Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje název města Sevilla?
Klíčové slovo:
Sevilla
Odpověď:
Tato zdánlivě jednoduchá otázka si zaslouží podrobnější výklad. Název Sevilla pochází ze španělštiny, kde se vyslovuje jako [seˈβiʎa]. Znak [β] ve fonetickém přepisu označuje znělou obouretnou třenou souhlásku, jež zní zjednodušeně řečeno jako „kompromis“ mezi českým [v] a [b]. Znak [ʎ] pak značí souhlásku, která se v češtině neodborně může nazvat měkké „l“, přesněji jde o palatální laterální aproximantu.
Ve spisovné češtině se ani jedna z těchto hlásek nevyskytuje. Podle pravidel vycházíme sice ve spisovné výslovnosti u cizích slov z jejich zvukové podoby v jazyce původu, ale cizí hlásky nahrazujeme jejich nejbližšími českými protějšky. Ani v jednom z těchto dvou případů však není snadné nejpodobnější českou hlásku určit. Česká ortoepická kodifikace uvádí jako adekvátní náhradu za španělské „v“ [β] českou hlásku [b] a jméno Sevilla přepisuje jako [sebilja], toto řešení však není vůbec uzuální, a proto ho nelze doporučit. Ostatní slovníkové zdroje se naopak shodují, že je zde vžitá náhrada hláskou [v] v souladu s grafikou (to ostatně na jiném místě připouští u jmen Valencia a Sevilla i zmíněná ortoepická kodifikace).
V případě náhrady španělské souhlásky [ʎ] připouští výslovnostní kodifikace výhradně kombinaci [lj]. Jak se však upozorňuje v časopise Naše řeč, v češtině je také obvyklé nahrazovat španělské [ʎ] českým [l] (platí zde tedy pravidlo, že jedna hláska se nahradí opět jednou hláskou, nikoli dvěma). Protože při adaptaci výslovnosti cizích slov někdy hraje i ve spisovném jazyce značnou roli právě grafika, není podle našeho názoru namístě zcela běžnou výslovnost [sevila] odmítat. Tu navíc uvádějí dokonce na prvním místě např. Pravidla českého pravopisu.
Další možností, kterou je třeba zmínit, je nahradit španělské [ʎ] českým [j]; ani ttoto řešení nelze označit za chybné (jak bylo zmíněno, španělské [ʎ] je palatální laterální aproximanta, české [j] je rovněž palatální aproximanta, pouze není laterální čili boková, avšak artikulačně jde o velmi blízké hlásky). Varianta [sevija] je nám však známa pouze z úzu, žádný zdroj ji nezachycuje. Závěrem lze konstatovat, že si v češtině v daném případě konkurují zvukové podoby [sevila], [sevilja] a [sevija], z nichž ani jednu nelze označit za chybnou. Vzhledem k tomu, že kolísání zde evidentně nezpůsobuje komplikace v porozumění, doporučujeme být v tomto ohledu tolerantní.
Zvažované varianty:
[sebilja]
[sevilja]
[sevila]
[sevija]
Poslední užití:
18.4.2015