naopak časově „nejroztáhlejší“ a začíná – možná překvapivě – už velmi brzy. Nejvyšší frekvence vykazuje období 3:00–6:00, přičemž absolutní maximum připadá na 3. hodinu. Jazykově tedy ráno začíná výrazně před svítáním (kolem 4. hodiny ranní svítá v našich zeměpisných šířkách jen v relativně krátké části roku) a zřetelně převažuje nad označením noc už kolem 3. hodiny. Po 9.–10. hodině jeho frekvence rychle klesá a kolem poledne prakticky mizí. Vysvětlit to lze nejspíš tím, že v pozdějších ranních hodinách, kdy vstává většina lidí (tj. přibližně od 6 hodin dál), už není nutné explicitně signalizovat, že jde o ráno. Naopak v časných ranních hodinách, kdy je vstávání méně obvyklé (zhruba před 6. hodinou), je toto rozlišení důležité, aby nedocházelo k záměně brzkého vstávání s odpoledním šlofíkem. Řekneme-li „vstal jsem v sedm“, bude výchozí interpretací v 7 ráno; naproti tomu u výpovědi „vstal jsem ve dvě“ hrozí, že bude bez dalšího upřesnění významově dvojznačná: může jít o 2 ráno i o 2 odpoledne. Zvlášť zajímavé jsou přechody mezi jednotlivými kategoriemi. Hranice mezi večerem a nocí se v jazykovém úzu nachází přibližně mezi 22.–23. hodinou. Hranice mezi nocí a ránem nastává v jazykovém úzu výrazně dříve, přibližně mezi 2.–3. hodinou. To znamená, že zatímco přechod z večera do noci je poměrně pozdní, jazykový přechod z noci do rána naopak nastává překvapivě brzy. Jazykový obraz dne je tak asymetrický: noc tvoří relativně úzké období kolem „hluboké noci“, kdy spí skoro všichni, zatímco ráno je „roztaženo“ přes širší období a zabírá část hodin, které by se čistě technicky považovaly spíš za noc. Výsledky této sondy (vizte graf zde: https://ujc.cas.cz/wp-content/uploads/2026/03/Noc.jpeg) ukazují, že označení částí dne nejsou prostým odrazem přírodních cyklů, ale spíše stabilizovanými jazykovými kategoriemi. Ve svém průměru odrážejí cirkadiánní rytmy jednotlivých uživatelů češtiny. V češtině tak například považujeme za ráno i hluboké noční hodiny kolem 3:00, zatímco noc je vyhrazena především pro centrální interval hluboké noci. Jazykový obraz dne tedy příliš neodpovídá astronomickým hranicím dne a noci, ale ustálenému průměru komunikačních a jazykových vzorců.
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14964
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova roráty?
Klíčové slovo: roráty
Odpověď: Slovo roráty má původ v latině, v níž rōrāre znamená ‚rosit, zavlažovat‘. Český etymologický slovník vysvětluje, že označení roráty vzniklo podle začátku latinského adventního zpěvu Rorate coeli desuper (v překladu „rosu dejte, nebesa, shůry“).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)

ID související odpovědi: #14928

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14963
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ frazému
Konkrétní dotaz: Proč se „klasická hudba“ označuje jako „vážná hudba“?
Klíčové slovo: vážná hudba
Odpověď: Máte pravdu, že kromě názvu „klasická hudba“ se pro ‚duchovní nebo světskou uměleckou hudbu, zpravidla vycházející z evropských tradic renesance, baroka, klasicismu a romantismu až po současnost‘ (viz definice z Akademického slovníku současné češtiny; dále ASSČ) užívá i označení „vážná hudba“. Podíváme-li se na cizojazyčné ekvivalenty daného pojmenování, zjistíme, že v evropských jazycích převažují přívlastky odpovídající českému adjektivu „klasický“ – „classical music“ (anglicky), „klassische Musik“ (německy), „musica classica“ (italsky) apod. Přívlastek „vážný“ pro specifikaci hudby užívá kromě češtiny například polština – „muzyka klasyczna“ i „muzyka poważna“, řidčeji se vyskytuje též v ruštině – „kлассическая музыка“ i „серьёзная музыка“. V případě spojení „klasická hudba“ měla na české hudební názvosloví jistě nepopiratelný vliv němčina. Nepodařilo se nám však zjistit, proč se dvojice „vážná hudba“ – „klasická hudba“ ustálila ve slovanských jazycích právě jen v češtině, polštině a (méně často) v ruštině. Odpověď lze patrně hledat ve společném kulturním, historickém a ideologickém zázemí daných jazyků, pravděpodobně půjde i o výsledek styků mezi osobnostmi vědy a kultury (konkrétně v 50.–70. letech 20. století existovaly mezi ČSSR, PLR a SSSR společné komise pro odbornou terminologii). Ve všeobecných encyklopediích, starších i novějších, autoři se spojením „vážná hudba“ nepracují, k rozdělení hudebních děl či stylů užívají jiná pojmenování a rozdílnou hierarchizaci, viz např. příslušné výklady ve svazcích Ottova slovníku naučného (1897), Ottova slovníku naučného nové doby (1934), Malé československé encyklopedie (1985), Všeobecné encyklopedie (1997) aj. Více informací k významu pojmenování „vážná hudba“ najdeme ve Slovníku české hudební kultury (dále SČHK, 1997) od J. Fukače a J. Vysloužila. Ti uvádějí, že adjektivum „vážný“ odkazuje na hudební projev, který od posluchačů vyžaduje „vážné“ soustředění. I výkladové slovníky češtiny (konkrétně Slovník spisovného jazyka českého) dokládají, že v případě spojení „vážná hudba“ jde o přenesené užití, vztahující se ke čtvrtému významu přídavného jména „vážný“: ‚svědčící o opravdovém, odpovědném, seriózním pojímání něčeho, přístupu k něčemu; opravdový‘. SČHK doplňuje informaci, že vážná hudba je současně protipól k lehkým, zábavním hudebním žánrům, a dále upřesňuje, že z významového hlediska nelze dané spojení vnímat jako „opak veselosti“, jelikož řada uměleckých hudebních děl, včetně těch „vážných“, je zaměřena humorně. K výše zmíněnému je možné dodat ještě dvě poznámky: zaprvé, že o přenesené užití jde i v případě spojení „klasická hudba“, které se vztahuje k prvnímu významu přídavného jména „klasický“: ‚vytvořený klasikem (klasiky), vynikajícím a obecně uznávaným umělcem nebo vědcem (vynikajícími umělci nebo vědci)‘ (Slovník spisovné češtiny); zadruhé, že „klasická hudba“ má v ASSČ kromě prvního významu, který je totožný s výše citovaným výkladem u spojení „vážná hudba“, ještě další význam, a to ‚melodicky a harmonicky vyspělá hudba přelomu 18. a 19. století, klasicistická hudba‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14962
Užití:
0 0 0
Dotaz: Různé
Konkrétní dotaz: V jednom z potravinových řetězců jsou vylepeny plakáty s reklamním sloganem „kupte 2, zaplaťte 1!“. Podle mě je to nesmysl, protože nejde něco koupit, a přitom za to nezaplatit. Souhlasíte se mnou?
Odpověď: S vaším dotazem bychom mohli být rychle hotovi. Podle českých výkladových slovníků (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Slovník spisovného jazyka českého) totiž koupit znamená ‚získat za peníze‘ a zaplatit ‚dát peníze za něj. hodnoty, věci, práci‘. Za druhý kus, ten, který je zadarmo, podle sloganu neplatíme (slogan říká: zaplaťte 1), zároveň ho ovšem kupujeme (slogan říká: kupte 2, tedy i ten první), což by podle slovníkové definice znamenalo, že za něj platíme. Slogan tedy na první pohled jako by říkal, že za něco dáme i nedáme peníze zároveň a sloveso koupit je v něm užito v rozporu se svým – slovníkovým – významem. Přesto slogan nezní nijak rozporně, je srozumitelný; dobře chápeme, jak celá akce při nakupování proběhne a kolik dané kusy budou stát. Jak to? Možná proto, že slovníkové definice sloves koupit a zaplatit nepostihují dokonale způsob jejich užívání a jejich význam podávají příliš obecně. Nejsou přímo nepřesné, ale vzhledem k různým situacím při nakupování a placení u pokladny či na internetu málo nuancované. Podívejme se na několik situačně-myšlenkových experimentů, které doloží, v čem je potíž. Kdyby někomu u pokladny řekli „jste dnes tisící zákazník, celý svůj nákup máte od nás zadarmo“, nebylo by možné říct, že onen šťastný zákazník všechno nabyté zboží koupil. Tuto situaci bychom nejspíš popsali tak, že za nákup nemusel platit, dostal ho zadarmo atp. (Věta „dnes jsem nakoupil za 0 korun“ by byla bez popisu toho, co se vlastně stalo, nesrozumitelná; navíc je to evidentně hra s jazykem, založená na kontrastu koupit a za 0.) Závěr: Při nakupování je třeba zaplatit, předat peníze – jinak to není nakupování. Dále si představme, že jdu s manželkou, dcerou, synem atp. nakupovat. Můj doprovod si něco vybere, a protože z toho mám radost, navrhnu, že to zaplatím. Když se tím pak někomu dalšímu chci pochlubit a řeknu např. „manželka si včera koupila nové kolo“, může manželka dodat a upřesnit: „ale zaplatil ho můj manžel“. Závěr: Když někdo něco koupil, neznamená to, že to i zaplatil. Ten, kdo (si) danou věc koupil, se nemusí krýt s tím, kdo ji zaplatil (srov. např. „Musím koupit benzín, zaplatíš to teď ty, prosím?“). Nakonec si představme následující situaci. Parta kamarádů je na výletě. Potřebují se občerstvit a narazí na samoobsluhu. Většině se dovnitř na nákup nechce, a tak se dva z nich nabídnou, že něco vyberou a nakoupí občerstvení pro všechny. Když jsou na řadě u pokladny, zazvoní tomu, který se chystal předat u pokladny peníze, najednou telefon, je to důležitý hovor, a tak se omluví, strčí peníze svému kamarádovi do ruky a poprosí ho, aby je u poklady předal on – a to se i stane. Když oba nakupující vyjdou ven, zeptají se čekající kamarádi, kolik nákup stál a kdo ho zaplatil, aby mu mohli za sebe dát poměrnou částku. Na základě slovníkové definice jde říct, že nákup zaplatili oba, protože oba ‚dali peníze za nějaké věci‘ – první je pře-dal, druhý je dal ze svého. Je jasné, že poměrnou částku za nákup má dostat ten, čí byly peníze, ne ten, který je „jen“ předal. Podobná je situace, když pošlu dceru nebo syna na nákup pro zapomenutou věc a dám jim svou dvousetkorunu; u pokladny platí někdo z dětí, ale peníze ze svého dávám já, peníze jsou moje, ne dětí. A totéž ilustruje situace, když dám v restauraci manželce tisícikorunu a poprosím ji, aby zaplatila za oběd, protože jdu např. přistavit auto nebo si potřebuju nutně odskočit. Věta „zaplatíš to?“ znamená v různých kontextech různé věci. Doplněna o pokračování „mám plné ruce, vytáhni mi prosím tě z peněženky v kapse pětistovku a zaplať to“ odkazuje k uskutečnění transakce, zatímco doplněná o „já už nemám s sebou asi dost peněz“ odkazuje k tomu, kdo nákup financuje. Závěr: Zaplatit může znamenat jak předat při placení peníze, tak nákup financovat, zaplatit ho ze svého. Slogan „kupte 2, zaplaťte 1!“ je pak dalším specifickým případem tohoto typu. Jde-li např. o láhev vína za 100 Kč, čistě logicky (a jak nám sugeruje slogan) by se dalo říct, že první láhev kupujeme za 100 Kč a druhou za 0 Kč, což by mělo blokovat možnost použít ve sloganu slovo koupit. Stejně tak by se ale dalo říct, že v případě koupě dvou láhví najednou stojí první 50 Kč a druhá také 50 Kč, když za dvě láhve zaplatíme 100 Kč. Situace se tedy dá pojímat různě. Její logickou strukturu nejspíš vnímáme tak, že kupujeme dvojici lahví (dvojice tvoří jednotku) za cenu, kterou by jindy stála jen jedna z nich. Důkazem by mohl být obvyklejší reklamní slogan se stejným významem: „Dva za cenu jednoho!“ Ať už je poslední tvrzení pravdivé, nebo ne, důležité je, že existují taková pojetí logické struktury celé situace, v nichž se platí za obě láhve, čímž se otevírá možnost použít v daném sloganu a kontextu sloveso koupit. Druhá láhev vždycky něco stojí, její cena jen byla snížena (prodává se v rámci dvojice, za cenu, která je určena pro tuto dvojici, odpovídá-li cena za dvojici původní ceně jedné lahve, je každá láhev z dvojice zlevněna na polovinu; prodává se za 50 % své původní ceny). Reklamní slogan nám pak toto de facto zlevnění na polovinu podává tak, že za jednu láhev neplatíme nic, máme ji zadarmo, což je z hlediska marketingu, přiznejme, asi šikovný tah. V logické struktuře celé situace však láhev zadarmo není, resp. být nutně nemusí (dvě láhve tvoří jednotku, platíme za jednotku čili za obě láhve); na povrchu, jazykově je ovšem situace ztvárněna tak, jako by druhá láhev byla zadarmo (druhou láhev koupíme, ale nezaplatíme). Odtud nejspíš váš dotaz. Stále tedy platí, že bez peněz nic nekoupíme, jen je to s nakupováním a placením složité – už jen z lingvistického, významového hlediska. Budoucí slovníkové definice by tyto nuance měly zohlednit, být diferencovanější.
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14961
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Proč se nožíku s dlouhou čepelí říká perořízek, když se jím otevírají obálky?
Klíčové slovo: perořízek
Odpověď: Název perořízek souvisí s původní funkcí nože, který dnes používáme (už jen) na otevírání obálek. Pochází ještě z dob, kdy se psalo brkem čili perem, které bylo nutno seřezávat, aby dobře psalo. Staročeský slovník v hesle nožík definuje „nožík písařový, písařský“ jako ,nožík na seřezávání rákosových nebo brkových per nebo k vyškrabování chyb, perořízek‘. Starší výkladové slovníky současné češtiny vykládají slovo perořízek jako ,někdejší nožík na ořezávání per‘ (Příruční slovník jazyka českého; dále PSJČ) a ,nožík na ořezávání per‘ (Slovník spisovného jazyka českého; dále SSJČ). Oba jej hodnotí jako historismus čili jako slovo nebo slovní spojení označující reálie a jevy již zaniklé, spjaté s minulostí. Kromě toho u něj zachycují význam ,kapesní nožík‘ (PSJČ) a ‚kapesní nožík vůbec‘ (SSJČ); starší PSJČ (z let 1935–1957) ještě považuje užití slova perořízek v tomto významu za neutrální, novější SSJČ (z let 1960–1971) už za zastaralé. Tyto informace jsou jistě správné, avšak v jistém smyslu nekompletní – slovo perořízek je totiž v jazyce živé i nadále, ovšem v přeneseném významu ,nožík na otevírání obálek‘, ,nůž na dopisy‘. Dost možná proto, že když zanikla potřeba psát husími brky, zůstal nůž na jejich seřezávaní součástí psacích, kancelářských potřeb, ale specializoval se na otevírání obálek.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14960
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Slyšela jsem, že slovo deprese pochází z anglického spojení deep rest, tedy ‚hluboký odpočinek‘, protože tělo vysílá signály, že si potřebuje hodně odpočinout. Je to pravda?
Klíčové slovo: deprese
Odpověď: Vyvozování původu (a významu) slova deprese z anglického spojení deep rest je mylné. Přesněji jde o typický příklad lidové či laické etymologie. Takovou mylnou etymologickou asociaci vysvětluje Jiří Rejzek jako „spojení [určitého výrazu] s jinými slovy, jež je v nesouladu se skutečným původem slova“. V Českém etymologickém slovníku od téhož autora najdeme i odpověď na původ slova deprese. To pochází z latinského dēpressiō od dēprimere s významem ‚stlačovat, stísňovat‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Lidová etymologie v češtině. Jiří Rejzek. 2009.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.