Dotaz:
Užívání hypokoristika/přezdívky
Konkrétní dotaz:
Jak se správně píšou pojmenování typu Iri/y či Jari/y, která jsou odvozená od ženských rodných jmen?
Klíčové slovo:
Iri, Iry, Jari, Jary
Odpověď:
Domácké podoby jmen se uplatňují téměř výhradně v soukromých, důvěrných projevech, a to především v mluvené podobě. V písmu se objevují jen v omezené míře – v soukromé komunikaci, v neformálních textech či v beletrii, kde signalizují vztahy mezi jednotlivými postavami. Při řešení jejich pravopisných podob lze vycházet ze způsobu tvoření nebo z hláskové stavby tvaru jména a dojít tak k různým podobám. Vlivem analogie s typy, které mají „i“ ve zdrobňující příponě (Stázička/Stázinka – Stázi, Tomík/Tomíček – Tomi), obvykle píšeme měkké „i“ u všech takto zakončených domáckých podob: Viki, Šári, Věri, a tedy i Iri či Jari. Psaní s „i“ tedy považujeme za základní, a to bez ohledu na způsob tvoření. Kvůli předcházejícímu tvrdému souhláskovému písmenu však nemůžeme označit za chybné ani podoby s „y“ (např. Viky, Šáry, Věry, Iry, Jary).
Zvažované varianty:
Iri
Iry
Jari
Jary
Poslední užití:
31.1.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Domácké podoby rodných jmen (Klárinka, Luki/Luky)
Jazykový zdroj:
Jak se bude vaše dítě jmenovat?. Knappová. 2017. (platí od 2017)
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod: psaní i-y
Konkrétní dotaz:
Jak se čeština dívá na slovenské měkké ľ? Mělo by se po této souhlásce psát v koncovce -i, nebo -y? Např. ve jméně Guľa.
Klíčové slovo:
Guľa
Odpověď:
V češtině měkké ľ nehraje pro pravopis žádnou roli. V češtině se měkké a tvrdé l/L nerozlišuje, a proto se s ním v textech zachází jako s obojetným. V koncovce jmen skloňovaných podle vzoru „předseda“ nebo „žena“ bychom měli psát -y: Guľy.
Dotaz:
Užívání hypokoristika/přezdívky
Konkrétní dotaz:
Je možné ve zdrobnělině jména Christian psát dlouhé „á“, tj. Christiánek?
Klíčové slovo:
Christiánek
Odpověď:
Podoba domáckých, zdrobnělých jmen (tzv. hypokoristik) není nikde kodifikována, tj. nikde není závazně řečeno, jak tato jména psát (zejména proto, že se používají především v neoficiální, soukromé, rodinné komunikaci, a to ještě převážně mluvené). Vzhledem k tomu, že např. od jména Ivan je zcela běžná domácká podoba Ivánek, hodnotíme zdrobnělinu Christiánek jako zcela systémovou a náležitou.
Zvažované varianty:
Christiánek
Christianek
Poslední užití:
10.7.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jak se bude vaše dítě jmenovat?. Knappová. 2017. (platí od 2017)
Dotaz:
Ženský rod
Konkrétní dotaz:
Já mám z dětství zažito, že ve 2. p. jmen typu Jarča, Kamča se píše -y. Je to pravda?
Klíčové slovo:
Jarča; Kamča
Odpověď:
U ženských jmen, u kterých koncovému -a předchází měkká souhláska, se v koncovce 2. p. píše -i. Matoucí zde může být, že jde o jména skloňovaná na základě zakončení na -a podle základního vzoru „žena“, kde by tedy mělo být ve 2. p. -y (ženy). V těchto případech však má měkká souhláska přednost před vzorem a tento typ se proto skloňuje podle tzv. podvzoru „gejša“. Kodifikovaný tvar je tedy Jarči, Kamči apod.
Zvažované varianty:
Jarči
Kamči
Jarčy
Kamčy
Poslední užití:
8.12.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Osobní jména ženská zakončená ve výslovnosti na [a], [á] - 2 Jména, ve kterých koncovému ‑a předchází ve výslovnosti měkká souhláska
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Jak má vypadat 7. p. římského boha, který se jmenuje Janus?
Klíčové slovo:
Janus
Odpověď:
U jmen latinského původu zakončených na -us se toto zakončení při skloňování odtrhává a koncovky se připojí za zbytek slova: s bohem Janem. Problematické může být , že některé pády (případně i odvozená přídavný jména) mohou být homonymní s tvary jména Jan. Kontext může případnému nedorozumění zamezit, ale přesto se v úzu ukazuje, že uživatelé častěji používají tvary s koncovkou připojenou za celé jméno. Slovník spisovného jazyka českého připouští dvě varianty, tedy skloňování i bez odtrhávaného zakončení -us: 2. p. Jana i Janusa (vzhledem ke tomu, že jde o starší slovník, je zde koncovka -a, dnes se u osobních jmen zakončených na -s přidávají koncovky vzoru „muž“: 2. p. Januse). Následně slovník uvádí i tvary odvozených přídavných jmen se zachovaným zakončením -us: člověk s Janusovou tváří, Janusovým obličejem, janusovský (řidčeji janusový) obličej. Nový akademický slovník cizích slov má pouze podobu janusovský, s výkladem „připomínající boha Januse“. Údaje v příručkách i doklady z úzu tedy ukazují, že noremní je v současné češtině skloňování podle vzoru „muž“: Januse, Janusovi, s Janusem.
Zvažované varianty:
Janusem
Janem
Poslední užití:
8.12.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku - 1.3 Antická jména
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.