Dotaz:
Kdy došlo k následující změně jazykových pravidel?
Konkrétní dotaz:
Byl dříve přípustný pro 2. stupeň přídavného jména „tenký“ i tvar „tenší“? (Našel jsem tuto podobu v kresleném příběhu Rychlých šípů z roku 1938.)
Klíčové slovo:
tenčí
Odpověď:
V Pravidlech českého pravopisu z roku 1913 (celý název příručky zní: Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů: Jediné c.k. ministerstvem kultu a vyučování schválené vydání) jsou jako přípustné uvedeny obě varianty: „tenčí“ i „tenší“. Ve vydání PČP z roku 1941 je však doporučena již jen podoba „tenčí“, která je kodifikována i v současnosti.
Dotaz:
Dohromady, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Kdysi se používalo pro muzikál a operetu označení hudebně zábavné divadlo a vím, že by to správně mělo být hudebně-zábavní divadlo. Před jistým časem teatrologové začali používat označení zábavněhudební divadlo, přídavné jméno je užito i v názvu jedné knihy. Potřebuji poradit, protože si nejsem jistá, co se pod tímto slovem skrývá, o jaké divadlo jde, jaké je východisko.
Klíčové slovo:
zábavněhudební
Odpověď:
Máte pravdu, že složené přídavné jméno hudebně-zábavní (pro účely tohoto dotazu ponecháváme stranou, že se často objevuje nepřesné označení hudebně-zábavný, popř. hudebně zábavný), jehož souřadně spojené složky odkazují k východisku hudební a zábavní (popř. hudba a zábava) je užíváno již celá desetiletí. Označení zábavněhudební je podle ČNK i internetu výrazně řidší, mnohé doklady odkazují na zmíněnou publikaci „Od operety k muzikálu. Zábavněhudební divadlo v Československu po roce 1945“. Nevíme, proč autor, popř. redakce volili složené přídavné jméno zábavněhudební místo obvyklejšího hudebně-zábavní. Pokud vyjdeme z pravidel pro psaní složených přídavných jmen s první složkou zakončenou na -ně (popř. i na -sko, -cko, -ově), pak dohromady píšeme přídavná jména podřadná, jejichž základem je ustálené slovní spojení, v němž jedna složka rozvíjí druhou (např. trestní právo – trestněprávní). U adjektiva zábavněhudební je s největší pravděpodobností východiskem slovní spojení zábavná hudba, které tvoří určitý protiklad k hudbě klasické (vážné).
Slovník české hudební kultury (Editio Supraphon, Praha 1997) v hesle zábavná hudba uvádí: „výraz, jímž se zpravidla míní populární hudba, resp. nonartificiální hudba vůbec. Výraz je též zčásti synonymní s výrazy lehká hudba a salónní hudba..." Encyklopedický atlas hudby (NLN 2001) říká, že „pojem zábavná hudba, event. lehká hudba (Unterhaltungsmusik, light music) vznikl na konci 19. století a je spojen s produkcí hudby jakožto zboží v moderní masové společnosti, jež je ke koupi na zvukových nosičích, šířena rozhlasem atp.“
Zvažované varianty:
zábavněhudební
Poslední užití:
7.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složená přídavná jména
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složená přídavná jména
Dotaz:
Přísudek jmenný se sponou
Konkrétní dotaz:
Chodím do šesté třídy a potřebuju poradit s jedním cvičením. Ve větě „Stromy v zahradě jsou rozkvetlé“ máme změnit přísudek slovesný na přísudek jmenný se sponou.
Klíčové slovo:
přísudek jmenný se sponou vs. přísudek slovesný
Odpověď:
Do zadání se nejspíš vloudila nějaká chyba, protože ve větě „Stromy v zahradě jsou rozkvetlé“ již přísudek jmenný se sponou je („jsou rozkvetlé“). Smysl by dávalo opačné zadání, tedy změnit přísudek jmenný se sponou na přísudek slovesný – např. „Stromy v zahradě kvetou.“
Poslední užití:
2.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz:
Jak se tvoří přídavná jména utvořená od zeměpisných jmen zakončených v kmeni na -nn-? Vypouští se jedno -n- a píše se např. bonský, lausanský, schönbrunský, tallinský, nebo se při tvorbě přídavných jmen zachovávají obě -nn-, např. bonnský, lausannský, schönbrunnský, tallinnský?
Klíčové slovo:
přídavná jména utvořená od zeměpisných jmen zakončených v kmeni na -nn-
Odpověď:
Při tvoření přídavných jmen od zeměpisných jmen zakončených v kmeni na -nn- se obě tato -nn- zachovávají, píšeme tedy např. bonnský, lausannský, schönbrunnský, tallinnský (vycházíme-li z podoby Tallinn, pokud bychom vyšli z podoby Tallin, bylo by správné i psaní tallinský; podoby Tallin > tallinnský a Tallinn > tallinský by se však v jednom textu neměly křížit).
Zvažované varianty:
-nský
-nnský
Poslední užití:
22.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Transkripce cizího jména do češtiny
Konkrétní dotaz:
Jak mám postupovat při přepisu ruských vlastních jmen do češtiny? Mám užívat transkripci, nebo transliteraci?
Klíčové slovo:
přepis jmen z ruštiny
Odpověď:
Základní poučení o přepisu z ruské azbuky do latinky naleznete v akademickém vydání Pravidel českého pravopisu; dále se dané problematiky týká také norma ČSN ISO 9 a nařízení vlády o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy (č. 594/2006 Sb.). Při volbě způsobu přepisu záleží především na povaze a účelu textu. Zjednodušeně řečeno se transliterace (tj. přesné převedení písmen jedné abecedy do druhé) užívá zejména ve speciálních případech: v osobních dokumentech, v bibliografii, v kartografii, v technické dokumentaci, katalozích atp., přičemž se nezohledňuje výslovnost v jazyce
originálu. Její výhodou je možnost jednoznačného zpětného převodu do původní abecedy. Pokud jsou však přepisovaná slova součástí běžného textu, doporučujeme užívat transkripci, která zároveň naznačuje výslovnost daných cizojazyčných výrazů v češtině. Více se o této problematice dočtete ve zmiňovaných Pravidlech českého pravopisu a dále např. v článku Psaní ruských jmen v češtině od významného českého jazykovědce a mj. rusisty Bohuslava Havránka, který vyšel v časopise Naše řeč v roce 1949, nověji pak v disertační práci S. Špačkové Rusko-česká textová a jazyková ekvivalence propriálního lexika (viz https://is.muni.cz/th/en8dp/Disertace.pdf).
Poslední užití:
17.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4110
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.