Dotaz:
Význam frazému
Konkrétní dotaz:
V rozhlasovém pořadu jeden z účastníků prohlásil: „Budu teď na něho nasazovat.“ V životě jsem tuhle vazbu neslyšel, co to prosím znamená?
Klíčové slovo:
nasazovat na někoho
Odpověď:
V Příručním slovníku jazyka českého (1935–1957) najdeme v hesle nasazovat frazém nasazovat psí hlavu na někoho, vyložený jako ‚očerňovat‘, např. Velmi rád nasazuje [redaktor] kdejakou psí hlavu na ministra. Pozdější Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) uvádí totožný frazém v hesle hlava: nasadili (vrazili) by si vzájemně psí hlavu na krk, a to s významem ‚udělali by si co možná nejhoršího, tvrdí o sobě to nejhorší‘. Týž slovník pak v hesle nasazovat doplňuje i variantu, v níž už spojení psí hlava chybí: tchyně nasazuje proti zeťovi, na zetě, význam ale zůstává stejný: ‚udělat někomu co možno nejhoršího, tvrdit o někom to nejhorší‘.
Podíváme-li se do korpusu SYN v11, jak je to s psí hlavou a jejím nasazováním v současné češtině, zjistíme, že vazba s předložkou na se nyní užívá velmi zřídka a jednoznačně převládá vazba se 3. p. Vazbu nasadit/nasazovat někomu/něčemu psí hlavu (resp. též nasadit/nasazovat psí hlavu někomu/něčemu a někomu/něčemu nasadit/nasazovat psí hlavu) lze nalézt v korpusu 304×, zatímco vazba nasadit/nasazovat na někoho/něco psí hlavu (resp. také nasadit/nasazovat psí hlavu na někoho/něco a na někoho/něco nasadit/nasazovat psí hlavu) byla v korpusu nalezena pouze 5×.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Význam frazému
Konkrétní dotaz:
Co znamená, když se říká „Fouká tu jako na vidrholci?“
Klíčové slovo:
vidrholec; vídrholec
Odpověď:
Podle Slovníku spisovného jazyka českého označuje vidrholec/vídrholec (obě podoby jsou možné) ‚osamělé, opuštěné, pusté, zpravidla větrné místo‘. Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka se prý původně jednalo o název lesa na cestě z Českého Brodu do Prahy, který býval skrýší loupežníků. Původ jména je nejasný, pochází zřejmě z němčiny, základem druhé části je výraz Holz (dřevo). Na dnešní význam možná působila i lidová etymologie – asociace se slovy vítr a holý.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Význam frazému
Konkrétní dotaz:
Co znamená, když někdo řekne „Máš řečí čtyřiapadesát“?
Klíčové slovo:
čtyřiapadesát
Odpověď:
Ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky 3 (Praha 2009) se dočteme, že mít řečí čtyřiapadesát znamená ‚mnohomluvně a důkladně vykládat nebo zdůvodňovat své odmítnutí‘. Člověk má řečí čtyřiapadesát podle slovníku ‚zvláště při teoretizování, uvažování o možnostech a způsobech, jak něco provést apod., obvykle v kontrastu ke skutečnému výkonu nebo v reakci na příkaz, úkol‘.
O původu rčení mít řečí čtyřiapadesát najdeme zmínku v článku Jaroslava Poráka O neurčitém významu u číslovek určitých v časopise Naše řeč (ročník 41, 1958, s. 241–251). Na s. 248 se v poznámce č. 9 píše: „Prof. Vl. Šmilauer mě upozornil, že rčení mít řečí čtyřiapadesát, popř. moc řečí čtyřiapadesát, vzniklo podle snáře, kde se na ‚moc řečí‘ radilo vsadit do loterie číslo 54.“
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník české frazeologie a idiomatiky 3. Výrazy slovesné. Čermák a kolektiv. 2009. (platí od 2009)
Dotaz:
Význam frazému
Konkrétní dotaz:
Jak lze vysvětlit spojení „pravdu díš“?
Klíčové slovo:
pravdu díš
Odpověď:
Výraz díš je tvar 2. os. j. č. knižního a zastaralého slovesa dít, které má význam ‚říkat, říci, povídat, povědět, pravit‘. Spojení „pravdu díš“ má tedy význam ‚říkáš pravdu‘.
Poslední užití:
26.7.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Význam frazému
Klíčové slovo:
odříkaného chleba největší krajíc
Odpověď:
Pořekadlo „odříkaného chleba největší krajíc“ má význam ‚nejvíc máme toho nebo nakonec nám přijde vhod to, čím jsme pohrdali, co jsme nechtěli‘.
Poslední užití:
21.3.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)