Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Na semináři o první pomoci použil přednášející několikrát slovo bezdeší. Nikde jsem ho nenašla. Je spisovné?
Klíčové slovo:
bezdeší
Odpověď:
Starší výkladové slovníky tento výraz nezachycují. Lze v nich, konkrétně v Příručním slovníku jazyka českého (1935–1957) a Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971), najít pouze přídavné jméno bezdechý s významem 1. ,jsoucí bez dechu‘, 2. ‚nedýchající, bez života; mrtvý‘. Výraz bezdeší neobsahují ani tištěné, ani elektronické lékařské slovníky; lze se s ním setkat na webových stránkách věnovaných první pomoci. Korpus SYN v14 má 210 dokladů na jeho užití, nejstarší jsou z r. 1998 (z jednoho zdroje): V období tonických křečí s déletrvajícím bezdeším se pokusíme o umělé dýchání z plic do plic.
Podstatné jméno bezdeší lze nalézt v nejnovějším výkladovém slovníku českého jazyka, tj. Akademickém slovníku současné češtiny (2017–2026). V něm je označen jako termín z medicíny, znamenající ,stav bez dýchání, zástava dýchání‘.
Výraz bezdeší se řadí do rodiny slov jako meziarší, návrší, přístřeší, náručí, podzámčí, úbočí, zahraničí atp. Všechna vznikla spojením předložky a podstatného jména a při odvozování došlo k hláskovým změnám pro češtinu obvyklým: ch > š, k nebo c > č, a k dloužení samohlásky v některých předponách: na > ná-, při > pří-, u > ú-: mezi + archy > meziarší, na + vrch > návrší, při + střeše > přístřeší, na + ruce > náručí, pod + zámkem > podzámčí, u + boku > úbočí, za + hranicí > zahraničí a také bez + dechu > bezdeší.
Třebaže, jak vidno z internetu, někteří uživatelé češtiny tento výraz odmítají, není pro to důvod. Bylo utvořeno v souladu s českými slovotvornými zásadami a rozšířilo tak vrstvu spisovných výrazů.
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Můžete mi sdělit, zda je slovo nátěrka už spisovné?
Klíčové slovo:
nátěrka
Odpověď:
Tento výraz nenajdeme v žádném výkladovém slovníku češtiny. Rozhodně nelze říci, že by se užíval zcela běžně. Korpus SYN v14 má pouhých 34 dokladů, nejstarší 3 jsou z r. 2010, dva přinášejí recept na brynzovou nátěrku, třetí je součástí spojení zabijačková nátěrka.
Z 32 dokladů je zřejmé, že jde o synonymum výrazu pomazánka. Právě nátěrka se objevila i jako jedna z možných náhrad názvu výrobku pomazánkové máslo (viz zde https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/mazanek-naterka-maslova-pomazanka-tipy-na-novy-nazev/r~i:article:760906/). Pojmenování máslo v tomto názvu totiž neodpovídalo evropskému nařízení č. 1234/2007, podle nějž pomazánkové máslo obsahuje méně tuků, než je u másla přípustné. Nakonec byl tento výrobek oficiálně přejmenován na tradiční pomazánkové (podrobněji viz zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Pomaz%C3%A1nkov%C3%A9_m%C3%A1slo).
V úvodu jsme uvedli, že ve 32 dokladech slovo nátěrka znamená ,pomazánka‘. Ve 2 dokladech jde o význam jiný: Na dědu nikdo nemá. Je nátěrka. Žloutkem s citronem a vodou potírá koláčky, než se dají do trouby. V daném kontextu lze tento výraz označit jako příležitostný, jehož autor/ka chce neotřelou formou naznačit dědovu zálibu. Ve 2. dokladu Když se čin nepodaří, protože zasáhli chlupové, bengoši, šilcové, špenáti, poliši (policisté), případně také pomohl nátěrka (udavač)… je význam naznačen v závorce. Stejnou podobu (jak pro označení muže, tak ženy) i význam zachycuje také příručka Jaroslava Suka Několik slangových slovníků (Praha: Inverze 1993, s. 72), jež zahrnuje i současný kriminální slang. Naproti tomu Slovník nespisovné češtiny (4. rozšířené vydání, Praha: Maxdorf, s. 288) uvádí podobu natěrač. Korpus SYN v13 zaznamenává 2 689 dokladů slova natěrač, ale ani v jednom z nich se ve významu ,udavač‘ tento výraz nevyskytuje.
Třebaže slovo nátěrka ve výkladových slovnících češtiny ve významu ,pomazánka‘ nenajdeme, nebylo by možné ho ze slovotvorného hlediska zcela odmítnout. Tak jako bylo příponou -k/a odvozeno ze slovesa utírat podstatné jméno utěrka a ze slovesa stírat podstatné jméno stěrka, bylo ze slovesa natírat utvořeno i slovo nátěrka (bezesporu to platí o výše uvedeném slangismu). Domníváme se však, že za výskytem této podoby ve významu ,pomazánka‘ v češtině stojí slovenština. V ní totiž existuje podstatné jméno nátierka, jehož českým ekvivalentem je právě slovo pomazánka. Vzhledem k tomu, že výraz nátěrka je s ním významově zcela totožný, nevidíme důvod, proč by se v českých textech měl užívat.
Zvažované varianty:
nátěrka
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Několik slangových slovníků. Jaroslav Suk. 1993.
Jazykový zdroj:
Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz:
Zaujala mě zpráva, že bleduliště na Vysočině se už probouzí. Slovo bleduliště neznám, i když tuším, co znamená. Můžete mi o něm něco povědět?
Klíčové slovo:
bleduliště
Odpověď:
Podstatné jméno bleduliště bychom ve výkladových slovnících češtiny hledali marně. V publicistických textech je bleduliště zaznamenáno častěji až po roce 2010, a to v nikterak hojném počtu – korpus SYN v14 obsahuje celkem 89 dokladů, 3krát je doložena varianta bleduloviště. Nejstarší ojedinělé doklady slova jsou v novinové zprávě z roku 2003 (chráněná lokalita Jechovec je největším bledulištěm na Vysočině).
Slovo je významově i slovotvorně průhledné, snadno se dovtípíme, že má spojitost s jarními bledulemi. (Není proto překvapivé, že všechny texty, v nichž se bleduliště objevilo, vyšly v období mezi únorem a dubnem.)
Značně produktivní příponou -išt/ě se tvoří výrazy od podstatných (popř. od nich odvozených přídavných) jmen a od sloves (slovesný základ mají např. bludiště, brouzdaliště, cvičiště, koupaliště, nástupiště, pařeniště, parkoviště, spáleniště, staveniště). Bleduliště bez váhání přiřadíme k výrazům odvozeným z podstatných jmen, která pojmenovávají místo, kde se něco nachází. Může to být materiál, surovina (rašeliniště, slatiniště, bahniště, pískoviště, mrchoviště, hnojiště), objekt (schodiště, orchestřiště), místo obývané živočichy (mraveniště, termitiště). Bleduliště/bleduloviště patří do skupiny slov, jimiž je pojmenováno místo, kde rostou nebo se pěstují rostliny: vřesoviště, brambořiště, jahodiště, borůvkoviště, maliniště, jeteliště; z méně častých či příležitostně utvořených jmenujme okurkoviště, česnekoviště, fazoloviště, řepkoviště.
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Paní učitelka ve škole použila spojení letošní urozené olivy ve významu ‚olivy, které se letos urodily‘. Mně toto spojení nepřijde úplně vhodné, spíš mi evokuje nějakou vznešenou odrůdu oliv. Je možné takto použít přídavné jméno urozený, nebo navrhujete jiné řešení?
Klíčové slovo:
urozený
Odpověď:
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) i Slovník spisovné češtiny (1994) obsahují heslo urozený jedině ve významu ‚titul, oslovení šlechtice‛, případně (zastarale) ‚ušlechtilý, šlechetný‛. Je nutno zdůraznit, že mnoho přídavných jmen, která jsou odvozena od sloves a vyjadřují proces nebo výsledek děje označovaného slovesem, ve výkladových slovnících nenajdeme. Lze tedy předpokládat, že ze slovotvorného hlediska by výraz urozený mohl dávat smysl i ve významu ‚který se urodil‛, podobně jako například narozený znamená ‚který se narodil‛. Užití v tomto významu však komplikuje jazyková praxe. V korpusu SYN v11 najdeme přídavné jméno urozený výhradně v souvýskytu se slovy typu původ, pán, paní/dáma, šlechtic, panstvo, krev, rytíř, rodina apod. Proto si spojení urozené olivy bude většina uživatelů pravděpodobně spojovat s něčím šlechtickým. Teoreticky lze uvažovat ještě o přídavném jménu utvořeném od příčestí minulého (urodilý), které se zpravidla uplatňuje u tzv. subjektových sloves (např. uzrálý, zhaslý, zpozdilý). Jméno urodilý se však v současné jazykové praxi vůbec neužívá (na základě dat korpusu SYN v11). Řešením může být přídavné jméno utvořené z minulého přechodníku, tedy urodivší se. Je ale třeba mít na paměti, že jména tohoto typu mají knižní ráz, stejně jako přechodníky samotné. V neposlední řadě tedy doporučujeme uplatnit na základě kontextových možností jiné vyjádření, např. letošní úroda oliv; olivy uzrálé letos apod.
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz:
Jedeme v létě na dovolenou do tureckého města Konya a napadlo mě, jak by vlastně mělo vypadat od něj utvořené přídavné jméno.
Klíčové slovo:
konijský, konyjský
Odpověď:
Abychom mohli správně určit podobu přídavného jména, je třeba znát výslovnost zeměpisného jména, od něhož odvozujeme. Zakončení -ya se v případě tureckých lokalit vyskytuje častěji a jeho výslovnost je [ja]. Město Konya by tak mělo být (a v úzu českých médií skutečně je) vyslovováno [konja]. Vladimír Šmilauer doporučuje tvořit od takto zakončených tureckých jmen přídavná jména pomocí přípony -ijský (při odvozování přídavného jména dochází k odtržení koncového -a a k rozšíření odvozovacího základu). Správná podoba přídavného jména odvozeného od města Konya by tak podle něj měla být konijský [konyjskí]. Zatímco u některých tureckých měst se podoby s tímto zakončením v úzu skutečně objevují, např. Amasya – amasijský, v případě měst, kde skupině ya předchází d , t nebo n , se v úzu – zřejmě z výslovnostních důvodů – objevuje přípona -yjský, tzn. Konya – konyjský, Malatya – malatyjský (přípona -yjský se v úzu vyskytuje též u některých dalších tureckých měst, např. Sakarya – sakaryjský). Ani tyto podoby však nejsou příliš frekventované, uživatelé totiž zřejmě místo tvoření přídavného jména sahají spíše k opisu. Domníváme se proto, že je vhodné být k oběma zmíněným podobám přídavného jména, tj. konyjský i konijský, tolerantní. Na závěr dodejme, že zcela ojedinělé podobě *konyaský bychom se však raději doporučili vyhnout.
Zvažované varianty:
konijský
konyjský
konyaský
Atributy odpovědi
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.