Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Marně si lámeme hlavu nad rozborem věty „Žáci chtěli uspět v prvním kole“. Nemůžeme se rozhodnout, zda výraz „v prvním kole“ určit jako předmět, nebo příslovečné určení místa. Poradíte nám?
Klíčové slovo:
předmět vs. příslovečné určení
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, proto nemůžeme s určitostí říci, jak k tomuto problému přistupuje školská praxe. Z našeho pohledu však v uvedené větě jde o hraniční jev, neboť na daný větný člen se lze zeptat jak „Uspět v kom/čem?“ (slovníky vazeb uvádějí u slovesa „uspět“ přímo vazbu „v kom/čem“), tak „Uspět kde?“. Dokonce nelze vyloučit ani pojetí, že daný výraz je odpovědí na otázku „Kdy?“, tudíž by mohlo jít i o přísloveční určení času. Ani jedno řešení bychom proto nehodnotili jako chybné.
Poslední užití:
18.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Předmět, s. 271; Příslovečné určení, s. 281.
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Při doučování jsme narazili na větu „Pracoval jako lékař na frontě“. Nejsme si jistí, zda máme výraz „na frontě“ určit jako příslovečné určení místa, nebo jako neshodný přívlastek. Můžete nám prosím poradit?
Klíčové slovo:
příslovečné určení vs. přívlastek neshodný
Odpověď:
Pokud by věta zněla „Pracoval na frontě jako lékař“, určili bychom výraz „na frontě“ jednoznačně jako příslovečné určení místa. Protože však daný výraz stojí až za podstatným jménem „lékař“, může jít kromě příslovečného určení místa, vztahujícího se k přísudku (Kde pracoval?), také o přívlastek neshodný, rozvíjející podstatné jméno „lékař“ (Jaký lékař?). Obě řešení považujeme za přijatelná. Protože však nejsme didaktické pracoviště, nejsme schopni posoudit, kterému řešení dává přednost školská praxe.
Poslední užití:
20.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Vnučka přišla ze školy s úkolem, v němž měla mimo jiné určit podmět ve větě „Doma je doma“. Marně si tu s tím lámeme hlavu.
Klíčové slovo:
doma je doma
Odpověď:
Jde o specifický typ věty, v níž je podmět tvořen týmž slovem jako přísudkové jméno. V takových případech je přísudkové jméno vždy v prvním pádě, a není tedy možné jednoznačně rozhodnout, které jméno je podmětem a které částí přísudku – i z toho důvodu, že čeština nemá pevný slovosled. Jako podmět je tedy možné určit buď první, nebo druhé „doma“. Jako primární řešení bychom doporučovali určit jako podmět první „doma“, neboť slovosled podmět–přísudek je neutrálnější než slovosled přísudek–podmět. Ještě dodejme, že tato problematika se týká i vět, v nichž v roli podmětu a přísudku figuruje slovní druh, který nemá kategorii pádu (např. adverbium, infinitiv).
Poslední užití:
12.11.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 404 / odst. 632 (vyd. 2008)
Jazykový zdroj:
Skladba češtiny. Grepl – Karlík. 1998. (platí od 1998)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Vnučka chodí do 6. třídy a dostala za úkol určit, co za větný člen je výraz „rád“ ve větě „Mám rád kočky“. Poradíte nám?
Klíčové slovo:
mít rád
Odpověď:
Samotné přídavné jméno „rád“ bývá ve větách typu „Rád plavu“ doplňkem, nicméně spojení „mít rád“ lze chápat i jako zvláštní, frazémový typ přísudku. Roli může hrát také to, že spojení „mít rád“ vyžaduje další doplnění předmětem, např. právě „Mám rád kočky“. Primárně bychom tedy doporučovali chápat celé spojení „mít rád“ jako přísudek, avšak jaké řešení preferuje školská praxe, bohužel nevíme, jelikož nejsme didaktické pracoviště. Doporučujeme daný jev konzultovat přímo s učitelem, případně se obrátit na Asociaci češtinářů.
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Jsem češtinářka v důchodu a připravuji se s dětmi na přijímací zkoušky. V jednom cvičebním testu jsme narazili na větu „Můj bratr se nikdy neuměl správně rozhodnout“, v níž se má určit přísudek. V řešení testu je jako správná odpověď uveden tvar „neuměl se rozhodnout“. Já jsem přesvědčena, že za mých učitelských let se sloveso „umět“ mezi modálními slovesy neuvádělo – změnilo se snad od té doby chápání modálních sloves?
Klíčové slovo:
umět
Odpověď:
Jak se k modálním slovesům přistupuje v současné školní výuce, vám s jistotou říci nedokážeme, protože nejsme didaktické pracoviště. Současná odborná literatura však běžně pracuje s dvojím pojetím modálních sloves. Mezi modální slovesa v užším smyslu se skutečně tradičně řadí pouze slovesa moci, smět, muset, mít (za povinnost) a chtít. Modální slovesa v širším smyslu se svou povahou tradičním modálním slovesům blíží, mají však zároveň některé vlastnosti navíc. Nový encyklopedický slovník češtiny mezi modální slovesa v širším smyslu řadí např. umět, dovolit si, hodlat, ale i sloveso chtít, které jiné příručky (např. Příruční mluvnice češtiny) řadí k modálním slovesům v užším smyslu. Jak je vidět, možných přístupů je více. Zajímá-li vás, jaký přístup preferuje současná školská praxe, doporučujeme obrátit se na Asociaci češtinářů.
Poslední užití:
8.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 533 (odst. 751) – vydání 2008
Jazykový zdroj:
Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Modální sloveso.
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Dělali jsme s dětmi cvičné přijímací testy a v jednom z nich jsme narazili na větu „Můj bratr se nikdy neuměl správně rozhodnout“. Já jsem děti vždycky učila, že mezi modální slovesa patří pouze moci, smět, muset, mít (za povinnost) a chtít. V řešení testu se však píše, že je ve větě složený slovesný přísudek „neuměl se rozhodnout“, z čehož plyne, že sloveso „umět“ je zde považováno za modální. Teď tedy nevím, jak to mám žákům vysvětlit: patří „umět“ mezi modální slovesa, nebo nepatří?
Klíčové slovo:
umět
Odpověď:
Na tuto otázku vám bohužel nedokážeme uspokojivě odpovědět, protože nejsme didaktické pracoviště, a tudíž nevíme, jak k této problematice přistupuje současná školská praxe. Jisté je, že různé mluvnice k modálním slovesům přistupují různě. Základní mluvnice českého jazyka například za modální považuje pouze slovesa moci, smět, muset, mít (za povinnost) a chtít. Příruční mluvnice češtiny rozlišuje dvě vrstvy modálních sloves: vlastní modální slovesa (viz výčet výše) a modální slovesa v širším smyslu, kam řadí např. slovesa umět, dovést, vydržet, dokázat atd. Jaké řešení se od žáků vyžaduje u přijímacích zkoušek, však nedokážeme posoudit. Dotazy školského charakteru doporučujeme směrovat spíše na Asociaci češtinářů, která má mimo jiné vlastní poradnu a podobnými problémy se zabývá systematicky.
Poslední užití:
24.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 154
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 533 (odst. 751) – vydání 2008
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
V knize Oty Pavla jsem narazila na větu „Prošek měl dlouhý, žlutý bambusový prut“. Je tam ta čárka správně? Jde skutečně o několikanásobný přívlastek? Není to spíš přívlastek postupně rozvíjející?
Klíčové slovo:
několikanásobný vs. postupně rozvíjející přívlastek
Odpověď:
Hranice mezi několikanásobným a postupně rozvíjejícím přívlastkem není vždy ostrá. Základní mluvnice češtiny uvádí jako typický příklad spojení „dlouhé(,) černé vlasy“, které lze chápat oběma způsoby a v závislosti na pojetí buď psát, nebo nepsat čárku. Obdobným případem je i spojení „dlouhý(,) žlutý prut“. Spojení „žlutý bambusový prut“ už lze chápat pouze jako přívlastek postupně rozvíjející.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
V jednom cvičení na určování větných členů jsme narazili na větu, s níž si nevíme rady. Věta zní: „Tohle je útěk.“ Co je ve větě podmětem a co přísudkem?
Klíčové slovo:
podmět vs. jmenná část přísudku
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, a proto nevíme, jak se k této problematice staví současná školská praxe. Řešení školských úloh můžete vyhledávat též na stránkách Asociace češtinářů, nebo pokládat vlastní dotazy v online diskusi. Určit větné členy v uvedené větě není jednoduché, protože různé příručky k tomuto typu vět přistupují různě. Podle Vladimíra Šmilauera a jeho Novočeské skladby tento větný typ vyjadřuje prosté ztotožnění; uvádí to na příkladu „To jsou koťata májová“. Podle tohoto pojetí by bylo zájmeno „tohle“ podmětem a „je útěk“ přísudkem jmenným se sponou. Příruční mluvnice češtiny sice také hovoří o „ztotožnění něčeho s něčím“ (příklad „To je palác šlechtičen“), avšak současně uvádí, že „sloveso být zde ovšem není složkou slovesně-jmenného přísudku, nýbrž je samo slovesným přísudkem s významem identifikačním“. S tímto pojetím pracuje i příručka Skladba češtiny a doplňuje, že oba zbývající členy (v našem případě „tohle“ a „útěk“) pojmenovávají touž skutečnost a jsou zaměnitelné. Rozhodneme-li však, že v pořadí první člen („tohle“) je ve větě podmětem, narazíme na terminologickou nesnáz: v současné školské gramatice totiž zatím neexistuje odpovídající název pro druhý člen („útěk“).
Poslední užití:
20.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 403 (odst. 632)
Jazykový zdroj:
Skladba češtiny. Grepl – Karlík. 1998. (platí od 1998)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 58 (sekce 27)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 157 (odst. 4835)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Nemůžeme se shodnout, jakým větným členem je infinitiv ve větách typu „jedu lyžovat“ nebo „běžím se učit“.
Klíčové slovo:
jet lyžovat
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jaké řešení je vyžadováno ve škole, nicméně v obou případech bychom infinitiv určili jako příslovečné určení účelu („jedu, abych lyžoval“, „běžím, abych se učil“).
Poslední užití:
15.12.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Při určování větných členů jsme s dětmi narazili na větu „Do divadla přišlo málo lidí“. Jde o slovo „málo“. Můžu se na něj zeptat „kolik?“ nebo „jak moc?“, což by ukazovalo na příslovečné určení, jenže příslovečné určení snad nemůže rozvíjet podstatné jméno, nebo ano?
Klíčové slovo:
málo
Odpověď:
Výraz „málo“ skutečně může být příslovcem a plnit ve větě funkci příslovečného určení (např. ve větě „Málo čte“). Zároveň však může ve spojení s počítaným předmětem fungovat i jako číslovka neurčitá (podobně jako např. výrazy „mnoho“ nebo „pár“, které původně číslovkami nejsou). To je i váš případ. Co se týče větněčlenského rozboru, nemůžeme vám bohužel poskytnout jednoznačné řešení, a to ze dvou důvodů: jednak nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jak k této problematice přistupuje současná školská praxe, a jednak proto, že pohled na věc není jednotný ani v odborné literatuře. Některá pojetí chápou celé spojení „málo lidí“ jako tzv. komplexní podmět a dále ho syntakticky nerozkládají, jiná pojetí upřednostňují formální hledisko („málo“ je podmětem, „lidí“ přívlastkem neshodným) a ještě jiná naopak hledisko sémantické (podmětem je výraz „lidí“ a „málo“ je přívlastkem). S dotazy školního typu se doporučujeme obracet na Asociaci češtinářů.
Poslední užití:
19.11.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 498
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.