Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID dotazu: #705 [Ženský rod].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/6, položky: 1-10/52
Stav:
#14975
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Všiml jsem si už několikrát tvaru studen, např. vyvrtali jsme pět studen. Je ten tvar vůbec správný? A odkud se vzal?
Klíčové slovo: studna
Odpověď: Tvar 2. p. mn. č. studen se v korpusu SYN v12 vyskytuje v překvapivě hojném počtu; vedle 11 464 očekávaných výskytů tvaru studní tu najdeme i 1 329 výskytů tvaru studen, což je zhruba 11,6 % všech 2. p. mn. č. od lemmat studna a studně. Náhodným výběrem 200 výskytů jsme přitom pro jistotu ověřili, že až na jednotlivé výjimky jde o relevantní tvary (typu problémy s vysycháním studen; ve vzorku byl ojedinělý irelevantní doklad: *studen ti dostávají širší vzdělanostní základ). Slovo pro ‚jámu vyhloubenou a upravenou k jímání pramene‘ (viz Slovník spisovné češtiny) má ve spisovném jazyce dvě varianty – studna a studně; ve 2. p. mn. č. však obě mají jedinou spisovnou podobu studní. Dvě zmíněné základní podoby jsou důsledkem složitého historického vývoje. Původní praslovanská podoba slova studьnja patřila k tzv. -ja kmenům. Z ní se ve staré češtině vyvinula varianta studňa (srov. polské studnia a hornolužické studnja), která po přehlásce a > ě dala vzniknout dnešní podobě studně. Z té se později přechodem ke vzoru „píseň“ vyvinula jednak regionální varianta studeň, jednak přechodem ke vzoru „žena“ variantní spisovná varianta studna. Podle prvního dílu Českého jazykového atlasu (s. 394, mapa na s. 397) se původní podoba studně vyskytuje ve východní polovině Čech a po celé Moravě, kde funguje jako jediný název, zatímco novější podoba studna se vyskytuje jako základní soustředěně v západní polovině Čech, roztroušeně pak (většinou jako dubletní) i jinde po Čechách (zejména v severočeské nářeční oblasti) a proniká rovněž do městské mluvy. (Podoba studeň tvoří souvislý areál na Královéhradecku a Vysokomýtsku s přesahem k Jihlavě.) Přechod od vzoru „růže“ (studně) ke vzoru „žena“ (studna) však ve spisovném jazyce neproběhl ve všech pádech. I u slova studna se v některých pádech drží skloňování podle vzoru „růže“, srov. 3. p. j. č.: ke studni jako k růži, nikoliv *ke studně jako k ženě; 6. p. j. č.: ve studni jako v růži, nikoliv *ve studně jako v ženě; a právě 2. p. mn. č.: bez dvou studní jako růží, a nikoliv bez dvou studen jako žen. Přechod od vzoru „růže“ ke vzoru „žena“ v současné češtině zjevně probíhá i ve 2. p. mn. č. Tento vývoj pravděpodobně dále podporují frekventovaná podstatná jména jako základna, rozhledna, bedna či pokladna, která ve 2. p. mn. č. končí na -den. Tzv. analogickou inovací podle nich pak někteří uživatelé češtiny začínají tvořit podoby typu pět studen (jako pět žen). Na přednáškách z morfologie nám sice bylo vtloukáno do hlavy, že veškeré prognózování v lingvistice je ošemetné; nicméně – nemusí být vyloučené, že tvary podle vzoru „žena“ začnou jednou pronikat i do 3. a 6. p. j. č. varianty studna, takže se ve spisovném jazyce možná někdy dočkáme spojení typu *běž ke studně (jako k ženě) nebo *ve studně (jako v ženě) je málo vody… Tvar studen dosud není v příručkách a slovnících zachycen, v současnosti bychom ho užívat raději nedoporučovali. Jeho překvapivě vysoká frekvence však naznačuje, že tento postoj se může v budoucnu změnit.
Zvažované varianty:
studen studní
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v12
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: (s. 394, mapa na s. 397)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14944
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Je jazykově správně polévka s těstovinou, nebo má být s těstovinami?
Klíčové slovo: polévka s těstovinou
Odpověď: Těstovina je jedním z řady podstatných jmen, která se užívají převážně v množném čísle. Patří mezi ně označení pokrmů jako halušky, brambory, hranolky, noky, krokety, fazole, jáhly nebo kroupy. Ať už se podávají jako samostatné jídlo, resp. jeho hlavní složka, nebo jako příloha, nebývá potřeba mluvit o jednotlivém kusu, typicky se vyskytují pohromadě ve větším množství a o takové skupině se pak mluví jako o jednom celku. Přímo mezi pomnožná podstatná jména je však zařadit nemůžeme. V různé míře se totiž objevují i v jednotném čísle, a to nejen v případech, kdy takové užití opravdu referuje k jednomu kusu (nastrouhám větší syrový brambor, dojídal poslední knedlík, jednu těstovinu hodíme na kachlíčkový obklad), ale i tehdy, když se jím míní celý soubor (o souborovém významu podstatných jmen a jeho souvislosti s gramatickou kategorií čísla viz více v článku Jarmily Panevové a Magdy Ševčíkové z roku 2011, o podstatných jménech s převahou tvarů v množném čísle pak v článku Víta Michalce a Vojtěcha Veselého z roku 2016). V jídelních lístcích a dalších textech podobných žánrů tak můžeme vídat např. smažený sýr s bramborem (ale *s bramborou se kupodivu nepoužívá), rajskou s knedlíkem nebo polévku s těstovinou. (Neplatí to ale pro celou skupinu stejně – pokrm s hranolkem či hranolkou, s jáhlou nebo s kroupou by asi většinu potenciálních konzumentů překvapil.) Autoři i čtenáři navzdory jednotnému číslu sdílejí nevyřčený předpoklad, že půjde o nemálo nakrájených kousků brambor, několik knedlíků (tj. plátků větší knedlíkové šišky) a větší množství jednotlivých těstovin. Taková užití naznačují chápání blízké látkovým podstatným jménům vyskytujícím se prakticky výhradně v jednotném čísle, jako jsou rýže, čočka, hrách, cizrna, pohanka, kuskus, quinoa nebo bulgur. U nich lze sice rozeznat jednotlivé kusy, ale ty jsou tak malé, že se i při jídle běžně nabírají a konzumují po větších skupinách, ne jednotlivě (a v případě jednotlivého kusu by se nejspíš hovořilo o zrníčku, kuličce apod.). Těstovina se v takových případech gramaticky přibližuje jednomu svému druhu, který se užívá právě jen v jednotném čísle, totiž tarhoně. Při zjišťování, zda se polévka s těstovinou běžně užívá, nebo je spíš ojedinělou nezvyklostí, velmi záleží, kam se díváme. V šestimiliardovém korpusu SYN v11 složeném z odborné literatury, beletrie a publicistiky je poměr předložkových spojení s těstovinou proti s těstovinami 83 : 2000, tj. 1 : 24 (zaokrouhleno na celé číslo). V ještě větším korpusu ONLINE1 obsahujícím internetovou žurnalistiku, diskuse a příspěvky ze sociálních sítí se však tatáž předložková spojení vyskytují v poměru 1 832 : 3 016, tj. 1: 1,6 (zaokrouhleno na desetiny). Podstatnou část takových výskytů tvoří příspěvky na facebooku a twitteru, v nichž restaurace a podobná zařízení typicky oznamují polední nabídku určitého dne či týdne. Z toho vyplývá, že výraz jako polévka s těstovinou se nehodí do každého spisovného textu, ale ve svém nejpřirozenějším prostředí – na jídelním lístku nebo zprávě o něm – je téměř tak doma jako konkurenční polévka s těstovinami. Do žurnalistického textu bychom ho tedy nedoporučili, ale v tweetu s poledním menu hostince se mu není třeba vyhýbat.
Zvažované varianty:
s těstovinou s těstovinami
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Jazykový zdroj: Slovo a slovesnost.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Michalec, Vít – Veselý, Vojtěch (2016): K významu substantiv s převahou plurálových tvarů. 77(3), s. 163–184.
Jazykový zdroj: Slovo a slovesnost.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Panevová, Jarmila – Ševčíková, Magda (2011): Jak se počítají substantiva v češtině. 72(3), s. 163–176.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14943
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Pozastavila jsem se nad spojením v nohách postele. V Internetové jazykové příručce jsem se dočetla, že v 6. p. množného čísla jsou možné tvary nohách a nohou, přičemž ve významu ‚končetina‘ se užívá spíše tvar nohou. Jak je to ale v případě spojení v nohách postele? Zmíněnému prostoru se tak přece říká, protože v něm má nohy člověk, nikoli proto, že tam má nohy postel. Můžu tedy říci v nohou postele?
Klíčové slovo: v nohách postele
Odpověď: Máte pravdu, že toto spojení skutečně odkazuje k lidským končetinám, jak vyplývá i z definice jednoho významu slova noha ve Slovníku spisovného jazyka českého: ‚nohy (u lůžka nebo hrobu) strana, kde ležící člověk má nohy‘. Formálně se však slovo nohy ve zmíněném spojení vztahuje k posteli, čemuž odpovídají i příkladové věty ze SSJČ, např. stál v nohách (postele, hrobu), sedla si do noh postýlky. Zásadní roli zde hraje také zažitost spojení. Data z korpusu SYN v11 ukazují, že spojení v nohou postele se sice v úzu vyskytuje (v korpusu lze najít 43 dokladů), avšak výrazně v něm převažuje spojení v nohách postele (v korpusu lze najít 265 dokladů). Zajímavé je, že ve vazbě s 2. p. v úzu naopak jednoznačně převládá spojení do/u nohou postele (v korpusu SYN v11 lze najít 182 dokladů) nad spojením do/u noh postele (korpus obsahuje 10 dokladů). Možnost dubletních tvarů 2. p. v tomto spojení (do noh i do nohou) explicitně uvádí starší Příruční slovník jazyka českého. U vazeb se 6. p. však tentýž slovník připouští pouze podobu v nohách postele. Abychom ale konkrétně odpověděli na váš dotaz: Doporučujeme respektovat zažitý způsob psaní a držet se podoby v nohách postele.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14896
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Lze dnes považovat výrazy vpusť, výpusť a propusť za spisovné varianty tvarů s koncovým -t? A jak je možné tyto pojmy skloňovat?
Klíčové slovo: vpust, vpusť, výpust, výpusť, propust, propusť
Odpověď: Zatímco starší slovníky (Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého, i Příruční slovník jazyka českého) uvádějí u pojmů výpust, vpust a propust pouze tvar 1. pádu s koncovým -t, internetová jazyková příručka připouští už i tvary s koncovým -ť, dříve hodnocené jako nespisovné. V korpusu SYN v14 jsou tvary s -ť v 1. a 4. pádě jednotného čísla u hesla vpust/vpusť dokonce pětkrát frekventovanější než tvary s -t, zatímco u hesel výpust/výpusť a propust/propusť tvoří přibližně čtvrtinu všech výskytů. Tento posun je způsoben postupným přechodem podstatných jmen ženského rodu zakončených na souhlásku od vzoru „kost“ k novějšímu vzoru „píseň“. Ten se běžně promítá pouze do podoby tvarů vybraných pádů umožňujících dubletní tvary (2. p. j. č. a 1., 3., 4., 5., 6. a 7. p. mn. č.), v tomto případě se však promítl i do podoby samotného 1. pádu jednotného čísla. U podstatných jmen zakončených na -st se jedná o téměř ojedinělou záležitost – podobný vývoj registrujeme pouze u výrazu plst (v PSJČ jen plst, v SSJČ a novějších slovnících plst i plsť). Varianty vpust/vpusť, výpust/výpusť a propust/propusť tedy považujeme v současné době za rovnocenné. Výjimku však tvoří kontexty, ve kterých jsou dané pojmy užity ve smyslu technických termínů – v takových případech doporučujeme v souladu s Technickým slovníkem naučným užívat nadále pouze varianty s -t. Pokud jde o skloňování, SSJČ uvádí u všech tří pojmů dubletní tvary pouze u 3. a 6. pádu množného čísla, PSJČ navíc připouští v 1. pádě rovněž tvar výpustě a v 7. pádě tvar výpustěmi. Na základě korpusových dokladů lze konstatovat, že v současné době dochází k rozšiřování skloňování podle vzoru „píseň“ do všech pádů (včetně 1. a 2. pádu jednotného čísla). Z doložených výskytů však není možné určit, zda skloňované tvary náleží k základnímu tvaru s koncovým -t či -ť. Vzhledem k těmto okolnostem uvádí Internetová jazyková příručka v souladu se současným územ dubletní tvary napříč celým paradigmatem u obou podob – připouští tedy možnost skloňovat výrazy vpust/vpusť, výpust/výpusť i propust/propusť systematicky jak podle vzoru ‚kost‘, tak podle vzoru ‚píseň‘. Převaha tvarů u jednotlivých pádů i v rámci jednotlivých slov kolísá.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust, kapitola Skloňování obecných jmen → Skloňování ženských jmen kolísajících mezi vzory „píseň“ a „kost“
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: syn v14
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust
Jazykový zdroj: Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14859
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: V textu pojednávajícím o hmyzu jsem se setkala se spojením se zlatoočky. Nemělo by tam být se zlatoočkama?
Klíčové slovo: zlatoočka
Odpověď: Ani jeden z uvedených tvarů není náležitý, neboť se jedná o tvary rodu středního. Oficiální název hmyzu však není zlatoočko, nýbrž zlatoočka, toto podstatné jméno se tedy řadí k rodu ženskému. Skloňuje se podle vzoru žena, a proto má spisovný tvar sedmého pádu množného čísla podobu (se) zlatoočkami. Existuje však i rostlina, jež je v češtině pojmenována právě jménem rodu středního – zlatoočko (latinsky chrysopsis). Toto slovo má v sedmém pádě množného čísla tvar (se) zlatoočky, skloňuje se totiž stejně jako očko ve významu ‚věc připomínající oko‘ ((s) očky), nikoliv ve významu ‚zrakový orgán‘ ((s) očkama). Stejným způsobem zacházíme i s dalšími podobnými jmény, např. krásnoočko (zelený bičíkovec s červenou skvrnou citlivou na světlo) – (s) krásnoočky.
Zvažované varianty:
zlatoočkami zlatoočky zlatoočkama
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo zlatoočka

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14747
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Nedávno se moje žena vyjádřila, že z oběda nezbyla jediná haluška. Ohradil jsem se, že se nevyjadřuje jazykově správně. Mám za to, že halušky je pomnožné a že to nejde takto užívat v jednotném čísle. Je to tak?
Klíčové slovo: haluška, halušky
Odpověď: Slovník spisovné češtiny (Praha: Academia 1994) a Akademický slovník cizích slov (Praha: Academia 1995) shodně popisují podstatné jméno halušky jako pomnožné s významem ‚jídlo z růz. těsta (malé noky, nudle, flíčky, šišky ap.)‘, respektive ‚krajový název růz. jídel, zvl. noků, šišek, flíčků, nudlí aj.‘. Aktuálně vznikající Akademický slovník současné češtiny naopak uvádí samostatné heslo haluška v jednotném čísle, avšak s poznámkou ‚zpravidla množné‘. K tomuto popisu je nutno říci, že v českém jazyce bývá kromě pomnožných jmen jako takových popisována i množina takzvaných jmen s převahou plurálových tvarů, tedy takových, která se užívají převážně (ne však zcela výhradně) v množném čísle. L. Kroupová v časopise Naše řeč (1985) vymezuje dvě základní skupiny těchto jmen: 1) taková, jejichž jednotné číslo se vyskytuje řidčeji, ale běžně (boty, punčochy, lyže apod.) a 2) taková, jejichž jednotné číslo se vyskytuje (poněkud nebo zcela) zřídka (škubánky). Halušky z tohoto pohledu můžeme zařadit do druhé z uvedených skupin. Jména tohoto typu se významově přibližují podstatným jménům látkovým (jako jsou např. rýže, mouka, maso apod.), ale na rozdíl od nich se pro označení určitého množství hmoty jídla užívají v množném čísle. Aby to nebylo tak jednoduché, máme spoustu dalších názvů jídel, jejichž tvary se sice vyskytují převážně v množném čísle, ale u kterých dosti zřetelně vnímáme význam jednotlivých kusů (těstoviny, krokety, hranolky, fazole apod.). Jednotné číslo nás u takových jmen tedy nepřekvapí, někdy se dokonce může užívat v „látkovém“ významu namísto čísla množného, viz zajímavý dotaz Ondřeje Dufka z r. 2022: Polévka s těstovinou. U názvů různých potravin se míra vnímání jednotliviny může odlišovat na základě tvaru, míry spojitosti či velikosti kousků apod. Pokud jde o jazykovou praxi, v korpusu SYN v13 můžeme najít 24 dokladů, kdy je výraz haluška užit jakožto název jídla v jednotném čísle: usrkával z ní omáčku a tu a tam zuby vylovil po halušce; pronesené slovo slupnout jako halušku; Jakmile haluška vyplave na hladinu, je hotová. Jestliže tedy někdo užije slovo haluška v jednotném čísle, je dobré vědět, že jde o užití málo časté, nikoli však jazykově nenáležité. Na závěr bychom ještě rádi doplnili, že užití toho výrazu, resp. podoba jídla, které je jím označováno, se může regionálně lišit.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo haluška
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo halušky
Jazykový zdroj: Akademický slovník cizích slov. 1995.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo halušky
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 1985
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v13

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14714
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Proč je v češtině slovo party (párty) rodu ženského, tedy ta party, a nikoli ten party nebo to party?
Odpověď: Při zařazování přejatých jmen k rodům zpravidla rozhoduje zakončení slova. Větší část těchto jmen se začleňuje do české soustavy tvarů a přizpůsobuje se domácím skloňovacím vzorům. Přejatá jména s neobvyklým zakončením ale většinou zůstávají nesklonná. Nesklonná jména často bývají rodu středního (zejména ta, která končí na dlouhou samohlásku, např. angažmá, dražé, šodó, ragú apod.). Ovšem mnohá z nich mají potenciál kolísat v rodě, protože zde právě z důvodu nesklonnosti není zakotvení v určitém skloňovacím typu. O tom, která varianta nakonec převáží, také mnohdy rozhodují uživatelé jazyka, tedy jazyková praxe. Například u podstatného jména penny uvádějí slovníky (Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971; Slovník spisovné češtiny, 1994) jako možný rod střední a mužský neživotný. Internetová jazyková příručka však zmiňuje, že v souladu s územ, tj. četností užívání ženského rodu v praxi, je možno s tímto slovem nakládat i jako se jménem rodu ženského. Jak se můžeme dočíst v akademické Mluvnici češtiny 3 (1987), mezi podstatná jména s neobvyklým zakončením patří i taková, která jsou zakončena na -i, -y (tedy pokud nejsou rodu mužského životného, jako kuli, grizzly, dandy apod. – ta se skloňují). Nesklonná jména zakončená na -i, -y bývají nejčastěji rodu středního (alibi, pačuli, taxi, derby, ragby, penny apod.) nebo ženského (okapi, lady, brandy, whisky, jury apod.). Řidčeji mohou být také rodu mužského neživotného (penny, henry). U některých přejatých slov hraje roli silná souvislost s domácími slovy stejného nebo podobného významu. Tak například slovo jury [žiri] je rodu ženského díky věcné souvislosti se slovem porota. Podobně také říkáme a píšeme ta brandy (vedle to brandy) a ta whisky, protože tato pojmenování máme spojená s názvy alkoholických nápojů jako pálenka, kořalka, vodka apod. Dále bychom zde mohli zmínit i výše uvedená slova penny (ta penny jako ta pence; vedle ten penny a to penny) a lady (ta paní). U podstatného jména party (párty) by tak připadalo v úvahu připodobnění k výrazům oslava nebo večírek. A jak je vidět z uvedených příkladů, jména tohoto typu jsou mnohem častěji rodu ženského než mužského neživotného, proto je přirozené, že se spíše uplatnil ženský rod.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo party
Jazykový zdroj: Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14613
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Jak správně utvořit 7. pád od spojení přední pacičky – předními pacičkami nebo předníma pacičkama?
Klíčové slovo: pacičky, pacička
Odpověď: Duálové tvary jsou zachovány jen u slov ruce, nohy, oči, uši (a jejich zdrobnělin), pokud označují části těla: dítě mává rukama, ručkama, ručičkama, mrkal očima, očkama apod. Pacičky do této skupiny nepatří, proto je správně předními pacičkami.
Zvažované varianty:
předníma pacičkama předními pacičkami
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14611
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: V odpovědi na můj dotaz, zda je správně mozaik nebo mozaiek, jste uvedli, že správný tvar slova mozaika je mozaik, stejně jako třeba banka – bank. U podobných slov (krajka, kazajka, baňka) by správný tvar podle mého názoru ale byl krajek, kazajek, baněk. Matně si ze školy pamatuji, že na tvar slova mají vliv samohlásky, znělé a neznělé souhlásky. Nebo na tvar mozaik má vliv to, že se jedná o cizí slovo? Jsem smířená s výrazem mozaik, jen bych chtěla vědět proč.
Klíčové slovo: mozaika
Odpověď: Máte pravdu, že náležité tvary 2. p. mn. č. slov krajka, kazajka, baňka jsou krajek, kazajek, baněk, přesto jsme u podstatného jména mozaika doporučili v tomto pádě podobu mozaik. Není to však proto, že jde o slovo cizího původu, roli nehraje ani (ne)znělost souhlásky. Podstatná jména skloňovaná podle vzoru „žena“ mají ve 2. p. mn. č. nulovou koncovku. Po odstranění -a zůstává u některých jmen na konci slova obtížně vyslovitelná souhlásková skupina. Kvůli snazší výslovnosti se proto mezi členy některých skupin vsouvá vkladné -e-. Podmínky tohoto jevu však nelze stanovit jednoznačně, u některých slov se proto setkáváme s kolísáním (např. jachta – jachet i jacht). Vkladné -e- mají jednoslabičná slova: hra – her (proher), kra – ker, mzda – mezd, msta – mest (tvar je teoretický, v praxi se neužívá). Pravidelně bývá rovněž u víceslabičných slov se skupinou alespoň tří souhlásek: jiskra – jisker, kostra – koster, pastva – pastev, sestra – sester, tundra – tunder, vrstva – vrstev, vyjížďka – vyjížděk; výjimkou je pomsta – pomst. U víceslabičných jmen se skupinou dvou souhlásek nelze stanovit jednoznačné pravidlo, u některých slov vkladné -e- bývá: baňka – baněk, barva – barev, cihla – cihel, lebka – lebek, loďka – loděk, sirka – sirek; u jiných ne: banka – bank, bomba – bomb, konzerva – konzerv, plomba – plomb, rezerva – rezerv, salva – salv, želva – želv. Vkladné -e- se obvykle nevyskytuje u slov se slabikotvorným r, l v první slabice: chrpa – chrp, sprcha – sprch, vrba – vrb, slza – slz a u jmen zakončených na -da, -ta, -za, -sa, -pa, -cha, -ša, -fa, ale i zde jsou výjimky: hvězda – hvězd, vražda – vražd, afta – aft, busta – bust, cesta – cest, kasta – kast, lišta – lišt (ale buchta – buchet, plachta – plachet), burza – burz, brynza – brynz, řimsa – říms, elipsa – elips (ale kapsa – kapes), lampa – lamp (ale výspa – výsep), valcha – valch, gejša – gejš, harfa – harf. Abychom však nezapomněli na slovo mozaika. Vkladné -e- se týká slov se skupinou alespoň dvou souhláskových písmen: krajka – krajek, bajka – bajek, baňka – baněk. Ve slově mozaika sice [j] vyslovujeme: [mozajka], avšak píšeme -i-. Není tedy důvod -e- vkládat.
Zvažované varianty:
mozaiek mozaik
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 104
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Skloňování obecných jmen → Skloňování ženských jmen vzoru „žena“ – 2. p. mn. č.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14602
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Jak mám prosím utvořit množné číslo od slova technoparty?
Klíčové slovo: technoparty, techno party
Odpověď: Výraz technoparty je nesklonný a v množném čísle si zachovává stejný tvar jako v čísle jednotném (dvě technoparty apod.).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: sl. heslo technoparty

ID související odpovědi: #14552

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.