Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Když chci někomu napsat, aby jel opatrně, tak píšu „Jeť opatrně“? Váhám, jestli tam nemá být ď (jeď), ale spíš bych psal ť (jeť).
Klíčové slovo:
jeď
Odpověď:
Infinitiv slovesa končí na -t (popř. ve starších zdrojích najdeme podoby na -ti): jet (dělat, psát, sedět, letět). Ale v rozkazovacím způsobu tohoto slovesa píšeme ď: jeď, jeďte (také ve všech osobách jednotného i množného čísla má sloveso jet tvary s d: jedu, jedeš, jede, jedou).
Zvažované varianty:
jeď
jeť
Poslední užití:
22.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Autor píše krémžská hořčice, protože si asi myslí, že je krémová, ale myslím si, že by to mělo být krátce – kremžská hořčice.
Klíčové slovo:
kremžský
Odpověď:
Máte pravdu, přídavné jméno kremžský je odvozeno ze jména rakouského města Kremže (Krems an der Donau). Píše se s krátkým e, stejně jako název města. Podoba kremžská je vžita v potravinářském prostředí ve spojení s hořčicí; ve výtvarném prostředí se zase užívá spojení kremžská běloba.
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Píšou se ve slově babiččin (třeba šátek) dvě č?
Klíčové slovo:
babiččin
Odpověď:
Přivlastňovací přídavné jméno odvozené ze slova babička je babiččin (se dvěma č); při odvozování dochází k alternaci k > č (obdobně např. kukačka – kukaččin, holčička – holčiččin).
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Dříve byl ve škole pan řídící, který něco řídil, na Slovensku mají riaditele, ale my máme ředitele. To je někdo, kdo ředí barvy, ale neřídí. Proč tedy nepíšeme řiditel?
Klíčové slovo:
ředitel
Odpověď:
Odpověď na otázku, kde se v základu podstatného jména ředitel vzala samohláska e, když jde o osobu, která má řídit, nikoli ředit, najdeme ve staré češtině. Jde o pozůstatek změn při střídání krátkých a dlouhých samohlásek. Ve staročeské dvojici ie–ě se ve výslovnosti dlouhé ie změnilo v í (řiediti>říditi, sbierati>sbírati), krátké ě však zůstalo (sběratel, sběračka) nebo se změnilo v e (ředitel). Kdybychom slovo ředitel tvořili až dnes, došli bychom k podobě řiditel (tak jako bylo v novější době ke slovesu řídit vytvořeno podstatné jméno řidič). Přestože se v obecném jazyce stále někdy setkáváme s výslovností řiditel, je již od dob vydání Jungmannova Slovníku česko-německého (v letech 1834–39) za základní považována pouze podoba ředitel.
Podoba ředitel (od řídí) je tedy historicky oprávněná, stejně jako sběratel, sběračka (od sbírat) a zpěvák (od zpívat).
Zvažované varianty:
ředitel
řiditel
Poslední užití:
16.1.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Na co se nás často ptáte. 2002. (platí od 2002)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
141 ředitel
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Je správně mísení národů, nebo míšení národů?
Klíčové slovo:
mísení; míšení
Odpověď:
Slovníky uvádějí, že příčestí trpné mísen (a tudíž i podstatné jméno mísení) se užívá jen o těstě, ale jak se lze přesvědčit např. v ČNK, v praxi se užívají obě podoby (mísen i míšen) bez významového rozdílu. V IJP proto uvádíme, že slovesné podstatné jméno odvozené od slovesa mísit může mít dvojí podobu: míšení i mísení bez významového rozlišení. Protože někteří čtenáři mohou vycházet z poučení uvedeného ve slovníku, doporučujeme dát přednost spojení míšení národů, ale i formulace mísení národů je v pořádku.
Zvažované varianty:
mísení
míšení
Poslední užití:
6.1.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Potřebuju vědět, jaký je rozdíl mezi jsi a si, konkrétně: je správně mluvil jsi, nebo mluvil si?
Klíčové slovo:
mluvil jsi
Odpověď:
Náležitý zápis tvaru 2. osoby jednotného čísla je jedině mluvil jsi (nikoli mluvil si).
Zvažované varianty:
mluvil jsi
mluvil si
Poslední užití:
21.9.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Potřebuji zapsat zvuk, kdy člověk stále pokašlává a pokuckává. Mohu napsat echm? Nacházím jen citoslovce ehm, ale to je nejspíš jen hezitační zvuk.
Klíčové slovo:
echm
Odpověď:
Pro zápis citoslovcí nejsou stanovena pevně závazná pravidla. Zápis echm můžete pro vyjádření příslušného zvuku použít.
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Potřebuju ověřit, že ve větě „Nezáleží na tom, s čím jsi přišel“ má být užito jsi, nikoli si (s čím si přišel).
Klíčové slovo:
jsi
Odpověď:
Ano. Ve větě nejde o tvar zvratného zájmena, ale o 2. osobu jednotného čísla slovesa být. Psaní „s čím jsi přišel“ je zcela v pořádku.
Zvažované varianty:
přišel jsi
přišel si
Poslední užití:
16.9.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Jak máme psát „Já jsem na něj ťuťu ňuňu“? Nikde jsem to nenašla, psala bych to s čárkou.
Klíčové slovo:
ťuťu ňuňu; ťuťuňuňu
Odpověď:
Slovníky tento citoslovečný výraz nezachycují, SSJČ zaznamenává pouze volání na drůbež, a to v podobě ťuťu, ťuťuťu, ťuťuťuťu. ČNK dokládá nejhojněji psaní dohromady ťuťuňuňu, zachycuje i zápis ťuťu ňuňu a ťuťu, ňuňu. Psaní s čárkou ťuťu, ňuňu vyloučit nelze, přestože se v ustálených slovních spojeních obvykle čárka nedělá. Záleží na vašem rozhodnutí.
Poslední užití:
15.2.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Můžete mi, prosím, napsat, jak se správně píše slovo „výust“? Myšleno ve smyslu např. vyústění kanalizace do vodního toku. Vždy řeším, jestli psát „výustní“ objekt nebo „vyústní“ objekt a jestli psát „t“ nebo „ť“ na konci... a stále se mi to plete, podobně jako Žebrák a Točník.
Klíčové slovo:
výusť; výustní
Odpověď:
Podoby s t na konci (výust/výúst) se v příručkách vůbec nevyskytují. Starší Příruční slovník jazyka českého (vycházel v letech 1935–1957) uvádí pouze podobu výúsť. Novější (a pro současný jazyk doporučeníhodnější) Slovník spisovného jazyka českého (1. vyd. 1960–1971) již uvádí výusť, tuto podobu doporučuje rovněž IJP.
Odvozené přídavné jméno zachycuje pouze Příruční slovník jazyka českého, a to v podobě výústní, která slovotvorně odpovídá základovému slovu výúsť. Ostatní slovníky přídavné jméno vůbec neuvádějí. Uplatníme-li však obecné slovotvorné zásady, není namístě odmítat ani podobu výustní odvozenou z podstatného jména výusť. Adjektivum výustní zachycuje IJP. Slovní spojení výustní objekt je používán i v ČSN EN 1085 - Čištění odpadních vod; na internetu je doložen v mnohých kanalizačních standardech. Data z ČNK a internetu ukazují, že v praxi se vyskytují jak podoby s ú, tak s u. V přídavném jménu se t neměkčí.
Zvažované varianty:
výusť
výúsť
výustní
výústní
Poslední užití:
23.3.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.