Dotaz:
Slabikování konkrétního slova, počet slabik ve slově
Konkrétní dotaz:
Kolikaslabičná je předložka „se“? Je také neslabičná jako předložky „s“, „z“, „v“, „k“?
Klíčové slovo:
se
Odpověď:
Neslabičná mohou být pouze ta slova, která neobsahují tzv. slabičné jádro, tj. nejčastěji samohlásku, případně slabikotvornou souhlásku. Předložka „se“ obsahuje právě jednu samohlásku („e“), je tudíž jednoslabičná.
Poslední užití:
30.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Mužský rod neživotný
Konkrétní dotaz:
Koriguju lékařský text, kde se vyskytuje slovo lumen (dutá část orgánu), a nejsem si jistá, jak by se měl skloňovat, především v množném čísle. Setkala jsem se s podobou lumeny (zdroje ÚJČ), ale i lumina (Velký lékařský slovník).
Klíčové slovo:
lumen
Odpověď:
Neživotné mužské podstatné jméno lumen uvádějí obecné jazykové slovníky (bez ohledu na význam) ve 2. p. j. č. ve tvaru lumenu. Z toho vyplývá, že tento termín by se měl skloňovat v celém paradigmatu pravidelně podle vzoru „hrad“ a v 1. p. mn. č. měl mít tvar lumeny. Je možné, že se v lékařských textech vyskytuje i v tvaru mn. č. vycházejícím z latiny, ale tvar 1. p. mn. č. lumeny je z hlediska současné kodifikace zcela v pořádku
Zvažované varianty:
lumina
lumeny
Poslední užití:
14.12.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Číslovka základní
Konkrétní dotaz:
Je správně na čtyřech stech místech, nebo na čtyř stech místech?
Klíčové slovo:
čtyři sta
Odpověď:
Doporučujeme skloňovat obě části číslovky a tvar číslovky čtyři by měl být s koncovkou -ech (vzor podstatného jména „kost“): na čtyřech stech.
Zvažované varianty:
čtyřech stech
čtyř stech
Poslední užití:
14.12.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Dotaz:
Slovní druh
Konkrétní dotaz:
V olympiádě z českého jazyka je úkol určit slovní druh výrazu jak ve větě „přiběhl k nám jak srnka“. V řešení je uvedeno, že je to spojka. Je to opravdu tak?
Klíčové slovo:
jak
Odpověď:
Výraz jak je v tomto kontextu spojka srovnávací a je synonymní se spojkou jako („přiběhl k nám jako srnka“).
Poslední užití:
14.12.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Píše se v daném spojení čárka?
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka ve větě „Petr se cítil všelijak(,) jen ne dobře“?
Odpověď:
Složky několikanásobného větného členu spojené souřadně v odporovacím poměru oddělujeme čárkou (viz „konkrétní případ“). Za poslední složkou se čárka nepíše.
Poslední užití:
5.1.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní čárky ve větě jednoduché, sekce 2 – Souřadné spojení několikanásobných větných členů v různém významovém poměru (mělo by stačit 50, a ne/nikoliv 60 bodů; obrovská, a proto nepřehlédnutelná budova)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 128
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Píše se v daném spojení čárka?
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka ve větě „Jedl by sladkosti(,) a nic jiného“?
Klíčové slovo:
a
Odpověď:
Složky několikanásobného větného členu spojené souřadicí spojkou v poměru slučovacím neoddělujeme čárkou (viz „konkrétní případ“). Oddělíme je pouze v případě, že jsou spojeny beze spojky.
Poslední užití:
5.1.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní čárky před spojkami a, i, ani
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 131
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Odpověď:
Příslovečné určení patří mezi rozvíjející větné členy, které lze do věty včlenit jako její významově těsnou nebo volnou součást. Podle toho lze volit psaní bez čárky i s čárkou. Volba interpunkčního řešení závisí na kontextu a také na preferenci pisatele.
Dotaz:
Pronikání cizích slov
Konkrétní dotaz:
Ráda bych se zeptala, jak vnímáte pronikání angličtiny do češtiny, mám na mysli zejména oblast lexika. V poslední době se velmi často v e-mailech, sms, ale také v běžné mluvě (nutno podotknout, že převážně mladých lidí) setkávám s anglickými slovíčky, se spojením českého a anglického slova apod. Pro příklad uvádím: já to paynu (já to zaplatím), crossnem to tady (přejdeme tady), potřebuješ talk? (potřebuješ si promluvit?) a řada dalších. Je zajímavé tento vývoj a nahrazování českých slov anglickými sledovat, zároveň si ale pokládám otázku, zda je to tak správné. Máme na našem knižním trhu nějakou publikaci, která se tímto zabývá?
Klíčové slovo:
anglicismus
Odpověď:
Pronikání přejatých výrazů (nejen) z angličtiny obecně neodsuzujeme, spíše posuzujeme vhodnost každé jednotlivé přejímky podle okolností. Některé přejímky jsou přijímány jako náležité a funkční, např. ty, které pojmenovávají skutečnosti, pro něž nemáme adekvátní české pojmenování, nebo ty, které jsou vynuceny specifiky komunikačního prostředí, např. ve vědecké komunikaci s vysokou potřebou šíření znalostí mezinárodně srozumitelným kódem. S rozpaky naopak bývají hodnoceny přejímky módní a sloužící stylizaci, např. „paynem to kartou“ místo „zaplatíme to kartou“ (v běžné neformální komunikaci) nebo „máme na to přidělený badžet“ místo „máme na to přidělený rozpočet“ (v obchodní nebo výrobní komunikaci). Tento typ přejímek ale zpravidla nepřekračuje sféru neformální komunikace v rámci dané komunikační oblasti. Z knižních publikací doporučujeme k dané problematice např. Aspekty hodnocení cizojazyčných přejímek: mezi módností a standardem od D. Svobodové z roku 2009, Český jazyk na přelomu tisíciletí (Daneš a kol., 1997) či Čeština, jak ji znáte i neznáte (Čmejrková a kol., 1996).
Poslední užití:
23.5.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český jazyk na přelomu tisíciletí. F. Daneš, J. Bachmannová, S. Čmejrková, M. Krčmová. 1997. (platí od 1997)
Jazykový zdroj:
Čeština, jak ji znáte i neznáte. S. Čmejrková, F. Daneš, J. Kraus, I. Svobodová. 1996. (platí od 1996)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině vyslovuje správně slovo bizarní? Domnívám se, že se užívá jedině podoba [bizardňí].
Klíčové slovo:
bizarní
Odpověď:
Veškeré příručky uvádějí jako spisovnou výhradně výslovnost [bizarňí]. Ke vkládání hlásky [d] sice v úzu dochází poměrně často, není však pravda, že by zejména ve spisovných projevech naprosto převažovala. K tomuto jevu dochází zejména z neznalosti náležité podoby cizího slova (jak výslovnostní, tak grafické – setkáváme se i s psaním *bizardní), případně z přílišné a nepoučené snahy o pečlivost (srov. např. také výslovnost slova samozřejmě jako *[samozdřejmňe]). Výskyt nenáležitého [d] bývá některými uživateli jazyka hodnocen velice negativně jako projev nevzdělanosti atp. Z pohledu artikulačního jde o rozšíření souhláskové skupiny, tedy o zcela zbytečné ztížení výslovnosti.
Zvažované varianty:
[bizardňí]
[bizarňí]
Poslední užití:
15.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
11.3 Vkládání hlásek
Dotaz:
Zeměpisná jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Jaký tvar jména Jeruzalém by měl být v 6. p.? O Jeruzalémě, nebo o Jeruzalému? Nebo lze obojí?
Klíčové slovo:
Jeruzalém
Odpověď:
U jména Jeruzalém je možné použít oba tvary. V 6. p. j. č. dochází u jmen tohoto typu ke kolísání mezi koncovkami -ě(e) a -u. Podle mluvnic rozdílné uplatnění koncovek -u/-ě(e) záleží také na funkci jména ve větě. Koncovka -ě(e) se užívá spíše pro vyjádření příslovečného určení místa a v ostatních funkcích je častější užití koncovky -u (být v Jeruzalémě – snít o Jeruzalému). Toto funkční rozdělení je však pouze orientační, nelze je uplatnit vždy a není pro mluvčího či pisatele závazné.
Zvažované varianty:
Jeruzalémě
Jeruzalému
Poslední užití:
15.12.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Zeměpisná jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku - sekce 1.1.1 Konkurence koncovek -u/-a ve 2. p. j. č. a koncovek -u/-ě(e) v 6. p. j. č.
Dotaz:
Zkratky iniciálové
Konkrétní dotaz:
Firma Národní agentura pro komunikační a informační technologie má zkratku NAKIT. Jakým způsobem by se měla zkratka skloňovat, pokud to vůbec jde?
Klíčové slovo:
NAKIT
Odpověď:
Doporučuje se iniciálová zkratková slova v psaném spisovném textu neskloňovat a pro vyjádření pádu případně použít opěrné podstatné jméno typu agentura, instituce, společnost apod. Prosazuje se vlivem mluveného projevu i skloňování tím způsobem, že se k iniciálové zkratce končící na souhlásku přidávají koncovky psané malými písmeny (2. p. NAKITu), ale v oficiálních, formálnějších textech tento způsob nedoporučujeme.
Poslední užití:
15.12.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Zkratková slova
Dotaz:
Slovesa: časování
Konkrétní dotaz:
Mám titulek „Dcera to vzdala. Už jí nepomůžu“. Lze použít nepomůžu, nebo je třeba použít tvar nepomohu?
Klíčové slovo:
pomoci
Odpověď:
Tvar nepomůžu je zcela v pořádku. Je to tvar spisovný. Je sice ve slovnících hodnocen jako hovorový, to znamená méně formální, ne zcela neutrální, ale stále spisovný. Hranice mezi jednotlivými stylovými vrstvami není vždy ostrá a roli může hrát i subjektivní vnímání. Někomu může tvar nepomohu připadat v souladu se slovníkovým hodnocením neutrální a tvar nepomůžu stylově nižší. Někdo už by naopak tvar nepomohu mohl vnímat jako příliš formální, až knižní a za neutrální považovat tvar nepomůžu. V každém případě jde stále o tvar spisovný a v titulku jej lze použít. Jeho vhodnost navíc může podpořit fakt, že je titulek stylizován jako citace běžného vyjádření, které bývá obvykle méně formální.
Zvažované varianty:
nepomůžu
nepomohu
Poslední užití:
20.12.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Slovesa vzoru „péci“ (infinitiv -ci – -ct) - sekce 2 První osoba jednotného čísla a třetí osoba množného čísla
Dotaz:
Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Psaní slova „poškole“ dohromady jsem odvozovala od zápisu slov poškoláctví, poškolák, která se píšou dohromady.
Klíčové slovo:
poškolák
Odpověď:
Obrat „být po škole“ má opravdu významovou spojitost se slovy poškoláctví a poškolák, ale přesto se píše zvášť, zatímco slovo poškolák (psané dohromady) zachycuje už PSJČ.
Poslední užití:
28.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje slovo standard? Proč by se mělo číst na konci [d], když je to nepohodlné?
Klíčové slovo:
standard
Odpověď:
Slovo standard se vyslovuje [standart], tj. s koncovým [t], nikoli s [d], dochází zde totiž k tzv. koncové ztrátě znělosti před pauzou, což je jev v češtině zcela přirozený a pochopitelně i spisovný. Výslovnost *[standard] (přesněji spíše *[standardə]) se může vyskytovat zejména v hyperkorektní mluvě. Pokud se bezprostředně za výrazem standard vysloví další slovo, které začíná např. na znělou souhlásku, ke ztrátě znělosti rovněž nedochází, např. standard bezpečnosti [standard bespečnosťi].
V nepřímých pádech by již ke ztrátě znělosti docházet nemělo (tj. např. standardu [standardu]), protože za poslední souhláskou nenásleduje pauza, ale samohláska, která znělost nijak neovlivňuje. V rozporu s kodifikací se však i zde výslovnost s koncovým [t] v úzu objevuje, tj. např. 2. p. j. č. standardu jako *[standartu], což může být ovlivněno nejen analogií s přímými pády, ale zřejmě i existencí slova standarta a kontaminací s ním. Podle našich zkušeností se postoje k výslovnosti podob typu [standartu] mezi uživateli češtiny liší. Jedni je považují za neutrální a mohou se divit, proč i vzhledem ke své rozšířenosti nejsou označovány za spisovné, jiní je vnímají negativně jako příznakové a jejich výskyt označují např. za projev nevzdělanosti. Ačkoli doporučujeme ve spisovných projevech užívat kodifikovanou podobu, varianty s [t] bychom měli posuzovat shovívavě, a to i proto, že jejich výskyt nezpůsobuje v řeči žádná nedorozumění, některé analogické znělostní změny jsou kodifikovány jako spisovné atp.
Zvažované varianty:
[standard]
[standart]
Poslední užití:
15.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje slovo standardní? Proč není připuštěna i varianta [standartňí]?
Klíčové slovo:
standardní
Odpověď:
Příručky se shodují na doporučení vyslovovat ve spisovném jazyce [standardňí]. Jsme si vědomi toho, že v úzu se velmi často vyskytuje i podoba *[standartňí]. Ta je zřejmě ovlivněna tím, že samotné slovo standard se v nepřímých pádech v rozporu s kodifikací vyslovuje s koncovým [t], tj. např. 2. p. j. č. standardu jako *[standartu], což může být způsobeno nejen pravidelnou koncovou ztrátou znělosti v 1. pádě (standard [standart]), což je jev zcela spisovný, ale zřejmě i existencí slova standarta a kontaminací s ním. (Např. u podobně zakončeného slova hazardní se výslovnost *[hazartňí] běžně neobjevuje, ač u slova hazard [hazart] ke ztrátě znělosti samozřejmě rovněž dochází.) Podle našich zkušeností se postoje k výslovnosti *[standartňí] mezi uživateli češtiny liší. Jedni ji považují za neutrální a mohou se divit, proč i vzhledem ke své rozšířenosti není označována za spisovnou, jiní ji vnímají negativně jako příznakovou a její výskyt označují např. za projev nevzdělanosti, za spisovnou ji tedy rozhodně nepovažují. Ačkoli doporučujeme ve spisovných projevech užívat kodifikovanou podobu [standardňí], variantu *[standartňí] bychom měli posuzovat shovívavě, a to i proto, že její výskyt nezpůsobuje v řeči žádná nedorozumění, v rychlejší mluvě pak obvykle ani nepostřehneme, která z podob lišících se pouze znělostí jedné souhlásky byla užita, atp.
Zvažované varianty:
[standartňí]
[standardňí]
Poslední užití:
15.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
14.2 Souhlásková znělost u přejatých slov
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Měla bych v dopise oslovit pána „vážený pane Suchomele“, „vážený pane Suchomeli“, nebo „vážený pane Suchomel“?
Klíčové slovo:
Suchomel
Odpověď:
Jména zakončená na -el, u kterých se -e- v nepřímých pádech nevypouští, ve skloňování kolísají a v 5. p. je možné užít oba tvary: Suchomeli i Suchomele (podobně Zavřeli i Zavřele, Rafaeli i Rafaele). Oslovení „vážený pane Suchomel“ není plně spisovné, a v dopise bychom ho proto nedoporučovali použít.
Zvažované varianty:
Suchomeli
Suchomele
Suchomel
Poslední užití:
2.1.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku - sekce 1.1b Jména, která mají před koncovou souhláskou pohybné -e-, -o- či -a-
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku - 1.1 b Jména, která mají před koncovou souhláskou pohybné -e-, -o- či -a
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má správně v češtině vyslovovat název oblasti sluneční soustavy Kuiperův pás?
Klíčové slovo:
Kuiperův pás
Odpověď:
Česká výslovnost tohoto speciálního astrofyzikálního termínu není nikde kodifikována. Obecně platí, že bychom v těchto případech měli vycházet z výslovnosti jména v původním jazyce a adaptovat ji podle stanovených fonetických pravidel do češtiny. Vědec, podle nějž je pás pojmenován, byl však původem Nizozemec, který následně působil v USA, což situaci samozřejmě komplikuje. Vzhledem k tomu, že dotyčný si sám změnil („poangličtil“) jméno z původního Gerrit Pieter Kuiper na Gerard Peter Kuiper a že ve vědeckém prostředí má angličtina značný vliv, lze doporučit výslovnost [kajpr], respektive [kajprúf pás]. Podle našich zjištění však čeští odborníci užívají i výslovnost [kujperúf pás] na základě grafiky.
Dotaz:
Ženský rod
Konkrétní dotaz:
Mělo by se při skloňování domorodého názvu ayahuasca měnit c na k, nebo má pravopisná podoba zůstat zachována?
Klíčové slovo:
ayahuasca
Odpověď:
U jmen zakončených na -ca [ka] je možné v nepřímých pádech změnit c na k, nebo je možné pravopisnou podobu ponechat. Obě možnosti jsou v pořádku. V poslední době se prosazuje spíše tendence při skloňování pravopisnou podobu ponechávat stejnou jako v základním tvaru.
Zvažované varianty:
ayahuascy
ayahuasky
Poslední užití:
2.1.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Osobní jména ženská zakončená ve výslovnosti na [a], [á] - sekce 1c Jména, ve kterých koncovému -a předchází ve výslovnosti tvrdá nebo obojetná souhláska
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Zeměpisná jména ženská zakončená ve výslovnosti na [a], [á] - sekce 1c Jména, ve kterých koncovému -a předchází ve výslovnosti tvrdá či obojetná souhláska
Dotaz:
Pády a vzory
Konkrétní dotaz:
Podle jakého vzoru se skloňuje slovo radní? Se žáky 5. třídy jsme hledali vzor podstatného jména a nenašli jsme ho.
Odpověď:
Jde o jméno, které vzniklo substantivizací přídavného jména (z přídavného jména se stane jméno podstatné podobně jako u slov hajný, nemocný, cestující apod.). Formálně se proto stále skloňují podle vzoru přídavného jména. V tomto případě tedy skloňovací vzor je „jarní“.
Poslední užití:
7.12.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.