Dotaz:
Slovní druh
Konkrétní dotaz:
Dostala se mi do rukou Pravidla českého pravopisu a neváhala jsem v nich zalistovat. U slova namístě uvádějí, že je to příslovce i předložka, což mi je záhadou, když ve Vašem Slovníku spisovného jazyka českého se píše, že je to příslovce. Možná se Pravidla jen spletla, když hned za slovem namístě pokračuje slovo namísto, které je předložka.
Klíčové slovo:
na místě, namístě
Odpověď:
Situace je poněkud složitější, než popisujete. V SSJČ se sice v hesle namístě dočteme, že jde o příslovce, v hesle namísto (předložka) je však uvedena i alternativní podoba namístě. Ta je už zde chápána jako zastaralá. Výraz namístě tak skutečně může být v platnosti předložky použit (např. roku 1862 vystavěla obec namístě tří vyhořelých domů školu), jde však o velmi zřídkavé užití.
V současné češtině platí, že namístě psáno dohromady je téměř vždy příslovce (např. ty tvoje řeči nejsou namístě). Pokud výraz píšeme zvlášť, jde o spojení předložky na a podstatného jména místo, obvykle v syntaktické funkci příslovečného určení místa (např. na místě předsedy se velmi osvědčil, dali mu pokutu přímo na místě apod.).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Slovesné tvary
Konkrétní dotaz:
Ráda bych se zeptala, co jsou přesně neurčité slovesné tvary. Patří mezi ně i všechny přechodníky? A jak je to s rozkazovacím způsobem, je to také neurčitý slovesný tvar?
V testu mám označit řádek, na němž není neurčitý slovesný tvar:
a) třásli jsme se, být milován, jedla bych, zavoláš
b) ptala jsem se, zapsav, shromáždit, sečetli jsme
c) rozmazlovali jste, řka, přemístíme, poběž
d) pobledlý, mazání, připravím, přinesli byste
Klíčové slovo:
neurčité slovesné tvary
Odpověď:
Neurčité slovesné tvary nevyjadřují kategorii osoby, času a způsobu. Patří mezi ně infinitiv, příčestí minulé (činné), příčestí trpné, přechodník přítomný a přechodník minulý. Tvary určité vyjadřují jednu ze tří mluvnických osob čísla jednotného nebo množného. Patří mezi ně tvary oznamovacího způsobu času přítomného, minulého a budoucího, tvary rozkazovacího způsobu a tvary podmiňovacího způsobu přítomného a minulého.
Neurčitý tvar slovesný tedy není na řádku d). Na tomto řádku je přídavné jméno, podstatné jméno slovesné, slovesný tvar určitý pro první osobu jednotného čísla způsobu oznamovacího činného rodu a slovesný tvar určitý pro druhou osobu množného čísla podmiňovacího způsobu činného rodu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
122
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Dotaz:
Slovní druh
Konkrétní dotaz:
Prosím o sdělení, jaké mluvnické kategorie má slovo viď, případně k jakému slovesu ho přiřadit. Rozkazovací způsob slovesa vidět zní přece viz.
Klíčové slovo:
viď
Odpověď:
Slovo viď je citoslovce, které podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka vzniklo patrně ustrnutím starobylého slovesného tvaru vědě (s významem ,vím'). Se slovesem vidět citoslovce viď tedy z pohledu vývoje jazyka nijak nesouvisí. Určitá souvislost mezi oběma tvary však přesto je. Psaní písmene i uprostřed slova viď (namísto písmene ě, které je obsaženo v motivujícím tvaru vědě) je podle Jiřího Rejzka způsobeno procesem tzv. kontaminace, tj. prostřednictvím jakéhosi „mylného“ připodobnění obou tvarů na základě jejich formální podobnosti i významové blízkosti („viděl jsem, tedy vím“).
Vzhledem k tomu, že v současné češtině funguje výraz viď jako citoslovce (takto jej hodnotí i české výkladové slovníky), není dost dobře možné ani účelné – přestože jde o tvar původem slovesný – uvažovat o jeho mluvnických kategoriích.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Slovní druh
Konkrétní dotaz:
Ráda bych se zeptala, jakým slovním druhem je slovo oč? Např. v otázce Oč je jablko lepší než hruška.
Klíčové slovo:
oč, nač, seč, več, zač
Odpověď:
Výraz oč je variantním tvarem 4. pádu zájmena co, v tomto případě ve spojení s předložkou o. Zájmeno co může mít ve 4. pádě vedle tohoto základního tvaru též podobu -č, která se vyskytuje výhradně ve spojení s předložkami, srov. na, o, se, ve, za – nač, oč, seč, več, zač. Jde tedy o zajímavý případ spojení předložky a zájmena do jednoho slova.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo „oč“
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo „co“
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Číslo
Konkrétní dotaz:
Řadí se podstatné jméno stehno mezi názvy částí těla vykazující pozůstatky duálu? Má se v 7. pádě množného čísla užívat tvar stehny, nebo stehnama?
Klíčové slovo:
stehno
Odpověď:
Výraz stehno se mezi názvy částí těla vykazující pozůstatky duálu neřadí, skloňuje se zcela pravidelně podle vzoru „město“. Tvar 7. pádu množného čísla je tedy stehny, nikoli stehnama.
Zvažované varianty:
stehny
stehnama
Poslední užití:
9.5.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Číslo podstatných jmen (dvoje housle, hromady listí), kap. 3 Pozůstatky dvojného čísla v češtině (oběma rukama); heslo stehno
Dotaz:
Vzor
Konkrétní dotaz:
Podle jakého vzoru mám skloňovat slovo Kocourkov?
Klíčové slovo:
Kocourkov
Odpověď:
Slovo Kocourkov skloňujeme podle vzoru hrad, resp. podvzoru les – ve 2. pádě jednotného čísla je tedy koncovka -a (Kocourkova) a v 6. p. koncovku -ě (Kocourkově). Jak uvádí Internetová jazyková příručka, stejné koncovky mají i další zeměpisná jména rodu mužského zakončená na -ov.
Poslední užití:
1.4.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo Kocourkov; Zeměpisná jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku, kap. 1.1.1 Konkurence koncovek -u/-a ve 2. p. j. č. a koncovek -u/-ě(e) v 6. p. j. č.
Dotaz:
Rod
Konkrétní dotaz:
Jakého rodu je kávový nápoj flat white?
Klíčové slovo:
flat white
Odpověď:
Akademický slovník současné češtiny uvádí, že slovo flat white (zřídka užívané také v podobě flatwhite) je podstatné jméno rodu středního i mužského neživotného.
Poslední užití:
30.10.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo flat white
Dotaz:
Číslo
Konkrétní dotaz:
Ve školní příručce jsem našla, že národ a stádo jsou hromadná podstatná jména. Je to pravda?
Klíčové slovo:
národ; stádo
Odpověď:
Národ ani stádo nejsou hromadná podstatná jména. Podstatné jméno hromadné pojmenovává soubor (souhrn, celek) počitatelných jednotlivin téhož druhu, což je vyjádřeno i slovotvornými prostředky, příponami: ‑í, ‑oví, ‑stvo, ‑ctvo (listí, stromoví, panstvo, námořnictvo). Od podstatných jmen hromadných navíc zpravidla nelze vytvořit tvar množného čísla. Národ ani stádo žádné z těchto kritérií nesplňují.
Poslední užití:
9.3.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Číslo podstatných jmen (dvoje housle, hromady listí) - 1.4 Jména hromadná
Dotaz:
Slovní druh
Konkrétní dotaz:
Jaký slovní druh nebo větný člen je spolu?
Klíčové slovo:
spolu
Odpověď:
Z hlediska slovních druhů je spolu příslovce. A toto slovo se pak vyskytuje v určité větě ve funkci nějakého větného členu. Větný člen tedy nelze určit bez větného kontextu, ale v případě příslovce spolu by mohlo jít o příslovečné určení (odpověď na otázku „jak?“).
Poslední užití:
30.6.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Slovní druh
Konkrétní dotaz:
Mám ve cvičení pro devátou třídu větu „lesk vycházel především z bílých tašek“. Jaký slovní druh je především? Je to příslovce, nebo částice? Můžou to děti v deváté třídě vůbec poznat?
Klíčové slovo:
především
Odpověď:
Slovník spisovné češtiny uvádí, že výraz především lze hodnotit jako příslovce (ve významu „zvláště, hlavně, zejména“: především jde o čas; „nejprve, nejdříve, předně, napřed“: především chci zdůraznit, že ...), ale zároveň je možné ho chápat i jako částici zdůrazňovací (ve významu „hlavně, zvláště“: myslí především na sebe). Rozdíl mezi oběma slovními druhy je zde velmi malý a významově se překrývají. Obě charakteristiky jsou tedy obhajitelné.
Poslední užití:
9.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.