Dotaz:
Užívání titulů, hodností, funkcí a jejich konkurence
Konkrétní dotaz:
Mám dotaz ohledně vojenských hodností. Popisujeme život generála (v historických souvislostech) a nejsme si jisti, zda k dotyčnému můžeme odkazovat jakožto ke generálovi i v době, kdy ještě tuto hodnost neměl. Co si o tom myslíte?
Odpověď:
Při vytváření životopisných textů lze jistě referovat k osobám pomocí jejich hodností, titulů či funkcí. Podobně jako můžeme napsat či říci, že „paní profesorka Nováková se narodila v Neratovicích“, přestože v době příchodu na svět samozřejmě nemohla mít vědecko-pedagogický titul, můžeme používat označení generál i pro dobu, kdy daná osoba měla nižší hodnost. Neplatí to však bezvýjimečně, někdy je třeba vzít v potaz (větný) kontext. Kupříkladu formulace typu „v roce 1960 získal generál plukovnickou hodnost“ může pro recipienty textu interpretačně problematická, a proto by bylo vhodné vyjádřit danou informaci jinak.
Dotaz:
Ženský rod
Konkrétní dotaz:
Někdy se říká chia semínka, jindy semínka chia. Jak mám se slovem chia zacházet? Je možné ho skloňovat?
Klíčové slovo:
chia
Odpověď:
Výraz chia se nejčastěji užívá jako nesklonné přídavné jméno, a to nejčastěji ve spojení chia semínka (v korpusu SYN v13 je toto spojení doloženo více než 2000×), např. vmíchejte do ní chia semínka; posypte slunečnicovými a chia semínky; najdeme je ve lněných či chia semínkách; lžíce chia semínek.
Řidčeji se slovo užívá i jako podstatné jméno, obvykle v tzv. nominativu jmenovacím, a to opět ve spojení se slovem semínko: 80 g semínek chia, zeleninová polévka se semínky chia. O určité bezradnosti pisatelů svědčí texty, v nichž je podstatné jméno užito jako nesklonné: propaguje módní superpotraviny jako chia, chlorellu nebo quinou.
Vzhledem k zakončení na -a se podstatné jméno chia řadí k ženskému rodu. Podle psané podoby by teoreticky mohlo patřit k malé skupince přejatých slov se zakončením -ia, jako je belaria, uncia či jména Olympia, Sofia, jejichž zakončení 1. pádu -ia se v češtině zpravidla mění na -ie (belaria/belarie, Olympia/Olympie) a slova se pak řadí k měkkému vzoru „růže“.
Přestože je dokladů užití skloňovaných tvarů v korpusu i na internetu opravdu žalostně málo (a tvary některých pádů nejsou vůbec zaznamenány), ukazuje se, že chia se v souladu s výslovností [čija] chová spíše jako výrazy papája, sója, popř. vikuňa, tarhoňa. Ty se v jednotném čísle skloňují podle vzoru „žena“ a ve 2., 3. a 6. pádě jed. čísla a ve všech pádech čísla množného mohou mít dubletní tvary podle vzoru „žena“ i „růže“. Ve tvarech odpovídajících vzoru „žena“ se v příslušných pádech místo koncovky -y píše -i: papáji, sóji, vikuni. Přiřazení k tomuto skloňovacímu typu dokládají příklady jako: (2. pád) výhodnou vlastností chii je její hypoalergennost; skupuje veškerou světovou zásobu quinoy a chii; pudink ze semínek chie; přidávám také semena chie, kořeny maky a červenou řepu; (4. pád) chiu lze konzumovat v mnoha podobách; potom chiu přidáme do směsi bulguru a quinoy; (6. pád) antioxidanty v chie způsobují, že si semena uchovají svou kvalitu i několik let; omega-3 mastné kyseliny obsažené v chie; (7. pád) chiou se začali zabývat odborníci na zdravou výživu; placky z polenty s chiou.
Zacházení se slovem chia je možné ověřit v Internetové jazykové příručce nebo v elektronickém Akademickém slovníku současné češtiny.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Když potkám na ulici mladou neprovdanou ženu, oslovím ji „dobrý den, slečno“. Ale když potkám mladého svobodného muže, neřeknu mu „dobrý den, slečňáku“. Máme v češtině nějaké označení pro takového muže?
Klíčové slovo:
slečna; paní
Odpověď:
U žen můžeme rozlišovat na základě věku a rodinného stavu mezi slečnou a paní, nicméně v současné době se i pro mladou či svobodnou ženu používá označení paní. Naproti tomu pro mladé svobodné muže nemáme v češtině jednoslovné pojmenování, a to zřejmě z historických důvodů. (Za zmínku stojí, že slovo slečna vzniklo zkrácením slova šlechtična, původně totiž označovalo neprovdané šlechtické dcery, později bylo přeneseno na měšťanské a ještě později i na vesnické dívky). Pro muže tedy užíváme oslovení „pane“ bez ohledu na jeho věk či rodinný stav. V úvahu případně přicházejí též slovní spojení „mladý pane“ či „mladý muži“, nepovažujeme je však za neutrální.
Poslední užití:
10.4.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jsem nožíř a potřebuji poradit správnou výslovnost výrazu choil, což je část nože.
Klíčové slovo:
choil
Odpověď:
Výraz choil je v češtině evidentně poměrně nový a natolik speciální, že jej nezachycují žádné lingvistické zdroje. Mediální archiv, kde obvykle aktuální noremní výslovnost bez problémů ověřujeme, bohužel v současnosti (rok 2025) neobsahuje žádný doklad reálného užití v mluveném projevu. Dokonce i rozsáhlý korpus psaných textů (ČNK syn v13) nabízí pouze jediný výskyt slova choil, a to z časopisu Zbraně & náboje z roku 2018, kde se objevuje tento popis nože: „Tvar čepele složený ze dvou rádiů je skoro osově symetrický. Symetričnost narušuje pouze choil u čepele a drážky na hřbetu pro opření palce“.
V tomto případě tedy nezbývá než zjistit výslovnost v jazyce, odkud bylo slovo přejato, tj. v angličtině, a následně ji adaptovat do češtiny. Oxford English Dictionary u hesla choil uvádí fonetický přepis [tʃɔɪl]. V češtině bychom proto doporučovali užít podobu [čojl].
Na základě rešerše anglických slovníkových zdrojů i webových stránek zaměřených na nožířství lze odborný termín choil definovat např. jako ‚nezaostřená část čepele nože u její základny (poblíž rukojeti)‘; v anglofonním prostředí je doložen od konce 19. století, avšak jeho přesný původ není jasný. V češtině se užívá jako slovo rodu mužského neživotného a skloňuje se podle vzoru „hrad“ (např.: „v případě, že zatlačím palcem na hřbet nože, působí tlak na spodek choilu, nikoliv na ostří, jak bychom asi očekávali a chtěli“; „čepel je opatřena finger choilem, což usnadňuje manipulaci“.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Překvapilo mě, že v audioverzi jednoho zpravodajského článku se hovořilo o vojenské juntě s [j], nikoliv s [ch]. Při poslechu jsem nejdřív vůbec nepochopila, o co jde (na začátku se totiž mluvilo jen o juntě nebo o myanmarské juntě, až později se objevilo známé spojení vojenská junta). Může někdo v médiích rozhodnout, že se určité vžité slovo začne vyslovovat jinak? Nebo je to jen chyba zaviněná tím, že zprávu načetl robot?
Klíčové slovo:
junta
Odpověď:
Ve všech výkladových slovnících i v příručce Výslovnost spisovné češtiny se u hesla junta doporučuje výhradně zvuková podoba [chunta]. Tomu odpovídá i aktuální výslovnostní úzus: v mediálním archivu jsme ověřili, že jak profesionální mluvčí, tak jejich hosti užívají v rozhlasovém i televizním vysílání pouze tuto variantu, nikoli [junta]. Ve zmiňovaném textu jde tedy jednoznačně o chybu zaviněnou nedokonalým automatickým převodem psaného textu na řeč. V žádném případě bychom nedoporučovali tuto výslovnost odpovídající grafice kdekoli uměle zavádět a pravděpodobně to nebylo ani záměrem daného média, pouze nebyla provedena kontrola roboticky vzniklé nahrávky. Jak vyplývá z vašeho dotazu, i takováto zdánlivě malá odchylka od náležité výslovnosti, kdy došlo k záměně pouze jedné hlásky (ovšem té velmi důležité, iniciální), může navzdory kontextu způsobit nejasnosti. Při automatickém zpracování audioverzí článků by tedy měla být věnována patřičná pozornost zejména přejatým výrazům, v nichž často není vztah mezi grafikou a zvukem triviální a popsatelný obecnými pravidly.
Na okraj dotazu ještě poznamenejme, že výraz junta pochází ze španělštiny a Akademický slovník současné češtiny jej definuje jako ‚nedemokratickou vládu nastolenou po vojenském převratu, tvořenou zpravidla skupinou vojenských představitelů‘. Z hlediska pravopisného převažuje zápis junta, počeštěná varianta chunta, odpovídající výslovnosti, kterou uváděly starší slovníky, se užívá minimálně.
Poslední užití:
4.12.0202
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.