Dotaz:
Užívání výrazu
Konkrétní dotaz:
Lze použít slovní spojení „divá zvěř“?
Klíčové slovo:
divá zvěř
Odpověď:
Ano, toto slovní spojení je zcela v pořádku, užívá se. Přídavné jméno „divý“ je jen exkluzivnějším částečným synonymem pro slovo „divoký“ (slovníky u něj jako příklad na prvním místě uvádějí právě spojení „divá zvěř“), zvěř má podle Slovníku spisovné češtiny význam ‚volně žijící savci a ptáci, zprav. lovní‘.
Zvěř bývá sice ne nejtypičtěji, ale relativně často divá – „divý“ je v korpusu ČNK SYN v10 jedenácté nejčastější přídavné jméno těsně předcházející slovu zvěř (častější jsou „lesní“, „černý“, „srnčí“, „spárkatý“, ale i „divoký“). A z druhé strany je ustálenost slovního spojení ještě zřetelnější – hned po slově „divý“ následuje nejčastěji právě podstatné jméno „zvěř“ (pomineme-li jméno Bára z povídky Boženy Němcové a od ní odvozených užití).
Poslední užití:
1.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Užívání výrazu
Konkrétní dotaz:
Lze použít slovo „rozčesatelnost“, např. ve formulaci „pro lepší rozčesatelnost vlasů“? Nikde ve slovníku jsem to nenašla.
Klíčové slovo:
rozčesatelnost
Odpověď:
Podstatné jméno označující vlastnost zakončené na -ost lze potenciálně utvořit od prakticky jakéhokoliv přídavného jména a ve slovnících pochopitelně nebývají obsažena zdaleka všechna. Slovo „rozčesatelnost“ je pravidelně utvořeno od přídavného jména „rozčesatelný“, to zase od slovesa „rozčesat“ (a to ještě od slovesa „česat“). Je tedy systémové, nepochybně srozumitelné, a tudíž potenciálně funkční. Jen patrně není příliš velká komunikační potřeba použít ho – v Českém národním korpusu (téměř šestimiliardovém korpusu SYN verze 10) má pouhých dvanáct výskytů. Pokud se však do nějakého textu hodí, není důvod se mu vyhýbat.
Odpověď:
Slovník spisovného jazyka českého zachycuje slovo aplomb s významem ‚jistota, sebevědomí‘, např. „mluvit s aplombem“, výraz označuje jako řídký a knižní.
Poslední užití:
13.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)