Dotaz:
Slovesa: časování
Konkrétní dotaz:
V jedné deskové hře jsem narazil na slovní spojení my nesijeme. S tímto tvarem jsem se ale nikdy nesetkal. Je to tak správně? Nemá to být spíše nesejeme?
Klíčové slovo:
nesijeme, siju, sít
Odpověď:
Internetová jazyková příručka uvádí v celém paradigmatu slovesa sít pouze tvary s kořenovým -e- (seju, sejeme...). Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) však pro 1. osobu čísla jednotného zmiňuje tvary seji i siji a pro rozkazovací způsob sej i sij. Tvary s kořenovým -i- zároveň hodnotí jako zřídka užívané. V lidové slovesnosti máme dochovanou píseň Sil jsem proso na souvrati a rčení nekliď, cos nesil. V praxi se však tyto tvary dnes už téměř nepoužívají, o čemž svědčí i jejich nízký výskyt v databázi Českého národního korpusu. Tvar sijeme je v korpusu SYN v12 doložen pouze jednou (Souběžně už také sijeme, a to řepky), podobu nesijeme vůbec nenajdeme.
Doklady užití tohoto slova můžeme také najít v Kartotéce novočeského lexikálního archivu (NLA), který obsahuje excerpční materiál, na jehož základě vznikaly všechny reprezentativní výkladové slovníky češtiny ve 20. století. Lístkové výpisky byly pořizovány zejména z umělecké literatury, ale i z literatury odborné, výběrově byly excerpovány noviny, časopisy a překladová literatura (od roku 1770).
Nejvíce dokladů s tvary s kořenovým -i- v NLA pochází z 19. století z beletristické literatury (Zeyer, Neruda, Čech, Vrchlický apod.). Nejstarší doklad použití je z roku 1772 v Duchovní kuchařce (sedlák: cyzých wěcý do Domu nepřigjmám: žádnému křiwdy nečinjm: a mí Roly giným syti dowolugi). Záporový tvar v 1. osobě čísla množného jsme našli jeden, a to v excerptu z knihy Novelky z veselého péra od Františka Zákrejse (1. vydání z roku 1883 na straně 49): Nesijeme vítr, abychom neklidili bouři! Další záporný tvar najdeme také v Jiráskově knize U nás 2 z roku 1899, konkrétně na straně 254 (... i pšenice, kterou žádný ze sousedů nesil, stála dost pěkně), a v Tatranské múze od Pavla Josefa Šafaříka, která byla poprvé vydána v roce 1814: „Nesíti, nežíti, bez péče býti.“
Podoba nesijeme tedy není chybná, ale jedná se o zastaralý tvar, s nímž se dnes v praxi setkáme jen velmi zřídka. Ještě řidčeji pak je doložen výskyt záporných tvarů tohoto slovesa.
Zvažované varianty:
nesijeme
nesejeme
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v12
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo sít
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Slovesa: časování
Konkrétní dotaz:
Je ve větě Léto a sport budiž pochváleny užito slovo budiž správně, nebo by tam mělo být buďtež?
Klíčové slovo:
budiž, buďtež
Odpověď:
Výraz budiž zaznamenává Akademický slovník současné češtiny jako knižní částici s variantami buďtež pojící se s 2. a 3. osobou množného čísla a buďmež pojící se s 1. osobou množného čísla. U podoby budiž však slovník takové tvaroslovné upřesnění neuvádí. (Krom toho zachycuje i budiž coby citoslovce, užívané ve větách jako např. No budiž, lepší něco než nic.) Všechny tyto výrazy vznikly spojením tvarů rozkazovacího způsobu slovesa být (buď, buďme, buďte) a příklonné částice -ž. Elektronický slovník staré češtiny uvádí ještě variantu buďž, do dneška však v užívání přetrvala jen její snáze vyslovitelná varianta budiž. Přestože jsou tyto výrazy ve slovnících hodnoceny jako částice, ve větách fungují ve shodě se svým původem zřetelně slovesně – jako přísudky nebo jejich části. To je vedle původu další dobrý argument pro ty uživatele češtiny, kteří považují podobu budiž za vyhrazenou pro jednotné číslo.
Porovnáme-li v největším dostupném korpusu psané češtiny SYN v11, kolikrát se s jakýmkoli trpným příčestím v množném čísle pojí (bezprostředně, bez ohledu na pořadí) výraz budiž a kolikrát výraz buďtež, zjistíme, že konstrukce s budiž (tedy např. budiž pochváleny) má 234 doložených výskytů, kdežto konstrukce s buďtež (tedy např. buďtež pochváleny) jen 156 výskytů. Z toho vyplývá, že i v množném čísle je podoba vzniklá z tvaru jednotného čísla mírně (jedenapůlkrát) častější. Zdá se tedy, že mnoho pisatelů slovesnou povahu částice budiž nevnímá jako silnou nebo relevantní a že budiž do značné míry ustrnulo právě do podoby nesklonné částice.
Odpověď na vaši otázku tedy nemá jednoznačně dobré řešení. Obě uvažované varianty probírané věty, tedy Léto a sport budiž pochváleny i Léto a sport buďtež pochváleny, mají své nevýhody. Užití podoby budiž může na část čtenářů působit negramaticky, chybně. Naproti tomu podoba buďtež je natolik řídce užívaná, že může část čtenářů zarazit, může působit ještě knižněji (tj. nikoliv neutrálně) než budiž. Řešením by bylo vyhnout se tomuto problému obrácením slovosledu. Pokud totiž přísudek předchází podmětu, je podle popisu české větné skladby vedle pravidla o přednosti rodů možné řídit shodu také podle toho podmětového jména, které je přísudku nejblíž. Tak lze vytvořit větu Budiž pochváleno léto a sport, kde se přísudek shoduje s nejbližším podstatným jménem léto středního rodu v jednotném čísle. A právě díky jednotnému číslu je pak výraz budiž v takové větě i z gramatického hlediska zcela náležitý. Jen ta (nejspíš záměrná a žádoucí) aluze na formulaci „Léto budiž pochváleno“ z dramatu Fráni Šrámka se tím oslabí.
Zvažované varianty:
budiž
buďtež
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Dotaz:
Přechodníky
Konkrétní dotaz:
Kolega tvrdí, že stále ještě existuje, kromě přechodníku přítomného, resp. minulého odvozovaného ze slovesa nedokonavého, resp. dokonavého ještě přechodník tzv. budoucí, který má tvar přechodníku přítomného odvozeného od slovesa dokonavého. O existenci takového tvaru tuším (stejně jakožto o přechodníku tvarem minulém odvozovaném od slovesa nedokonavého), ale měl jsem za to, že se jedná o velmi silné archaismy, které dnešní kodifikace (natožpak norma) již nepovažuje za gramaticky správné. Český národní korpus (jak SYN2000, tak SYN2005) na toto téma mlčí (resp. po zadání dotazu na přechodník přítomný slovesa dokonavého nic nenajde), akorát v Diakorpu se mi povedlo nalézt pár příkladů dotazem na konkrétní tvary (z nichž jeden byl ještě podle anotace použit špatně), vesměs ze 14.–16. století. Kolega argumentuje příklady z jazyka právního, vědeckého a církevního (který považuji v zásadě za irelevantní). Rád bych měl názor nějaké autority, abychom debatu mohli jakž takž uzavřít.
Klíčové slovo:
přechodník, přechodník budoucí
Odpověď:
Situace je poněkud složitější, ale lze říci, že se Váš kolega nemýlí. V češtině rozlišujeme tyto typy přechodníků:
1. Přechodník přítomný od nedokonavých sloves – vyjadřuje současnost dvou dějů (tj. něco se děje a zároveň se děje něco jiného). Například Pokuřujíc píše dopis (tj. pokuřuje a píše dopis), Pokuřujíc psala dopis (tj. pokuřovala a psala dopis).
2. Přechodník minulý od sloves dokonavých – vyjadřuje předčasnost (tj. něco se dělo a potom se dělo něco dalšího). Např. Dokouřivši cigaretu, šla otevřít okno (tj. dokouřila cigaretu a šla otevřít okno).
3. Přechodník přítomný od sloves dokonavých (někdy též nazývaný přechodník budoucí) – vyjadřuje předčasnost budoucího nebo časově nezařazeného děje (tj. něco se stane a pak bude následovat něco dalšího). Např. Dokouříc cigaretu, půjde otevřít okno (tj. až dokouří cigaretu, půjde otevřít okno).
Problém je však v tom, že se přechodníky obecně používají jen okrajově. Přechodník budoucí již v podstatě zanikl, neužívá se. Minimálně užívané jsou rovněž přechodníky minulé. Hojnější množství výskytů mají pouze přechodníky přítomné, a to ještě jen v určitých specifických typech textů (např. právnických).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
165
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Tvarosloví – slovesa → Přechodníky
Dotaz:
Slovesa: časování
Konkrétní dotaz:
Mám větu: „Můžeme pomoc ještě s něčím?“. Nemá tam být spíše pomoci nebo pomoct?
Klíčové slovo:
pomoct
Odpověď:
Výraz pomoc je podstatné jméno a v této větě skutečně užít nelze. V ní jde o infinitiv a je možno zvolit buď podobu pomoct, či pomoci. S tvary infinitivu na ‑ci se lze setkat v dříve vydaných slovnících, ve starší literatuře či ve vyšším stylu, zatímco infinitiv zakončený na ‑ct je novější a dnes je již považován za neutrální.
Zvažované varianty:
pomoci
pomoct
pomoc
Poslední užití:
30.10.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)