Dotaz:
Psaní u/ú/ů
Konkrétní dotaz:
Kolega použil v článku záměrně slovo kultura zapsané s kvantitou, a to v podobě kultúra. Já bych dala přednost psaní kultůra. Kolega oponuje, že kroužek (nad ů) signalizuje, že původně tu bylo ou, což ale ve slově kultura není pravda. Jak máme slovo psát?
Klíčové slovo:
kultúra; kultůra
Odpověď:
Informace není přesná, ů píšeme ve slovech s původní dvojhláskou uo (nikoli ou). Kroužek nad u, který dnes vnímáme jako diakritické znaménko, původně reprezentoval o‑ový element zanikající dvojhlásky [uo] (duom > dům, kuoň > kůň). Pokud by se slovo kultura v češtině zapisovalo s kvantitou, pak by byla náležitá varianta kultúra. V tomto případě jde však o něco jiného. Kodifikovaná pravopisná podoba kultura (s krátkým u) je v článku záměrně zapsána nepřesně. Protože nejde o spisovnou podobu slova, je v takovýchto případech tolerovatelná jak varianta kultúra, tak i varianta s ů: kultůra. Doklady z praxe ukazují, že příležitostně se objevují obě možnosti.
Zvažované varianty:
kultúra
kultůra
Poslední užití:
19.7.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Z historie českého pravopisu
Dotaz:
Psaní u/ú/ů
Konkrétní dotaz:
V televizním pořadu bylo jazykovým odborníkem řečeno, že ve významu rtěnka píšeme slovo rúž s čárkovaným ú, protože jde o cizí slovo. Ale v IJP je slovo uvedeno s kroužkem: růž. Nejde o chybu? Jak to má být?
Klíčové slovo:
růž
Odpověď:
Je pravda, že slovo není českého původu, do češtiny se dostalo z francouzského výrazu rouge (červeň, červený). Přestože v mnohých přejatých slovech se skutečně uvnitř slova píše čárkované ú (např. fúze, túra, ocún, manikúra, skútr), pro slovo růž to neplatí. Je zcela zdomácnělé a píše se stejně jako výrazy růže, růžový, růžice s ů. Podobu růž (ů s kroužkem) zachycují kromě IJP i slovníky jako NASCS, SSČ a SSJČ; výraz růž (na rty) najdeme i v PČP.
Zvažované varianty:
růž
rúž
Poslední užití:
27.11.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Dotaz:
Psaní u/ú/ů
Konkrétní dotaz:
Předpokládám, že ve slově mundúr (ve smyslu pracovní oblečení nebo uniforma) by mělo být čárkované ú, přestože je to uvnitř slova. Je to tak?
Klíčové slovo:
mundúr
Odpověď:
Ano, v expresivním výraze mundúr píšeme ú, protože nejde o starý český výraz s původní dvojhláskou uo, ale o přejaté slovo. S čárkovaným ú uvnitř slova jsou i další přejaté výrazy, např. fúze, ocún, kúra apod. Na tom, že jde o přejaté slovo, se jazykové příručky shodují, ale bohužel se liší údaje o původu přejímky. Nový akademický slovník cizích slov uvádí jako zdrojové jazyky angličtinu a španělštinu, ale Slovník spisovného jazyka českého a Český etymologický slovník shodně uvádějí, že jsme výraz převzali prostřednictvím němčiny (Montur) z francouzštiny (monture).
Zvažované varianty:
mundúr
mundůr
Poslední užití:
3.4.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Psaní u/ú/ů
Konkrétní dotaz:
Učím Číňany česky a nedovedu jim vysvětlit, proč máme ů (s kroužkem) a ú (s čárkou).
Klíčové slovo:
písmena ú/ů
Odpověď:
Rozdílná grafická podoba písmen ú a ů, která slouží k zachycení výslovnostně totožné hlásky (dlouhého [ú]) je důsledkem historického vývoje češtiny. Původní vyslovované dlouhé [ó] se koncem 14. století postupně měnilo v dvojhlásku uo, která později (v průběhu 15. a v 16. století) pozvolna přešla v dlouhé ů. Grafické zachycení vzniklo vlastně spojením dvou písmen do jednoho: kroužek nad u původně zastupoval o ze zanikající dvojhlásky uo. Do spisovného jazyka byla změna přijata uvnitř domácích slov a na jejich konci, nikoli na začátku (kuoň > kůň, duom >dům). Proto ve slovech domácího původu píšeme na začátku vždy písmeno ú (úkol) a uvnitř slova a na jeho konci vždy písmeno ů (vůl, domů). Výjimkou jsou švy předpon a kořenů slov nebo švy předpon a předpony ú‑ (srov. troj‑úhelník, ne‑úspěch). Přejatá slova mívají ú (fúze, ragú, ocún). Podrobněji viz IJP v kapitole Z historie českého pravopisu.
Zvažované varianty:
ů
ú
Poslední užití:
9.4.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
kapitola Z historie českého pravopisu
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
kapitola Z historie českého pravopisu (https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=148#nadpis2)
Dotaz:
Psaní u/ú/ů
Konkrétní dotaz:
Uvědomil jsem si, že ve slově blůza píšeme ů, ale v jiných přejatých slovech (např. túra) je ú. Je to proto, že blůza je tak běžné slovo, že jeho cizost nepociťujeme?
Klíčové slovo:
blůza
Odpověď:
Slovo blůza se podle etymologického slovníku do češtiny dostalo prostřednictvím němčiny (Bluse) z francouzštiny (blouse). Původně se psalo krátce bluza – takto slovo zaznamenává např. PSJČ a stará vydání PČP (do roku 1941). Změnu přinesla až PČP z roku 1957, v nichž je uvedena pravopisná podoba blůza (blůzička, blůzka). Kroužkované ů bylo zavedeno jako dubletní varianta i u slov lůza, přezůvka. Proč se autoři PČP rozhodli pro podobu s ů, když v jiných přejatých slovech (túra, manikúra, fúze, ocún, túje...) píšeme ú, se nám bohužel nepodařilo zjistit. Domněnka, že slovo se stalo natolik běžným, že ztrátě vnímání cizosti se přizpůsobil i pravopis slova, je značně pravděpodobná.
Zvažované varianty:
blůza
blúza
Poslední užití:
14.1.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
F. Váhala (1956): Vyjde nové vydání Pravidel českého pravopisu (http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4499) a F. Váhala (1958): Délka samohlásek v domácích slovech (http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4605)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Psaní u/ú/ů
Konkrétní dotaz:
Může se psát expresivní výraz čúza i s ů: čůza?
Klíčové slovo:
čúza; čůza
Odpověď:
Vulgární výraz přejatý do češtiny z německého argotu označující (nepříjemnou) ženu, případně prostitutku, dozorkyni atp. výkladové slovníky češtiny nezachycují. Slovník nespisovné češtiny uvádí podobu čúza, v Českém etymologickém slovníku je užita podoba čůza. Protože nejde o původní staročeskou dvojhlásku uo, je logičtější psát čúza (ú užíváme v přejatých spisovných slovech, jako např. skútr, ragú, múza). Varianta čůza se prosazuje na základě zvyklosti psát uprostřed slov ů s kroužkem (např. dům, půl, krůta). Doklady z ČNK ukazují, že zápis čůza je v úzu výrazně častější, proto IJP připouští u tohoto expresivního výrazu obě možnosti: čúza i čůza.
Zvažované varianty:
čúza
čůza
Poslední užití:
14.1.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Psaní u/ú/ů
Konkrétní dotaz:
Slovo loser jsem našel pouze v databázi Neomat, kde je uvedeno s čárkou i s kroužkem. Osobně bych preferoval podobu lúzr, protože ů nemá historické opodstatnění. Jak je to?
Klíčové slovo:
lúzr; lůzr
Odpověď:
Neomat zachycuje užívané podoby, ale nekomentuje jejich vhodnost. Příklady užití z praxe svědčí o tom, že se vedle anglické podoby loser stále častěji a stále více i bez uvozovek signalizujících pisatelův odstup užívá varianta lúzr, proti níž nelze pravopisně nic namítat. Písmeno ú píšeme i v dalších přejatých slovech, jako např. fúze, kúra, múza, skútr, ragú. Zápis lúzr zachycuje i Slovník nespisovné češtiny.
Podoba lůzr s kroužkem nad ů (užívaná pisateli nejspíš proto, že jde o samohlásku uvnitř slova) skutečně z historických důvodů není vhodná, protože nejde o starý český výraz s původní dvojhláskou uo. Na druhou stranu však toto slovo nepatří do spisovné slovní zásoby – tento expresivní výraz se bude užívat jen v určitých typech textů, které „snesou“ i pravopisně nedoporučovanou podobu. Proto lze připustit jak počeštěný zápis lúzr, tak i lůzr. Upozorňujeme, že někdy užívaná podoba looser je nesprávná (looser znamená v angličtině volnější, je to 2. stupeň přídavného jména), náležitá původní podoba slova je loser.
Zvažované varianty:
lúzr
lůzr
Poslední užití:
14.1.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Nová slova v češtině. 1998. (platí od 1998)
Jazykový zdroj:
Nová slova v češtině 2. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj:
Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Dotaz:
Psaní u/ú/ů
Konkrétní dotaz:
Jak se píše slovo kúra/kůra? Mám na mysli léčebnou.
Klíčové slovo:
kúra
Odpověď:
Léčebná kúra se píše s čárkovaným ú, jde o přejaté slovo. Písmeno ů píšeme v domácím slově kůra s významem ochranná povrchová vrstva, např. kůra stromu, kůra na pomeranči. Kůra některých stromů a keřů (např. dubová, březová, bezová kůra) se může používat i k léčení. Pokud bychom chtěli vyjádřit, že léčí, neužili bychom přídavné jméno léčebná, ale léčivá (léčivá dubová kůra).
Zvažované varianty:
kúra
kůra
Poslední užití:
21.5.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Psaní u/ú/ů
Konkrétní dotaz:
Jde o vymyšlené citoslovce kabúm/kabům, které má evokovat zvuk, kdy něco vybouchlo v autě. Překladatelka slovo zapsala s ů, ale nezdá se mi to, psala bych kabúm (s čárkou).
Klíčové slovo:
kabúm
Odpověď:
Souhlasíme s vámi. Historické důvody pro psaní ů v tomto případě nejsou, písmeno ů nahradilo původní dvojhlásku uo. Kabúm je navíc i citoslovečný výraz, proto doporučujeme kvantitu zapisovat písmenem ú s čárkou.
Zvažované varianty:
kabúm
kabům
Poslední užití:
6.6.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Psaní u/ú/ů
Konkrétní dotaz:
Potřebuji si ujasnit, zda v nářečním výrazu píšeme čárku, nebo kroužek, jde mi konkrétně o slovo fěrtůšek/fěrtúšek.
Klíčové slovo:
fěrtušek, fěrtúšek; fěrtůšek
Odpověď:
Pro spisovné výrazy platí pro psaní ú/ů poměrně jednoduché pravidlo, jehož kořeny souvisejí s historickým vývojem češtiny: ve slovech domácího původu píšeme na začátku slova písmeno ú, uvnitř slova písmeno ů (mimo švy předpon a kořenů nebo švy předpon a předpony ú‑(troj‑úhelník, nej‑úspěšnější). Pro zápis nářečních výrazů však toto pravidlo neplatí vždy důsledně, bývá obvyklé, že se pro zápis kvantity používá ú (ú s čárkou). Zastaralé a nářeční podstatné jméno fěrtoch podle SSJČ a NASCS obvykle zapisujeme jako fěrtoch, popř. fěrtuch, zdrobněliny pak fěrtošek/fěrtušek (tedy s krátkým u). Pokud chcete slovo zapsat s kvantitou, pak doporučujeme preferovat zápis fěrtúšek, přestože i podoba fěrtůšek je v ČNK doložena.
Jednoznačnou odpověď by vám poskytli spíše dialektologové, doporučujeme, abyste se obrátili např. na dialektologické oddělení ÚJČ v Brně.
Zvažované varianty:
fěrtůšek
fěrtúšek
fěrtušek
Poslední užití:
5.1.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.