Dotaz:
Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz:
Musí se v písmu dodržovat zápis značky automobilu v přesné podobě? Vím, že je to správně značka Octavia, ale je možné psát i oktávie?
Klíčové slovo:
oktávie
Odpověď:
Pravopisná podoba záleží na typu textu. Pokud jde např. o uměleckou literaturu nebo neformální text, je možné volit zápis odpovídající výslovnosti, tedy oktávie. V praxi se takovýto zápis užívá běžně, v korpusu SYN V14 je zachyceno 1900 dokladů (např. řidič staré oktávie, většinou jezdím oktávií).
Zvažované varianty:
oktávie
Octavia
Poslední užití:
6.4.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Počešťování přejatých slov
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Když chci pojmenovat měkký vánoční dárek slovem měkouš, budu psát jedno, nebo dvě k (měkouš – měkkouš)?
Klíčové slovo:
měkouš
Odpověď:
Slovo měkouš píšeme s jedním -k-. Je sice odvozeno od přídavného jména měkký (se dvěma k), ale z něj si zachovává jen kořen měk- a je odvozeno příponou -ouš (obdobně např. bílý > bělouš, drahý > drahouš, sladký > slaďouš, nikoliv *sladkouš). Obdobně jsou utvořena i slova měkoučký (měk- + -oučký) či měknout (měk- + -nout). Naproti tomu v některých jiných slovech odvozených od téhož kořene dochází k jeho rozšíření o příponu -k-, např. měkkost (měk- + -k- + -ost), měkkýš (měk- + -k- + -ýš). Máme-li pochybnosti ohledně náležitého zápisu jednotlivých slov, můžeme si jejich pravopis ověřit např. v Internetové jazykové příručce. Ještě doplňujeme, že výrazem měkouš se nepojmenovává jen na omak měkký dárek (zpravidla oblečení), ale užívá se též jako pojmenování pro citlivou, neprůbojnou osobu.
Zvažované varianty:
měkouš
měkkouš
Poslední užití:
4.12.2025
Atributy odpovědi
Kde popsáno: Zajímavé dotazy na stránkách ÚJČ; https://ujc.cas.cz/cs/zajimave-dotazy/jak-se-spravne-pise-jednoslovne-oznaceni-mekkeho-darku-mekous-nebo-mekkous/.
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Jmenuje se zabijačková pochoutka jitrnice, nebo jaternice?
Klíčové slovo:
jitrnice; jaternice
Odpověď:
V jazykových příručkách najdeme obě možnosti: jitrnice i jaternice. Nejnovější zdroje – Akademický slovník současné češtiny a Internetová jazyková příručka – uvádějí, že podoba jitrnice je frekventovanější. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost má obě možnosti bez komentáře, Slovník spisovného jazyka českého a už i Příruční slovník jazyka českého (z let 1935–1957) hodnotí variantu jaternice jako knižní. Podle etymologických slovníků má pojmenování spojitost se slovem játra (ta se do prejtu na jaternice/jitrnice přidávají), už ve staré češtině mělo podobu jietrnicě.
Není bez zajímavosti, že se tento dotaz relativně často opakuje v internetových diskusních skupinách. Jejich účastníci se v naprosté převaze shodují, že znají a užívají podobu jitrnice. V některých příspěvcích zaznívá, že varianta jaternice je snad běžná na Moravě, což však jiní diskutující – s odvoláním na své znalosti prostředí – zpochybňují.
Pokud nezůstaneme jen v rovině osobních zkušeností a vyhledáme poučení v lingvistických zdrojích, zjistíme, že mapy a výklad v Českém jazykovém atlase (ČJA) potvrzují, že na celém našem území vévodí podoba jitrnice, variantně také itrnice, řidčeji i jetrnice. Jaternice se vyskytuje jen ve velmi malé oblasti východní Moravy. Je možné spekulovat o tom, že jde o vliv slovenského výrazu jaternica, ČJA však tuto možnost neuvádí. Varianta s ja- podle tohoto zdroje „snad odkazuje na původní, starou podobu (souvisí se slovem játra, z psl. *jętra)“.
Rovněž v Českém národním korpusu má výraz jitrnice jednoznačnou převahu: v korpusu SYN v14 je zachyceno 11 608 dokladů, zatímco jaternice je doložena jen 394×. Korpusové, a hlavně internetové doklady užití varianty jaternice ukazují, že se jí často dává přednost v prostředí (velko)výrobců masných produktů. Důvodem je nejspíš skutečnost, že podoba jaternice, označovaná ve starších zdrojích jako knižní, se dnes užívá jako základní v cechovních normách, zveřejněných na stránkách Potravinářské komory ČR.
Druhou oblastí s hojným výskytem jaternic jsou reklamní texty. V nich se obvykle objevují také výrazy jako domácí, poctivý, pravý, tradiční (receptura), např. poctivá jelítka, tradiční jaternice se špejlí – Ručně plněná jaternice jako z malůvek Josefa Lady, připravená ze šťavnatého vepřového masa. Ikonická pochoutka české zabijačky podle tradiční receptury. – Ručně špejlované jaternice jako na pravé domácí zabíjačce. Pečlivě vybrané suroviny, to nejlepší koření a kvalitní práce našich řezníků. – Luxusní, ale opravdu luxusní jaternice a jelítka. Prostě jak doma udělané.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Dotaz:
Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz:
Je vhodné v českém textu psát rinpoche? Nebo raději rinpoče? Nebo ještě jinak?
Klíčové slovo:
rinpočhe
Odpověď:
Rinpoche je podoba užívaná v angličtině (němčině, italštině, španělštině...); buddhistický titul vysokých lámů má v češtině pravopisnou podobu rinpočhe. Tento zápis nejlépe signalizuje zvukovou podobu v originálním jazyce, tedy výslovnost s tzv. aspirovanou souhláskou [čʰ]. Přestože v českém prostředí nelze zcela vyloučit ani výslovnostní zjednodušení na pouhé [č], tedy [rinpoče], pravopisná podoba rinpoče se objevuje jen výjimečně – vyskytuje se v díle L. Fukse Spalovač mrtvol, ale v korpusu SYN v14 není vůbec doložena. Zápis rinpočhe je v korpusu zachycen 93×, poměrně hojné jsou doklady z internetu, užívá ho např. i Wikipedie.
Dotaz:
Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz:
Jak se v českém textu píše italský chléb [fokáča]? Může se psát česky, nebo se zachovává původní podoba?
Klíčové slovo:
focaccia
Odpověď:
Internetová jazyková příručka i Akademický slovník současné češtiny uvádějí toto slovo v původní pravopisné podobě focaccia. Výslovnost může být [fokáča] i [fokača]. Doklady z korpusu SYN v 14 ukazují, že počeštěná pravopisná podoba fokáča se objevuje jen ojediněle – v korpusu je zachyceno pouze 5 dokladů, varianta fokača není doložena vůbec. Původní podoba focaccia je zachycena 592×.
Zvažované varianty:
focaccia
fokáča
fokača
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz:
Je správně stát majlant, nebo majland? A proč?
Klíčové slovo:
majlant
Odpověď:
Majland, Majlant i Majlont jsou zastaralé a nespisovné (obecněčeské) výrazy, jimiž se označovalo italské město Milán (viz Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost). Jak uvádí Český etymologický slovník Jiřího Rejzka, do češtiny se tato jména dostala přes německé Mailand. Z daných pojmenování vznikl přenesením významu výraz pro ‚velké množství, hojnost, zpravidla peněz‘, neboť čeští vojáci si za rakousko-italských válek ztotožňovali Milán s blahobytem a bohatstvím.
Vzhledem k tomu, že majland, majlant a majlont jsou slova nespisovná, charakteristická pro neformální, mluvené vyjadřování, není možné způsob jejich zápisu opřít o žádnou kodifikační příručku, které se obvykle zaměřují jen na spisovný jazyk. S poměrnou jistotou však můžeme pomocí databáze korpusu SYN v11 zjistit, která z variant se častěji užívá. Zřejmé je, že výrazně převažuje podoba majlant (2 700 výskytů), podoba majland se (po odečtení homonymních podob vztahujících se např. k fotbalovému klubu AC Majland) objevuje spíše zřídka (83 výskytů). Není bez zajímavosti, že výraz Majlont v současné češtině označuje pouze neoficiální, regionální pojmenování odstavného nádraží v Brně, což je patrně důsledek zkomolení názvu čtvrtě Maloměřice, v níž se nachází.
Nejfrekventovanější variantu majlant (s významem velké bohatství, velká suma peněz) zaznamenává i Slovník nespisovné češtiny. Ten zachycuje i variantu majlont, u níž uvádí, že jde o brněnský výraz pro bohatství.
Zvažované varianty:
majlant
majland
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Jazykový zdroj:
Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Majlant a majland
Dotaz:
Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz:
V tisku občas narážím na zápis slova expertíza, či dokonce expertýza místo expertiza. Změnilo se něco v přístupu k pravopisu tohoto slova? Která podoba se dnes doporučuje?
Klíčové slovo:
expertiza; erpertíza
Odpověď:
Nejčastějším zápisem, který jako jediný doporučovala např. Pravidla českého pravopisu či Slovník spisovné češtiny a Nový akademický slovník cizích slov, je podoba expertiza – v korpusu SYN v11 lze najít 20 422 jejich výskytů. Máte však pravdu, že v úzu se vyskytují rovněž pravopisné varianty expertíza a expertýza, reflektující výslovnost dlouhé samohlásky. První z nich je doložena relativně hojně, v korpusu SYN v11 lze nalézt 4 204 jejích výskytů, avšak je v rozporu s tradičním doporučením, že se v přejatých slovech po d, t, n nepíše dlouhé í (kvůli zamezení nežádoucímu měkčení předcházející souhlásky). Vzhledem k tomu, že zde k nenáležitému měkčení v praxi zjevně nedochází (tj. s výslovností [eksperťíza] se nesetkáváme), považujeme grafickou podobu expertíza za přijatelnou, a proto ji nově zachycuje i Akademický slovník současné češtiny a Internetová jazyková příručka. Počet dokladů počeštěné varianty expertýza je v úzu zatím nízký, v korpusu SYN v11 lze nalézt jen 112 jejích výskytů. Lze tedy předpokládat, že ji uživatelé dosud nevnímají jako rovnocennou variantu. Je však pravopisně systémová a jejímu užití nic nebrání. Na závěr ještě dodejme, že se dříve vyskytoval rovněž zápis expertisa, který je v dnešní době již spíše výjimečný, korpus SYN v11 obsahuje jen 54 takových zápisů, a je obvykle pociťován jako archaický či jinak stylově příznakový.
Zvažované varianty:
expertiza
expertíza
expertýza
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Dotaz:
Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz:
Jak se má psát název studené zeleninové polévky: gazpacho, nebo gaspacho? Setkávám se v praxi s oběma podobami.
Klíčové slovo:
gazpacho; gaspacho
Odpověď:
Máte pravdu, že se v českých textech název tohoto pokrmu vyskytuje v obou uvedených podobách, přičemž v korpusu SYN v11 je varianta gazpacho přibližně 11× častější než gaspacho (najdeme tu 815× podobu gazpacho a 75× podobu gaspacho). Z jazykového hlediska mají oba zápisy své opodstatnění: pravopisná podoba gazpacho odpovídá španělštině, varianta gaspacho pak portugalštině. V tomto ohledu je nutno doplnit, že zatímco v příručkách z oboru gastronomie se setkáváme spíš s grafickou podobou gazpacho (srov. např. Labužníkův lexikon od V. Poštulky, Paseka 2004), Nový akademický slovník cizích slov obsahuje pouze heslo gaspacho, u kterého ovšem nenáležitě uvádí, že je daný výraz španělského původu. Domníváme se, že jde v tomto případě spíš než o autorský záměr o omyl.
V Internetové jazykové příručce a Akademickém slovníku současné češtiny jsou uvedeny obě pravopisné možnosti: gazpacho i gaspacho. Dubleta existuje rovněž ve zvukové rovině, kde kolísá samohlásková délka: můžeme vyslovovat [gaspačo] i [gaspáčo] (rozdíl s/z se zde díky pravidelné asimilaci znělosti neprojevuje).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Gazpacho, gaspacho
Dotaz:
Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz:
Máme psát kombucha, nebo kombuča?
Klíčové slovo:
kombucha; kombuča
Odpověď:
Můžete psát jak kombucha, tak kombuča. Obě možnosti zachycuje např. Internetová jazyková příručka i Akademický slovník současné češtiny.
Starší jazykové příručky – např. Nový akademický slovník cizích slov nebo Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) – doporučují podobu kombuča (SSJČ označuje variantu kombucha jako řidší). Doklady z Českého národního korpusu i internetu ukazují, že v současných textech je výrazně frekventovanější varianta kombucha. V korpusu SYN v14 je poměr cca 1380 : 20. Většina uživatelů češtiny bude proto pravopisnou podobu kombucha vnímat jako základní. Je vhodné doplnit, že z japonštiny přejatý výraz psaný v češtině kombucha lze vyslovovat dvojím způsobem, a to [kombucha] nebo [kombuča]. Daný nápoj byl v určité době u nás známý jako kombuča a po jisté přestávce získal popularitu znovu, avšak místo počeštěné formy kombuča se začalo upevňovat „opětovně převzaté“ pojmenování kombucha. Přejatá slova se obvykle při začleňování do češtiny pravopisně proměňují v souladu s výslovností, nelze však považovat za chybné, pokud výslovnost odráží grafickou stránku slova. Tak je tomu v tomto případě – zvuková forma [kombucha] je nyní nejen vysoce frekventovaná, ale rovněž noremní. Podrobnější výklad k výslovnosti najdete v kategorii „Ortoepie“ po zadání klíčového slova kombucha.
Zvažované varianty:
kombucha
kombuča
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Dotaz:
Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz:
Jak vysvětlit dítěti, proč se slovo deník píše s jedním n, když výraz denní píšeme se dvěma n? Deník jsou přece denní noviny, je tam jasná spojitost.
Klíčové slovo:
deník
Odpověď:
Přídavná jména odvozená příponou -ní/-ný od podstatných jmen se slovotvorným základem končícím na -n/-ň se píšou se dvěma n: den – denní, holeň – holenní, vina – vinný, cena – cenný.
Jestliže z těchto přídavných jmen odvozujeme další podstatná jména, pak před příponou -ík (a rovněž příponami-ice, -ina) mají n pouze jedno. Např. denní – deník, holenní – holínky, vinný – viník, cenný – ceník, cenina.
Vysvětlení určitých slovotvorných postupů nebývá jednoduché, protože výchozí základ není vždy možné jednoznačně určit. Pro uživatelskou praxi je proto jednodušší si zapamatovat, že v češtině u žádného podstatného jména nepíšeme na konci -nník, ale jedině -ník (např. kavárník, lékárník, továrník, holubník, botník, básník, cedník, varhaník). Doplňujeme, že ve slovenštině je tomu jinak, v ní se píše den – denný, denník, denníkový.
Zvažované varianty:
deník
denník
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní n – nn
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2024. (platí od 2024)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní n – nn
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.