Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Právě čtu knihu od Margaret Cravenové „Slyšel jsem sovu zavolat své jméno“ (v originále „I Heard the Owl Call My Name“). Nějak mě v českém názvu tahá za uši spojení „své jméno“. Nemělo by tam být „mé jméno“, když má sova volat vlastně mě, a ne sebe samu?
Klíčové slovo:
svůj; můj
Odpověď:
Základní pravidlo pro volbu zvratné či nezvratné podoby zájmena zní, že zvratné zájmeno volíme tehdy, přivlastňujeme-li původci děje. Tento původce bývá typicky vyjádřen podmětem, jako např. ve větě „Eliška se věnovala jen svým zájmům“. Existují však problematičtější konstrukce, kdy jsou ve větě zachyceny dva děje s různými původci. V takovém případě hovoříme o tzv. sekundární či skryté predikaci. Tu lze odhalit rozvitím formulace, zmiňovaný název proto přetvoříme do souvětí o dvou větách: „Slyšel jsem sovu, jak zavolala mé jméno“. Z toho vyplývá, že v dané formulaci by opravdu mělo být užito nezvratné zájmeno: „Slyšel jsem sovu zavolat mé jméno“. Užití zájmena své v tomto případě pokládáme za nevhodné – ačkoliv ho podle výše uvedeného základního pravidla mohou někteří uživatelé vztáhnout k podmětu (já), a přiřknout tak sdělení zamýšlený význam, vzhledem ke skryté predikaci považujeme za primární nežádoucí interpretaci, že zvratné zájmeno odkazuje k „sově“.
Poslední užití:
3.5.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Můžete mi prosím poradit, zda mám užít zájmeno „můj“, nebo „svůj“ v následující větě? „Nezvládl bych to bez pomoci mé/své rodiny, rodiny mých/svých kanadských přátel a mého/svého právníka.“
Klíčové slovo:
svůj; můj
Odpověď:
V uvedené větě je podmětem zájmeno „já“ a tomuto podmětu je přivlastňováno. Přivlastňujeme-li podmětu, je namístě užít zvratné přivlastňovací zájmeno „svůj“. Věta tedy bude znít takto: „Nezvládl bych to bez pomoci své rodiny, rodiny svých kanadských přátel a svého právníka.“
Poslední užití:
28.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Měla bych správně říci „Svůj dotaz opírám o...“, nebo „Můj dotaz opírám o...“?
Klíčové slovo:
svůj; můj
Odpověď:
V případě, že přivlastňujeme podmětu, je namístě užít zvratné přivlastňovací zájmeno „svůj“. Podmětem uvedené věty je nevyjádřené zájmeno „já“, proto je náležitá varianta „Svůj dotaz opírám o...“.
Poslední užití:
8.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Je správně věta „Děkuji mojí ženě“, nebo „Děkuji svojí ženě“?
Klíčové slovo:
svůj; můj
Odpověď:
Přivlastňujeme-li podmětu, je namístě užít zvratné přivlastňovací zájmeno „svůj“. Zde je podmětem věty nevyjádřené zájmeno „já“, náležitá je tedy varianta „Děkuji svojí ženě“.
Poslední užití:
24.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Mám před sebou větu „V souvislosti se svým hodnocením jsem se rozhodla...“ Je zde zájmeno „svůj“ užito správně, nebo by tam mělo být „mým“?
Klíčové slovo:
svůj; můj
Odpověď:
Pravidlo, kdy užít zájmeno přivlastňovací a kdy zvratné přivlastňovací zájmeno, má i různé výjimky, avšak ve vašem případě lze bez problému aplikovat pravidlo základní: přivlastňujeme-li podmětu, volíme zvratné přivlastňovací zájmeno. Tvar zájmena „svým“ je zde tedy v pořádku.
Poslední užití:
29.7.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Dotaz:
Přivlastňování jinému větnému členu než podmětu
Konkrétní dotaz:
Dovolil bych se vás zeptat na zvratné zájmeno „svůj“, resp. na jeho použití. Existuje nějaká (výjimečná) situace, kdy je možné tento tvar zájmena použít i v případech, kdy jeho „hybatel“ není ve větě podmětem, avšak z kontextu věty je posluchači víceméně zřejmé, komu zvratné zájmeno „patří“? Mám na mysli případy vět jako „Donutilo mne to si udělat pořádek ve svých věcech“ nebo „Umožnilo mi to rozšířit si své obzory“. Nebo se jedná o nepřípustnou chybu?
Klíčové slovo:
svůj; můj
Odpověď:
To, že zvratné zájmeno „svůj“ užíváme v případě, když přivlastňujeme podmětu, je sice funkční (a ve většině případů dostačující), avšak poněkud zjednodušené pravidlo. Ve skutečnosti existuje celá řada větných typů, v nichž se střetává více různých dějů a více participantů. V takových případech se většinou řídí volba přivlastňovacího zájmena nikoli podle participantu gramaticky vyjádřeného podmětem, ale podle toho, který stojí nejblíže k přivlastňované věci. Někdy pomůže, rozložíme-li si větu na segmenty, případně opíšeme-li konstrukci vedlejší větou: Donutilo mne to si udělat pořádek ve svých věcech: Něco mě donutilo – já jsem si udělal pořádek ve věcech – věci jsou moje > ve svých věcech / Donutilo mne to, abych si udělal pořádek ve svých věcech. Umožnilo mi to rozšířit si své obzory: Něco mi něco umožnilo – já jsem si rozšířil obzory – obzory jsou moje. / Umožnilo mi to, abych si rozšířil své obzory. (Upozorňujeme, že v této větě je přivlastňovací zájmeno nadbytečné, protože přivlastňujete už zvratným zájmenem si.) O chybu se tedy nejedná.
Poslední užití:
28.4.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Hodnocení formulace
Konkrétní dotaz:
Ve vyprávění dívky, která byla znásilněna, se vyskytuje následující věta: „Je pro mě těžké mluvit o mém znásilnění.“ Nemělo by být v dané větě použito zájmeno svůj? „Je pro mě těžké mluvit o svém znásilnění.“ Nebo je snad nutné sdělení přeformulovat? „Je pro mě těžké mluvit o tom, že jsem byla znásilněna.“
Klíčové slovo:
svůj; můj
Odpověď:
Zájmeno můj je v uvedené větě náležité, jelikož podmětem věty je sloveso mluvit. (Zájmeno svůj používáme tehdy, přivlastňuje-li se podmětu.) Pokud chcete, můžete sdělení vyjádřit též navrženým opisem. Za vhodné formulace považujeme tedy: „Je pro mě těžké mluvit o mém znásilnění." a „Je pro mě těžké mluvit o tom, že jsem byla znásilněna.“
Zvažované varianty:
Je pro mě těžké mluvit o mém znásilnění.
Je pro mě těžké mluvit o svém znásilnění.
Je pro mě těžké mluvit o tom, že jsem byla znásilněna.