Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Jak máme v písemném styku oslovit bývalého ministra? Oslovili jsme ho „vážený pane doktore“, protože má doktorský titul. Dotyčný se ohradil, že preferuje oslovení funkcí – jenže už ji nevykonává. Oslovení „vážený pane bývalý ministře“ ani „vážený pane exministře“ se nám moc nelíbí. Poradíte nám?
Klíčové slovo:
ministr; exministr; bývalý ministr
Odpověď:
Toto není záležitost jazyka, nýbrž etikety. Obecně platí, že funkce má přednost před vysokoškolským titulem, toto pravidlo se však týká aktuálně vykonávaných funkcí. Jistou výjimku tvoří prezidentská funkce, která bývá tradičně užívána při oslovování i po skončení funkčního období oslovovaného. Oslovení „bývalý ministře“ i „exministře“ považujeme za nevhodné až nezdvořilé. Ovšem záleží na vás, zda vzhledem k popisované situaci zvolíte (náležité, vhodné) oslovení vysokoškolským titulem, nebo vyhovíte přání adresáta a oslovíte jej např. „vážený pane ministře“.
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Mohu děti na táboře oslovovat „táborníci“, nebo mám zdůrazňovat „táborníci a tábornice“?
Klíčové slovo:
tábornice
Odpověď:
Z jazykového hlediska jsou obě varianty v pořádku. Za zdvořilejší považujeme oslovit dívky i chlapce zvlášť (podobně jako oslovujeme např. „vážené dámy, vážení pánové“ či „milé kolegyně, milí kolegové“), zároveň však platí, že komunikace s dětmi není svázána tak striktními zdvořilostními pravidly.
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Setkal jsem se s textem, kde se psalo, že „kapsáři letos odcizili...“, a dále byla uvedena informace, že se v 80 % případů jednalo o ženy. Proč tedy rovnou nenapsali „kapsářky“?
Klíčové slovo:
kapsářka
Odpověď:
Pojmenování rodu mužského může potenciálně označovat jak muže, tak ženy, jedná se o užití tzv. generického maskulina. V tomto smyslu výraz „kapsáři“ zahrnuje i kapsářky, naopak to ovšem neplatí. Pokud by bylo v textu uvedeno, že „kapsářky letos odcizily...“, muži by v této formulaci zahrnuti nebyli. Možná by bylo v tomto případě čtenářsky vstřícnější uvést pojmenování rodu mužského i ženského: „Kapsáři a kapsářky letos odcizili...“
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Všiml jsem si, že některé ženy o sobě mluví v mužském rodě, říkají např. „Já jsem specialista/sportovec/sprinter.“ Co si o tom myslíte?
Klíčové slovo:
specialistka; sportovkyně; sprinterka
Odpověď:
Domníváme se, že takové užití je spíše řídké. Jelikož existují v češtině přechýlené podoby (specialistka, sportovkyně, sprinterka apod.), je vhodné je při označování jedné, konkrétní ženy použít.
Dotaz:
Dohromady, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Jak máme psát sociálně patologické jevy – každé slovo zvlášť? Nejsem z oboru, ale vím, že sociální patologie a sociálně patologické jevy je takový obecně vžitý pojem.
Klíčové slovo:
sociálněpatologický; sociálně patologický
Odpověď:
Složená přídavná jména s první složkou zakončenou na -sko, -cko, -ně nebo -ově bychom měli podle jejich významu psát podle platných doporučení dohromady nebo se spojovníkem. Zápis zvlášť se většinou nedoporučuje, ale v některých případech není vyloučeno určité spojení slov chápat jako volné spojení příslovce a přídavného jména. Platí to např. pro výrazy sociálně přizpůsobivý, sociálně znevýhodněný, sociálně slabý. Také označení sociálně patologický se v praxi píše zvlášť velice často.
Je však velice pravděpodobné, že v tomto případě přídavné jméno souvisí s oblastí nazývanou sociální patologie. Jak jste sama řekla, jde o vžité a užívané označení. Jestliže odvozujeme složené přídavné jméno s první složkou zakončenou na -sko, -cko, -ně nebo -ově od ustáleného slovního spojení, které má strukturu podřadného spojení (v tomto případě je podstatné jméno patologie rozvíjeno přídavným jménem sociální), pak by se složené přídavné jméno mělo v souladu s platnými jazykovými doporučeními psát dohromady jako jedno slovo: sociálněpatologický (sociálněpatologické jevy).
Teoreticky nelze vyloučit ani možnost, že přídavné jméno tvoří dvě rovnocenné souřadně spojené složky – sociální a patologický. Pak by se přídavné jméno psalo se spojovníkem (sociálně-patologický). Tato možnost se však nezdá příliš pravděpodobná.
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Četl jsem článek, jehož autorkou byla feministka. V článku byla věta: „Jeleni oloupali kůru, srnci ohryzali stromky.“ A dále tam bylo psáno také: „Vědkyně a vědci přišli na to, že...“ Proč dotyčná píše o vědcích a vědkyních, ale zapomene na laně a srnky?
Odpověď:
Přestože v češtině existuje tzv. generické maskulinum, a název osoby v mužském rodě tak může zahrnovat všechny osoby bez ohledu na jejich pohlaví či gender, někteří lidé mohou považovat za vstřícné či vhodné uvést též přechýlenou podobu názvu osoby a tím zdůraznit zastoupení žen. Naproti tomu pro rozlišování samců i samic zvířat jsou relevantní zcela jiné (nikoliv společenské) důvody – rozdílné pojmenování samců a samic by bylo jistě užitečné např. při popisu jejich odlišného chování či vzhledu. Lze tedy předpokládat, že v rámci daného textu jeho autorka nepovažovala rozlišení zvířat dle pohlaví za opodstatněné. Nicméně nemůžeme zcela vyloučit ani interpretaci, že výrazy jeleni a srnci nejsou v tomto případě užity genericky, nýbrž že slouží právě pro označení samců. Podobně není vyloučené, že autorka textu opomněla doplnit příslušné názvy samic zvířat. Pro výraznější přiklonění se k některému z uvedených výkladů bychom však potřebovali znát širší textový kontext.
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Jakou podobu má přídavné jméno vytvořené od obyvatelského jména bosenský Srb? Píše se správně bosenskosrbský dohromady?
Klíčové slovo:
bosenskosrbský
Odpověď:
Ano, přídavné jméno vytvořené od obyvatelského jména bosenský Srb se správně píše dohromady – bosenskosrbský.
Zvažované varianty:
bosenskosrbský
Poslední užití:
25.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo bosenskosrbský
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složená přídavná jména, bod 1.1 První složka je zakončena na ‑sko, ‑cko, ‑ně nebo ‑ově
Dotaz:
Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
Konkrétní dotaz:
Je správně řídicí, nebo řídící orgán (dotačního programu)?
Klíčové slovo:
řídicí
Odpověď:
Vhodnější a jednoznačně správné je použít ve spojení s podstatným jménem orgán tzv. účelové přídavné jméno řídicí (s krátkým -i- po -d-): řídicí orgán (dotačního programu). Primárně jde totiž o orgán určený k řízení. Přesvědčit se o tom lze náhradou za synonymní přídavné jméno, u nějž se účelový a dějový „tvar“ projeví výraznější změnou kmenotvorné přípony, viz např. účelové přídavné jméno prováděcí orgán vs. dějové přídavné jméno provádějící orgán; je evidentní, že jde daleko spíš a primárně o prováděcí orgán, tj. o orgán určený k provádění, řízení něčeho, a nikoliv o provádějící orgán, tj. o orgán, který právě teď něco provádí, něco řídí. (Tazatelé jazykové poradny sice často argumentují ve prospěch dějového pojetí, a tedy psaní řídící orgán (s dlohým -í- po -d-) formulacemi typu „vždyť to řízení přece probíhá pořád“; vhodnější je však mluvit o tom, že řídicí orgán může být činný v kterémkoli okamžiku, jde tedy o nekonkrétní, obecnou časovou platnost, a proto v těchto případech dáváme přednost pojetí účelovému. Jak se však uvádí v Internetové jazykové příručce, ani dějové pojetí, tj. psaní řídící orgán (s dlouhým -í- po -d-) zde nelze pokládat za jednoznačně chybné.)
Zvažované varianty:
řídicí
řídící
Poslední užití:
29.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo řídicí
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Přídavná jména zakončená na -icí, -ící
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména domácí, jednoslovná
Konkrétní dotaz:
Jakou podobu má přídavné jméno utvořené od názvu brněnské městské čtvrti Holásky? Je to holáský, nebo holásecký?
Klíčové slovo:
holásecký
Odpověď:
Přídavné jméno utvořené od názvu brněnské městské čtvrti Holásky má ve spisovném jazyce správnou podobu holásecký. (Podoba holáský se snad může vyskytovat v místním úzu; je-li tomu tak, není ji třeba odsuzovat a jejímu užívání se důsledně vyhýbat. V místním, neoficiálním, neveřejném, psaném i mluveném úzu je zcela v pořádku, a a priori vyloučená není ani v místní komunikaci oficiální, veřejné – lze si ji představit např. v některých rubrikách místního zpravodaje, kde může sloužit jako stylový prostředek k posílení regionální identity, navození regionální soudržnosti atp.)
Zvažované varianty:
holáský
holásecký
Poslední užití:
26.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla Holásky a holásecký
Jazykový zdroj:
Naše místní jména a jak jich užívat. Polívková. 2007. (platí od 2007)
Dotaz:
Valence sloves – bezpředložková spojení
Konkrétní dotaz:
Nalezla jsem následující větu: „Vědci se nestačili divit nad tím, že...“ Domnívám se, že náležitá vazba slovesa je „divit se někomu/něčemu“, nikoli „divit se nad někým/něčím“. Mám pravdu?
Klíčové slovo:
divit se
Odpověď:
Ano, slovníky vazeb uvádějí u slovesa „divit se“ pouze vazbu s bezpředložkovým 3. pádem. V uvedené větě se pisatel dopustil tzv. kontaminace (zkřížení) vazeb „divit se něčemu“ a „podivovat se nad něčím“.
Poslední užití:
6.1.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Podmět několikanásobný podřadný
Konkrétní dotaz:
Je správně shoda „Já s Erikem jsem šla nakupovat“, nebo „Já s Erikem jsme šli nakupovat“?
Klíčové slovo:
já s Erikem
Odpověď:
Přijatelné jsou obě varianty. Jestliže se ve větě vyskytuje několikanásobný podmět s předložkou s, nastává zvláštní situace, kdy jsou složky tohoto podmětu významově rovnocenné, ale formálně nikoli. V takových případech lze shodu řídit dvojím způsobem – buď pouze podle jména v prvním pádě (Já s Erikem jsem šla nakupovat), nebo oběma jmény (Já s Erikem jsme šli nakupovat). Pokud následuje přísudek za podmětem, jsou obě uvedené varianty rovnocenné.
Poslední užití:
6.1.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Shoda přísudku s podmětem několikanásobným, sekce 3.1 – Přísudek následuje za několikanásobným podmětem
Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Jaká je prosím správná podoba přivlastňovacího zájmena ve větě „Loď i se svým / s jejím kapitánem byla...“? Chci tím vyjádřit, že šlo o kapitána dané lodi.
Klíčové slovo:
svůj
Odpověď:
V uvedené větě je podmětem podstatné jméno „loď“ a tomuto podmětu je přivlastňováno. Přivlastňujeme-li podmětu, je namístě užít zvratné přivlastňovací zájmeno „svůj“. Věta tedy bude znít takto: „Loď i se svým kapitánem byla...“
Poslední užití:
6.1.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Jakou doporučujete příručku pro danou problematiku?
Konkrétní dotaz:
Jakou doporučujete příručku pro správné psaní interpunkce u přístavku?
Klíčové slovo:
přístavek
Odpověď:
Podrobné informace k psaní interpunkce u přístavku i s mnoha příklady naleznete v Internetové jazykové příručce. Ta se se věnuje interpunkci komplexně, doporučujeme ji proto i k řešení interpunkčních otázek jiného druhu.
Poslední užití:
13.9.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Pokud se v editovaném textu často objevují citace, v nichž jsou interpunkční či jiné chyby, doporučujete je komentovat v ediční poznámce nebo spíše v poznámkách pod čarou?
Klíčové slovo:
ediční praxe
Odpověď:
Ediční zásady stojí mimo jazykové otázky, kterými se Ústav pro jazyk český zabývá. Co je nám však známo, v uvedeném případě je obvyklým edičním postupem užití souhrnné ediční poznámky.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Jak mám postupovat, pokud cituji text, který může být kvůli chybějící interpunkci pro čtenáře obtížněji srozumitelný?
Klíčové slovo:
interpunkce
Odpověď:
Ediční zásady stojí mimo jazykové otázky, kterými se Ústav pro jazyk český zabývá. Co je nám však známo, obvykle bývá tento problém řešen poznámkou pod čarou, v níž je citovaný text upraven podle platných pravidel pro psaní interpunkce.
Dotaz:
Ediční zásady
Konkrétní dotaz:
Píšu knihu o historii obce. Jak si mám počínat při citování jazykového zdroje, v němž jsou jednak chyby, jednak jsou v textu uplatňovány starší pravopisné zásady?
Klíčové slovo:
ediční praxe
Odpověď:
Ediční zásady stojí mimo jazykové otázky, kterými se Ústav pro jazyk český zabývá. Co je nám však známo, obvykle se u citací tohoto druhu zachovává původní pravopis. Jednotlivé ediční postupy a konkrétní řešení bývají zároveň uvedeny v ediční poznámce dané publikace.
Dotaz:
Dotazy zaměřené na věcné znalosti
Konkrétní dotaz:
Mám vypracovat sloh o délce nad 1 000 znaků. Co jsou to ty znaky? Slova?
Klíčové slovo:
znak
Odpověď:
Slova nejsou v daném případě hodnocena jako jeden znak. Znakem je každé písmeno, za znaky se považuje i interpunkce, číslice a další symboly, rovněž mezery.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
V Praze ohlašuje jednotlivé stanice v tramvaji (kromě tradičního ženského) také hlas mužský. V případě zastávky Staroměstská podle mě dotyčný mluvčí vyslovuje [staromňestká], tj. vypouští druhé „s“. Je to tak správně?
Klíčové slovo:
Staroměstská
Odpověď je neaktuální.
Odpověď:
Máte pravdu, že v pražských tramvajích lze zejména v centru slyšet jak „klasické“ hlášení namluvené ženou (tj. Dagmar Hazdrovou), tak i méně obvyklé hlášení nahrané mužem (Zbyňkem Štíbrem). Abychom mohli posoudit, zda opravdu vyslovuje [staromňestká], museli bychom mít danou nahrávku k dispozici. Každopádně podoba [staromňestká] bez hlásky „s“ v souladu s výslovnostní kodifikací rozhodně není, jednalo by se o nenáležité zjednodušování souhláskové skupiny, respektive o nesprávné úplné vypuštění souhlásky (podobně by to bylo i s ještě větším zjednodušením na [staromňeská]). Na druhou stranu však není nezbytné vyslovovat „plně“ [staromňestská], ale artikulačně pohodlnější a rovněž náležitá je varianta [staromňescká], tj. se splynutím hlásek [ts] na [c] (stejně jako lze podle kodifikace správně vyslovit adjektivum dětský jako [ďetskí] i [ďeckí]). Dále se lze ve veřejné dopravě setkávat v současnosti také čím dál častěji s nahrávkami vzniklými pomocí syntézy řeči. Rovněž právě v případě složitějších souhláskových shluků nemusí výsledek tohoto postupu působit zcela korektně a hlavně přirozeně.
Zvažované varianty:
[staromňestká]
[staromňestská]
Poslední užití:
22.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=911 a https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=910
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Dotaz:
Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz:
Redaktor v rádiu mi říkal, že např. ve spojení „já jsem“ se nemá vyslovovat souhláska „j“, herci se to tak prý učí ve škole a někteří režiséři striktně zakazují výslovnost [jsem]. Je to opravdu chyba?
Klíčové slovo:
určité tvary slovesa být; jevištní řeč
Odpověď:
V hereckém i mediálním prostředí (a nejen tam) se podle našich zkušeností lze setkat s radikálními názory, že výskyt hlásky [j] je v určitých tvarech slovesa „být“ vždy naprosto nevhodný, či dokonce přímo „zakázaný“, případně zcela naopak že jakékoli zjednodušení je nepřípustné. Ani jeden z těchto přístupů nelze doporučit.
Je-li tvar slovesa být součástí složeného tvaru nebo přísudku jmenného se sponou, připouštějí ortoepické příručky jak plnou (tj. se souhláskou j), tak i zjednodušenou výslovnost (tj. bez souhlásky j), např. byl [sem] i byl [jsem], pracovali [sme] i pracovali [jsme], kde [ste] byli i kde [jste] byli, všichni [sou] zdraví i všichni [jsou] zdraví. Zejména v pozici po souhlásce je plná výslovnost příručkami hodnocena jako zvlášť pečlivá. Výslovnost nezjednodušená je doporučena tehdy, pokud je tvar užit jako plnovýznamové sloveso v tzv. existenčním či lokalizačním významu (tehdy na něm bývá rovněž důraz) nebo stojí-li na začátku věty (např. možnosti tu [jsou], kde [jsi]?, [jste] to vy?).
Uvedené zásady byly stanoveny především z artikulačních důvodů. Skupina js se poměrně obtížně vyslovuje – tam, kde to působí obzvlášť velké potíže, např. je-li v okolí více souhlásek, se tedy považuje za základní výslovnost bez j. Volba vhodné podoby závisí také na tempu řeči, stylu projevu a na řadě dalších okolností. Je důležité zmínit, že výše uvedená ortoepická pravidla byla popsána např. i v příručce Česká výslovnostní norma, která je stále při výuce herců využívaná a jejíž autorkou je Jiřina Hůrková, mj. dlouholetá pedagožka jevištní mluvy na pražské DAMU.
Při zachování skupiny js se také hodí připomenout, že není dobré počáteční hlásku [j] příliš „vyrážet“ a zdůrazňovat. Takováto výslovnost opravdu působí přehnaně, hyperkorektně.
Zvažované varianty:
[jsem]
[sem]
Poslední užití:
22.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
11.1 Vypouštění souhlásky j (zejména v určitých tvarech slovesa být)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 59–60
Jazykový zdroj:
Česká výslovnostní norma. Hůrková. 1995. (platí od 1995)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Připouští se v češtině jako spisovná výslovnost [na schledanou] i [na zhledanou]? Domnívám se, že jde o nářeční rozdíl.
Klíčové slovo:
na shledanou
Odpověď:
Na území Česka se opravdu lze setkat se dvěma variantami výslovnosti skupiny zapisované jako „sh“: [sch] a [zh]. Za spisovné jsou považovány obě dvě, slova jako shnilý, shánět, shoda, shrbený, shromáždit se nebo právě na shledanou je ortoepické vyslovovat jako [schňilí] i [zhňilí], [scháňet] i [zháňet], [schoda] i [zhoda], [schrbený] i [zhrbený], [schromážďit se] i [zhromážďit se], [na schledanou] i [na zhledanou]. V této souhláskové skupině tedy může probíhat jak spodoba znělosti zpětná, tak postupná. Zjednodušeně řečeno výslovnost [sch] převládá v Čechách, [zh] pak na Moravě a ve Slezsku; toto rozdělení však nemusí platit absolutně, záleží rovněž na konkrétních výrazech obsahujících skupinu „sh“, nechovají se totiž vždy zcela jednotně (srov. např. Český jazykový atlas, kde se mj. dozvíme, že varianta [na schledanou] se vyskytuje i mimo oblast Čech, a to zejména ve větších moravských městech).
Zvažované varianty:
[na schledanou]
[na zhledanou]
Poslední užití:
22.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
9.3 Skupina sh
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 50 a 54
Jazykový zdroj:
Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Český jazykový atlas 5, s. 412–414, mapy č. 292 a 293 (https://cja.ujc.cas.cz/CJA5/)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.