Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID kategorie dotazů: #195 [Skloňování – obecná jména].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/13, položky: 1-20/249
Stav:
#14944
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Je jazykově správně polévka s těstovinou, nebo má být s těstovinami?
Klíčové slovo: polévka s těstovinou
Odpověď: Těstovina je jedním z řady podstatných jmen, která se užívají převážně v množném čísle. Patří mezi ně označení pokrmů jako halušky, brambory, hranolky, noky, krokety, fazole, jáhly nebo kroupy. Ať už se podávají jako samostatné jídlo, resp. jeho hlavní složka, nebo jako příloha, nebývá potřeba mluvit o jednotlivém kusu, typicky se vyskytují pohromadě ve větším množství a o takové skupině se pak mluví jako o jednom celku. Přímo mezi pomnožná podstatná jména je však zařadit nemůžeme. V různé míře se totiž objevují i v jednotném čísle, a to nejen v případech, kdy takové užití opravdu referuje k jednomu kusu (nastrouhám větší syrový brambor, dojídal poslední knedlík, jednu těstovinu hodíme na kachlíčkový obklad), ale i tehdy, když se jím míní celý soubor (o souborovém významu podstatných jmen a jeho souvislosti s gramatickou kategorií čísla viz více v článku Jarmily Panevové a Magdy Ševčíkové z roku 2011, o podstatných jménech s převahou tvarů v množném čísle pak v článku Víta Michalce a Vojtěcha Veselého z roku 2016). V jídelních lístcích a dalších textech podobných žánrů tak můžeme vídat např. smažený sýr s bramborem (ale *s bramborou se kupodivu nepoužívá), rajskou s knedlíkem nebo polévku s těstovinou. (Neplatí to ale pro celou skupinu stejně – pokrm s hranolkem či hranolkou, s jáhlou nebo s kroupou by asi většinu potenciálních konzumentů překvapil.) Autoři i čtenáři navzdory jednotnému číslu sdílejí nevyřčený předpoklad, že půjde o nemálo nakrájených kousků brambor, několik knedlíků (tj. plátků větší knedlíkové šišky) a větší množství jednotlivých těstovin. Taková užití naznačují chápání blízké látkovým podstatným jménům vyskytujícím se prakticky výhradně v jednotném čísle, jako jsou rýže, čočka, hrách, cizrna, pohanka, kuskus, quinoa nebo bulgur. U nich lze sice rozeznat jednotlivé kusy, ale ty jsou tak malé, že se i při jídle běžně nabírají a konzumují po větších skupinách, ne jednotlivě (a v případě jednotlivého kusu by se nejspíš hovořilo o zrníčku, kuličce apod.). Těstovina se v takových případech gramaticky přibližuje jednomu svému druhu, který se užívá právě jen v jednotném čísle, totiž tarhoně. Při zjišťování, zda se polévka s těstovinou běžně užívá, nebo je spíš ojedinělou nezvyklostí, velmi záleží, kam se díváme. V šestimiliardovém korpusu SYN v11 složeném z odborné literatury, beletrie a publicistiky je poměr předložkových spojení s těstovinou proti s těstovinami 83 : 2000, tj. 1 : 24 (zaokrouhleno na celé číslo). V ještě větším korpusu ONLINE1 obsahujícím internetovou žurnalistiku, diskuse a příspěvky ze sociálních sítí se však tatáž předložková spojení vyskytují v poměru 1 832 : 3 016, tj. 1: 1,6 (zaokrouhleno na desetiny). Podstatnou část takových výskytů tvoří příspěvky na facebooku a twitteru, v nichž restaurace a podobná zařízení typicky oznamují polední nabídku určitého dne či týdne. Z toho vyplývá, že výraz jako polévka s těstovinou se nehodí do každého spisovného textu, ale ve svém nejpřirozenějším prostředí – na jídelním lístku nebo zprávě o něm – je téměř tak doma jako konkurenční polévka s těstovinami. Do žurnalistického textu bychom ho tedy nedoporučili, ale v tweetu s poledním menu hostince se mu není třeba vyhýbat.
Zvažované varianty:
s těstovinou s těstovinami
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Jazykový zdroj: Slovo a slovesnost.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Michalec, Vít – Veselý, Vojtěch (2016): K významu substantiv s převahou plurálových tvarů. 77(3), s. 163–184.
Jazykový zdroj: Slovo a slovesnost.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Panevová, Jarmila – Ševčíková, Magda (2011): Jak se počítají substantiva v češtině. 72(3), s. 163–176.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14943
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Pozastavila jsem se nad spojením v nohách postele. V Internetové jazykové příručce jsem se dočetla, že v 6. p. množného čísla jsou možné tvary nohách a nohou, přičemž ve významu ‚končetina‘ se užívá spíše tvar nohou. Jak je to ale v případě spojení v nohách postele? Zmíněnému prostoru se tak přece říká, protože v něm má nohy člověk, nikoli proto, že tam má nohy postel. Můžu tedy říci v nohou postele?
Klíčové slovo: v nohách postele
Odpověď: Máte pravdu, že toto spojení skutečně odkazuje k lidským končetinám, jak vyplývá i z definice jednoho významu slova noha ve Slovníku spisovného jazyka českého: ‚nohy (u lůžka nebo hrobu) strana, kde ležící člověk má nohy‘. Formálně se však slovo nohy ve zmíněném spojení vztahuje k posteli, čemuž odpovídají i příkladové věty ze SSJČ, např. stál v nohách (postele, hrobu), sedla si do noh postýlky. Zásadní roli zde hraje také zažitost spojení. Data z korpusu SYN v11 ukazují, že spojení v nohou postele se sice v úzu vyskytuje (v korpusu lze najít 43 dokladů), avšak výrazně v něm převažuje spojení v nohách postele (v korpusu lze najít 265 dokladů). Zajímavé je, že ve vazbě s 2. p. v úzu naopak jednoznačně převládá spojení do/u nohou postele (v korpusu SYN v11 lze najít 182 dokladů) nad spojením do/u noh postele (korpus obsahuje 10 dokladů). Možnost dubletních tvarů 2. p. v tomto spojení (do noh i do nohou) explicitně uvádí starší Příruční slovník jazyka českého. U vazeb se 6. p. však tentýž slovník připouští pouze podobu v nohách postele. Abychom ale konkrétně odpověděli na váš dotaz: Doporučujeme respektovat zažitý způsob psaní a držet se podoby v nohách postele.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14896
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Lze dnes považovat výrazy vpusť, výpusť a propusť za spisovné varianty tvarů s koncovým -t? A jak je možné tyto pojmy skloňovat?
Klíčové slovo: vpust, vpusť, výpust, výpusť, propust, propusť
Odpověď: Zatímco starší slovníky (Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého, i Příruční slovník jazyka českého) uvádějí u pojmů výpust, vpust a propust pouze tvar 1. pádu s koncovým -t. Internetová jazyková příručka připouští už i tvary s koncovým -ť, dříve hodnocené jako nespisovné. V korpusu SYN v14 jsou tvary s -ť v 1. a 4. pádě jednotného čísla u hesla vpust/vpusť dokonce pětkrát frekventovanější než tvary s -t, zatímco u hesel výpust/výpusť a propust/propusť tvoří přibližně čtvrtinu všech výskytů. Tento posun je způsoben postupným přechodem podstatných jmen ženského rodu zakončených na souhlásku od vzoru „kost“ k novějšímu vzoru „píseň“. Ten se běžně promítá pouze do podoby tvarů vybraných pádů umožňujících dubletní tvary (2. p. j. č. a 1., 3., 4., 5., 6. a 7. p. mn. č.), v tomto případě se však promítl i do podoby samotného 1. pádu jednotného čísla. U podstatných jmen zakončených na -st se jedná o téměř ojedinělou záležitost – podobný vývoj registrujeme pouze u výrazu plst (v PSJČ jen plst, v SSJČ a novějších slovnících plst i plsť). Varianty vpust/vpusť, výpust/výpusť a propust/propusť tedy považujeme v současné době za rovnocenné. Výjimku však tvoří kontexty, ve kterých jsou dané pojmy užity ve smyslu technických termínů – v takových případech doporučujeme v souladu s Technickým slovníkem naučným užívat nadále pouze varianty s -t. Pokud jde o skloňování, SSJČ uvádí u všech tří pojmů dubletní tvary pouze u 3. a 6. pádu množného čísla, PSJČ navíc připouští v 1. pádě rovněž tvar výpustě a v 7. pádě tvar výpustěmi. Na základě korpusových dokladů lze konstatovat, že v současné době dochází k rozšiřování skloňování podle vzoru „píseň“ do všech pádů (včetně 1. a 2. pádu jednotného čísla). Z doložených výskytů však není možné určit, zda skloňované tvary náleží k základnímu tvaru s koncovým -t či -ť. Vzhledem k těmto okolnostem uvádí Internetová jazyková příručka v souladu se současným územ dubletní tvary napříč celým paradigmatem u obou podob – připouští tedy možnost skloňovat výrazy vpust/vpusť, výpust/výpusť i propust/propusť systematicky jak podle vzoru ‚kost‘, tak podle vzoru ‚píseň‘. Převaha tvarů u jednotlivých pádů i v rámci jednotlivých slov kolísá.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust, kapitola Skloňování obecných jmen → Skloňování ženských jmen kolísajících mezi vzory „píseň“ a „kost“
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: syn v14
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust
Jazykový zdroj: Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo vpust, výpust, propust

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14859
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: V textu pojednávajícím o hmyzu jsem se setkala se spojením se zlatoočky. Nemělo by tam být se zlatoočkama?
Klíčové slovo: zlatoočka
Odpověď: Ani jeden z uvedených tvarů není náležitý, neboť se jedná o tvary rodu středního. Oficiální název hmyzu však není zlatoočko, nýbrž zlatoočka, toto podstatné jméno se tedy řadí k rodu ženskému. Skloňuje se podle vzoru žena, a proto má spisovný tvar sedmého pádu množného čísla podobu (se) zlatoočkami. Existuje však i rostlina, jež je v češtině pojmenována právě jménem rodu středního – zlatoočko (latinsky chrysopsis). Toto slovo má v sedmém pádě množného čísla tvar (se) zlatoočky, skloňuje se totiž stejně jako očko ve významu ‚věc připomínající oko‘ ((s) očky), nikoliv ve významu ‚zrakový orgán‘ ((s) očkama). Stejným způsobem zacházíme i s dalšími podobnými jmény, např. krásnoočko (zelený bičíkovec s červenou skvrnou citlivou na světlo) – (s) krásnoočky.
Zvažované varianty:
zlatoočkami zlatoočky zlatoočkama
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo zlatoočka

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14748
Užití:
1 1 0
Dotaz: Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz: Chtěla bych se zeptat, v jakém rodě je v češtině užívána zkratka ADHD?
Klíčové slovo: ADHD
Odpověď: Iniciálová zkratka ADHD [á dé há dé] je převzata z anglického názvu attention deficit hyperactivity disorder, jenž je do češtiny obvykle překládán jako deficit/porucha pozornosti s hyperaktivitou (viz např. Velký psychologický slovník od P. Hartla a H. Hartlové z r. 2010). Lze ji nalézt v Akademickém slovníku současné češtiny (2012–2026), který ji řadí k rodu ženskému i střednímu. Starší výkladové slovníky tuto zkratku nezachycují. Kolísání mezi dvěma rody je u iniciálových zkratek poměrně běžné (např. HTML, LCD – rod mužský neživotný i střední, LGBT – rod střední i ženský, FBI – rod mužský neživotný i ženský, apod.). Tento jev lze vysvětlit střetáváním dvou tendencí. První z nich je přiřazení zkratky k rodu základového podstatného jména, přičemž v případě cizí zkratky vycházíme z ustáleného překladu. V tomto ohledu je rod zkratky ADHD pravděpodobně motivován obvyklým překladem základového slova disorder podstatným jménem rodu ženského porucha. Na druhé straně však iniciálové zkratky bývají často přiřazovány i k rodu střednímu, a to zejména v případě, kdy není obecně znám jejich původ a význam jednotlivých složek nebo není ustálen překlad názvu, který zastupují. K užití středního rodu může mluvčí v našem případě také navádět rovněž zakončení zkratky ADHD na [é] ve výslovnosti. Obě varianty proto považujeme za náležité. Ve vzorku 120 náhodných výskytů zkratky ADHD v úzu zachyceném v korpusu SYN v14, u kterých lze díky předcházejícímu přídavnému jménu určit jejich rod, převažuje užití v rodě středním: evidujeme 38 výskytů v rodě ženském (např. Daniel má diagnostikovanou ADHD.), 59 v rodě středním (Neléčené ADHD nemusí způsobovat „pouze“ poruchy nálad.) a 23 dokladů, u nichž zamýšlený střední rod předpokládáme, avšak nemůžeme zde zcela vyloučit ani rod mužský (Má čtyřletého syna Honzíka, který trpí extrémním ADHD.).
Poslední užití: 12.9.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo ADHD
Jazykový zdroj: Velký psychologický slovník. Hartl, Pavel; Hartlová, Helena. 2010.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo ADHD
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v14
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Zkratky, značky, čísla a číslovky → Zkratky iniciálové (ČR, DIČ, SMS, SÚKL, IKEA) → 3 Rod iniciálových zkratek

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14747
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Nedávno se moje žena vyjádřila, že z oběda nezbyla jediná haluška. Ohradil jsem se, že se nevyjadřuje jazykově správně. Mám za to, že halušky je pomnožné a že to nejde takto užívat v jednotném čísle. Je to tak?
Klíčové slovo: haluška, halušky
Odpověď: Slovník spisovné češtiny (Praha: Academia 1994) a Akademický slovník cizích slov (Praha: Academia 1995) shodně popisují podstatné jméno halušky jako pomnožné s významem ‚jídlo z růz. těsta (malé noky, nudle, flíčky, šišky ap.)‘, respektive ‚krajový název růz. jídel, zvl. noků, šišek, flíčků, nudlí aj.‘. Aktuálně vznikající Akademický slovník současné češtiny naopak uvádí samostatné heslo haluška v jednotném čísle, avšak s poznámkou ‚zpravidla množné‘. K tomuto popisu je nutno říci, že v českém jazyce bývá kromě pomnožných jmen jako takových popisována i množina takzvaných jmen s převahou plurálových tvarů, tedy takových, která se užívají převážně (ne však zcela výhradně) v množném čísle. L. Kroupová v časopise Naše řeč (1985) vymezuje dvě základní skupiny těchto jmen: 1) taková, jejichž jednotné číslo se vyskytuje řidčeji, ale běžně (boty, punčochy, lyže apod.) a 2) taková, jejichž jednotné číslo se vyskytuje (poněkud nebo zcela) zřídka (škubánky). Halušky z tohoto pohledu můžeme zařadit do druhé z uvedených skupin. Jména tohoto typu se významově přibližují podstatným jménům látkovým (jako jsou např. rýže, mouka, maso apod.), ale na rozdíl od nich se pro označení určitého množství hmoty jídla užívají v množném čísle. Aby to nebylo tak jednoduché, máme spoustu dalších názvů jídel, jejichž tvary se sice vyskytují převážně v množném čísle, ale u kterých dosti zřetelně vnímáme význam jednotlivých kusů (těstoviny, krokety, hranolky, fazole apod.). Jednotné číslo nás u takových jmen tedy nepřekvapí, někdy se dokonce může užívat v „látkovém“ významu namísto čísla množného, viz zajímavý dotaz Ondřeje Dufka z r. 2022: Polévka s těstovinou. U názvů různých potravin se míra vnímání jednotliviny může odlišovat na základě tvaru, míry spojitosti či velikosti kousků apod. Pokud jde o jazykovou praxi, v korpusu SYN v13 můžeme najít 24 dokladů, kdy je výraz haluška užit jakožto název jídla v jednotném čísle: usrkával z ní omáčku a tu a tam zuby vylovil po halušce; pronesené slovo slupnout jako halušku; Jakmile haluška vyplave na hladinu, je hotová. Jestliže tedy někdo užije slovo haluška v jednotném čísle, je dobré vědět, že jde o užití málo časté, nikoli však jazykově nenáležité. Na závěr bychom ještě rádi doplnili, že užití toho výrazu, resp. podoba jídla, které je jím označováno, se může regionálně lišit.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo haluška
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo halušky
Jazykový zdroj: Akademický slovník cizích slov. 1995.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo halušky
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 1985
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v13

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14746
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz: V jakém rodě je v češtině užíván název dezertu z ovoce a drobenky crumble?
Klíčové slovo: crumble, krambl
Odpověď: Slovo crumble není zatím v češtině zcela zdomácnělé. Z mnohých formulací, v nichž se objevuje, rod tohoto podstatného jména nepoznáme: letní crumble s ovesnými vločkami; luxusní dezert vytvoříte, když na crumble při servírování dáte kopeček zmrzliny; labužníci si mohou crumble přelít čokoládou. Z dokladů v Českém národním korpusu i na internetu vyplývá, že výraz se někdy užívá jako nesklonný. Z kontextů lze odvodit, že v tom případě je obvykle ve středním rodě, např. jablečné crumble s vanilkovou zmrzlinou; a takové crumble s lesním ovocem, to se vám budou sbíhat sliny; crumble nejlépe chutná teplé; crumble plné horkých jablek s rozinkami; citronové crumble. Protože vyslovovaná podoba výrazu crumble končí na souhlásku [krambl], slovo se přirozeně přiřazuje k mužskému rodu (stejně jako slova dezert, moučník, která se ve spojitosti s názvem crumble objevují). V mužském rodě má slovo tvary neživotného vzoru „hrad“, např. z broskvového crumblu budete nadšení; léto s crumblem; spousta ovoce se dá spotřebovat do koláčů či crumblů. Mužský rod potvrzují i časté přívlastky jako anglický, jablečný, švestkový, borůvkový, rebarborový, horký crumble. Obě možnosti skloňování a přiřazení k rodu najdete v Internetové jazykové příručce a Akademickém slovníku současné češtiny.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo crumble
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo crumble
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v13

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14745
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasná životnost, kolísání
Konkrétní dotaz: Přemýšlím nad tím, jestli je v textu pohádky O dvanácti měsíčkách v pořádku věta Měsíčci seděli u ohně. Nebo by to snad mělo být Měsíčky seděly u ohně? Životná podoba se mi zdá vhodná, vzhledem k tomu, že jde o živé postavy, ale přijde mi, že tvar měsíčkách v názvu signalizuje spíše neživotnost. Jak to prosím vidíte?
Klíčové slovo: O dvanácti měsíčkách/měsíčcích
Odpověď: Slovo měsíček v jazykových příručkách a slovnících najdeme pouze jako jméno rodu mužského neživotného. Pokud s ním takto budeme nakládat i v přeneseném významu, když označuje postavu, chyby se nedopustíme. Užijeme-li neživotnou podobu měsíčky, je pak samozřejmě náležité reflektovat ji i tvarem přísudku, tedy seděly, bez ohledu na to, zda je pojmenovávaná skutečnost živá, nebo neživá. V uměleckých textech, zejména v okruhu pohádek, však nebývají neobvyklé různé jazykové aktualizace, které jsou v souladu s výjimečností pojmenovávané skutečnosti (zvířata, věci či abstraktní entity mají lidské vlastnosti apod.). Dochází tak k různým podobám personifikace, vytváření nových významů a u mužských jmen se můžeme setkat právě i s posunem v životnosti. Korpus SYN v13 nám nabízí 10 dokladů tvaru měsíčci (přímo v 1. pádě množného čísla) v souvislosti s uvedenou pohádkou. Není to mnoho, ale toto užití je v daném kontextu opodstatněné a věta Měsíčci seděli u ohně je tak vzhledem k označení názvu postavy naprosto akceptovatelným řešením. Tvar měsíčci se také některým pisatelům či čtenářům může jevit jako vhodnější proto, že vylučuje spojitost s pomnožným jménem měsíčky označujícím menstruaci. Tvar měsíčkách v názvu pohádky nám o životnosti příliš neřekne, protože u mužských životných i neživotných jmen zakončených na -k, -g, -h, -ch bývá v 6. pádě množného čísla přijatelné dvojí zakončení, jestliže jsou tato slova citově zabarvená (v uvedeném případě jde o zdrobnělinu, tedy o měsíčcích i měsíčkách; též o miláčcích i miláčkách). Pokud jde o toto konkrétní pojmenování pohádky, vžitý je tvar končící na -ách. V korpusu SYN v13 lze najít 851 dokladů názvu O dvanácti měsíčkách, ale pouze 50 dokladů spojení O dvanácti měsíčcích. Obvyklejší podoba odpovídá názvu původního příspěvku Boženy Němcové v almanachu Lada Nióla z roku 1855, v němž pohádku samostatně publikovala. Dodejme ještě, že některé verze pohádky, včetně několika filmových adaptací, užívají pouze název Dvanáct měsíčků. Ať již v pohádce vystupují měsíčci, nebo měsíčky, jazykovou úroveň textu uvedené tvary slov jistě nesníží. Je však důležité, aby se s životností jména zacházelo v celém textu jednotně a aby se tvar přísudku vždy formálně shodoval s podmětem.
Zvažované varianty:
měsíčky měsíčci
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v13
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo měsíček, Skloňování mužských jmen – 6. p. mn. č.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14744
Užití:
0 0 0
Dotaz: Mužský rod životný
Konkrétní dotaz: Jak zní správný tvar 1. p. množného čísla od jména hoch? Je možné, aby to byl tvar hošové?
Klíčové slovo: hošové, hoši
Odpověď: Výraz hoch se řadí k podstatným jménům, která se skloňují podle vzoru „pán“. Nahlédnutím do mluvnic lze zjistit, že u tohoto vzoru se uvádí v 1. p. mn. č. jak koncovka -i, tak koncovka -ové. Z toho však nevyplývá, že u všech jmen, která k tomuto vzoru náleží, se obě koncovky reálně používají. Jednoduché pravidlo, kdy kterou koncovku užít, neexistuje. Volbu koncovky totiž ovlivňuje řada činitelů, např. zakončení, délka slova, kontext, region (podrobněji viz v Internetové jazykové příručce kapitolu Skloňování mužských životných jmen – 1. p. mn. č.). Výraz hoch je jednoslovný a některá takto krátká slova, která označují jména osob (mnoho jich není), mají pouze koncovku -ové (např. synové, sokové, carové), některá koncovku -i i koncovku -ové (tcháni i tchánové, vrazi i vrahové), některá jen koncovku -i (žáci, kluci). Výraz hoch se řadí mezi ta podstatná jména, která mají kodifikovanou pouze koncovku -i (hoši). Při tvoření tvarů u jmen zakončených na -k, -g, -h, -ch dochází před některými koncovkami ke změně kořenové souhlásky, mezi ně však koncovka -ové nepatří (např. bozi, ale bohové, mniši, ale mnichové). Kdyby byl kodifikován u výrazu hoch tvar s koncovkou -ové, zněl by tedy hochové, nikoli hošové. Tvar hochové se v korpusu SYN v11 nevyskytuje ani jednou, tvar hošové (který nebyl lemmatizován) kupodivu 25×. Z příkladů lze vyčíst, že jde o užití silně příznaková (např. Tři udělaní hošové, kteří mne rozplácli o asfalt před pavilónem).
Zvažované varianty:
hošové hoši
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo hoch, Skloňování mužských životných jmen – 1. p. mn. č.
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14716
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasný rod, kolísání rodu
Konkrétní dotaz: V jakém rodě je v češtině užívána obranná technika krav maga?
Klíčové slovo: krav maga
Odpověď: Z mnohých dokladů není rod pojmenování zřejmý (např. krav maga není sport, ale příprava na boj zblízka na život a na smrt). Autoři často užívají nominativ jmenovací a shodu (ve tvaru predikátového slovesa) s opěrným podstatným jménem (např. izraelský systém krav maga k nám přišel teprve před několika lety, izraelské bojové cvičení krav maga, zrodila se technika krav maga, shrnuje, co jí kurz krav maga přinesl, sebeobrana krav maga se stala nezbytnou součástí dne). Z příkladů užití je evidentní, že pojmenování se užívá buď jako nesklonné podstatné jméno středního rodu, tj. to krav maga, bez toho krav maga (např. krav maga vzniklo v Izraeli, studenti, kterým krav maga pomohlo), nebo (vzhledem k zakončení druhého slova názvu na -a) jako jméno ženského rodu s první částí nesklonnou, druhou skloňovanou podle vzoru „žena“, tj. ta krav maga, bez té krav magy atd. (např. krav maga je založena na intuitivních lidských reakcích ve stresující bojové situaci, instruktor krav magy, krav magu zvládnou zájemci všech věkových kategorií, v krav maze nejde jen o fyzickou sílu, zásadní rozdíl mezi krav magou a bojovými sporty). Obě dvě možnosti, jak s tímto názvem zacházet v textu, jsou proto uvedeny i v Internetové jazykové příručce.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo krav maga
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14715
Užití:
0 0 0
Dotaz: Nejasná životnost, kolísání
Konkrétní dotaz: Podle jakého vzoru se skloňuje slovo kůň?
Klíčové slovo: kůň
Odpověď: Slovo kůň ve významu ‚zvíře‘ je rodu mužského životného. V jednotném čísle má pravidelné koncovky vzoru „muž“, jedinou odchylkou jsou hláskové alternace kořene, konkrétně střídání ů/o, dané historickými důvody: koně, koni, koněm. V množném čísle se v jednotlivých pádech vyskytují tyto tvary: 1. p. koně, 2. p. koní, koňů, 3. p. koním, koňům, 4. p. koně, 5. p. koně, 6. p. koních, 7. p. koni, koňmi. Mnoho tvarů se tedy od vzoru „muž“ odchyluje. V 1., 4. a 5. pádě má slovo kůň tvary podle neživotného vzoru „stroj“ (v 1. a 5. pádě jsou vedle toho možné též tvary koni a koňové, které se obvykle užívají v přeneseném či expresivním významu, např. bílí koni kryjí zloděje, vy jste koňové!). V 2., 3., 6. a 7. pádě vidíme pozůstatky staršího skloňování: koncovky u tvarů koní, koním, koních, koňmi jsou dnes typické pro podstatná jména ženského rodu.  V přeneseném významu ‚věc připomínající koně‘ uvádí Internetová jazyková příručka u slova kůň rod mužský životný i neživotný. Zatímco v jednotném čísle se setkáváme pouze s životnými tvary (životné tvary ve 4. pádě mají i další slova kolísající mezi rody, např. panák, maňásek či sleď), v množném čísle se objevují pouze tvary podle neživotného vzoru „stroj“ (příp. tvary s ženskými koncovkami, srov. výše). Absence životných tvarů v množném čísle se projevuje v 1. a 5. pádě, kdy je připuštěn (na rozdíl od slova kůň mužského životného rodu) jen tvar koně. Je třeba dodat, že pokud slovo kůň označuje ‚zvíře‘, uplatňuje se shoda podle rodu mužského životného, např. koně běželi, je-li slovo kůň užito pro ‚věc podobnou zvířeti‘, doporučujeme uplatnit shodu podle rodu mužského neživotného (ačkoliv se v praxi vyskytují různá řešení), např. v rohu pokoje stály dva dřevěné houpací koně. Tímto se může na první pohled lišit od jiných podobných podstatných jmen, jako např. holub či panák. V případě slov holub či panák ve významu ‚věc připomínající holuba/panáka‘ se však v jednotlivých pádech uplatňují tvary jak podle rodu mužského životného (1. pád mn. č. holubi, panáci), tak podle rodu mužského neživotného (1. pád mn. č. holuby, panáky), shoda je proto také možná dvojí. U slova kůň v přeneseném významu by se (jak již bylo výše řečeno) v množném čísle tvary rodu mužského životného vyskytovat neměly
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo kůň, Tvarosloví – podstatná jména → Životnost podstatných jmen, Skloňování obecných jmen → Skloňování mužských jmen – 2. p. mn. č.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14714
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Proč je v češtině slovo party (párty) rodu ženského, tedy ta party, a nikoli ten party nebo to party?
Odpověď: Při zařazování přejatých jmen k rodům zpravidla rozhoduje zakončení slova. Větší část těchto jmen se začleňuje do české soustavy tvarů a přizpůsobuje se domácím skloňovacím vzorům. Přejatá jména s neobvyklým zakončením ale většinou zůstávají nesklonná. Nesklonná jména často bývají rodu středního (zejména ta, která končí na dlouhou samohlásku, např. angažmá, dražé, šodó, ragú apod.). Ovšem mnohá z nich mají potenciál kolísat v rodě, protože zde právě z důvodu nesklonnosti není zakotvení v určitém skloňovacím typu. O tom, která varianta nakonec převáží, také mnohdy rozhodují uživatelé jazyka, tedy jazyková praxe. Například u podstatného jména penny uvádějí slovníky (Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971; Slovník spisovné češtiny, 1994) jako možný rod střední a mužský neživotný. Internetová jazyková příručka však zmiňuje, že v souladu s územ, tj. četností užívání ženského rodu v praxi, je možno s tímto slovem nakládat i jako se jménem rodu ženského. Jak se můžeme dočíst v akademické Mluvnici češtiny 3 (1987), mezi podstatná jména s neobvyklým zakončením patří i taková, která jsou zakončena na -i, -y (tedy pokud nejsou rodu mužského životného, jako kuli, grizzly, dandy apod. – ta se skloňují). Nesklonná jména zakončená na -i, -y bývají nejčastěji rodu středního (alibi, pačuli, taxi, derby, ragby, penny apod.) nebo ženského (okapi, lady, brandy, whisky, jury apod.). Řidčeji mohou být také rodu mužského neživotného (penny, henry). U některých přejatých slov hraje roli silná souvislost s domácími slovy stejného nebo podobného významu. Tak například slovo jury [žiri] je rodu ženského díky věcné souvislosti se slovem porota. Podobně také říkáme a píšeme ta brandy (vedle to brandy) a ta whisky, protože tato pojmenování máme spojená s názvy alkoholických nápojů jako pálenka, kořalka, vodka apod. Dále bychom zde mohli zmínit i výše uvedená slova penny (ta penny jako ta pence; vedle ten penny a to penny) a lady (ta paní). U podstatného jména party (párty) by tak připadalo v úvahu připodobnění k výrazům oslava nebo večírek. A jak je vidět z uvedených příkladů, jména tohoto typu jsou mnohem častěji rodu ženského než mužského neživotného, proto je přirozené, že se spíše uplatnil ženský rod.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo party
Jazykový zdroj: Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14713
Užití:
0 0 0
Dotaz: Mužský rod neživotný
Konkrétní dotaz: K jakému vzoru patří slovo most? Je možné užít vazbu o mostě, nebo jen o mostu?
Klíčové slovo: most
Odpověď: Obecné podstatné jméno most patří do skupiny skloňovaných v souladu se vzorem „hrad“. Tato skupina je různorodá v tvarech 6. pádu jednotného čísla – jak uvádí Internetová jazyková příručka (IJP), část „má v 6. p. j. č. koncovku u, část má původní koncovku ě(e), u některých pak lze užít koncovky obě, tj. u/ě(e)“. Starší Slovník spisovného jazyka českého pro tento tvar uvádí jen koncovku -ě, ostatní slovníky tento údaj neobsahují. IJP ve výkladu dále vysvětluje, že „[d]istribuce koncovek u/ě(e) je často závislá na syntaktické funkci, kterou slovo ve větě zastává. U podstatných jmen ve funkci příslovečného určení místa (méně často i času nebo způsobu) bývá koncovka ě(e). Ve funkci předmětu mívají táž podstatná jména koncovku u“. To je i případ mostu. Celkový poměr tvarů 6. p. j. č. mostě a mostu je v korpusu ČNK SYN v10 přibližně 9 : 1. Podíváme-li se však na jednotlivá předložková spojení, ukazuje se, že tvoří tři skupiny. První představují předložky na a po, které se pojí zřetelně častěji s tvarem mostě, a to přibližně v poměru 13 : 1 (Nad Dunajem na mostě SNP přistálo UFO; přejdete po mostě potok a narazíte na žlutou). Druhá skupina je tvořena předložkami v a při, u nichž je poměr obou tvarů prakticky vyrovnaný (Muž propadl mezerou v mostě; přeložky inženýrských sítí, které jsou v mostu uloženy; Při mostě přes říčku stojí socha sv. Jana Nepomuckého; výhodná poloha na staré středověké komunikaci při mostu přes Chrudimku). Tyto dvě skupiny mají společné to, že ve větě fungují až na okrajové výjimky jako příslovečné určení místa. Poslední skupinou jsou výskyty s předložkou o, tvořící předmětová doplnění, u nichž naopak převažuje tvar mostu přibližně v poměru 2 : 1 (O mýtu lze také hovořit jako o mostu mezi intelektem a emocí; jsou dochovány zprávy o mostu částečně dřevěném). Celkově lze tedy říct, že podstatné jméno most lze v 6. p. j. č. užívat jak ve tvaru mostě, tak ve tvaru mostu, a to ideálně s ohledem na syntaktickou funkci a předložku.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Skloňování obecných jmen → Skloňování mužských jmen vzoru „hrad“ – 6. p. j. č.
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v10

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14712
Užití:
1 1 0
Dotaz: Nejasná životnost, kolísání
Konkrétní dotaz: Volám z nakladatelství, kde právě připravujeme knihu o rybách. V textu se objevuje označení speciální rybářské nástrahy smáček a nejsme si jistí, jaký tvar zvolit množném čísle: smáčci nebo smáčky.
Klíčové slovo: smáček
Odpověď: Současné výkladové slovníky ani Internetová jazyková příručka slovo smáček zatím neuvádějí. Starší Příruční slovník jazyka českého však zachycuje podobu smaček, kterou definuje jako ‚rybu z čeledi Ophidiidae‘ a Velký rybářský slovník doplňuje, že je tato ryba s úhořovitým tělem oblíbenou živočišnou nástrahou, která se užívá při mořském rybolovu. Zdá se tedy, že pojmenování umělé nástrahy, dnes již běžně užívaného v podobě smáček, vzniklo přenesením názvu této ryby,. Takový přenos pojmenování živočicha na věc, která jej připomíná, je v češtině poměrně obvyklý, srov. např. holub ‚střelecká pomůcka‘, kůň ‚věc připomínající koně‘, beránek ‚mraky tvaru beránka‘ ad. Podobná pojmenování se namnoze užívají jak v rodě mužském životném, tak neživotném, přičemž kodifikace tuto dvojí možnost připouští. Stejným způsobem doporučujeme zacházet i s výrazem smáček. V 1. pádu množného čísla tak lze tuto rybářskou nástrahu (v souladu s územ) označovat smáčci i smáčky.
Poslední užití: 29.10.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo smaček
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v14
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Tvarosloví – podstatná jména → Životnost podstatných jmen

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14710
Užití:
0 0 0
Dotaz: Mužský rod neživotný
Konkrétní dotaz: Jak mám zacházet se slovem koronavirus? Používají se různé varianty skloňování: koronavirusu i koronaviru. Co je správně?
Klíčové slovo: koronavirus
Odpověď: Z hlediska skloňování by se s termínem koronavirus mělo zacházet stejně jako se samotným podstatným jménem virus, klíčové je totiž jeho zakončení. Slovo virus lze skloňovat dvěma způsoby: jednak odtržením koncového -us a přidáváním pádových koncovek k základu slova: viru, virem, viry apod., odtud i koronaviru, koronavirem, jednak mechanickým připojováním pádových koncovek k celému základnímu tvaru: virusu, virusem, virusy apod., odtud i koronavirusu, koronavirusem. První způsob vychází z toho, že koronavirus patří mezi slova původem latinská, u nichž se toto skloňování běžně používá (srov. rytmus, cyklus, mýtus). Zároveň jej však lze řadit i do skupiny slov, u kterých se prosadilo také (či výhradně) skloňování mechanické, tedy bez odtrhávání koncovek (srov. korpus, turnus, globus, cirkus). Z hlediska frekvence dnes jednoznačně převažuje první způsob (virus bez viru). V korpusu SYN v11 lze najít 112 020 tvarů bez přípony -us- (viru, viry, virem atp.), ale jen 125 tvarů s touto příponou (virusu, virusem, virusy atp.). V odborných textech se pak tvary virusu či virusy neobjevují vůbec. Kodifikované jsou však stále oba způsoby. Dodejme ještě, že vedle podoby virus uvádějí slovníky i podobu vir, u které tvar virusu nepřipadá v úvahu. Podoba koronavir se však v souvislosti s koronavirem užívá méně často.
Zvažované varianty:
koronavirusu koronaviru
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo koronavirus, koronavir

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14703
Užití:
0 0 0
Dotaz: Střední rod
Konkrétní dotaz: Slyšela jsem, že pokud je slovo kolo užito ve významu ,bicykl‘, je správný tvar 6. pádu množného čísla kolách a u ostatních významů tvar kolech. Je to pravda?
Klíčové slovo: kolo
Odpověď: Třebaže se tvar kolách, a to v naprosté většině tehdy, jestliže je výraz kolo užit právě ve významu ,bicykl‘, v úzu občas vyskytuje, není kodifikován. Podstatné jméno kolo se zcela pravidelně skloňuje podle vzoru „město“, a proto je náležitý pouze tvar kolech, a to bez ohledu na to, zda jde o jízdní kolo, kolo od auta, kolo na vodě, závodní okruh či část utkání. Koncovka -ách se uplatňuje pouze u zdrobněliny kolečko, 6. p. množného čísla zní kolečkách.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo kolo
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 54

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14650
Užití:
0 0 0
Dotaz: Mužský rod životný
Konkrétní dotaz: Setkala jsme se s problémem, jestli je správně ten gadža, nebo ten gadžo.
Klíčové slovo: gadža; gadžo
Odpověď: Přípustné jsou obě zmíněné tvaroslovné varianty, tedy gadžo i gadža. Preferovali bychom však spíše variantu gadžo, především proto, že varianta gadža je výrazně méně frekventovaná, což je zřejmě způsobeno tím, že nemá oporu v původním jazyce (podle nám dostupných informací Romové podobu gadža ani v současnosti neužívají). Pozornost si v tomto případě zaslouží i skloňování, protože je toto slovo hezkou ukázkou tzv. smíšeného paradigmatu, tzn. že se v jednotlivých pádech můžeme setkat se skloňováním podle různých vzorů. Konkrétně v jednotném čísle má podoba gadžo tvary podle vzoru „pán“ i „předseda“ (2. p. gadža i gadži, 4. p. gadža i gadžu, 7. p. gadžem i gadžou), v množném čísle pak tvary podle vzoru „muž“, přičemž 4. a 6. pád má i varianty podle vzoru „pán/předseda“ (4. p. gadže i gadži, 6. p. gadžích i gadžech). Dodejme, že obě podoby lze zapisovat s kvantitou i bez ní, správně je tedy gadžo i gádžo stejně jako gadža i gádža.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo gadžo
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v13

ID související odpovědi: #13137

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14613
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Jak správně utvořit 7. pád od spojení přední pacičky – předními pacičkami nebo předníma pacičkama?
Klíčové slovo: pacičky, pacička
Odpověď: Duálové tvary jsou zachovány jen u slov ruce, nohy, oči, uši (a jejich zdrobnělin), pokud označují části těla: dítě mává rukama, ručkama, ručičkama, mrkal očima, očkama apod. Pacičky do této skupiny nepatří, proto je správně předními pacičkami.
Zvažované varianty:
předníma pacičkama předními pacičkami
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14611
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: V odpovědi na můj dotaz, zda je správně mozaik nebo mozaiek, jste uvedli, že správný tvar slova mozaika je mozaik, stejně jako třeba banka – bank. U podobných slov (krajka, kazajka, baňka) by správný tvar podle mého názoru ale byl krajek, kazajek, baněk. Matně si ze školy pamatuji, že na tvar slova mají vliv samohlásky, znělé a neznělé souhlásky. Nebo na tvar mozaik má vliv to, že se jedná o cizí slovo? Jsem smířená s výrazem mozaik, jen bych chtěla vědět proč.
Klíčové slovo: mozaika
Odpověď: Máte pravdu, že náležité tvary 2. p. mn. č. slov krajka, kazajka, baňka jsou krajek, kazajek, baněk, přesto jsme u podstatného jména mozaika doporučili v tomto pádě podobu mozaik. Není to však proto, že jde o slovo cizího původu, roli nehraje ani (ne)znělost souhlásky. Podstatná jména skloňovaná podle vzoru „žena“ mají ve 2. p. mn. č. nulovou koncovku. Po odstranění -a zůstává u některých jmen na konci slova obtížně vyslovitelná souhlásková skupina. Kvůli snazší výslovnosti se proto mezi členy některých skupin vsouvá vkladné -e-. Podmínky tohoto jevu však nelze stanovit jednoznačně, u některých slov se proto setkáváme s kolísáním (např. jachta – jachet i jacht). Vkladné -e- mají jednoslabičná slova: hra – her (proher), kra – ker, mzda – mezd, msta – mest (tvar je teoretický, v praxi se neužívá). Pravidelně bývá rovněž u víceslabičných slov se skupinou alespoň tří souhlásek: jiskra – jisker, kostra – koster, pastva – pastev, sestra – sester, tundra – tunder, vrstva – vrstev, vyjížďka – vyjížděk; výjimkou je pomsta – pomst. U víceslabičných jmen se skupinou dvou souhlásek nelze stanovit jednoznačné pravidlo, u některých slov vkladné -e- bývá: baňka – baněk, barva – barev, cihla – cihel, lebka – lebek, loďka – loděk, sirka – sirek; u jiných ne: banka – bank, bomba – bomb, konzerva – konzerv, plomba – plomb, rezerva – rezerv, salva – salv, želva – želv. Vkladné -e- se obvykle nevyskytuje u slov se slabikotvorným r, l v první slabice: chrpa – chrp, sprcha – sprch, vrba – vrb, slza – slz a u jmen zakončených na -da, -ta, -za, -sa, -pa, -cha, -ša, -fa, ale i zde jsou výjimky: hvězda – hvězd, vražda – vražd, afta – aft, busta – bust, cesta – cest, kasta – kast, lišta – lišt (ale buchta – buchet, plachta – plachet), burza – burz, brynza – brynz, řimsa – říms, elipsa – elips (ale kapsa – kapes), lampa – lamp (ale výspa – výsep), valcha – valch, gejša – gejš, harfa – harf. Abychom však nezapomněli na slovo mozaika. Vkladné -e- se týká slov se skupinou alespoň dvou souhláskových písmen: krajka – krajek, bajka – bajek, baňka – baněk. Ve slově mozaika sice [j] vyslovujeme: [mozajka], avšak píšeme -i-. Není tedy důvod -e- vkládat.
Zvažované varianty:
mozaiek mozaik
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 104
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Skloňování obecných jmen → Skloňování ženských jmen vzoru „žena“ – 2. p. mn. č.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14609
Užití:
0 0 0
Dotaz: Mužský rod neživotný
Konkrétní dotaz: S kolegy jsme ondyno narazili na problém při skloňování slov křest a chřest. Máme za to, že jde o podstatná jména, která se obě skloňují podle vzoru „hrad“, nicméně není nám jasné, jak to, že druhý pád (a nejen ten) jednotného čísla se liší, i když mají slova jiné v podstatě pouze první písmeno: chřest – bez chřestu, o chřestu, s chřestem; křest – bez křtu, o křtu, se křtem. Zajímalo by nás tedy, čím je odlišné skloňování způsobeno a existuje-li na to nějaké pravidlo.
Klíčové slovo: chřest, křest
Odpověď: Rozdílnost skloňování obou slov tkví v jejich etymologii. Abychom mohli tuto rozdílnost objasnit, musíme nejprve osvětlit původ a vývoj obou slov, jak je popisuje Historická mluvnice jazyka českého od Jana Gebauera: Původní podoba slova křest je krьstъ (ь = měkký jer, ъ = tvrdý jer). Měkký jer se změnil v pohybnou hlásku -e-, která se v nepřímých pádech odsouvala (podobně třeba dьnь > den, ale dne, dní apod.), takže původně byl např. tvar 2. p. krsta (dnes křtu) bez pohybného -e-; podobně jako příbuzné sloveso krstíti (dnes křtíti). V kombinaci hlásek -rьst- došlo v češtině spodobou ke změně r v hlásku ř vlivem sykavky s: rst > řt. Slovo chřest prošlo jiným vývojem. Jeho původní podoba je chřěst (původně snad nechřěst, analogicky k netřesk) – zde tedy nejde o pohybné -e-, které v nepřímých pádech odsouváme. Hláska -e- je stálá součást kmene, jež zůstává ve všech pádech zachována. Tzv. ztrátou jotace zhruba ve 14. století poklesá -ě- v hlásku -e- (stejně jako např. zahřěje > zahřeje, našě > naše apod.).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Historická mluvnice jazyka českého. Jan Gebauer.
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 59

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.