Dotaz:
Stylová charakteristika slova
Konkrétní dotaz:
Jsou podoby výrazů uvíznout a uvízlý stále brány jako hovorové? Mám pocit, že se užívají běžněji než podoby uváznout, uvázlý, které uvádějí slovníky (Slovník spisovné češtiny a Slovník spisovného jazyka českého) jako neutrální.
Klíčové slovo:
uvázlý; uvízlý; uváznout; uvíznout
Odpověď:
Ačkoliv Slovník spisovné češtiny a Slovník spisovného jazyka českého označují podoby uvíznout a uvízlý za hovorové (tzn. spisovné, ale objevující se spíše v mluvené komunikaci), dnes se jejich stylové hodnocení podle dostupných dat posunulo a jsou užívány jako neutrální. V ČNK SYNv13, tedy v psaných textech, převažují právě podoby uvíznout, uvízlý (srov. přes 11 000 výskytů podoby uváznout vs. přes 48 000 výskytů podoby uvíznout, 990 výskytů uvázlý vs. přes 6000 výskytů uvízlý, přičemž není rozdíl v jejich užívání napříč různými typy textů).
Zvažované varianty:
uvíznout
uvízlý
uváznout
uvázlý
Poslední užití:
1.4.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo uváznout
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině vyslovovat název chorvatského ostrova Hvar? Toto jméno se vyskytuje v názvu seriálu Policie Hvar, kde je vyslovováno jako [hvar], avšak někteří diváci se domnívají, že by správně mělo být v souladu s chorvatštinou [chvar].
Klíčové slovo:
Hvar
Odpověď:
Diváci mají pravdu v tom ohledu, že pokud bychom českou výslovnost názvu Hvar chtěli co nejvíce přiblížit výchozí, tedy chorvatské podobě, byla by namístě varianta s počáteční neznělou souhláskou, tj. [chvar], kterou doporučuje např. Školní atlas světa od nakladatelství Kartografie Praha. Ne vždy se však v jazyce ustálí takováto podoba respektující co nejvíce jazyk původu, mnohdy převažující výslovnost více odpovídá grafice (což nelze považovat a priori za chybu), jako je tomu i v tomto případě. Výzkum provedený v archivu českých médií ukázal, že v nalezených dokladech jak od běžných, tak od profesionálních mluvčích se vyskytuje výhradně varianta s počáteční znělou souhláskou [h]. Je tedy pravděpodobné, že většina českých posluchačů bude zvyklá právě na výslovnost [hvar], avšak najdou se, jak potvrzuje váš dotaz, jistě i tací, kteří díky znalosti chorvatštiny budou preferovat variantu [chvar], která ovšem může příslušníky první skupiny přinejmenším zarazit. Jednoznačné řešení zde tedy neexistuje, doporučujeme být tolerantní v obou případech, protože vlivem kontextu nehrozí pravděpodobně nedorozumění. Obě podoby uvádí také Geografický místopisný slovník světa a v neposlední řadě i ortoepická příručka Výslovnost spisovné češtiny (1978, s. 98). Ta sice informuje o obecném pravidlu, že psanému „h“ odpovídá ve slovech chorvatského původu hláska [ch], avšak zároveň dodává, že v případě názvu ostrova Hvar je v češtině častá výslovnost [hvar].
Zvažované varianty:
[hvar]
[chvar]
Poslední užití:
7.2.2024
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 98
Jazykový zdroj:
Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod: psaní i-y
Konkrétní dotaz:
Když skloňuji příjmení Šimša, píše se na konci měkké -i, např. heslo pana Šimši?
Klíčové slovo:
Šimša
Odpověď:
Toto jméno se sice skloňuje podle vzoru „předseda“, ale protože koncovému -a předchází pravopisně měkké písmeno, je náležitá podoba 2. p. Šimši.
Zvažované varianty:
Šimši
Šimšy
Poslední užití:
16.3.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [a], [á] - 1.1 Jména zakončená ve výslovnosti i v písmu na ‑a
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod: psaní i-y
Konkrétní dotaz:
Jak skloňovat příjmení Vodica, konkrétně mi jde o to, zda se bude psát na konci měkké -i, nebo tvrdé -y. Předpokládám, že se jméno skloňuje podle vzoru „předseda“.
Klíčové slovo:
Vodica
Odpověď:
Příjmení Vodica se skloňuje podle vzoru „předseda“, ale v psané podobě se ve 2. p. kvůli měkké souhlásce -c napíše v koncovce -i. Tvary jsou tedy Vodici, Vodicovi, Vodicu, Vodico, Vodicovi, Vodicou.
Poslední užití:
21.6.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [a], [á]; Psaní i – y po písmenu c
Dotaz:
Zeměpisná jména: víceslovná
Konkrétní dotaz:
Jak se skloňuje zeměpisné jméno Kuala Lumpur? Je možné toto jméno ponechat nesklonné?
Klíčové slovo:
Kuala Lumpur
Odpověď:
Dosavadní příručky (Pravidla české pravopisu i Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost) doporučují první část tohoto zeměpisného jména ponechat nesklonnou a druhou část skloňovat podle vzoru „hrad“ (2. p. Kuala Lumpuru). To je v souladu s výkladem v Internetové jazykové příručce, podle něhož se k mužským jménům řadí zpravidla názvy, které mají v posledním slově zakončení na souhlásku (v češtině typické pro mužský rod) – toto poslední slovo pak skloňujeme. Nicméně v případě zeměpisného jména Kuala Lumpur se v současném úzu vedle popsaného způsobu skloňování prosazuje i nesklonná podoba (v SYN v13 se vyskytuje přibližně v pětině případů), jméno Kuala Lumpur je pak rodu středního. Tato tendence je doložená i u jiných zeměpisných jmen (např. New Hampshire), nesklonné podoby bychom tak nepovažovali za chybné.
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření obyvatelských jmen: více existujících podob jména
Konkrétní dotaz:
Jakou podobu má obyvatelské jméno utvořené od názvu státu Katar?
Klíčové slovo:
Katařan; Katar
Odpověď:
Ve starší příručce Praktické kapitoly z českého jazyka jsou uvedeny dvě systémově správné podoby obyvatelského jména utvořené od názvu státu Katar: Katařan a Katarec. Nicméně data z ČNK SYNv13 ukazují, že se v současném úzu prosadila pouze podoba Katařan (a od ní odvozená přechýlená podoba Katařanka). Systémově správná podoba Katarec (a od ní přechýlená podoba Katarka) se v úzu nevyskytují, a proto je nedoporučujeme užívat.
Zvažované varianty:
Katařan
Katarec
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo Katařan, Katařanka
Dotaz:
Pozdravy
Konkrétní dotaz:
Moje dítě použilo na začátku e-mailu adresovaného učiteli pozdrav „Zdravím“, učitel to označil za nezdvořilé a neomalené. Podle mě se ale tento pozdrav běžně používá, viděl jsem ho třeba v hromadných zprávách posílaných žákům (ale psali je učitelé z jiné školy). Jaký na to máte názor?
Klíčové slovo:
zdravím
Odpověď:
Tento dotaz není čistě jazykový, přesahuje do oblasti etikety. Užití kontaktové formule „Zdravím“ na začátku e-mailu adresovaného společensky výše postavené osobě nepovažujeme za vhodné. V oficiální, formální komunikaci se totiž užívá tradiční oslovení ve spojení s přívlastkem „vážený“ (Vážený pane Nováku apod.) či nověji spojení pozdravu a oslovení (Dobrý den, pane Nováku), které je v současnosti většinově vnímáno taktéž jako zdvořilé (viz Mžourková–Dvořáková: „Většina z nás používá prosté Dobrý den“, Slovo a slovesnost, 2023). Zásadní vliv na výběr kontaktové formule má však míra oficiálnosti – čím oficiálnější (a v souladu s tím i formálnější) komunikace je, tím spíše pisatelé upřednostní uctivější variantu „Vážený pane Nováku“ před spojením „Dobrý den, pane Nováku“ (např. v kontaktu s úředníky či osobami zastávajícími vysoké funkce). Jako nejvhodnější kontaktová formule při kontaktu žáka s vyučujícím se tak jeví spojení „Vážený pane učiteli“, „Vážený pane profesore“, případně „Dobrý den, pane učiteli“, „Dobrý den, pane profesore“. Naproti tomu vyučující si může dovolit použít méně formální kontaktovou formuli (třeba právě „Zdravím“), neboť vztah mezi žákem a vyučujícím je asymetrický, což se projevuje mj. v tom, že učitelé běžně žákům tykají, kdežto žáci učitelům vykají. Pro úplnost dodejme, že si školy či jednotliví vyučující mohou nastavit pravidla komunikace jinak – např. když učitel dovolí žákům, aby mu tykali, neměl by negativně hodnotit méně formální formu oslovení v e-mailu.
Dotaz:
Užívání titulů, hodností, funkcí a jejich konkurence
Konkrétní dotaz:
Mám dotaz ohledně vojenských hodností. Popisujeme život generála (v historických souvislostech) a nejsme si jisti, zda k dotyčnému můžeme odkazovat jakožto ke generálovi i v době, kdy ještě tuto hodnost neměl. Co si o tom myslíte?
Odpověď:
Při vytváření životopisných textů lze jistě referovat k osobám pomocí jejich hodností, titulů či funkcí. Podobně jako můžeme napsat či říci, že „paní profesorka Nováková se narodila v Neratovicích“, přestože v době příchodu na svět samozřejmě nemohla mít vědecko-pedagogický titul, můžeme používat označení generál i pro dobu, kdy daná osoba měla nižší hodnost. Neplatí to však bezvýjimečně, někdy je třeba vzít v potaz (větný) kontext. Kupříkladu formulace typu „v roce 1960 získal generál plukovnickou hodnost“ může být pro recipienty textu interpretačně problematická, a proto by bylo vhodné vyjádřit danou informaci jinak.
Dotaz:
Ženský rod
Konkrétní dotaz:
Někdy se říká chia semínka, jindy semínka chia. Jak mám se slovem chia zacházet? Je možné ho skloňovat?
Klíčové slovo:
chia
Odpověď:
Výraz chia se nejčastěji užívá jako nesklonné přídavné jméno, a to nejčastěji ve spojení chia semínka (v korpusu SYN v13 je toto spojení doloženo více než 2000×), např. vmíchejte do ní chia semínka; posypte slunečnicovými a chia semínky; najdeme je ve lněných či chia semínkách; lžíce chia semínek.
Řidčeji se slovo užívá i jako podstatné jméno, obvykle v tzv. nominativu jmenovacím, a to opět ve spojení se slovem semínko: 80 g semínek chia, zeleninová polévka se semínky chia. O určité bezradnosti pisatelů svědčí texty, v nichž je podstatné jméno užito jako nesklonné: propaguje módní superpotraviny jako chia, chlorellu nebo quinou.
Vzhledem k zakončení na -a se podstatné jméno chia řadí k ženskému rodu. Podle psané podoby by teoreticky mohlo patřit k malé skupince přejatých slov se zakončením -ia, jako je belaria, uncia či jména Olympia, Sofia, jejichž zakončení 1. pádu -ia se v češtině zpravidla mění na -ie (belaria/belarie, Olympia/Olympie) a slova se pak řadí k měkkému vzoru „růže“.
Přestože je dokladů užití skloňovaných tvarů v korpusu i na internetu opravdu žalostně málo (a tvary některých pádů nejsou vůbec zaznamenány), ukazuje se, že chia se v souladu s výslovností [čija] chová spíše jako výrazy papája, sója, popř. vikuňa, tarhoňa. Ty se v jednotném čísle skloňují podle vzoru „žena“ a ve 2., 3. a 6. pádě jed. čísla a ve všech pádech čísla množného mohou mít dubletní tvary podle vzoru „žena“ i „růže“. Ve tvarech odpovídajících vzoru „žena“ se v příslušných pádech místo koncovky -y píše -i: papáji, sóji, vikuni. Přiřazení k tomuto skloňovacímu typu dokládají příklady jako: (2. pád) výhodnou vlastností chii je její hypoalergennost; skupuje veškerou světovou zásobu quinoy a chii; pudink ze semínek chie; přidávám také semena chie, kořeny maky a červenou řepu; (4. pád) chiu lze konzumovat v mnoha podobách; potom chiu přidáme do směsi bulguru a quinoy; (6. pád) antioxidanty v chie způsobují, že si semena uchovají svou kvalitu i několik let; omega-3 mastné kyseliny obsažené v chie; (7. pád) chiou se začali zabývat odborníci na zdravou výživu; placky z polenty s chiou.
Zacházení se slovem chia je možné ověřit v Internetové jazykové příručce nebo v elektronickém Akademickém slovníku současné češtiny.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Když potkám na ulici mladou neprovdanou ženu, oslovím ji „dobrý den, slečno“. Ale když potkám mladého svobodného muže, neřeknu mu „dobrý den, slečňáku“. Máme v češtině nějaké označení pro takového muže?
Klíčové slovo:
slečna; paní
Odpověď:
U žen můžeme rozlišovat na základě věku a rodinného stavu mezi slečnou a paní, nicméně v současné době se i pro mladou či svobodnou ženu používá označení paní. Naproti tomu pro mladé svobodné muže nemáme v češtině jednoslovné pojmenování, a to zřejmě z historických důvodů. (Za zmínku stojí, že slovo slečna vzniklo zkrácením slova šlechtična, původně totiž označovalo neprovdané šlechtické dcery, později bylo přeneseno na měšťanské a ještě později i na vesnické dívky). Pro muže tedy užíváme oslovení „pane“ bez ohledu na jeho věk či rodinný stav. V úvahu případně přicházejí též slovní spojení „mladý pane“ či „mladý muži“, nepovažujeme je však za neutrální.
Poslední užití:
10.4.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.