Dotaz:
Podmětem je zájmeno kdo
Konkrétní dotaz:
Je správně věta „Nikdo nejsme spokojení se současnou situací“?
Klíčové slovo:
nikdo
Odpověď:
Zájmeno „nikdo“ jako takové má pouze tvary jednotného čísla a obvykle mu odpovídá gramatická shoda podle mužského životného rodu v jednotném čísle („Nikdo není spokojený se současnou situací“). Připouští se však i mluvnická shoda s množným číslem, a to v případech, kdy zájmeno zahrnuje více osob: akademická Mluvnice češtiny uvádí příklady „Kdo to udělal“ i „Nikdo jsme o to nestáli“. Tvar slovesa v množném čísle („jsme“) vyjadřuje, že mluvčí do skupiny jedinců zahrnuje i sám sebe. V závislosti na tom, co chce autor věty přesně vyjádřit, lze tedy užít tyto kombinace: „Nikdo není spokojený se současnou situací“ (obecné konstatování), „Nikdo nejsme spokojený se současnou situací“ (mluvčí do skupiny zahrnuje i sám sebe; shoda přísudkového jména se řídí podle zájmena „nikdo“, jemuž obvykle odpovídá shoda v jednotném čísle), „Nikdo nejsme spokojení se současnou situací“ (i zde mluvčí do skupiny zahrnuje sám sebe; tvar přísudkového jména se přizpůsobuje sponovému slovesu „jsme“ v množném čísle). Vaše věta je tedy po jazykové stránce v pořádku.
Poslední užití:
24.11.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složitější případy shody přísudku s podmětem, sekce 16 – Typ Každý jsme nějak nešťastný
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Dotaz:
Vedlejší věta příslovečná - dvojí řešení
Konkrétní dotaz:
Nevíme si rady s určením druhu vedlejší věty v souvětí „Vedoucí by měl úkoly zadávat včas, aby se lidé nenervovali, že to nestihnou“. Jde nám o tu větu „že to nestihnou“. Lze kromě příčinné věty uvažovat i o vedlejší větě předmětné? Ještě doplním, že se jedná o úkol pro 9. třídu.
Klíčové slovo:
vedlejší věta příslovečná vs. předmětná
Odpověď:
Hranice mezi předmětem a příslovečným určením – resp. mezi vedlejší větou předmětnou a příslovečnou – nemusí být vždy ostrá. V tomto případě lze skutečně uvažovat o obou pojetích. Vedlejší věta odpovídá na otázku „proč, z jakého důvodu by se lidé nervovali?“, a lze ji tudíž bez potíží určit jako větu příslovečnou příčinnou. Příruční mluvnice češtiny uvádí v příslušné kapitole např. větu „Byla zoufalá z toho, že ten jazyk neumí“. Na druhou stranu Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě v kapitole o předmětných vedlejších větách vypisuje typy sloves, s nimiž se pojí předmětné věty, a mezi jinými zde uvádí i slovesa s významem „bát se“, např. „Mám obavu, že tomu nebudete věřit“. Ve vašem případě se teoreticky můžeme zeptat „proč, z jakého důvodu by se lidé nervovali?“, ale také „kým, čím by se lidé nervovali?“. Jinými slovy se domníváme, že obě pojetí lze podepřít pádnými argumenty. Upozorňujeme však, že nejsme didaktické pracoviště, a proto nevíme, jak k tomuto problému přistupuje současná školská praxe.
Poslední užití:
29.11.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 478, odst. 706 (vyd. 2008)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 244, odst. 673 (vyd. 1966)
Dotaz:
Píše se v daném spojení čárka?
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka před spojkou „a“ ve spojení „tak blízko(,) a přesto tak daleko“?
Klíčové slovo:
a přesto
Odpověď:
Složky několikanásobného větného členu spojené souřadně v odporovacím poměru oddělujeme čárkou (viz „konkrétní případ“). Za poslední složkou se pak čárka nepíše.
Poslední užití:
24.11.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní čárky ve větě jednoduché, sekce 2 – Souřadné spojení několikanásobných větných členů v různém významovém poměru (mělo by stačit 50, a ne/nikoliv 60 bodů; obrovská, a proto nepřehlédnutelná budova)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 128
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Potřebujeme do titulků napsat eňo ňůňo. Jde mi o diakritiku – bude tam ů? A je e krátké, nebo dlouhé?
Klíčové slovo:
eňo ňuňo
Odpověď:
Obdobné výrazy ve výkladových slovnících spisovné češtiny zachyceny nebývají. Vzhledem k tomu, že jde o neformální výrazový prostředek, není jeho pravopisná podoba stanovena závazně a mohou se v ní projevit různé odchylky. Ve Slovníku nespisovné češtiny jsou pro vyjádření významu ‚vynikající‘ uvedeny varianty eňo něňo a eňo ňuňo. Doklady z ČNK a internetu ukazují, že největší frekvenci mají podoby eňo ňuňo a eňo ňůňo. Varianta éňo je velmi řídká. Přestože citoslovečné výrazy píšeme obvykle s ú (cukrú, vrkú, hú), je zápis ňúňo doložen jen ojediněle. I když u nekodifikovaných nespisovných slov máte možnost volby, jak je zapsat, za vhodné považujeme volit jednu z nejčastěji užívaných variant, a to eňo ňuňo či eňo ňůňo.
Zvažované varianty:
eňo ňuňo
eňo ňůňo
éňo ňůňo
Poslední užití:
5.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Dotaz:
Píše se dané spojení s čárkou?
Klíčové slovo:
a (který)
Odpověď:
Vedlejší věty spojené souřadně v poměru slučovacím neoddělujeme čárkou, jsou-li spojeny souřadicími spojovacími výrazy. Jestliže jsou spojeny beze spojky, oddělujeme je čárkou.
Poslední užití:
10.12.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní čárky v souvětí, sekce 1 – Souřadné spojení vět spojkami a, i, ani, nebo, či
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 119
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova amnestie?
Klíčové slovo:
amnestie
Odpověď:
Původ slova amnestie ‚prominutí trestu‘ lze dohledat v Rejzkově Českém etymologickém slovníku. Do češtiny se slovo dostalo přes latinské amnēstia z řeckého amnēstíā ‚zapomenutí (provinění apod.)‘, odvozeného od amnēstéō ‚upadám v zapomenutí‘, které se skládá ze záporné předpony a- a slova mnēstis ‚vzpomínka‘, vycházejícího z mimnēskō ‚vzpomínám si‘.
Poslední užití:
29.6.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova velín? Kdy se v češtině začalo používat?
Klíčové slovo:
velín
Odpověď:
Slovo velín ‚řídicí stanoviště‘ bylo utvořeno od slovesa velet (ovšem nesystémově, přípona -ín se totiž užívá při odvozování od podstatných jmen, srov. včelín, kravín). Kartotéka Novočeského lexikálního archivu dokládá rozšíření slova v 50. a 60. letech 20. století, objevilo se například v Rudém právu či Technickém magazínu. Nejstarší zachycený doklad však pochází z roku 1936 z časopisu Technický obzor: „Centrála (dozorna, velín) jest na mostě nad dolním ohlavím.“
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Souvisí původ slova syčák se syčením?
Klíčové slovo:
syčák
Odpověď:
Ano, Český etymologický slovník dává podstatné jméno syčák do souvislosti se slovesem syčet. Podstatné jméno mělo původní význam ‚žebravý tulák, pobuda‘ a vzniklo na základě syčení, které je charakteristické pro polohlasné žebrání, kdy jsou slyšet jen sykavky.
Poslední užití:
12.2.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova solidní?
Klíčové slovo:
solidní
Odpověď:
Podle Českého etymologického slovníku se přídavné jméno solidní ‚spolehlivý, řádný, důkladný‘ dostalo do češtiny přes německé a francouzské solide téhož významu. Slovo má původ v latinském solidus ‚pevný, tvrdý, trvalý, pravý‘.
Poslední užití:
12.9.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova naivní?
Klíčové slovo:
naivní
Odpověď:
Český etymologický slovník uvádí, že přídavné jméno naivní ‚prostoduchý, dětinský‘ se do češtiny dostalo přes německé naiv, které pochází z francouzského naïf téhož významu, mělo však původně význam ‚přirozený, opravdový‘. To pochází z latinského nātīvus ‚přirozený‘, odvozeného od nātus, trpného příčestí slovesa nāscī ‚rodit se‘.
Poslední užití:
12.9.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Dočetl jsem se, že původní označení rostliny, kterou dnes běžně nazýváme růží, bylo šípek. Je to pravda?
Odpověď:
V Etymologickém slovníku jazyka českého od Václava Machka se můžeme v hesle šípek dočíst, že šípek ‚plod šípkové růže‘, respektive starší podoba šipъ označovala původně rostlinu, a dále, že růže je název pozdní, který přišel do češtiny ze Západu. Zdá se tedy, že v češtině opravdu mohl být dříve jako označení rostliny používán šípek a až později růže. Pro úplnost dodejme, že Jiří Rejzek v Českém etymologickém slovníku uvádí praslovanskou podobu šipъkъ, která je odvozena od šipъ ‚trn, růže‘.
Poslední užití:
5.5.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz:
Je možné psát [emodži] počeštěně jako emodži? Nebo se užívá jen zápis emoji?
Klíčové slovo:
emoji; emodži
Odpověď:
Počeštěná podoba emodži (odpovídající výslovnosti) je v pořádku, můžete ji užívat. Prosazuje se ale zatím poměrně málo, původní přepis emoji je výrazně frekventovanější. Proto ji jako základní uvádí i IJP.
Zvažované varianty:
emoji
emodži
Poslední užití:
8.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Anna Černá: Emoji neboli emodži Naše řeč, ročník 104 (2021), číslo 4.
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova mátožný?
Klíčové slovo:
mátoha; mátožný
Odpověď:
Původ přídavného jména mátožný ‚malátný‘ lze dohledat v Českém etymologickém slovníku. Ten přídavné jméno odvozuje od podstatného jména mátoha ‚přízrak, zesláblý člověk‘. Původ má již v praslovanském matoga, které pochází ze slovesa matati. To má českou nářeční podobu mátat ‚mást, strašit‘. Základ tvoří asi ma-, které je také ve slovese mámit a příslovci maně, dále mohlo mít vliv na podobu slova sloveso motat.
Poslední užití:
6.6.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova zmátořit se?
Klíčové slovo:
zmátořit se
Odpověď:
Podle Českého etymologického slovníku lze sloveso zmátořit se ‚vzchopit se‘ nalézt v podobě zmatořiti se v Jungmannově Slovníku česko-německém, kde je mu připsán význam ‚přijít k sobě‘. Slovo je asi příbuzné se staročeským přídavným jménem matorný ‚zralý, dospělý, vážný‘. Další souvislosti jsou nejisté, ovšem nápadná je podobnost s latinským mātūrus ‚zralý, včasný, dospělý‘, které má původ v indoevropském meh-tu- ‚dobrý, včasný‘.
Poslední užití:
6.6.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova sofistikovaný?
Klíčové slovo:
sofistikovaný
Odpověď:
Podle Rejzkova Českého etymologického slovníku se přídavné jméno sofistikovaný ‚složitý, rafinovaně propracovaný‘ dostalo do češtiny přes angličtinu. Slovo bylo utvořeno od podstatného jména sofistika ‚záměrné vyvozování klamných myšlenkových závěrů‘, které pochází ze středolatinského sophistica z řeckého sophistiké od sophistikós ‚sofistický, klamný‘ od sophistés s významem ‚učenec, mudrc‘, ale i ‚nepravý filozof, podvodník‘. To bylo odvozeno od sophízō ‚činím moudrým, chytře uvažuji‘ a to od sophíā ‚moudrost‘.
Poslední užití:
10.2.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Píše se v daném spojení čárka?
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka před spojkou „a“ v následující větě? „Dívku násilím(,) a zneužívaje její bezbrannosti donutil k pohlavnímu styku.“
Klíčové slovo:
a
Odpověď:
Složky několikanásobného větného členu spojené souřadicí spojkou v poměru slučovacím neoddělujeme čárkou (viz „konrétní případ“). Oddělíme je pouze v případě, že jsou spojeny beze spojky.
Poslední užití:
28.1.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní čárky před spojkami a, i, ani
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 126, 130, 131
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Mohu slečnu, která získala inženýrský titul, oslovovat „slečno inženýrko“?
Klíčové slovo:
slečna; paní
Odpověď:
Oslovování je záležitostí konvence. Ve spojení s vysokoškolským titulem se v oslovení běžně užívá výraz paní (např. paní inženýrko), užití výrazu slečna bychom tedy nedoporučovali.
Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Jaké mám použít oslovení v dopise – „vážení páni senátoři“, nebo „vážení pánové senátoři“?
Klíčové slovo:
páni; pánové
Odpověď:
Je možné použít oba tvary, tj. páni i pánové, ovšem data z Českého národního korpusu ukazují, že v kombinaci s funkcí je častější užití krátkého tvaru – „vážení páni senátoři“. Jako další řešení se nabízí tvar páni/pánové z oslovení vypustit – „vážení senátoři“.
Dotaz:
Užívání titulů, hodností, funkcí a jejich konkurence
Konkrétní dotaz:
Píši zprávu o auditu a potřebuji vědět, jak zacházet s církevními hodnostmi arcibiskup a kardinál. Mám napsat „arcibiskup kardinál Dominik Duka“, nebo „arcibiskup Dominik kardinál Duka“?
Klíčové slovo:
Dominik kardinál Duka; kardinál Dominik Duka; kardinál; arcibiskup
Odpověď:
Podle dokladů v Českém národním korpusu je nejčastější varianta „arcibiskup kardinál Dominik Duka“. Umístění církevní hodnosti kardinál mezi jméno a příjmení (Dominik kardinál Duka) je tradiční, a proto je pravděpodobné, že se s variantou „arcibiskup Dominik kardinál Duka“ setkáme spíše v církevním prostředí. V korpusu se vyskytuje také varianta „arcibiskup a kardinál Dominik Duka". Žádnou z uvedených variant bychom nehodnotili jako nevhodnou, ovšem vzhledem k četnosti výskytu a užití ve zprávě o auditu bychom se přikláněli k řešení „arcibiskup kardinál Dominik Duka“.