Dotaz:
Ženský rod
Konkrétní dotaz:
Jaký je v češtině 2. p. množného čísla slova focaccia? Chtěli jsme do zprávy z Itálie uvést snědli jsme už asi 10 – kousků tohohle italského pečeného chlebového výrobku, ale neuměli jsme to napsat. Poradíte prosím?
Klíčové slovo:
focaccia
Odpověď:
Slovo focaccia se v češtině po fonologické adaptaci původní italské výslovnosti [foˈkatt͡ʃa] vysloví jako [fokača] či [fokáča]. Na základě zakončení ve výslovnosti by se mohlo skloňovat podle podvzoru „gejša“, který má v množném čísle jen tvary jako „žena“, nebo podle podvzoru „vikuňa“, který má v množném čísle jak tvary jako „žena“, tak tvary jako „růže“. Doklady na pádové tvary slova focaccia (hledali jsme též podoby focacc-a, focaci-a, focac-a, fokač-a, fokáč-a), v nichž se oba vzory liší, nejsou v korpusu SYN v13 příliš četné, pohybují se v nízkých desítkách výskytů. Dá se z nich nicméně vysoudit, že slovo focaccia se v úzu skloňuje jak podle podvzoru „gejša“, tak podvzoru „vikuňa“. Ve výslovnosti by tak 2. p. mn. č. měl buď podobu [fokač] či [fokáč] jako gejš/žen, nebo [fokačí] či [fokáčí] jako vikuní/růží. V prvním případě jsou tvary [fokač] či [fokáč] při zachování původního italského pravopisu v češtině obtížně zapsatelné – zápisy, které přicházejí v úvahu, jsou silně nevyhovující. Šlo by nejspíš o podoby focacci [fokač], [fokáč], příp. i focacc [fokač], [fokáč]. První podoba zachovává princip italského pravopisu s tzv. monofunkčním i, které tu slouží vlastně jen jako diakritické znaménko. Ve skupině písmen cci značí, že předcházející cc se vyslovuje jako [č]. Avšak žádná i-ová samohláska se nevyslovuje. Druhá podoba na tento princip rezignuje a zachovává jen koncové souhlásku cc, stejně jako v českém žen-a > žen nebo gejš-a > gejš. Obě podoby jsou však stěží reálně využitelné a doporučeníhodné, protože je nesmírně obtížné až nemožné je náležitě přečíst – přijít na to, jaká zvuková podoba by jim měla odpovídat. Podoba focacci svádí českého čtenáře, který ze svého pravopisu nezná „němé“ monofunkční samohlásky, k přečtení či vyslovení koncového i. Podoba focacc je problematická proto, že není příliš jasné, jak číst koncové cc, přičemž čtení cc jako [č] není příliš nasnadě. Málokdo by si tak nejspíš dokázal uvědomit, že podoby focacci nebo focacc má číst jako [fokač] nebo [fokáč]. Zápisu by pomohla pravopisná adaptace na fokač či fokáč. Ta se však v korigovaných textech korpusu SYN v13 vůbec nevyskytuje. Český pravopis má obecně problémy se zapisováním pádových tvarů slov z jazyků, jejichž pravopisné systémy využívají monofunkční samohlásková písmena. Lhostejno přitom, zda jde o jazyky češtině vzdálenější, jako je např. rumunština se svým monofunkčním i (Belodedici [belodedič]) a e (Mircea [mirča]), nebo blízce příbuzné, jako je např. polština se svým monofunkčním i (Zawiercie [zavjerče]). Podrobněji se touto otázkou zabývají články v časopise Naše řeč o rumunštině a polštině. Naštěstí je tu však druhá možnost – skloňovat slovo focaccia podle podvzoru „vikuňa“. V takovém případě by měl 2. p. mn. č. ve výslovnosti podoby [fokačí] nebo [fokáčí], které se dají nepoměrně lépe zapsat jako focaccií. V praxi tedy doporučujeme zápis snědli jsme už asi 10 focacií [fokačí], [fokáčí], případně lze použít opis typu 10 kousků focaccie [fokače], [fokáče] či focacii [fokači], [fokáči]. Do zprávy z dovolené by pak přicházelo v úvahu i pravopisné počeštění – 10 fokač nebo fokáč. V tomto neformálním kontextu by mohlo jít o výraz přátelského odlehčení nebo hry s jazykem, resp. s pravopisem.