Dotaz:
Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Autor zapisuje slova s částí anti- rozdílně, má anti portrét a hned vedle antibusta. Psala bych obě slova stejně, a to dohromady.
Klíčové slovo:
antiportrét
Odpověď:
Souhlasíme. Komponent anti- tvoří první část složených výrazů. Píše se dohromady s příslušným slovem, např. anticyklona, antidemokratický, antidrama, antihistorický. Jako jedno slovo tedy doporučujeme psát i příležitostný výraz antiportrét.
Zvažované varianty:
antiportrét
anti portrét
Poslední užití:
13.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Příslovce v přísudku jmenném se sponou
Konkrétní dotaz:
Potřebovala bych nějak srozumitelně vysvětlit dceři, proč je věta „Bylo tam dusno“ jednočlenná. Dcera určila výraz „dusno“ jako podmět a „bylo“ jako přísudek. Je toto řešení nepřípustné? Paní učitelka v řešení uvádí pouze jednočlennou větu.
Klíčové slovo:
dusno
Odpověď:
Paní učitelka má pravdu. Celou konstrukci „bylo dusno“ je třeba chápat jako přísudek jmenný se sponou. Sloveso „být“ může ve větě stát samostatně v případě, že má význam „existovat“ (např. „Je tam chyba“), ve vaši větě však plní pouze syntaktickou funkci sponového slovesa a potřebuje významově doplnit dalším, plnovýznamovým slovním druhem. „Dusno“ je v tomto případě příslovcem vzniklým z přídavného jména „dusný“ a i z toho důvodu dost dobře nemůže být podmětem. Tento typ větné struktury je pro jednočlenné (bezpodmětové) věty charakteristický (srov. „Je mi zle“, „Bylo tam veselo“), stejně jako skutečnost, že věta popisuje atmosférický stav („Je horko“, „Sněží“).
Poslední užití:
23.9.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
odst. 633 (přísudkové příslovce)
Dotaz:
Dohromady, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
V textu autor píše „uměleckohistorická analýza“ dohromady, ale nejsem si jistá, zda je to tak v pořádku, protože překladatel navrhuje zápis se spojovníkem (umělecko-historická analýza).
Klíčové slovo:
uměleckohistorický; umělecko-historický
Odpověď:
O tom, zda složené přídavné jméno s první složkou zakončenou na -cko (a také na -sko, -ně, -ově) píšeme se spojovníkem, nebo dohromady, rozhoduje věcná znalost. Některá přídavná jména je teoreticky možné zapsat dvěma způsoby, psaním či nepsaním spojovníku pak rozlišujeme různé významy.
Spojovník užíváme v zápisu souřadného spojení, jehož složky jsou na stejné úrovni a mohly by být spojeny spojkou a. Ze spojení umělecká a historická analýza odvodíme přídavné jméno umělecko-historická analýza.
Pravděpodobněji však jde o analýzu z pohledu historie umění. Jestliže je východiskem ustálené slovní spojení (umělecká historie), jedná se o podřadné spojení a složené přídavné jméno píšeme dohromady: uměleckohistorický. V ČNK je přímo toto spojení doloženo jen velice málo, ale ukazuje se, že psaní dohromady převažuje. Doporučujeme tedy ponechat autorův zápis uměleckohistorická analýza.
Zvažované varianty:
uměleckohistorický
umělecko-historický
Poslední užití:
6.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složená přídavná jména
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2014. (platí od 2014)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složená přídavná jména
Dotaz:
Dohromady, nebo zvlášť?
Konkrétní dotaz:
Máme větu: „Koncept soutěže středoškolských týmů, které řeší chemické úlohy na čas“. Na čas píšeme zvlášť, nebo dohromady (načas)?
Klíčové slovo:
na čas
Odpověď:
Ve vyjádření „týmy řeší úkoly na čas“ je náležité psát předložku a podstatné jméno zvlášť. V tomto případě jde o význam ‚v určeném časovém limitu‘. Spřežka načas má jiný význam, a to ‚přesně‘ (Autobus přijel načas) nebo ‚na krátkou/neurčitou dobu‘ (Petr se načas odstěhoval k rodičům).
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje slovo „panna“? V kostele nyní slýchám neustále [panna] se dvěma „n“, což se mi zdá nepřijatelné.
Klíčové slovo:
panna
Odpověď:
Ortoepická kodifikace Výslovnost spisovné češtiny I (1967, s. 45) doporučuje ve spojeních dvou stejných souhlásek v kořeni slova (tj. „uvnitř slova jednoduchého, nebo neodvozeného, anebo takového, jehož sklad se dnes necítí“) vyslovit pouze souhlásku jednu. Slovo panna daná příručka uvádí přímo v příkladech na tento jev, doporučená výslovnostní podoba je tedy [pana]; dále např. Anna [ana]. Vzhledem k tomu, že jste zdvojenou výslovnost zaznamenal v kostele, domníváme se, že zde může být souvislost s projevem nerodilého mluvčího (v Česku působí v současnosti jako kněží např. mnoho Poláků a Slováků, pro jejichž rodný jazyk je výslovnost zdvojených souhlásek v daných kontextech typická), případně mohlo jít i o vliv nářeční.
Zvažované varianty:
[pana]
[panna]
Poslední užití:
19.5.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 45–46
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnostní pravidla – spojení dvou stejných souhlásek
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.