Dotaz:
Y = vlastní jméno – rodiny, manželé, bratři, sestry atp.: příjmení adjektivní (Veselý)
Konkrétní dotaz:
Je správně rodina Tichova od příjmení Tichý, rodina Novotnova od příjmení Novotný nebo rodina Veselova od příjmení Veselý?
Klíčové slovo:
Tichova, Novotnova, Veselova
Odpověď:
Od adjektivních příjmení jako Tichý, Novotný, Veselý apod. se společné označení rodiny tvoří ve spisovné češtině dvěma způsoby: rodina Tichých, Novotných, Veselých nebo rodina Tichá, Novotná, Veselá. Podoby rodina Tichova, Novotnova, Veselova jsou nespisovné, patrně regionální. Nevýhodou těchto podob je mj. to, že z nich nelze jednoznačně určit výchozí podobu příjmení. Pomocí přípony -ov/a se totiž společná rodinná označení tvoří od substantivních příjmení, např. Novák – Novákovi – rodina Novákova. Z podoby Tichova by tak bylo možné odvodit např. příjmení Tich, Ticha, Ticho.
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Na semináři o první pomoci použil přednášející několikrát slovo bezdeší. Nikde jsem ho nenašla. Je spisovné?
Klíčové slovo:
bezdeší
Odpověď:
Starší výkladové slovníky tento výraz nezachycují. Lze v nich, konkrétně v Příručním slovníku jazyka českého (1935–1957) a Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971), najít pouze přídavné jméno bezdechý s významem 1. ,jsoucí bez dechu‘, 2. ‚nedýchající, bez života; mrtvý‘. Výraz bezdeší neobsahují ani tištěné, ani elektronické lékařské slovníky; lze se s ním setkat na webových stránkách věnovaných první pomoci. Korpus SYN v14 má 210 dokladů na jeho užití, nejstarší jsou z r. 1998 (z jednoho zdroje): V období tonických křečí s déletrvajícím bezdeším se pokusíme o umělé dýchání z plic do plic.
Podstatné jméno bezdeší lze nalézt v nejnovějším výkladovém slovníku českého jazyka, tj. Akademickém slovníku současné češtiny (2017–2026). V něm je označen jako termín z medicíny, znamenající ,stav bez dýchání, zástava dýchání‘.
Výraz bezdeší se řadí do rodiny slov jako meziarší, návrší, přístřeší, náručí, podzámčí, úbočí, zahraničí atp. Všechna vznikla spojením předložky a podstatného jména a při odvozování došlo k hláskovým změnám pro češtinu obvyklým: ch > š, k nebo c > č, a k dloužení samohlásky v některých předponách: na > ná-, při > pří-, u > ú-: mezi + archy > meziarší, na + vrch > návrší, při + střeše > přístřeší, na + ruce > náručí, pod + zámkem > podzámčí, u + boku > úbočí, za + hranicí > zahraničí a také bez + dechu > bezdeší.
Třebaže, jak vidno z internetu, někteří uživatelé češtiny tento výraz odmítají, není pro to důvod. Bylo utvořeno v souladu s českými slovotvornými zásadami a rozšířilo tak vrstvu spisovných výrazů.
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Můžete mi sdělit, zda je slovo nátěrka už spisovné?
Klíčové slovo:
nátěrka
Odpověď:
Tento výraz nenajdeme v žádném výkladovém slovníku češtiny. Rozhodně nelze říci, že by se užíval zcela běžně. Korpus SYN v14 má pouhých 34 dokladů, nejstarší 3 jsou z r. 2010, dva přinášejí recept na brynzovou nátěrku, třetí je součástí spojení zabijačková nátěrka.
Z 32 dokladů je zřejmé, že jde o synonymum výrazu pomazánka. Právě nátěrka se objevila i jako jedna z možných náhrad názvu výrobku pomazánkové máslo (viz zde https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/mazanek-naterka-maslova-pomazanka-tipy-na-novy-nazev/r~i:article:760906/). Pojmenování máslo v tomto názvu totiž neodpovídalo evropskému nařízení č. 1234/2007, podle nějž pomazánkové máslo obsahuje méně tuků, než je u másla přípustné. Nakonec byl tento výrobek oficiálně přejmenován na tradiční pomazánkové (podrobněji viz zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Pomaz%C3%A1nkov%C3%A9_m%C3%A1slo).
V úvodu jsme uvedli, že ve 32 dokladech slovo nátěrka znamená ,pomazánka‘. Ve 2 dokladech jde o význam jiný: Na dědu nikdo nemá. Je nátěrka. Žloutkem s citronem a vodou potírá koláčky, než se dají do trouby. V daném kontextu lze tento výraz označit jako příležitostný, jehož autor/ka chce neotřelou formou naznačit dědovu zálibu. Ve 2. dokladu Když se čin nepodaří, protože zasáhli chlupové, bengoši, šilcové, špenáti, poliši (policisté), případně také pomohl nátěrka (udavač)… je význam naznačen v závorce. Stejnou podobu (jak pro označení muže, tak ženy) i význam zachycuje také příručka Jaroslava Suka Několik slangových slovníků (Praha: Inverze 1993, s. 72), jež zahrnuje i současný kriminální slang. Naproti tomu Slovník nespisovné češtiny (4. rozšířené vydání, Praha: Maxdorf, s. 288) uvádí podobu natěrač. Korpus SYN v13 zaznamenává 2 689 dokladů slova natěrač, ale ani v jednom z nich se ve významu ,udavač‘ tento výraz nevyskytuje.
Třebaže slovo nátěrka ve výkladových slovnících češtiny ve významu ,pomazánka‘ nenajdeme, nebylo by možné ho ze slovotvorného hlediska zcela odmítnout. Tak jako bylo příponou -k/a odvozeno ze slovesa utírat podstatné jméno utěrka a ze slovesa stírat podstatné jméno stěrka, bylo ze slovesa natírat utvořeno i slovo nátěrka (bezesporu to platí o výše uvedeném slangismu). Domníváme se však, že za výskytem této podoby ve významu ,pomazánka‘ v češtině stojí slovenština. V ní totiž existuje podstatné jméno nátierka, jehož českým ekvivalentem je právě slovo pomazánka. Vzhledem k tomu, že výraz nátěrka je s ním významově zcela totožný, nevidíme důvod, proč by se v českých textech měl užívat.
Zvažované varianty:
nátěrka
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Několik slangových slovníků. Jaroslav Suk. 1993.
Jazykový zdroj:
Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz:
Zaujala mě zpráva, že bleduliště na Vysočině se už probouzí. Slovo bleduliště neznám, i když tuším, co znamená. Můžete mi o něm něco povědět?
Klíčové slovo:
bleduliště
Odpověď:
Podstatné jméno bleduliště bychom ve výkladových slovnících češtiny hledali marně. V publicistických textech je bleduliště zaznamenáno častěji až po roce 2010, a to v nikterak hojném počtu – korpus SYN v14 obsahuje celkem 89 dokladů, 3krát je doložena varianta bleduloviště. Nejstarší ojedinělé doklady slova jsou v novinové zprávě z roku 2003 (chráněná lokalita Jechovec je největším bledulištěm na Vysočině).
Slovo je významově i slovotvorně průhledné, snadno se dovtípíme, že má spojitost s jarními bledulemi. (Není proto překvapivé, že všechny texty, v nichž se bleduliště objevilo, vyšly v období mezi únorem a dubnem.)
Značně produktivní příponou -išt/ě se tvoří výrazy od podstatných (popř. od nich odvozených přídavných) jmen a od sloves (slovesný základ mají např. bludiště, brouzdaliště, cvičiště, koupaliště, nástupiště, pařeniště, parkoviště, spáleniště, staveniště). Bleduliště bez váhání přiřadíme k výrazům odvozeným z podstatných jmen, která pojmenovávají místo, kde se něco nachází. Může to být materiál, surovina (rašeliniště, slatiniště, bahniště, pískoviště, mrchoviště, hnojiště), objekt (schodiště, orchestřiště), místo obývané živočichy (mraveniště, termitiště). Bleduliště/bleduloviště patří do skupiny slov, jimiž je pojmenováno místo, kde rostou nebo se pěstují rostliny: vřesoviště, brambořiště, jahodiště, borůvkoviště, maliniště, jeteliště; z méně častých či příležitostně utvořených jmenujme okurkoviště, česnekoviště, fazoloviště, řepkoviště.
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Paní učitelka ve škole použila spojení letošní urozené olivy ve významu ‚olivy, které se letos urodily‘. Mně toto spojení nepřijde úplně vhodné, spíš mi evokuje nějakou vznešenou odrůdu oliv. Je možné takto použít přídavné jméno urozený, nebo navrhujete jiné řešení?
Klíčové slovo:
urozený
Odpověď:
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) i Slovník spisovné češtiny (1994) obsahují heslo urozený jedině ve významu ‚titul, oslovení šlechtice‛, případně (zastarale) ‚ušlechtilý, šlechetný‛. Je nutno zdůraznit, že mnoho přídavných jmen, která jsou odvozena od sloves a vyjadřují proces nebo výsledek děje označovaného slovesem, ve výkladových slovnících nenajdeme. Lze tedy předpokládat, že ze slovotvorného hlediska by výraz urozený mohl dávat smysl i ve významu ‚který se urodil‛, podobně jako například narozený znamená ‚který se narodil‛. Užití v tomto významu však komplikuje jazyková praxe. V korpusu SYN v11 najdeme přídavné jméno urozený výhradně v souvýskytu se slovy typu původ, pán, paní/dáma, šlechtic, panstvo, krev, rytíř, rodina apod. Proto si spojení urozené olivy bude většina uživatelů pravděpodobně spojovat s něčím šlechtickým. Teoreticky lze uvažovat ještě o přídavném jménu utvořeném od příčestí minulého (urodilý), které se zpravidla uplatňuje u tzv. subjektových sloves (např. uzrálý, zhaslý, zpozdilý). Jméno urodilý se však v současné jazykové praxi vůbec neužívá (na základě dat korpusu SYN v11). Řešením může být přídavné jméno utvořené z minulého přechodníku, tedy urodivší se. Je ale třeba mít na paměti, že jména tohoto typu mají knižní ráz, stejně jako přechodníky samotné. V neposlední řadě tedy doporučujeme uplatnit na základě kontextových možností jiné vyjádření, např. letošní úroda oliv; olivy uzrálé letos apod.
Zvažované varianty:
urozený
Atributy odpovědi
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz:
Jedeme v létě na dovolenou do tureckého města Konya a napadlo mě, jak by vlastně mělo vypadat od něj utvořené přídavné jméno.
Klíčové slovo:
konijský, konyjský
Odpověď:
Abychom mohli správně určit podobu přídavného jména, je třeba znát výslovnost zeměpisného jména, od něhož odvozujeme. Zakončení -ya se v případě tureckých lokalit vyskytuje častěji a jeho výslovnost je [ja]. Město Konya by tak mělo být (a v úzu českých médií skutečně je) vyslovováno [konja]. Vladimír Šmilauer doporučuje tvořit od takto zakončených tureckých jmen přídavná jména pomocí přípony -ijský (při odvozování přídavného jména dochází k odtržení koncového -a a k rozšíření odvozovacího základu). Správná podoba přídavného jména odvozeného od města Konya by tak podle něj měla být konijský [konyjskí]. Zatímco u některých tureckých měst se podoby s tímto zakončením v úzu skutečně objevují, např. Amasya – amasijský, v případě měst, kde skupině ya předchází d , t nebo n , se v úzu – zřejmě z výslovnostních důvodů – objevuje přípona -yjský, tzn. Konya – konyjský, Malatya – malatyjský (přípona -yjský se v úzu vyskytuje též u některých dalších tureckých měst, např. Sakarya – sakaryjský). Ani tyto podoby však nejsou příliš frekventované, uživatelé totiž zřejmě místo tvoření přídavného jména sahají spíše k opisu. Domníváme se proto, že je vhodné být k oběma zmíněným podobám přídavného jména, tj. konyjský i konijský, tolerantní. Na závěr dodejme, že zcela ojedinělé podobě *konyaský bychom se však raději doporučili vyhnout.
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Dohadujeme se s kolegyní o existenci slova dooorat. Je možné, aby v češtině existovalo spisovné slovo, které má tímto způsobem tři o za sebou? A dá se obhájit význam tohoto slova ve smyslu dokončit oorání?
Klíčové slovo:
dooorat
Odpověď:
Systém českého jazyka z principu umožňuje existenci více předpon za sebou v jednom slově. Pokud jde o slovesa, uveďme příklady jako navykládat, odnaučit, povyskočit, pozastavit apod. Čím více předpon se ale ve slově vyskytne, tím nezvykleji (někdy i neobratněji) může slovo působit. U těchto slov pak můžeme uvažovat o větší či menší míře jejich teoretické obhajitelnosti, když je například ve slovnících nenajdeme a v jazykové praxi se vyskytují minimálně či vůbec (např. dovynaložit). Přijatelná, ba nevyhnutelná je kumulace předpon tam, kde má jedna z nich zcela specifický, nenahraditelný významový rys. Je to zejména v případě záporného prefixu ne-: nevynaložit, neodnaučit apod., u přídavných jmen a příslovcí také u stupňovací předpony nej- (např. nejneodmyslitelnější). Ovšem i v dalších případech mohou být některé předpony specifické a potřebné pro naplnění daného sémantického záměru. Právě předpona do- patří mezi velmi frekventované, přičemž mluvčí či pisatelé mohou mít často potřebu zdůraznit rys dokončení nebo drobné doplňující realizace děje, k jehož označení bylo původně užito předponové sloveso (tj. již původní sloveso obsahovalo předponu; například vysvětlit – dovysvětlit, přeložit – dopřeložit). Předponou do- jsme se zabývali již v souvislosti s dotazem týkajícím se sloves dohřát – doohřát.
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Jak se správně píše jednoslovné označení měkkého dárku – měkouš, nebo měkkouš?
Klíčové slovo:
měkouš
Odpověď:
Toto slovo nepojmenovává pouze na omak měkký dárek, jenž obsahuje zpravidla oblečení, ale užívá se též jako pojmenování pro citlivou, ústupnou osobu. Píšeme ho s jedním -k-, tedy měkouš. Od přídavného jména měkký, z nějž si zachovává kořen měk-, je totiž odvozeno příponou -ouš (srov. bílý > bělouš, drahý > drahouš, sladký > slaďouš, nikoliv *sladkouš). Podobně se tvoří i slova jako měkoučký (měk- + -oučký) či měknout (měk- + -nout). Naproti tomu v některých jiných slovech odvozených od téhož kořene dochází k jeho rozšíření o příponu -k-, např. měkkost (měk- + -k- + -ost), měkkýš (měk- + -k- + -ýš).
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz:
Ráda bych věděla, zda je legitimní užívat výraz paličkářka. Za správnější bych považovala označení krajkářka. Ta osoba vyrábí krajky, a ne paličky… Nicméně jsem na toto slovo narazila třeba i v názvu jednoho starého obrazu a sem tam se s ním setkám i dnes (většinou spíše z úst někoho, kdo o paličkování mnoho neví).
Klíčové slovo:
paličkářka
Odpověď:
Přestože pro označení ženy, která vyrábí krajky, je častější výraz krajkářka, slovo paličkářka rozhodně chybné není. První doklad na jeho užití zachycený v lexikálním archivu Ústavu pro jazyk český pochází z r. 1826, toto podstatné jméno uvádí jak Příruční slovník jazyka českého (1935–1957), tak Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). V Českém národním korpusu je toto slovo doloženo 521× (krajkářka 3215×), z toho lze soudit, že natolik výlučné rozhodně není.
Je pravda, že výraz krajkářka lépe signalizuje výsledný produkt činnosti, tj. krajku, paličkářka zase vystihuje způsob, jakým krajka vzniká. Tento typ jmen se řadí k tzv. konatelským názvům. Pro ně je charakteristické, že bývají odvozeny od podstatných jmen a pojmenovávají osoby mj. podle předmětu, který zhotovují (krajkář – krajkářka, sklář – sklářka, houslař – houslařka), podle materiálu, s kterým pracují (cukrář – cukrářka, …), podle nástroje, který ke své činnosti používají (paličkář – paličkářka, frézař – frézařka, diskař – diskařka).
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz:
Potřeboval bych odvodit přídavné jméno od názvu peruánského města Cuzco, nenapadá mě ale, jak by to mohlo být správně.
Klíčové slovo:
cuzcoský, cuzcký
Odpověď:
Podle Internetové jazykové příručky se u cizích jmen zakončených na -o samohláska při odvozování obvykle odsouvá (např. Verona – veronský), v některých případech však může též zůstat (např. Oslo – osloský). Dokladů na přídavné jméno odvozené od názvu města Cuzco není mnoho, svědčí však ve prospěch druhé varianty, tzn. Cuzco – cuzcoský. Tuto variantu bychom preferovali jednak proto, že je frekventovanější, jednak z toho důvodu, že je z ní snáze rekonstruovatelná základní podoba zeměpisného jména. Za chybnou však nelze považovat ani druhou systémovou variantu, tzn. cuzcký, která je také několikrát doložena. Naopak chybná by však byla podoba *cuzcský, která nerespektuje pravidelné změny ve slovním základu při odvozování. Takto vytvořené přídavné jméno by odpovídalo např. hypotetickému tvaru *mělnicský.
Dotaz:
Y = obecné jméno – zdrobňování
Konkrétní dotaz:
V přijímacím testu na víceletá gymnázia měli žáci v jedné úloze napsat současné spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné a je příbuzné se slovem stěna, skloňuje se podle vzoru „žena“. Moje dcera zvolila výraz stěnička. V řešení jsme nalezli, že to měla být slova nástěnka nebo zástěna. Lze výraz stěnička považovat za nesprávnou odpověď?
Klíčové slovo:
stěnička
Odpověď:
Výraz stěnička je zdrobnělý výraz utvořený od podstatného jména stěna příponou -ičk/a. Výkladové slovníky češtiny uvádějí jen ta zdrobnělá slova, která se běžně užívají. Pokud jde o výrazy se zakončením -ičk/a, jsou to např. hlava – hlavička, žába – žabička, voda – vodička, tráva – travička. Ani Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971), ani Slovník spisovné češtiny (1994) zdrobnělinu stěnička nezaznamenávají. Tento výraz jsme nenalezli ani v Českém národním korpusu. Pár dokladů nabízí vyhledávač Google, např. Vždycky, když něco podobného vidím a podívám se na ty dvě moje ubohé skříňky v obývací stěničce… Je tedy zřejmé, že toto slovo, třebaže je zcela systémově utvořené, není v současně češtině běžně používané. Na druhou stranu to, že není používané, studentka vědět nemohla, protože neměla možnost si tuto skutečnost nikde ověřit. Na závěr je třeba konstatovat, že vytvoření ústrojného slova, přestože v autoritativních příručkách ani v ČNK zachyceno není, svědčí o autorčině dobré jazykové kompetenci.
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz:
Jaká je přechýlená podoba slova šerpa?
Klíčové slovo:
Šerpka, šerpka
Odpověď:
Označujeme-li příslušníky etnické skupiny z východního Nepálu, jejichž tradiční obživou bylo pastevectví jaků a kteří jsou známí především jako původní nosiči a průvodci horolezeckých výprav v oblasti Himálaje, píšeme velké počáteční písmeno: Šerpa, Šerpové. Označujeme-li zkušené průvodce vysokohorských turistů a nosiče jejich nákladů, nověji i nosiče těžkých nákladů vůbec, píšeme slovo šerpa s malým počátečním písmenem.
V obou významech tvoříme přechýlenou podobu pomocí nejběžnější přechylovací přípony -k/a: Šerpka, šerpka, např.: Patnáctiletá Šerpka Mingkipa se stala nejmladším člověkem, který zdolal nejvyšší horu světa. – Naskládala do tašky všechny mistrovy noty i knihy, které si dovezl, a pak jako statečná šerpka po jeho boku cupala do vsi.
Dotaz:
Y = obecné jméno – časté konkrétní příklady: dceřiný
Konkrétní dotaz:
Paní učitelka do e-mailu napsala: Ubytování bude v apartmánech s vlastním sociálním zařízením a možností si přitopit. (…) Až budu mít s dětmi více zkušeností, ráda je příště vezmu i do bojovnějších podmínek. Nemělo by ale být do bojovějších podmínek?
Klíčové slovo:
bojovnější
Odpověď:
Ano, máte pravdu, paní učitelka tu jistě měla na mysli ustálené spojení bojové podmínky, tedy podle Akademického slovníku spisovné češtiny (ASSČ) ‚životní aj. podmínky, které se vymykají běžné situaci a vyžadují neobvyklá řešení a improvizaci‘. Došlo tu k záměně přídavného jména bojový s přídavným jménem bojovný, resp. jejich 2. stupňů bojovější a bojovnější.
Je pravda, že některé jejich významy jsou si blízké, nebo se dokonce překrývají. ASSČ jeden ze dvou významů přídavného jména bojovný popisuje jako ‚který vyhledává boj (ozbrojený střet), chce se prosadit bojem, odhodlaný, připravený bojovat, útočit, výbojný; svědčící o tom‘ a jeden ze čtyř významů přídavného jména bojový jako ‚vyjadřující odhodlanost, připravenost k nějakému činu, k zápolení, bojovný‘. Uvádí dokonce příklad Tentokrát byl tým výrazně bojovější a zodpovědnější, který působí jako příklad opačné záměny – na místě přídavného jména bojovější bychom tu daleko spíš čekali přídavné jméno bojovnější. Kromě toho nemusí být rozdíl mezi oběma druhými stupni dobře patrný ve výslovnosti, zejména v méně pečlivé řeči nebo ve ztížených sluchových podmínkách. Přesto se zdá, že jde – alespoň v psaném jazyce – spíše o ojedinělou, příležitostnou záměnu. Korpus SYN v 13 obsahuje jen tři takové případy – dva v 1. stupni: Jak jste jako žena zvládla africké bojovné podmínky a navíc useděla cestu celou dobu jako spolujezdec?; Podvozek je evidentně stavěný na bojovné podmínky rumunských a jiných dobrodružných cest a jeden ve 2. stupni: S bojovnějšími podmínkami se musely vyrovnat také děti ve školách a školkách v oblasti.
I když jde spíš o okrajový jev, tato záměna pěkně ukazuje, že významová (a zvuková) blízkost slov může v konkrétním kontextu vést ke spontánní odchylce od dosavadních jazykových pravidel – a stát se prvním podnětem, díky němuž se může rozeběhnout jazyková změna.
Zvažované varianty:
bojovější
bojovnější
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen přivlastňovacích: druhově přivlastňovací přídavná jména
Konkrétní dotaz:
Jak se vytvoří přivlastňovací přídavné jméno od slova vačice? Může to být vačičí?
Klíčové slovo:
vačíčí
Odpověď:
Ano, přivlastňovací přídavné jméno utvořené od slova vačice je opravdu vačičí. Tato podoba odpovídá slovotvorným zásadám češtiny (srov. slepice > slepičí, opice > opičí, holubice > holubičí atp.). Působí-li slovo vačičí překvapivě, pak nejspíš proto, že vačicím nepotřebujeme přivlastňovat příliš často – na internetu lze přesto najít zmínky např. o vačičí chundelaté slečně nebo vačičím chundeláči, což jsou plyšové hračky, v souvislosti s animovaným filmem Doba ledová 6 se mluví o dvou vačičích bratrech, a je možné tu dokonce najít i vačičí blues. Kromě toho na překvapivost slova můžou mít vliv dvě slabiky či-čí vedle sebe – i když máme jezevčičí od jezevčice (‚fenka jezevčíka‘) a také přídavná jména kočičí, holčičí, byť ta odpovídají jiným základům (-ice ve vačice proti -ka v kočka, holka). Je ovšem třeba upozornit na to, že slovo vačičí se nevztahuje jen k vačicím – stejnou podobu má i přivlastňovací přídavné jméno utvořené od slova vačík, které označuje rod malých masožravých vačnatců vyskytujících se výhradně v jihoamerických Andách.
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz:
Jakou podobu má přídavné jméno utvořené od názvu řeckého ostrova Rhodos? Je správně i rhodoský, nebo jen rhodský?
Klíčové slovo:
rhodoský, rhodský
Odpověď:
Odpověď na váš dotaz je nutno začít malou oklikou – informacemi o skloňování podstatného jména Rhodos. Z jazykových příruček a slovníků zachycuje slovo Rhodos Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ), v seznamu zeměpisných jmen Slovník spisovné češtiny (SSČ) a tamtéž také Pravidla českého pravopisu (PČP), přičemž všechny tyto zdroje u něj uvádí výlučně skloňování typu Rhodos – Rhodu a jako přídavné jméno jen podobu rhodský. V úzu je však velmi běžné i skloňování typu Rhodos – Rhodosu, bez vypouštění řecké nominativní přípony -os-. V korpusu SYN v11 lze po zadání dotazu [lemma="Rhodos"] a zobrazení frekvenčního seznamu napočítat 866 tvarů bez vypuštěného -os- (kromě Rhodosu, Rhodosem, též *Rodosu, *Rodosem) a 944 tvarů s vypuštěným -os- (z 1 810 výskytů lemmatu Rhodos, v nichž se může projevit vypouštění, či nevypouštění přípony -os-). Tvary bez vypuštěného -os- (2., 3. a 6. p. Rhodosu, 5. p. Rhodosi, 7. p. Rhodosem) tak lze bezpečně považovat za uzuální i noremní a z toho důvodu byly doplněny do Internetové jazykové příručky (IJP).
Co se odvozeného adjektiva týče, uvádějí SSJČ, SSČ i PČP pouze podobu rhodský, odpovídající skloňovaným tvarům s vypuštěným -os- (Rhodos – Rhodu – rhodský). V SSJČ je užití adjektiva ilustrováno příkladem rhodská města. Vzhledem k vysoké četnosti tvarů jména Rhodos bez vypuštěného -os- je poměrně překvapivé, že v korpusu SYN v11 je jen minimální počet výskytů „odpovídajících“ přídavných jmen typu rhodoský. Zachovává-li se totiž -os- při skloňování, dalo by se očekávat jeho zachovávání i v odvozeném přídavném jméně. V korpusu SYN v11 však nalezneme mezi 443 relevantními výskyty přídavného jména utvořeného od názvu Rhodos pouhých 8 (!) přídavných jmen bez vypuštěného -os-: 7× v podobě rhodoský (4× R/rhodoské (diskusní) fórum, 1× rhodoské Staré Město, 1× rhodoské víno, 1× rhodoský přístav) a 1× v podobě rodoský (rodoský kolos). O tomtéž svědčí i doklady z monitorovacího korpusu ONLINE2_NOW, který se aktualizuje denně a obsahuje data z aktuálního měsíce a 6 měsíců předcházejících. I v tomto korpusu k datu 1. 8. 2023 (tedy už po ničivých požárech) jednoznačně převažují podoby s vypuštěným -os-, a to v poměru 19 : 2. V přídavném jméně tedy jednoznačně převažuje podoba s vypuštěným -os-, a soudě podle dokladů z monitorovacího korpusu na tom zatím nic nezačala měnit ani potřeba psát o ničivých požárech na ostrově, o nichž se zprávy v českých médiích začaly objevovat po 19. 7. 2023 (nutno ale dodat, že mezi zprávami o vypuknutí požárů v českých médiích a zveřejněním tohoto zajímavého dotazu neuběhly v době sondy do monitorovacího korpusu ani dva týdny). Mezi nejčastější spojení s přídavným jménem rhodský patří rhodský kolos (kolos rhodský) a rhodští rytíři, hojně doložena jsou ale i spojení odkazující k současnosti ostrova: rhodský přístav, rhodské fórum/konference, rhodská pláž, rhodské víno, rhodské pobřeží.
Stojíme tedy před otevřenou systémovou možností, resp. analogickým rozšířením nevypouštěného -os- z nepřímých pádů slova Rhodos i k odvozeným přídavným jménům typu rhodoský (Rhodos – Rhodosu, a tedy i rhodoský), které uživatelé češtiny zatím – soudě alespoň podle zprostředkovaných korpusových dokladů – překvapivě příliš nevyužívají. Přestože z výskytů podob typu rhodoský v korpusech SYN v11 a ONLINE2_NOW zatím nelze bezpečně usuzovat na to, že by tyto tvary byly uzuální, natož noremní, proti jejich užívání bychom nic nenamítali. Tyto tvary jsou systémově tvořené, nevypouštěním -os- odpovídají tvarům typu Rhodosu, mají tu výhodu, že je z nich jednoznačně poznat jejich odvození z názvu Rhodos (je dost možné, že řada uživatelů češtiny si např. přídavné jméno rhodský ve spojení kolos rhodský vůbec nespojuje s ostrovem Rhodos) a jsou dobře srozumitelné.
Zvažované varianty:
rhodoský
rhodský
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Na internetu jsem narazila na diskusi o tom, jaké je správné pojmenování mláděte krocana. Myslím si, že je to krůtě. Mám pravdu?
Klíčové slovo:
krůtě
Odpověď:
Slovo krocan slouží jako pojmenování samce, pro označení samice se užívá výraz krůta. Od něj je pak utvořeno podstatné jméno středního rodu krůtě pomocí přípony -ě, jež se běžně užívá při odvozování názvů mládať (viz např. kur > kuře, medvěd > medvídě). Výraz krůtě zaznamenávají již Příruční slovník jazyka českého a Slovník spisovného jazyka českého, druhý jmenovaný zachycuje dokonce i podobu krůtče, označuje ji však jako řídkou. Užívání výrazu krůtě dokládá Naučný slovník zemědělský (díl 3., k–l, 1971), kde se mj. píše: Potrava krůťat v útlém mládí je převážně živočišná, později smíšená. Krůťata velmi rychle vyspívají, ale jsou značně citlivá na nachlazení. O tom, že se slovo užívá i v současnosti, vypovídá 257 dokladů v korpusu SYN v14: Za jednodenního kuřecího brojlera zemědělci zaplatí sedm korun a za krůtě 43,50 korun. Druhá třída nerozezná holoubě od krůtěte. Ve věku dvou měsíců krůťatům na hlavách vypadává peří. Pro úplnost dodejme, že pro mládě přichází v úvahu ještě jedno pojmenování, a to (krůtí) kuře. To je však neterminologické a výrazně méně užívané – korpus SYN v14 zachycuje pouze 5 dokladů.
Zvažované varianty:
krůtě
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: časté konkrétní případy/typy, pracovní pozice/funkce
Konkrétní dotaz:
Jak se přechýlí podstatné jméno stratég? Může být žena, která se specializuje na strategii, stratéžka?
Klíčové slovo:
stratéžka
Odpověď:
V souladu se slovotvornými zásadami češtiny bychom od slova stratég utvořili přechýlenou podobu stratéžka. Tuto systémovou podobu zachycují i výkladové slovníky (konkrétně Slovník spisovného jazyka českého). Její reálné užívání je (zatím) spíš řídké, korpus SYN v14 obsahuje pouhých 28 výskytů (oproti 26 287 výskytům nepřechýlené podoby stratég), takže většinu uživatelů češtiny by slovo stratéžka nejspíš překvapovalo, zaráželo či rušilo; nicméně vzniká-li reálná potřeba přechýlenou podobu použít, není nutné se slovu stratéžka vyhýbat. (Bude-li potřeba užívat přechýlenou podobu sílit, slovo stratéžka se časem stane uzuálním a noremním.)
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Chtěl bych se zeptat, proč se píše vdaná žena ne mužatá, když muž je ženatý. Proč se žena vdává a proč se nemuží, když muž se žení? Když se muž ožení, proč se žena neomuží? Bylo by to asi správnější.
Klíčové slovo:
vdaná, ženatý
Odpověď:
Vaši otázku by stejně tak bylo možné otočit a ptát se: Proč se píše ženatý muž, když je žena vdaná? Řešení je v tom, že tato pojmenování patří mezi nejstarší českou slovní zásobu a jako taková reflektují společenské stavy v dobách hluboce minulých. Žena se vdává, protože se vlastně „vy-dává“, tj. otec ji věnuje muži. Muž se naopak žení, protože vlastně ženu dostává, o-žení se. Dnešní společenská situace je o hodně jiná, původní významová motivace slov se do značné míry setřela, ale samotná slova zůstávají.
Dotaz:
Y = obecné jméno – přechylování: jiné konkrétní případy/typy
Konkrétní dotaz:
Přečetla jsem si zprávu o vydání příručky o genderově vyváženém vyjadřování. V textu bylo jako příklad uvedeno slovo hostka. Nikdy předtím jsem se s ním nesetkala a nejsem si jista, zda bych takto chtěla být označována. Existuje vůbec takové slovo?
Klíčové slovo:
hostka
Odpověď:
Přechýlenou podobu podstatného jména host slovníky současné češtiny neuvádějí. Zajímavé je, že v tomto ohledu se liší současná čeština od češtiny staré. Ve Slovníku staročeském (Academia 1970) Jana Gebauera je uvedeno jak heslo host = maskulinum, s významem ‚cizinec, host‘, tak heslo hosti = femininum, ‚cizinka, host‘ (Učiň také po mém chtění, proši tebe, družko milá, aby (ty) také má hosti byla). Do dnešní češtiny se však femininum nedochovalo. Podstatné jméno host řadí mluvnice k tzv. vespolným podstatným jménům – ta označují osoby obou pohlaví bez rozdílu. Neoznačují sama o sobě určitý jev reálné skutečnosti, nýbrž třídu charakterizovanou vždy určitým kvalitativním znakem (viz Mluvnice češtiny 2, Academia 1986, str. 34). Slovem host, které je mužského rodu, běžně označujeme jak muže, tak i ženy. Větou To jsou k nám hosti! můžeme bez obav přivítat i příchozí ženy. Přechýlená podoba hostka je sice tvořena nejproduktivnější přechylovací příponou -k/a, přechýlené podoby se však doporučuje tvořit hlavně u pojmenování pracovních profesí, funkcí, oborů lidské činnosti. Samozřejmostí by mělo být přechylování pracovních funkcí nebo titulů ve spojení s ženským jménem, popř. užívání přechýlených podob v kontextech, které se týkají žen, např. informace nám podala generální ředitelka společnosti XY Dana Havelková; je to schopná koordinátorka; obraťte se na naši realitní makléřku; kroužek vede zkušená keramička; rozhovor redaktorky stanice Vltava s doktorkou Dvořákovou, významnou parazitoložkou, která se věnuje... atp. Slovo host není jediným slovem, které označuje osoby obou pohlaví. Některé takovéto výrazy (ať jsou rodu mužského, ženského, nebo středního) jsou expresivní: babička/dědeček je hotový anděl; byla z ní úplná troska / byla z něj úplná troska; ta holka / ten kluk je strašné nemehlo, dřevo. Máme rovněž podstatná jména ženského rodu, kterými označujeme i muže: profesor Wichterle byl významnou osobností české vědy; Karel je ve svém oboru uznávanou kapacitou; přivítejme vzácnou návštěvu – režiséra Miloše Formana; Bůh je zobrazován jako bytost mužského pohlaví; hvězda našeho hokeje. Neplatí tedy, že by pro rozlišení pohlaví bylo vždy nutné volit substantivum příslušného rodu. Ani uvedená slova nemají svůj rodový protějšek. Domníváme se, že mužské podstatné jméno host plní v jazyce svou funkci dobře, a proto potřebu uměle vytvořit přechýlenou podobu hostka nesdílíme. Není však vyloučené, že společenská poptávka povede k tomu, že se slovo hostka v češtině prosadí i v plně spisovných projevech, přestože dnes je mnohými uživateli češtiny vnímáno jako nepotřebné, popř. expresivní (viz různé reakce zveřejněné na internetu).
Zvažované varianty:
hostka
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Dovoluji si touto cestou požádat o radu. Jedná se o vytvoření správného tvaru řadové číslovky – a to konkrétně od miliardy. Moji žáci vznesli tento dotaz poté, co objevili, že nejde o výraz, který by se nacházel v Pravidlech českého pravopisu. Moje domněnka je, že by mělo jít o číslovku miliardtý (analogie s obvyklejším tvarem miliontý), ale nejsem schopna najít nikde ověření tohoto tvaru.
Klíčové slovo:
miliardtý
Odpověď:
Řadová číslovka od základní číslovky miliarda je skutečně miliardtý. Tato podoba odpovídá slovotvorným zásadám češtiny. Poměrně běžně se také vyskytuje v úzu – například v korpusu SYN v 13 má 64 výskytů.
Zvažované varianty:
miliardtý
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.