Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Pokud se v editovaném textu často objevují citace, v nichž jsou interpunkční či jiné chyby, doporučujete je komentovat v ediční poznámce nebo spíše v poznámkách pod čarou?
Klíčové slovo:
ediční praxe
Odpověď:
Ediční zásady stojí mimo jazykové otázky, kterými se Ústav pro jazyk český zabývá. Co je nám však známo, v uvedeném případě je obvyklým edičním postupem užití souhrnné ediční poznámky.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Jak mám postupovat, pokud cituji text, který může být kvůli chybějící interpunkci pro čtenáře obtížněji srozumitelný?
Klíčové slovo:
interpunkce
Odpověď:
Ediční zásady stojí mimo jazykové otázky, kterými se Ústav pro jazyk český zabývá. Co je nám však známo, obvykle bývá tento problém řešen poznámkou pod čarou, v níž je citovaný text upraven podle platných pravidel pro psaní interpunkce.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Píšu knihu o historii obce. Jak si mám počínat při citování jazykového zdroje, v němž jsou jednak chyby, jednak jsou v textu uplatňovány starší pravopisné zásady?
Klíčové slovo:
ediční praxe
Odpověď:
Ediční zásady stojí mimo jazykové otázky, kterými se Ústav pro jazyk český zabývá. Co je nám však známo, obvykle se u citací tohoto druhu zachovává původní pravopis. Jednotlivé ediční postupy a konkrétní řešení bývají zároveň uvedeny v ediční poznámce dané publikace.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Jak máme v publikaci informovat čtenáře, že pořadí japonských jmen a příjmení upravujeme podle českých zásad? (Tj. uvádíme nejprve jméno a pak příjmení, přičemž v japonštině je pořadí opačné.)
Klíčové slovo:
japonská jména
Odpověď:
Doporučujeme vám danou skutečnost čtenářům sdělit prostřednictvím ediční poznámky. Ta může znít např. takto: Podle českých zvyklostí u japonských jmen uvádíme nejprve jméno a pak příjmení.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Má být u medailonu uvedený i jeho autor?
Klíčové slovo:
autor
Odpověď:
V tomto případě nejde o čistě jazykový dotaz, na nějž bychom mohli najít odpověď v dostupných příručkách. Záleží na edičních zásadách, které jsou zavedeny v daném časopise, či na pořadateli konkrétní akce, např. výstavy, zda uvede autora soupisu životopisných dat pojednávané osobnosti.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Připravili jsme výstavu na počest významné osobnosti českého sportu. Postačí, když k doprovodnému medailonu uvedeme jako východisko pro biografická data „internetové zdroje“?
Klíčové slovo:
odkaz
Odpověď:
V tomto případě nejde o čistě jazykový dotaz, na nějž bychom mohli najít odpověď v dostupných příručkách. Obecně lze říct, že pokud necitujete konkrétního autora a pouze odkazujete na veřejně dostupná životopisná data, neměl by být odkaz k internetovým zdrojům (např. Wikipedii) prohřeškem proti obecným zvyklostem.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Má být jazykový korektor uveden jako spoluautor kvalifikační práce? Nebude jeho zamlčení v rozporu s čestným prohlášením, že jde o původní dílo autora práce?
Klíčové slovo:
kvalifikační práce
Odpověď:
V tomto případě nejde o ryze jazykovou otázku. Vycházíme-li však ze skutečnosti, že jazyková korektura není považována za autorskou činnost, neuvedení jazykového korektora nebude velmi pravděpodobně v rozporu s prohlášením, že autor daný text zpracoval samostatně.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
V anglické bibliografii knihy, kterou rediguji, jsou pro dělení slov užívány zásady pro anglické dělení, jež se liší od zásad českých. Mám hledat kompromis?
Klíčové slovo:
ediční praxe
Odpověď:
Na tuto otázku je obtížné odpovědět, pokud však jde o knihu v českém jazyce, určenou primárně pro českého čtenáře, doporučili bychom vám dodržovat zásady pro české dělení slov.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Pokud v publikaci cituji dobové texty zapsané podle starších pravopisných zásad (konkrétně ohlasy na básnické sbírky J. S. Machara), mám je upravovat podle aktuálně platných pravopisných pravidel?
Klíčové slovo:
citace
Odpověď:
Ediční zásady stojí mimo jazykové otázky, kterými se Ústav pro jazyk český zabývá. Co je nám však známo, obvykle se u citací tohoto druhu zachovává původní pravopis. Jednotlivé ediční postupy a konkrétní řešení bývají zároveň uvedeny v ediční poznámce dané publikace.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Existuje norma pro přepis názvů básnických sbírek z přelomu 19. a 20. století? Mám je v literárněvědné publikaci, kterou edituji, uvádět podle původních, nebo podle aktuálně platných pravopisných pravidel?
Odpověď:
Doporučujeme vám dodržovat současná pravidla pravopisu, přičemž obvykle se úpravy tohoto typu zmiňují v ediční poznámce dané publikace.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Existuje nějaká statistika, kolik chyb se v knihách (vzhledem k počtu stran) toleruje?
Klíčové slovo:
chyba
Odpověď:
Bohužel, o podobné statistice nám není nic známo. Pravděpodobně půjde o interní zásady konkrétních vydavatelství, doporučujeme vám obrátit se s dotazem přímo na některé z nich.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Může být autor knihy zároveň jejím editorem?
Odpověď:
V tomto případě nejde o jazykový dotaz, doporučujeme vám danou otázku konzultovat s nakladatelstvím, popřípadě se můžete obrátit s prosbou o informace na Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Existují nějaká pravidla pro zakončování veršů z hlediska velkých písmen a interpunkce v případě překladu básně?
Odpověď:
Žádná pravidla pro psaní veršů nejsou, vše je zcela na zvážení autora. Při překladu je vhodné citlivě přihlížet k autorskému stylu, v případě potřeby interpunkci přizpůsobit českým pravidlům, avšak opět s ohledem na poetiku a formální úpravu originálního textu.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Nejsme si jisti, zda máme v historické publikaci o Jednotě bratrské užívat české nebo německé podoby jmen.
Odpověď:
Možné jsou oba způsoby, v každém případě doporučujeme ve zvolené podobě jmen zachovávat jednotnost v celé publikaci a toto sjednocení případně zmínit i v ediční poznámce.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Termín stané právo (s jedním -n-) se v době jagellonské užíval v jiném významu než dnes, přičemž v současnosti má navíc podobu stanné právo. Autor knihy, kterou rediguji, užívá v citacích (k historickému kontextu) podobu staný, v ostatním textu se objevuje psaní s dvěma -nn-. Jak mám tuto situaci řešit?
Odpověď:
Bohužel nedokážeme posoudit patřičnost užití tohoto právního termínu, to je otázka pro odborníka v (historickém) právu, jisté je, že v publikacích bývají podobné případy řešeny pomocí vysvětlivek či v ediční poznámce.