Dotaz:
Vedlejší věta přívlastková
Konkrétní dotaz:
Na gymnáziu jsme v gramatickém cvičení objevili větu „Někdy jde před startem až o půlhodinové čekání, než bude ranvej volná“ a nevíme, jestli vedlejší větu určit jako větu přívlastkovou, nebo příslovečnou časovou. Můžete nám prosím poradit?
Klíčové slovo:
než
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jak k tomuto problému přistupuje současná školská praxe. Přikláněli bychom se k tomu považovat danou vedlejší větu za větu přívlastkovou, protože rozvíjí podstatné jméno „čekání“ (ptáme se: „Jaké čekání?“). V gramatice často dochází k případům, kdy mají věta či větný člen příslovečnou či předmětnou povahu, avšak mají platnost přívlastku, protože rozvíjejí podstatné jméno (zpravidla utvořené právě od slovesa), nikoli sloveso. Tak je tomu při určování samotného přívlastku – slovesné podstatné jméno nezřídka přebírá vazbu od slovesa, od něhož bylo utvořeno, ovšem je-li řídícím členem právě podstatné jméno, skutečně jde o přívlastek (např. „čekat na něco“ versus „čekání na něco“ – v prvním případě je předložkový pád „na něco“ předmětem, ve druhém případě přívlastkem). Pokud jde o dotazované souvětí, pouze tehdy, pokud bychom mohli uvedenou vedlejší větu oddělit od podstatného jména a umístit na jinou pozici v souvětí, by to znamenalo, že je závislá na slovese, a tudíž je větou příslovečnou časovou, například: „Než bude ranvej volná, jde někdy před startem až o půlhodinové čekání.“ Toto řešení není v uvedeném případě příliš pravděpodobné, ale nelze jej zcela vyloučit.
Poslední užití:
25.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 458 (odst. 681)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 294, s. 189
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Dotaz:
Tvar přivlastňovacího přídavného jména v přívlastku shodném v antepozici (Novákovi kolegové)
Konkrétní dotaz:
Nejsem si jistá, jaký by měl být správný tvar přivlastňovacího přídavného jména ve větě „Jitčini/Jitčiny kamarádky a kamarádi byli spokojení“. Spíše bych zvolila tvar „Jitčiny“ podle „kamarádky“, ale přijde mi divná kombinace tvarů „Jitčiny“ a „byli spokojení“. Můžete mi poradit?
Klíčové slovo:
Jitčini; Jitčiny; přívlastek shodný
Odpověď:
Předchází-li shodný přívlastek dvěma souřadně spojeným řídícím jménům a obě tato jména rozvíjí, máme dvě možnosti. Obvyklejší (a pro čtenáře opticky přirozenější) je shoda s bližším členem, např. „milá Evo a Petře“. U této varianty se však někdy mohou vyskytnout případy, kdy není jednoznačné, zda se přívlastek vztahuje skutečně k oběma jménům, nebo jen k prvnímu z nich (např. „český jazyk a literatura“). Druhou možností je řídit shodu oběma jmény, tj. např. „milí Evo a Petře“. Spojení „milí Evo...“ či „Jitčini kamarádky...“ však může čtenáře zarazit, ačkoli se přídavné jméno z formálního hlediska správně vztahuje k oběma jménům. Pokud naopak zvolíme shodu pouze se jménem rodu ženského („Jitčiny kamarádky a kamarádi byli spokojení“), vzniká zde nesoulad mezi tvarem přídavného jména a tvarem přísudku – tento nesoulad může recipient vnímat jako problematický, ale lze jej připustit. František Daneš v publikaci Malý průvodce po dnešní češtině (1964) dokonce hovoří ve prospěch asymetrických struktur typu „Jednoho rána byly všechny ženy a zbylí muži naloženi...“. V zásadě lze tedy akceptovat obě navrhovaná řešení, je však třeba mít na paměti, že každé z nich může na čtenáře působit v určitém ohledu rušivě. Za ideální, čtenářsky příznivé řešení považujeme přestylizovat danou větu tak, aby se pisatel tomuto jevu vyhnul, například „Jitčiny kamarádky a také její kamarádi byli spokojení“.
Poslední užití:
11.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Malý průvodce po dnešní češtině. F. Daneš. 1964.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 236
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Shoda přísudku s podmětem několikanásobným
Dotaz:
Y = vlastní jméno – přechylování: příjmení, podstatné jméno zakončené ve výslovnosti na samohlásku: příjmení zakončené ve výslovnosti na [a], [á]
Konkrétní dotaz:
Jak se správně přechýlí africké příjmení Okara? Je to Okarová, nebo Okaraová?
Klíčové slovo:
Okarová, Okaraová
Odpověď:
Cizí ženská příjmení zakončená ve výslovnosti i v písmu na [a] přechylujeme od základu s odtrženým ‑a, popř. i od základu plného. Správné jsou tedy obě možnosti, jak Okarová, tak Okaraová. Častější je přechylování od základu zkráceného.
Zvažované varianty:
Okarová
Okaraová
Poslední užití:
25.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda – Svobodová), bod 1 Příjmení zakončená ve výslovnosti na [a], [á], bod 1.1 Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑a
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Proč se ve slově měkoučký píše jen jedno -k-, když je nejen měkký, ale i měkkost, měkkota, měkkýš s dvěma -kk-?
Klíčové slovo:
měkoučký
Odpověď:
Slovo měkký je tvořeno kořenem měk- a příponou -k/ý. Při odvození slov měkoučký a měkounký přípona -k/ý odpadá a přípony -oučk/ý a -ounk/ý se připojují přímo ke kořeni měk-, srov. obdobné případy jako heb-k/ý > heb-oučk/ý, hlad-k/ý > hlaď-oučk/ý, slad-k/ý > slaď-oučk/ý atp., kde se tento typ tvoření projeví výrazněji, neboť kořen končí na jinou souhlásku než -k-. (U slov měkkost, měkkota, měkkýš atp. se přípony -ost/0, -ot/a a -ýš/0 nepřipojují k holému kořeni, ale ke kořeni rozšířenému o příponu -k-, která je v měk-k/ý.)
Poslední užití:
6.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)
Dotaz:
Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz:
Je správně bezdýmné nikotinové výrobky, nebo bezdýmé nikotinové výrobky?
Klíčové slovo:
bezdýmný, bezdýmý
Odpověď:
Správná je jak podoba bezdýmný, tak bezdýmý. V kontextu spojení nikotinové výrobky (tabák, produkt, výrobek, cigareta, kouření, technologie, zařízení atp.) však doporučujeme použít přídavné jméno bezdýmný, uvádí ho Slovník spisovného jazyka českého a ve spojení s podstatnými jmény vztahujícími se ke kouření je (podle databáze Českého národního korpusu syn v9) výrazně frekventovanější než podoba bezdýmý.
Zvažované varianty:
bezdýmný
bezdýmý
Poslední užití:
6.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo bezdýmný
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
vyhledávky [lemma="bezdýmý|bezdýmný"] + pravé kolokáty
Dotaz:
Najdu v dané příručce určitou informaci?
Konkrétní dotaz:
Kde v Internetové jazykové příručce najdu poučení o 5. pádu příjmení?
Klíčové slovo:
jazyková příručka
Odpověď:
Informace o skloňování osobních jmen (a tedy i o tvarech 5. pádu osobních mužských jmen) naleznete ve výkladové části Internetové jazykové příručky (https://prirucka.ujc.cas.cz/) ve stejnojmenném oddílu.
Poslední užití:
8.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Proč daná příručka neobsahuje určitou informaci?
Konkrétní dotaz:
Našla jsem na skloňuj.cz jen jedno možné řešení jazykového problému, a vy říkáte, že mohou být dvě.
Klíčové slovo:
důvěryhodnost jazykového zdroje
Odpověď:
Ústav pro jazyk český není autorem internetové stránky sklonuj.cz a nezodpovídá za informace, které jsou na ní uvedeny. Chcete-li mít záruku, že jde o důvěryhodný jazykový zdroj, doporučujeme vám užívat jazykové zdroje, které naleznete na webových stránkách ujc.cas.cz (například Internetovou jazykovou příručku dostupnou též na adrese prirucka.cas.cz), stejně tak se lze spolehnout na zdroje, jejichž autory jsou pracovníci Ústavu pro jazyk český.
Dotaz:
Kořen
Konkrétní dotaz:
Co je kořenem slova otvor?
Klíčové slovo:
otvor
Odpověď:
Z historického (diachronního) hlediska je kořenem slova otvor nepochybně -vor-. Segment ot- je původní varianta předpony od-, která se běžně vyskytovala ve staré češtině, ale dodnes se dochovala jen v izolovaných slovech, zatímco kořen -vor- pochází z praslovanské opětovací podoby slovesa *voriti (od *verti), která je dodnes dobře patrná např. ve slovenském ot-vor-iť (či polském ot-worz-yć). Kořenový morfém -VOR- se v dnešní češtině kvůli různým historickým hláskovým změnám vyskytuje v mnoha variantách; patří mezi ně nejen probírané -vor- (závora, závorka), ale např. též -vír- (zavírat, otevírat, uzavírka), -vří- (otevřít, zavřít) či -vře- (zavřeno). Z hlediska současné češtiny je však (zejména pro žáky a studenty) tato historická stavba slova otvor značně neprůhledná, historickým vývojem zastřená, a není proto vyloučené – z pohledu současného jazyka – jako kořen chápat též celé otvor-.
Poslední užití:
27.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla -vřít a od
Dotaz:
Nemateriálový, nepraktický dotaz
Konkrétní dotaz:
Jakým slovotvorným postupem vznikla slova hnědovlasý a rovnostranný? Metodická příručka uvádí, že slovo hnědovlasý vzniklo odvozováním a slovo rovnostranný skládáním, což se nám nezdá. Není v metodické příručce chyba?
Klíčové slovo:
hnědovlasý, rovnostranný
Odpověď:
Slova hnědovlasý a rovnostranný vznikla skládáním. Pokud by mělo jít o odvozování, museli bychom předpokládat podoby *hnědovlas (> hnědovlasý) a rovnostran (> rovnostranný), obdobně jako v případě zeměpis > zeměpisný. Jelikož podoba *hnědovlas neexistuje a podoba rovnostran je přinejlepším velmi řídký, asi profesní výraz, takže nelze předpokládat, že by byl pro slovo rovnostranný motivujícím výrazem, je třeba u slov hnědovlasý a rovnostranný předpokládat motivaci spojeními hnědý vlas nebo hnědé vlasy a rovná strana či rovné strany a obě slova pak chápat jako vzniklá tzv. afixální kompozicí neboli příponovým skládáním. (Metodická příručka se tak podle všeho skutečně mýlí.)
Poslední užití:
20.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 1. 1986. (platí od 1986)
Dotaz:
Jsou slova X a Y příbuzná?
Konkrétní dotaz:
Jsou slova sluch a slyšet příbuzná?
Klíčové slovo:
sluch, slyšet
Odpověď:
Jakkoliv se to nemusí zdát, jde o velmi složitou otázku. Český etymologický slovník J. Rejzka pojednává oba výrazy v samostatných heslech. Oba výrazy podle těchto hesel sice pocházejí ze stejného indoevropského kořene, nicméně už v praslovanštině vedle sebe existovala dvě samostatná slovesa *slyšati (z něhož je dnešní slyšet) a *slušati/*sluchati s významem ‚poslouchat‘ (z něhož je dnešní sluch, poslouchat atp.). Odpověď na otázku, zda jsou slova sluch a slyšet příbuzná, pak závisí na tom, jak hluboko v historii budeme chtít tuto příbuznost vidět. Vzhledem k tomu, že se obě slova od sebe formálně (a trochu i významově: slyšet vs. poslouchat) vzdálila ještě předtím, než se čeština vydělila z praslovanštiny jako samostatný jazyk, chápali bychom je v souladu s etymologickým slovníkem spíš jako nepříbuzná. Vzhledem k jejich společnému indoevropskému kořeni však dává smysl i opačná odpověď. Jako školní úloha je tato otázka zcela nevhodná, vzhledem k významové blízkosti obou slov jednoznačně doporučujeme uznávat jako správné obě možné odpovědi.
Poslední užití:
19.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla sluch a slyšet
Dotaz:
Součástí několikanásobného podmětu není jméno r. muž. živ. (slovosled podmět – přísudek)
Konkrétní dotaz:
Jaká koncovka bude v přísudku ve větě „Můj život a můj osud se naplnil_“?
Klíčové slovo:
shoda s několikanásobným podmětem
Odpověď:
V uvedené větě je několikanásobný podmět, který je tvořen dvěma jmény rodu mužského neživotného („život“ a „osud“), proto je náležitý tvar s tvrdým y, tedy „naplnily“.
Poslední užití:
20.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Shoda přísudku s podmětem několikanásobným, sekce 1.3.2 V několikanásobném podmětu není jméno rodu mužského životného
Dotaz:
Součástí několikanásobného podmětu není jméno r. muž. živ. (slovosled podmět – přísudek)
Konkrétní dotaz:
Je správně věta „Peříčko a kladivo dopadla“, nebo „Peříčko a kladivo dopadly“?
Klíčové slovo:
několikanásobný podmět; střední rod
Odpověď:
Několikanásobný podmět se skládá ze jmen středního rodu v čísle jednotném, proto je náležitý tvar „dopadly“. Tvar „dopadla“ bychom užili tehdy, pokud by obě jména rodu středního byla v množném čísle, např. „Peříčka a kladiva dopadla“.
Poslední užití:
20.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Shoda přísudku s podmětem několikanásobným, sekce 1.3.3 – Podmětem jsou jména rodu středního, alespoň jedno v čísle jednotném
Dotaz:
Píše se v daném spojení čárka?
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka před spojkou „a“ ve větě „Vánoce přišly dříve a Ježíšek nám pod stromeček nadělil ten nejlepší dárek“?
Klíčové slovo:
a
Odpověď:
Hlavní věty spojené souřadně v poměru slučovacím čárkou neoddělujeme, jsou-li spojeny souřadicími spojkami. Jestliže jsou spojeny beze spojek, oddělují se čárkou (viz „konkrétní případ“).
Poslední užití:
17.12.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní čárky v souvětí, sekce 1 – Souřadné spojení vět spojkami a, i, ani, nebo, či
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 119
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Píše se v daném spojení čárka?
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka před spojkou „a“ ve větě „Ježíšek nás navštívil o něco dříve(,) a my bychom nemohli mít větší radost“?
Klíčové slovo:
a
Odpověď:
Hlavní věty spojené souřadně v poměru slučovacím čárkou neoddělujeme, jsou-li spojeny souřadicími spojkami. Jestliže jsou spojeny beze spojek, oddělují se čárkou (viz „konkrétní případ“).
Poslední užití:
17.12.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní čárky v souvětí, sekce 1 – Souřadné spojení vět spojkami a, i, ani, nebo, či
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 119
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Píše se dané spojení s čárkou?
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka před výrazem „a“ ve větě „... se rozšířilo ze současných 86 členů na minimálně 100 členů(,) a to vše v rámci roku 2022“?
Klíčové slovo:
a to
Odpověď:
Zpřesňující a vysvětlující konstrukce uvozené výrazy „a to“ se oddělují z obou stran čárkami.
Poslední užití:
16.12.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Heslo Psaní čárky ve větě jednoduché, sekce 11 – Dodatkově připojený větný člen
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 134
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Odděluje se tato ustálená vsuvka čárkou (čárkami)?
Klíčové slovo:
prosím
Odpověď:
Vsuvky tohoto typu jsou tvořeny ustáleným jednoslovným či víceslovným spojením. Nepřinášejí zpřesňující či dodatečně připojené informace o žádném větném členu věty, do níž jsou vsunuty, spíše jsou významově samostatným promluvovým pásmem a vyjadřují nejrůznější postoje či komentáře mluvčího k tomu, co je řečeno větou, do níž jsou vsunuty. Ustálené vsuvky mohou mít oslabenou větnou platnost, a proto je možné je do věty včlenit těsně a neoddělovat je čárkou (čárkami), nebo je čárkou (čárkami) naopak oddělit a signalizovat tak jejich větnou povahu. Interpunkční řešení u nich často záleží na kontextu i na preferenci pisatele.
Poslední užití:
17.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní čárky ve větě jednoduché, sekce 15 – Výrazy s oslabenou větnou platností (prosím, mimochodem, bohužel, naštěstí, naneštěstí, samozřejmě, upřímně řečeno apod.)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 134
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Tvar zájmena ve vztažné větě
Konkrétní dotaz:
Jaký tvar bude mít zájmeno „který“, pokud se váže ke spojení „čas a úsilí“?
Klíčové slovo:
který
Odpověď:
Vztažné zájmeno v uvedeném případě bude odkazovat k několikanásobnému větnému členu, který se skládá ze jména rodu mužského neživotného („čas“) a jména rodu středního („úsilí“). Náležitým tvarem je proto „které“. Pokud by dané vztažné zájmeno bylo podmětem vedlejší věty a přísudek vedlejší věty by obsahoval příčestí, bylo by namístě napsat v něm -y, například „čas a úsilí, které byly“.
Poslední užití:
17.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Shoda přísudku s podmětem několikanásobným, sekce 1.2.2 – V několikanásobném podmětu není jméno rodu mužského životného
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Jaký máte názor na užívání asterisku (*) v psané češtině, který se užívá s ohledem na různé genderové menšiny? Setkal jsem se s formulacemi jako „jste v rámci AMU napojení*é i na další fakulty“ nebo „najednou jsme nechápali*y, proč jsme tlačeni*y k tak stereotypnímu přemýšlení“. Počítá čeština s užíváním hvězdičky, nebo jde o nežádoucí deformování jazyka?
Klíčové slovo:
hvězdička; asterisk
Odpověď:
V češtině se běžně používá pro signalizaci alternativ lomítko, a to jak u výrazů jednoslovných, tak víceslovných, např.: „student/ka si musí zapsat dva volitelné předměty“; „všichni studenti / všechny studentky, kteří psali / které psaly vstupní test“. Stále častěji se však můžeme setkat s užitím asterisku neboli hvězdičky namísto lomítka, jak také dokazuje váš dotaz. Tento znak se objevuje především v textech spojených s LGBT+ problematikou, kde má sloužit jako jeden z prostředků inkluzivního, senzitivního jazyka. Užívání hvězdičky se k nám dostalo zřejmě vlivem němčiny, v níž hvězdička plní tutéž funkci jako v češtině lomítko (srov. „Student*in“ a „student/ka“). Dále vychází motivace pro užití hvězdičky z představy, že lomítko omezuje uvedené alternativy („student/studentka“ = buď student, nebo studentka), kdežto hvězdička jakožto zástupný znak bez nutnosti určení, co všechno nebo co přesně zastupuje, má naznačovat zahrnutí celého spektra genderových identit (včetně té nebinární). Tato interpretace však ještě není ve společnosti všeobecně známá, a proto lze předpokládat, že někomu může užití pro něj neobvyklé hvězdičky ztěžovat porozumění textu nebo ho aspoň překvapit, grafická podoba tak na sebe může strhávat nežádoucí pozornost.
Atributy odpovědi
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.