Dotaz:
Přídavné jméno tvrdé
Konkrétní dotaz:
Nedávno jsem se setkal s výrazem vidím se nucena následovaným např. spojením sdělit vám. Cit mi říká, že tento tvar je sice velmi archaický, ale existuje. Prosím Vás o obecné vysvětlení tvaru nucena. Je to starý tvar 4. p. přídavného jména, nebo nějaký vymřelý tvar slovesa?
Klíčové slovo:
nucen; vidím se nucena
Odpověď:
Vazba vidím se nucena je skutečně velmi archaická. Hodnotí ji tak SSJČ ze šedesátých let 20. století i PSJČ z let padesátých. Spojení se užívá ve významu ‚pokládat za nutné, musit'. Příklady, které oba slovníky uvádějí, jsou vesměs z děl autorů 19. století: vidím se nucena vám všelicos vysvětlit; vidíme se donuceni zúčastnit se obranné války; aby bylo však uvěřeno listu tomu, vidím se přinucena zde postaviti, co jsem za života svého tajiti hleděl. Zajímavé je, že jako rovnocenné uvádí slovník vazby se 4. i 1. pádem (vidím se nucen/nucena; viz příklad vidíme se donuceni). Vazba s 1. p. má původ v starším významu slovesa vidět se, a to ‚zdát se'. Pozornost této vazbě věnuje i časopis NŘ v článku Vidím se „nucen“ či „nucena“ z roku 1919 (NŘ 3, 1919, s. 28–30). Na rozdíl od slovníků autor nepodepsaného článku tehdy vazbu odsoudil jako zbytečný germanismus (ich sehe mich gezwungen) a dodal, že „Čechovi stačí musím, což se může přisladiti např. mírnějším jest mi líto (mrzí mne), že musím..., nemohu jinak než... apod. Vidím se nucen, nucena je jen doklad povídavosti starého úředního slohu, bez níž bychom mohli dobře obstáti.“ My bychom vazbu vidím se nucena neodsuzovali, ale při jejím užití je třeba mít na paměti, že jde o spojení výrazně archaické.
Z hlediska větněčlenského se jedná o tzv. doplněk (v rámci tradiční terminologie), i když o velmi okrajový případ. Samotný tvar nucena je 4. pád jmenného tvaru přídavného jména nucen. Složený tvar nucený by měl v akuzativu podobu nuceného (vidím se nuceného...). Konstrukci se 4. pádem bychom mohli „přeložit“ jako ‚vidím sama sebe nucena/nuceného'. Akuzativ je zde tedy doplněním slovesa vidět (koho, co) a zájmeno se je užito ve významu ‚sama sebe'. Konstrukci s 1. pádem zase můžeme interpretovat jako ‚zdám se (sám sobě) nucen'.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
228
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
3, 1919, s. 28–30
Dotaz:
Přídavné jméno přivlastňovací
Konkrétní dotaz:
Je správně „zajištění prezidentovy bezpečnosti", nebo "zajištění prezidentovi bezpečnosti“?
Klíčové slovo:
prezidentův
Odpověď:
V tomto spojení jde o 2. pád přivlastňovacího přídavného jména prezidentův, který se shoduje s podstatným jménem bezpečnost, jež je rodu ženského. Proto bude mít přídavné jméno koncovku -y: zajištění prezidentovy bezpečnosti.
Zvažované varianty:
prezidentovy
prezidentovi
Poslední užití:
12.3.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Přídavná jména individuálně přivlastňovací
Dotaz:
Přídavné jméno přivlastňovací
Konkrétní dotaz:
Je správně Lennoxův–Gastautův syndrom nebo Lennox–Gastautův? Název je utvořený z příjmení dvou různých lékařů.
Klíčové slovo:
Lennoxův–Gastautův syndrom
Odpověď:
Správně je pouze Lennoxův–Gastautův syndrom, první část příjmení musí být ve tvaru přivlastňovacího adjektiva – chybějící zakončení -ův/-ov- u prvního příjmení by totiž signalizovalo, že jde o jediného autora se zdvojeným příjmením.
Zvažované varianty:
Lennoxův-Gastautův
Lennox-Gastautův
Poslední užití:
5.8.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Tvarosloví – přídavná jména → Přídavná jména individuálně přivlastňovací
Dotaz:
Přídavné jméno přivlastňovací
Konkrétní dotaz:
Když je spojení s přivlastňovacím přídavným jménem Putinovo Rusko, jaké jsou tvary 3. a 6. p.?
Klíčové slovo:
Putinův
Odpověď:
Přivlastňovací přídavné jméno Putinův se skloňuje podle vzoru „otcův“. Tvar záleží na tom, s jakým podstatným jménem se pojí. Starší mluvnice uváděly, že pokud jde o spojení s podstatným jménem středního rodu (Rusko), pak je podle tohoto vzoru ve třetím pádě jednotného čísla koncovka -u: k Putinovu Rusku. V 6. p. je dubleta: o Putinovu/Putinově Rusku. To se týká přivlastňovaného podstatného jména středního, ale i mužského rodu. Pokud bychom Putinovi přivlastňovali podstatné jméno ženského rodu, např. Putinova sestra, byla by v obou případech koncovka -ě: k Putinově sestře, o Putinově sestře.
Od té doby se však ve spisovném úzu začaly objevovat dubletní tvary i ve 3. p. a spojení typu k/proti Putinově Rusku tak dnes nejsou nijak ojedinělá (sankce proti Putinově Rusku, vztah k Putinově Rusku apod.). To se pochopitelně týká i jakéhokoli jiného přivlastňovacího přídavného jména ve spojení s podstatným jménem středního či mužského rodu (k otcovu/otcově rozhodnutí, proti synovu/synově přání, díky chlapcovu/chlapcově otci). Zmiňuje to už Mluvnice češtiny 2 z r. 1986, kde se uvádí, že v 3. p. „je též analogická varianta na -ě (podle Lsg), je však dosud nespisovná”. R. Adam v článku v NŘ z roku 2005 konstatuje, že „šíření koncovky -ě v dativu sg. m. a n. posesívních adjektiv je proto třeba chápat jako takřka nezbytný důsledek výrazné preference -ě a ústupu -u v lokálu. Je to projev systémového vyrovnávání a ze systémového hlediska ho nelze odmítat.” Nejnovější Velká akademická gramatika současné češtiny (Fr. Štícha a kol., Praha, Academia 2021) už tento posun ve spisovném úzu reflektuje a uvádí v 3. p. j. č. obě koncovky, přestože podotýká, že koncovka -u je ve spisovných textech stále ještě méně častá.
Zvažované varianty:
Putinovu
Putinově
Poslední užití:
12.7.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Dotaz:
Přídavné jméno přivlastňovací
Konkrétní dotaz:
Ráda bych se zeptala, odkud se vzalo zvláštní používání přivlastňovacího přídavného jména, které v poslední době slýcháme a vídáme - bez Strouhalovo chalupy (seriál Policie Modrava), Pokáčovo kanál, s Novákovo dcerou ... neskloňované přivlastňovací přídavné jméno. Jde o nářečí?
Odpověď:
Jde o znak jihozápadočeských nářečí, v nichž u přivlastňování ustrnula přípona -ovo. Více se dočtete například v časopise Naše řeč: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4181.
Dotaz:
Přídavné jméno přivlastňovací
Konkrétní dotaz:
Jak bych měla vytvořit 7. p. od spojení Bedřichova mateřština? S Bedřichovou mateřštinou, nebo Bedřichovo mateřštinou?
Klíčové slovo:
Bedřichova mateřština
Odpověď:
Spisovný tvar 7. p. je s Bedřichovou mateřštinou. Tvar Bedřichovo mateřštinou je nářeční.
Zvažované varianty:
Bedřichovo mateřštinou
Bedřichovou mateřštinou
Poslední užití:
17.3.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Dotaz:
Psaní i-y v koncovce
Konkrétní dotaz:
Jestliže máme spojení poměrový ukazatel, pak je v koncovce přídavného jména -ý jako "mladý". A jak je to v množném čísle? Poměroví ukazatelé jeko "mladí"?
Klíčové slovo:
poměrový
Odpověď:
Pokud se jedná o tvar ukazatelé (mužský životný), pak tvar přídavného jména je poměroví jako „mladí“. Ukazatel však může být i neživotný a pak je v množném čísle tvar ukazatele, který se pojí s tvarem přídavného jména poměrové: poměrové ukazatele.
Dotaz:
Přídavné jméno měkké
Konkrétní dotaz:
Našel jsem na internetu tvary 7. p. mn. čísla přídavného jména způsobilými i způsobilýma. Jsou skutečně oba tvary spisovné?
Klíčové slovo:
způsobilý
Odpověď:
Základní tvar množného čísla v 7. p. je způsobilými (např. se způsobilými lidmi), ale pokud přídavné jméno pojíme s párovými orgány těla jako oči, uči, ruce, nohy, užijeme tzv. duálový tvar, který má koncovku -ma: (způsobilýma rukama).
Zvažované varianty:
způsobilými
způsobilýma
Poslední užití:
21.6.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.