Dotaz:
Vhodnost/správnost slovního spojení
Konkrétní dotaz:
Lze užívat spojení nasát atmosféru?
Klíčové slovo:
nasát
Odpověď:
Ve Slovníku spisovné češtiny (2., opravené a doplněné vydání, 1994) najdeme u hesla nasát pouze příklad ilustrující souvislost s fyzickou činností: u významu ‚sáním nabrat, načerpat‘ je uvedeno spojení nasát vodu stříkačkou; u významu ‚tím naplnit‘ nasát injekční stříkačku. Ovšem starší (a rozsáhlejší) Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) uvádí u hesla nasát i příklad metaforického užití: v Praze nasál do sebe lásku k českému lidu; jeho duše nasála do sebe hrdost a vzdor. V tomto slovníku je dále i zvratná varianta nasát se, kterou už novější slovník neobsahuje, nicméně i zde je uveden příklad užití v přeneseném významu: již dost jsem se nasál psané moudrosti (Zeyer). Ačkoli uvedené příklady metaforického užití pocházejí z textů uměleckého stylu, lze je bez problémů aplikovat i na ostatní oblasti spisovné komunikace.
Podíváme-li se do korpusu SYN v12, zjistíme, že spojení nasát atmosféru je v různých typech spisovných textů opravdu velmi frekventované – celkem nalezneme 2 374 výskytů: nasál atmosféru osvětlené Prahy; nasajte atmosféru derby; nasát atmosféru a vůni historie apod. V korpusu můžeme dohledat i velké množství dalších dokladů metaforického užití: nasát upřímnost a poctivost; nasál inspiraci; nasáli měšťáctví; nasát nové dojmy apod.
Závěrem je třeba dodat, že výkladové slovníky jsou do určité míry limitovány svým rozsahem, tudíž bývá někdy omezené i množství zachycených významů u jednotlivých hesel. Proto některé přenesené významy, byť jsou běžně užívány, někdy ve slovníku popsány nenajdeme. Spojení nasát atmosféru je v každém případě běžnou součástí spisovných projevů a můžete jej bez obav užívat.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Vhodnost/správnost slovního spojení
Konkrétní dotaz:
V knize od Karla Čapka jsem narazil na vyjádření, že někomu něco přivodilo bžundu. Myslel jsem, že se říká mít (z něčeho) bžundu nebo dělat si (z něčeho) bžundu.
Klíčové slovo:
přivodit bžundu
Odpověď:
V současné češtině má nespisovný a expresivní výraz bžunda význam ‚legrace, švanda‘, jde tedy o něco, co není bráno vážně, popřípadě o něco, co přináší rozptýlení (viz Akademický slovník současné češtiny). Něco veselého tedy může být bžunda (Dámy se tomu moc nasmály. Však to také byla bžunda), někdo má z něčeho bžundu (Kluci ze mě sice měli bžundu, ale paní doktorka zpozorněla) či si někdo z někoho/něčeho dělá bžundu (Boural v opilosti a pak si z toho ještě dělal bžundu). Podíváme-li se však do starších výkladových slovníků, konkrétně do Slovníku spisovného jazyka českého a Příručního slovníku jazyka českého, zjistíme, že slovo bžunda je vykládáno jako ‚nepříjemná situace, nezdar, neúspěch, ostuda‘ (být v bžundě, jít domů s bžundou – ‚s nepořízenou‘). V Knize apokryfů Karla Čapka je bžunda užívána právě v tomto významu. Český etymologický slovník Jiřího Rejzka uvádí jako pravděpodobné vysvětlení pro významový posun slova bžunda od ‚ostudy‘ k ‚legraci‘ v přiklonění tohoto výrazu k podobně zakončeným slovům junda, sranda a švanda.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Vhodnost/správnost slovního spojení
Konkrétní dotaz:
Je spojení čímž pádem správné?
Klíčové slovo:
čímž pádem
Odpověď:
Výraz čímž pádem zřetelně připojuje jednu větu k druhé a srozumitelně signalizuje důsledkový vztah mezi nimi, je tedy nejspíš přiměřený svému účelu. Jeho užití však má dva podstatné problémy – jeden je systémový a druhý se týká spisovné normy.
Systémově vzato je čímž pádem defektní. První část spojení, tvar čímž, je sedmým pádem jednotného čísla vztažného zájmena což, tedy spojení zájmena co a někdejší částicové příklonky -ž. Jeho základ, zájmeno co, může fungovat jako vztažný protějšek ukazovacího ten/ta/to o samotě, ale ne ve spojení s podstatným jménem. Když chceme ze spojení tím pádem vytvořit spojení se vztažnou funkcí, nemění se na *čím pádem, nýbrž na jakým/kterým pádem. Připojením tzv. postfixu -ž tedy nedostaneme *čímž pádem, nýbrž jakýmž/kterýmž pádem. Tyto možnosti se však prakticky nevyužívají.
Pohled do jazykových korpusů češtiny navíc ukazuje, že čímž pádem je poměrně málo užívané ve veřejně publikovaných projevech. Vůči své významově a funkčně nejbližší variantě, spojení a tím pádem (počítány výskyty po interpunkční čárce, aby stejně jako čímž pádem uvozovalo vedlejší větu), se vyskytuje přibližně v poměru 529 : 9 579, tj. zaokrouhleně 1 : 18 v nepříliš formálních textech (v korpusu ONLINE1) a ještě o řád méně často, tj. v poměru 88 : 16 853, tj. téměř 1 : 200, v korigovaných tištěných textech (SYN v11, tedy v publicistice, beletrii, odborné literatuře). Můžeme-li z korpusových dat odvozovat noremnost (co uživatelé jazyka říkají a píšou a co se podle nich říkat a psát má), lze uvedené údaje interpretovat tak, že i když se ve veřejném diskurzu objevuje, přece jen jej autoři z velké části nepovažují za bezproblémově použitelný či přijatelný výrazový prostředek, tj. za součást normy spisovné češtiny.
Výraz čímž pádem tedy podle našich zjištění nesplňuje dvě ze tří kritérií spisovnosti tradičně používaných v české lingvistice, jimiž jsou noremnost, funkční adekvátnost a systémovost. Proto ho nedoporučujeme k užití v textu, od nějž se právě spisovnost očekává.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v11
Jazykový zdroj:
Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Dotaz:
Vhodnost/správnost slovního spojení
Konkrétní dotaz:
V poslední době velmi často narážím při porovnáních na spojení víc jak namísto víc než. Pokládám je za nespisovné. Mám pravdu?
Klíčové slovo:
více jak; víc jak; více než; víc než
Odpověď:
Ano, je to skutečně tak. Přestože se spojení víc(e) jak v běžném hovoru používá poměrně často a objevuje se nejenom v mluvených projevech, ale stále častěji i v projevech psaných, ve spisovných textech bychom ve funkci srovnávací spojky měli užívat pouze podobu víc(e) než (např. dotaci se podařilo navýšit na více než 150 tisíc eur). Výskyty spojení víc(e) jak a víc(e) než v databázi Českého národního korpusu (SYN v11) sice dokládají nezanedbatelnou přítomnost nespisovné varianty (67 685 výskytů), zároveň však ukazují, že podoby víc(e) než v úzu výrazně převládají (2 160 708 výskytů). Nižší poměr mezi vyhledávkami v korpusu mluvené češtiny ORAL v1 pak potvrzují, že spojení víc(e) jak (94x oproti 221x víc(e) než) má své místo především v neformální, mluvené komunikaci.
Pro zajímavost ještě doplňme, že dotaz na vhodnost spojení více jak se v historii jazykového poradenství objevil již v roce 1919, kdy mu byla v časopise Naše řeč věnována část rubriky Listárna. Ani tehdy autor odpovědi užití tohoto spojení ve spisovné komunikaci nedoporučil, neboť uvedenou podobu pokládal „skoro obecně za nečeskou, ač se v řeči lidové vyskýtá často“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Dotaz:
Vhodnost/správnost slovního spojení
Konkrétní dotaz:
Hledal jsem ve Slovníku spisovné češtiny slovo mání, které se používá ve významu ‚k dostání‘, ale nenašel jsem ho. Znamená to, že se nemá používat?
Klíčové slovo:
mání
Odpověď:
Slovník spisovné češtiny slovo mání ani spojení být k mání sice neuvádí, zmínku o něm však nalezneme ve starším Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ), a to v rámci heslového odstavce slovesa mít. Slovník toto spojení hodnotí jako zastaralé a obecněčeské, tedy jako nevhodné pro oficiální, formální komunikaci. Ponoříme-li se ještě hlouběji do historie, zjistíme, že nad spojením být k mání „lámal hůl“ už Václav Ertl, který ho v roce 1927 v časopise Naše řeč označil za součást „hokynářské češtiny“ a zároveň vyjádřil přesvědčení, že z nespisovné vrstvy jazyka už spojení být k mání vymizelo: „… i dnešní hokynář by se za výraz to je k mání jistě styděl – kdyby jej vůbec znal“.
Jaké důvody vedly autory SSJČ a Václava Ertla k volbě této stylové charakteristiky? Dříve bylo mání hodnoceno jako ryze nesystémový tvar, který vznikl zřejmě analogií k německému zu haben. Mání je tedy obecněčeská podoba podstatného jména odvozeného od slovesa mít, resp. od hypotetického tvaru trpného příčestí *(j)měn (jako např. volat – volán – volání). Toto příčestí trpné postupem času zaniklo a v dnešní češtině po něm zůstalo systémově utvořené slovesné podstatné jméno jmění s náslovným j-, které se osamostatnilo a lexikalizovalo ve významu ‚majetek‘. K fixaci spojení k mání mohla kromě německého vlivu přispět i analogie s obratem k dostání v obdobném smyslu, i ten má ostatně paralelu v německém zu bekommen.
Novější mluvnice obrat být k mání hodnotí už jako ustálené spojení, které má hovorový, popřípadě expresivní příznak. Na podobné jazykové jednotky je pohlíženo jako na celek a jako nečlenitelný celek jsou i užívány, přičemž anomálie jejich komponentů jsou poměrně běžné (viz např. unikátní složky frazémů nechat někoho na holičkách, mít pré aj.). O tom, že dnešní mluvčí vnímají spojení být k mání jako neproblematické a vhodné i pro psanou komunikaci, svědčí jeho hojný výskyt v korpusu SYN v11, který nabízí více než 45 tisíc dokladů, přičemž takřka 90 procent z daného objemu pochází z denního tisku (např. Třebaže ovoce je v obchodech k mání po celý rok, není nad čerstvě utržené jahody).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Vhodnost/správnost slovního spojení
Konkrétní dotaz:
Pro zvýraznění účinku používáme v češtině (i v jiných jazycích) kombinace jako hrozně se mi to líbí, jsi strašně hodnej a naopak je to pěkně hnusný, venku je pěkná zima a myslíme tím, že je spíš nepříjemná. Ta slova svými původními významy nejdou k sobě, přesto spolu tvoří na poslech zažitou sourodou dvojici. Jsou ale lidé, kteří tvrdí, že není správné používat negativní slova v pozitivním sdělení a naopak. Já osobně s tím zcela nesouhlasím, protože mám za to, že máme i různé nadsázky a ironie, jimiž vyjadřujeme vlastně něco jiného, než přímo říkáme, a že jazyk a vůbec vyjadřování je jimi bohatší. Jaký je na to Váš názor?
Klíčové slovo:
hrozně; strašně; pěkně
Odpověď:
Spojení slov se záporným a kladným významem je sice logicky neobhajitelné (a proto pro některé mluvčí nepřijatelné), ale jazyk bývá leckdy nelogický záměrně. Kontrast zde slouží k zesílení významu podstatného jména, uplatňuje se především v expresivním projevu. Příslovce jako strašně, hrozně (a přídavná jména strašný, hrozný) mohou mít expresivní význam ‚nesmírně, velmi‘ a v tomto významu jsou označena jako kolokviální vyšší (to znamená, že je lze užít jako méně formální výrazy i ve spisovném projevu). Setkáváme se s nimi nejen v češtině (Já mám tu holku strašně rád; On je hrozně hezkej kluk, ...), ale například také v angličtině (vysokou četnost mají například slovní spojení terribly beautiful, terribly nice). Výskyt takovýchto spojení není dán větší či menší vyspělostí konkrétního jazyka nebo skupiny jazyků, ale psychologicky: Tam, kde se z nějakých důvodů mluvčímu jeví jako nikoli dostatečný či jako příliš „obvyklý, všední“ výraz typu velmi, velice apod., sáhne k výrazu s výraznějším, expresivním, významově nápadným, neočekávaným významem. Dodejme, že tento jev není v češtině nový, ale popisuje ho již Václav Ertl v článku v časopisu Naše řeč z roku 1919.
Poslední užití:
5.9.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Ertl, Václav (1919): O výrazech zesilovacích, vzniklých otřením významu. Naše řeč, r. 3, č. 5., s. 137–145.
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla děsně; hrozně
Dotaz:
Vhodnost/správnost slovního spojení
Konkrétní dotaz:
Obracím se na Vás s dotazem ohledně používání spojení vnukovská společnost. Jsme totiž firma holdingového typu, která sdružuje své dceřiné společnosti a některé z nich již založily vlastní dceřiné společnosti, tudíž vůči mateřské společnosti je to již „vnučka“. Nejsme si však jisti tím, zda je možné oficiálně slovní spojení vnukovská společnost používat.
Klíčové slovo:
vnukovská společnost; vnuččiná společnost
Odpověď:
Přídavná jména označující příbuzenské vztahy si vypůjčujeme k označení těsných svazků, kterými jsou organizace propojeny, nebo k citově zabarvenému hodnocení takových vztahů. Obyčejně dáváme přednost tomu, že s podstatným jménem rodu mužského spojujeme přídavné jméno bratrský (bratrský závod) a s podstatným jménem rodu ženského přídavné jméno mateřský, sesterský či dceřiný (mateřská centrála, sesterská organizace, dceřiná společnost). Přídavné jméno vnukovský je utvořeno od podstatného jména vnuk, nikoli vnučka. Protože v názvech společností převažují názvy obsahující přídavná jména utvořená od podstatných jmen rodu ženského, doporučili bychom použít spíše přídavné jméno vnuččiný (vnuččiná společnost), avšak ani spojení vnukovská společnost nelze hodnotit jako jazykově nesprávné, navíc se s ním v úzu setkáme častěji. Je ovšem třeba dodat, že jsou obě tato pojmenování stále příznaková a v textu budou působit spíše neobvykle, například Český národní korpus obsahuje jen několik desítek dokladů spojení vnukovská společnost a několik jednotek spojení vnuččiná společnost.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
236 vnukovská, nebo vnuččiná společnost?
Dotaz:
Vhodnost/správnost slovního spojení
Konkrétní dotaz:
Které z daných spojení je nejvhodnější: „podkopat / poškodit / oslabit důvěryhodnost“?
Klíčové slovo:
poškodit; podkopat; oslabit důvěryhodnost
Odpověď:
V Akademickém slovníku současné češtiny jsou v příkladové části u hesla důvěryhodnost uvedena dvě nejobvyklejší spojení „podkopat důvěryhodnost“ a „poškodit důvěryhodnost“. Vyjádření „podkopat důvěryhodnost“ je expresivnější, roli zde hraje přenesený expresivní význam slovesa podkopat. Vyjádření „poškodit důvěryhodnost“ považujeme za neutrální. Spojení „oslabit důvěryhodnost“ je podle dat z korpusu SYN v13 nejméně užívané, a zřejmě proto jej slovník v příkladové části nezachycuje. Užít lze nicméně všechna tři uvedená slovní spojení.
Dotaz:
Vhodnost/správnost slovního spojení
Konkrétní dotaz:
Lze v oficiálním dokumentu použít spojení „tok informací“?
Klíčové slovo:
tok informací
Odpověď:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí u slova tok 4 významy, přičemž význam 3 ‚nepřetržitý pohyb něj. množství jedním směrem‘ s příkladem „tok informací“ hodnotí jako charakteristický pro odborný styl. Spojení „tok informací“ je tedy v oficiálních formálních dokumentech v pořádku.
Poslední užití:
27.6.2024
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Vhodnost/správnost slovního spojení
Konkrétní dotaz:
Lze použít spojení „postižení esence“, nebo je nutné jej nahradit např. spojením „zachycení esence“?
Klíčové slovo:
postižení esence
Odpověď:
U slovesa postihnout Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí 4 významy, od všech těchto významů přitom lze utvořit verbální substantivum. Uvedenému spojení „postižení esence“ zřejmě nejlépe odpovídá význam 2 ‚postřehnout‘ (ve starším Slovníku spisovného jazyka českého je tento význam podrobněji rozveden jako ‚zjistit zrakem, smysly vůbec n. rozumem; zpozorovat, postřehnout, všimnout si‘). Spojením „postižení esence“ tedy lze vyjádřit stav/proces apod., kdy byla esence postřehnuta, zaznamenána, a uvedené verbální substantivum v něm není nutno nahrazovat.
Poslední užití:
27.6.2024
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.