Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz:
Zajímalo by mě, jaký je název pro samici od soba? (Tak jako je srnec – srna, jelen – laň atp.).
Klíčové slovo:
sobice, laň soba
Odpověď:
Podle Slovníku spisovného jazyka českého se samice soba nazývá sobice. Slovník však hodnotí tento výraz jako řídce užívaný, což potvrzuje i současná jazyková praxe. Ve stejném zdroji nacházíme pod heslem laň také informaci, že kromě samice jelena se takto může nazývat i ‚samice parohatých přežvýkavců vůbec‘ (např. laň soba nebo losa).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz:
Existuje v češtině přechýlená podoba ke slovu lídr? Je možné používat tvar volební lídryně?
Klíčové slovo:
lídryně
Odpověď:
Přechýlená podoba lídryně je naprosto v pořádku. Ze slovotvorného hlediska připadá pro tvoření přechýlených podob v úvahu několik přípon. Nejčastěji se v češtině objevuje přípona -k/a (manažerka, spisovatelka), ale vzhledem ke shluku souhlásek a k následné obtížné výslovnosti není pro toto slovo vhodná. Za vhodný pro vytvoření přechýlené podoby od výrazu lídr nepovažujeme ani slovotvorný model magistr – magistra, na jehož základě bychom získali podobu *lídra. Přípona -yn/ě (žákyně, běžkyně, poslankyně, předsedkyně, soudkyně, lídryně) se v tomto případě hodí nejlépe, ze slovotvorného hlediska proti výrazu lídryně nelze nic namítat. To, že může toto slovo působit neobvykle, je (prozatím) dáno jeho malou frekvencí. Pokud bude lídryň přibývat a frekvence slova stoupne, nikoho již výraz lídryně nepřekvapí (podobné rozpaky budilo kdysi slovo ministryně).
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Bude se polévka z cizrny psát cizrnná nebo cizrnová nebo cizrná?
Klíčové slovo:
cizrnová
Odpověď:
Polévka z cizrny je cizrnová; názvy polévek se tvoří příponou -ov/á: bramborová, čočková, vločková, květáková, hrachová, gulášová atp.
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Prosím o radu: Jaké je přídavné jméno od podstatného jména kotě?
Klíčové slovo:
kotěcí
Odpověď:
U jmen mláďat skloňovaných podle vzoru „kuře“ se při odvozování vychází z kmene s kmenotvornou příponou -et-, jejíž koncová hláska se však mění v -c- (zvíře – zvířecí), nebo v -č- (jehně – jehněčí). Podíváme-li se na internet, najdeme stovky výskytů analogicky vytvořené podoby kotěcí (varianta kotěčí se téměř neobjevuje). Tento výraz je podle našeho názoru zcela v pořádku. České výkladové slovníky jej však dosud nezachytily.
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření obyvatelských jmen: bez přípony (typ Rus)
Konkrétní dotaz:
Při úpravě jednoho textu jsem narazil na malý problém. Jak se správně označuje obyvatel Severního Irska? V Pravidlech jsem zmínku nenašel, na internetu se používá jak Severní Ir, tak Severoir. Přiznám se, že mi obojí zní poněkud divně (zvlášť onen Severoir).
Klíčové slovo:
Severoir
Odpověď:
Souhlasíme s Vámi, že jak Severní Ir, tak Severoir znějí podivně; je to mimo jiné také proto, že s oběma označeními se lze setkat spíše výjimečně, protože obvykle užíváme pojmenování Ir, obyvatel Severního Irska, popř. severoirský + podstatné jméno (fotbalista, útočník, muzikant apod.). Pokud hodnotíme pojmenování z hlediska systémovosti, přikláníme se k jednoslovnému pojmenování Severoir, které má oporu v pojmenováních jako Severoameričan, Severokorejec, Jihoafričan, Jihoameričan, Jihočech, Jihokorejec, Jihoslovan (viz Slovník spisovného jazyka českého), Severočech (viz Pravidla českého pravopisu). Pojmenování Severní Ir žádnou takovouto jazykovou oporu nemá (i když na internetu lze najít i několik dokladů na s/Severního Korejce a j/Jižního Korejce). Pro úplnost uvádíme, že v příručce Státy a území světa (Liščák a P. Fojtík, Libri 1998) se u Severního Irska uvádí etnické složení: Angloirové, Skotoirové, Irové.
Zvažované varianty:
Severní Ir
Severoir
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Státy a území světa. 2009. (platí od 2009)
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz:
Proč je přídavné jméno od Asie asijský, ale od Indonésie indonéský. Nejde o stejné pravidlo?
Klíčové slovo:
asijský, indonéský
Odpověď:
Záleží na tom, jakou podobu má obyvatelské jméno. Pokud v obyvatelském jméně není -ij-, není pak ani v přídavném jméně. Proto máme Indonés-ie – Indonés-an – indonés-ský > indonéský (podobně jako Andalus-ie: Andalus-an – andalus-ský > andaluský; Brazíl-ie: Brazil-ec – brazil-ský). Ale u obyvatelských jmen, kde je v písmu nebo ve výslovnosti hláska [j], se kmen přídavného jména zpravidla rozšiřuje a přidává se sekvence -ij-(sk/ý). Asie: As-ij-ec – Asijský; Kolumbie: Kolumb-ij-ec – kolumbijský; Istrie: Istr-ij-ec – istri-jský.
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: časté konkrétní případy/typy, pracovní pozice/funkce
Konkrétní dotaz:
Máme u nás skupinu mažoretek – mužů, můžeme pro ně používat označení mažoreti?
Klíčové slovo:
mažoret
Odpověď:
Slovníky spojují slovo mažoretka výhradně se ženami a dívkami a v definicích se s možností, že by šlo o muže, vůbec nepočítá. Proto se nikde ani neuvádí mužská podoba. Jde o termín převzatý z francouzského majorette (ten si čeština přizpůsobila přidáním přípony -ka). Přípona -ette ve francouzštině značí ženský rod. To znamená, že k základu major- byla přidána koncovka -ette pro ženy a toto slovo pak získalo svůj specifický význam. Užívání slova mažoret bychom v češtině raději nedoporučovali. V úzu jsme nenašli jediný výskyt tohoto slova (ani v jazykovém korpusu, ani na internetu), tudíž je evidentní, že se v praxi vůbec neužívá. Kromě toho výraz mažoret by vzhledem ke své neobvyklosti mohl být chápán jako nežádoucí ironie. U specifických profesí vyhrazených (alespoň zpočátku) pouze ženám je obtížné utvořit mužskou podobu a ze slovotvorných i jiných důvodů většinou nevystačíme s tím, že odtrhneme koncovku -ka. Někde si pomůžeme cizím slovem, např. letuška – stevard. Někde musíme použít slovo s podobným významem: hosteska – informátor, pořadatel, uvaděč, průvodce, příp. společník apod. (i když význam není zcela identický s původním slovem hosteska). Existují i případy, kdy se pro muže užívá pojmenování původně pouze ženské, např. akvabela (užívá se pro muže i ženy). V některých případech nám však nezbývá než užít opisu, případně vymyslet či převzít jiné slovo, které bychom v daném významu užili. Není vyloučeno, že s přibývajícím počtem mužů věnujících se této činnosti vznikne nějaké jednoslovné pojmenování nebo se jako u akvabel vžije pojmenování mažoretka i pro muže. Ale prozatím bychom byli raději s užíváním pojmu mažoret opatrní.
Zvažované varianty:
mažoret
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen přivlastňovacích: individuálně přivlastňovací přídavná jména, ze jmen středních, složená přivlastňovací příd. jména (Havránkova-Jedličkova mluvnice)
Konkrétní dotaz:
Chtěla bych Vás poprosit o radu při psaní složeného názvu „Kaplan–Meier metoda“. Skloňuje se jen druhé slovo (např. „podle Kaplan–Meierovy metody“)?
Klíčové slovo:
Kaplanova–Meierova metoda
Odpověď:
Vzhledem k tomu, že Vámi uváděná metoda byla pojmenována podle dvou vědců – Edwarda L. Kaplana a Paula Meiera –, měli bychom ve spisovném projevu skloňovat obě části spojení:
1. p. Kaplanova–Meierova metoda,
2. p. Kaplanovy–Meierovy metody,
3. p. Kaplanově–Meierově metodě,
4. p. Kaplanovu–Meierovu metodu,
5. p. Kaplanova–Meierova metodo,
6. p. Kaplanově–Meierově metodě,
7. p. Kaplanovou–Meierovou metodou.
Je třeba dodat, že v běžném úzu se často setkáváme s tvary, které se neskloňují vůbec (např. o Kaplan–Meier metodě), nebo ve kterých je skloňována pouze druhá část (např. o Kaplan–Meierově metodě), takovým podobám se však ve spisovných projevech doporučujeme vyhýbat.
Zvažované varianty:
Kaplan–Meierovy metody
Kaplanovy–Meierovy metody
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Tvarosloví – přídavná jména → Přídavná jména individuálně přivlastňovací
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Zaujalo mě slovo neurověda. Připouští čeština, aby se ve složeninách objevovaly vedle sebe výrazy české a přejaté?
Klíčové slovo:
neurověda
Odpověď:
Výraz neurověda označujíci mezioborový vědecký směr studující nervovou soustavu se užívá poměrně nově. Objevuje se však ve spisovných formálních kontextech včetně oborové literatury. Utvořený je správně, v češtině mohou vznikat složeniny z domácího a cizího základu – označujeme je jako hybridní kompozita (např. elektrospotřebič, retrozábava, novogotika, vysokofrekvenční ad.).
Poslední užití:
7.10.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
SYN v13
Jazykový zdroj:
Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo hybridní kompozitum
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření obyvatelských jmen: více existujících podob jména
Konkrétní dotaz:
Jakou podobu má obyvatelské jméno utvořené od názvu státu Katar?
Klíčové slovo:
Katařan; Katar
Odpověď:
Ve starší příručce Praktické kapitoly z českého jazyka jsou uvedeny dvě systémově správné podoby obyvatelského jména utvořené od názvu státu Katar: Katařan a Katarec. Nicméně data z ČNK SYNv13 ukazují, že se v současném úzu prosadila pouze podoba Katařan (a od ní odvozená přechýlená podoba Katařanka). Systémově správná podoba Katarec (a od ní přechýlená podoba Katarka) se v úzu nevyskytují, a proto je nedoporučujeme užívat.
Zvažované varianty:
Katařan
Katarec
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo Katařan, Katařanka
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: časté konkrétní případy/typy, pracovní pozice/funkce
Konkrétní dotaz:
Jak se přechýlí spojení zemský rada?
Klíčové slovo:
zemská radová
Odpověď:
Přechýlenou podobou spojení zemský rada je zemská radová.
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: časté konkrétní případy/typy, pracovní pozice/funkce
Konkrétní dotaz:
Jaká je přechýlená podoba slova myslivec?
Klíčové slovo:
myslivkyně
Odpověď:
Přechýlená podoba slova myslivec je myslivkyně.
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: časté konkrétní případy/typy, pracovní pozice/funkce
Konkrétní dotaz:
Jaká je přechýlená podoba slova voják? Je to vojačka, nebo vojákyně?
Klíčové slovo:
vojačka, vojákyně
Odpověď:
Slovo voják lze přechýlit dvěma způsoby. Správně je jak vojačka, tak vojákyně. Podle dokladů z korpusu SYN v13 se zhruba dvakrát častěji (v poměru 1 511 : 774) používá varianta vojačka.
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: časté konkrétní případy/typy, pracovní pozice/funkce
Konkrétní dotaz:
Jaká je přechýlená podoba slova vlastník?
Klíčové slovo:
vlastnice
Odpověď:
Přechýlená podoba slova vlastník je vlastnice.
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření obyvatelských jmen: příponou -an
Konkrétní dotaz:
Jakou podobu by mělo mít obyvatelské jméno utvořené od zeměpisného jména Poříčí (nad Sázavou)? Dosud jsme používali podobu Poříčáci, ale nyní se objevil názor, že máme používat podobu Poříčané. Jak je to správně?
Klíčové slovo:
Poříčané, Poříčáci
Odpověď:
Ve spisovném jazyce má obyvatelské jméno utvořené od zeměpisného jména Poříčí (nad Sázavou) podobu Poříčan, v mn. č. Poříčané. Podoba Poříčák, v mn. č. Poříčáci, je stylově nižší, na hranici spisovnosti. V nadregionální komunikaci, např. v celostátním deníku, v celoplošné televizi atp., by nejspíš působila rušivě, v regionální, místní komunikaci, např. v místním zpravodaji, se však může uplatňovat bez problémů, jelikož ji lidé znají, jsou na ni zvyklí a neruší je. (Volbě mezi uvedenými tvary se lze v mn. č. vyhnout užitím podoby Poříčští.) Jména na ‑ák jsou tradičně označována za nespisovná či hovorová, patrně mj. s ohledem na expresivní status jiných takto tvořených pojmenování (Staromák, slepák, auťák), jména na ‑an naopak někdy působí knižně nebo neobvykle. Přijatelnost jednotlivých jmen ve spisovném textu se může lišit, např. regionálně, a to jak z hlediska příslušného jména, tak uživatelů. Blíže neutrální vrstvě spisovné češtiny může být v některých případech stylově nižší varianta (např. běžné Jičíňák proti okrajovějšímu Jičíňan), v jiných případech varianta stylově vyšší (např. běžnější Kroměřížan proti prakticky neužívanému Kroměřížák) a někdy nelze považovat za neutrální ani jednu z nich.
Zvažované varianty:
Poříčané
Poříčáci
Poslední užití:
16.9.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Tvoření obyvatelských jmen, 1 Obecné poučení, odst. 2
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz:
Jakou podobu má přídavné jméno utvořené od zeměpisného jména Jaroslavl (město v Rusku)?
Klíčové slovo:
jaroslavský, jaroslavlský
Odpověď:
Přídavné jméno utvořené od zeměpisného jména Jaroslavl příručky ani výkladové slovníky neuvádějí. Vladimír Šmilauer v časopise Naše řeč (1956, roč. 39, č. 7–8, s. 206, par. 68) uvádí: „Po retných souhláskách (m, v) se v ruštině před původním j vyvinulo l: ze zem-ja vzniklo zem-ľa, z Jaroslav-j’ pak Jaroslav-ľ. V odvozeninách však toto l [v ruštině; JP] mizí (zemlja [vysl. zemľa] – zemskij, Jaroslavľ – jaroslavskij). Podle toho máme i v češtině k Novaja Zemlja přídavné jméno novozemský, k Jaroslavl – jaroslavský“. Šmilauer tedy to, jak by měla vypadat česká podoba, zakládá na stavu v ruštině. Podle databáze Českého národního korpusu syn v9 se však toto doporučení v dnešní praxi neprojevuje nijak jednoznačně. Najdeme tu totiž 214× podobu jaroslavský (dotaz: [(lemma="jaroslavský")], mezi výskyty jsou nízké desítky přídavných jmen utvořených od názvu českých obcí Jaroslav, v okr. Pardubice a Rychnov nad Kněžnou: jaroslavská kachna atp.) a 155× podobu jaroslavlský (dotaz [(lemma="jaroslavlský")] s ponechaným l. Na pozadí českých slovotvorných principů je Šmilauerovo doporučení (opřené argumentačně o poměry v ruštině) poněkud překvapivé. Stav v cizím jazyce obvykle nemá vliv na to, jaký stav by měl být v češtině, resp. se jako takový argument přímo odmítá. Při vypuštění l z přídavného jména kromě toho není zřejmé, že výchozí podoba není Jaroslav, ale Jaroslavl. Z tohoto hlediska se podoba jaroslavský s vypuštěným l jeví jako méně výhodná. Na druhou stranu by vliv na vypuštění l mohla mít v češtině obtížně vyslovitelná skupina vlsk (jarosla-vlsk-ý), i když ani to obvykle neslouží jako argument pro zjednodušování v písmě, resp. se to jako argument odmítá. Systémové, lingvistické argumenty tedy svědčí spíš ve prospěch podoby jaroslavlský. Doklady z úzu však svědčí o tom, že běžně se vyskytuje i podoba jaroslavský s vypuštěným l (relativně slabým argumentem na její podporu by mohlo být, že je utvořena od českého exonyma Jaroslav, které, jako variantní, uvádí Seznam českých exonym; relativně slabým, jelikož podoby s vypuštěným l podle všeho nejsou tvořeny od této, všeobecně málo známé a užívané podoby). Je možné používat (s odkazem na výše uvedený rozbor a o něj opřené argumenty) obě podoby – jaroslavský i jaroslavlský. Důležité je postupovat jednotně. Pro úplnost lze dodat, že podoba jaroslavský s vypuštěným l má tendenci se pojit se slovy nebo spojeními: oblast, gubernie; nádraží (v Moskvě); divadlo, činoherní divadlo; závod, lokomotivní závod, opravárenský závod; oblastní duma. Podoba jaroslavlský s ponechaným l se pak pojí se slovy nebo spojeními: letiště, tragédie, katastrofa, havárie, nemocnice. To lze interpretovat tak, že podoby s ponechaným l pronikly do úzu hojněji v souvislosti s havárií letadla hokejového klubu Lokomotiv Jaroslavl v roce 2011, na jehož palubě zemřeli i tři čeští hokejisté. V současné době se už podoba jaroslavlský s ponechaným l ovšem vyskytuje i ve spojení se slovy nádraží (v Moskvě), oblast, divadlo. Podoba jaroslavlský s ponechaným l se tedy evidentně rozšířila (pokud se předtím vůbec hojněji vyskytovala) v souvislosti se zmíněným leteckým neštěstím a odtud se dostává do kontextů, kde se předtím typicky vyskytovala podoba jaroslavský s vynechaným l.
Poslední užití:
5.10.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
(1956, roč. 39, č. 7–8, s. 206, par. 68)
Jazykový zdroj:
Index českých exonym. Beránek a kol.. 2011. (platí od 2011)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo Jaroslav
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
vyhledávka [(lemma="jaroslavský|jaroslavlský)] + následná kolokační analýza
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, víceslovná
Konkrétní dotaz:
Je správně newyorkský, nebo newyorský?
Klíčové slovo:
newyorský
Odpověď:
Přídavné jméno vytvořené od zeměpisného jména New York má správnou podobu newyorský (bez -k-). U jmen tohoto typu se koncové ‑k odsouvá.
Zvažované varianty:
newyorkský
newyorský
Poslední užití:
24.6.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných, 8. 8. Zakončení na ‑berg, ‑berk, ‑berok, ‑bjerg, ‑burg, ‑burk, ‑burgh, ‑borg, ‑bork, ‑bark, ‑bourg
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla New York a newyorský
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz:
Existuje přechýlená podoba mimka (k mim)? Lze ji používat?
Klíčové slovo:
mimka
Odpověď:
Ano, přechýlená podoba slova mim je mimka. Jde o jedinou možnost, jak v souladu se slovotvornými zásadami češtiny vytvořit přechýlenou podobu slova mim. Výkladové slovníky podobu mimka sice neuvádějí, je však zachycena v Internetové jazykové příručce a doklady v databázi Českého národního korpusu syn v8 svědčí o tom, že se reálně používá (podoba mimka je zde doložena 78×). Slovo mimka je tedy zcela v pořádku a je možné ho v případě potřeby kdykoliv bezpečně používat.
Zvažované varianty:
mimka
Poslední užití:
23.5.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo mimka
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
vyhledávka [lemma="mimka"] v syn v9
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen přivlastňovacích: individuálně přivlastňovací přídavná jména, ze jmen ženských
Konkrétní dotaz:
Jak se správně vytvoří přivlastňovací přídavné jméno od ženského rodného jména Fern? Je správně Ferniino svědectví?
Klíčové slovo:
Fernino
Odpověď:
Individuálně přivlastňovací přídavné jméno od ženského rodného jména Fern má ve spisovné češtině (v 1. p. č. j. r. m. živ. i neživ.) správnou, pravidelnou podobu Fernin, správně je tedy (v 1. p. č. j. r. s.) Fernino svědectví.
Zvažované varianty:
Ferniino
Poslední užití:
3.5.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Tvoření přídavných jmen přivlastňovacích od ženských osobních jmen, 3.1 Jména zakončená ve výslovnosti i v psané podobě na souhlásku
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.