Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Rád bych se vás zeptal na správnou výslovnost slova tik ve smyslu neurotický tik nebo třeba tik oka. Vedeme diskuzi o tvrdé versus měkké výslovnosti tohoto slova.
Klíčové slovo:
tik
Odpověď:
I když dosavadní tištěné slovníky zachycovaly výhradně výslovnost [tyk], protože jde o slovo přejaté z francouzštiny (Příruční slovník jazyka českého uvádí dokonce ještě i původní pravopisnou podobu tic), všeobecná česká výslovnost tohoto podstatného jména je evidentně „měkká“, tj. [ťik], což jsme aktuálně ověřili v archivu mediálních nahrávek. Z nahrávek nejrůznějších pořadů vyplývá, že variantu [ťik] užívá nejen běžná veřejnost, ale rovněž profesionální mluvčí v televizi i rozhlase a v neposlední řadě i lékaři atp. Z tohoto důvodu uvádí Internetová jazyková příručka obě dvě možnosti výslovnosti.
Zvažované varianty:
[ťik]
[tyk]
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Všimli jsme si, že při skloňování jména našeho prvního prezidenta, Tomáše Garrigua Masaryka, někteří mluvčí v médiích nyní vyslovují [gariga], avšak většinou slýcháme výslovnost [garika]. Jsou možné obě varianty?
Klíčové slovo:
Garrigue
Odpověď:
Správná výslovnost tohoto příjmení by v češtině měla být v 1. pádě [garik], ve 2. pádě [gariga], ve 3. pádě [garigu] atd.; tedy podobně jako např. ve slovech dramaturg, pedagog: 1. pád [dramaturk], [pedagok], 2. pád [dramaturga], [pedagoga].
Neznělá souhláska [k] je zde na místě jen tehdy, stojí-li ve výslovnosti na konci slova (dochází k tzv. koncové ztrátě znělosti). Pokud dané příjmení užijeme v jiném než v prvním pádě, ke ztrátě znělosti již nebude důvod, hláska [g] totiž bude stát mezi dvěma samohláskami.
Zatímco s výslovností *[dramaturka], *[pedagoka] atp. se v úzu nesetkáváme, u příjmení Garrigue naopak podoby [garika], [gariku] zřejmě převažují. Mluvčí pravděpodobně svádí zvuková shoda s poslední slabikou druhého příjmení [garika masarika]. Uživatelé jazyka si navíc analogii s jinými cizími slovy (např. zmiňovaný dramaturg, pedagog) zřejmě neuvědomují kvůli pro ně nezvyklému pravopisu daného příjmení. Domníváme se, že pokud by se jméno zapisovalo např. *Garig, problém by možná vůbec nenastal.
V záplavě různých závažných ortoepických chyb, které se na nás denně valí především z médií a které bývají i příčinou obtížné srozumitelnosti celého sdělení, bychom však doporučovali být k mluvčím v tomto ohledu tolerantní. Samozřejmě je však vhodné na tento problém při vhodných příležitostech poukázat (např. při přednášce o TGM by mluvčí měl správnou výslovnost znát, rovněž u profesionálů v médiích by se nesprávná podoba neměla objevovat). Především dobré řečové vzory mohou ovlivnit mluvenou podobu dnešní češtiny.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v době tzv. první republiky vyslovovalo slovo burza (tehdy zapisováno jako bursa)? V citaci z tehdejších Národních listů bychom v rozhlasovém pořadu rádi dodrželi autentickou zvukovou podobu.
Klíčové slovo:
burza
Odpověď:
Slovo burza (bez ohledu na dobovou grafickou podobu) doporučujeme vyslovit i v tomto případě jako [burza]. Je možné, že v době první republiky výslovnost kolísala, avšak tehdejší Pravidla českého pravopisu u hesla bursa uvádějí pokyn „s čti z“; stejně tak Příruční slovník jazyka českého, který začal vycházet v roce 1935, obsahuje heslo bursa (vysl. -za). Nejednotnost v dané době dokládá např. článek V. Mathesia nazvaný K výslovnosti cizích slov v češtině, který byl otištěn v odborném časopise Slovo a slovesnost v roce 1935 (číslo 2, s. 96–105). Autor zde mj. píše: „Kolísání mezi s a z nastává v cizích slovech leckdy také po liquidách a nosovkách. Jde tu ovšem o prostý zjev snadné asimilace, která je pro cizí slova příznačná. Obojí výslovnost lze slyšet na příklad v těchto slovech: bursa, personál, šansoneta.“ Mathesius sice zastává názor, že tam, „kde se z po liquidě nebo nosovce střídá se s, nedá se říci, že by působilo dojmem tak lidovým, aby bylo neslučitelné s výslovností kultivovanou, ač ovšem zní s v této posici lépe“, avšak výše citovaný dobový kodifikační zdroj preferuje znělou souhlásku [z] (a z pohledu současnosti již víme, že se jazykový vývoj ubíral v tomto případě opravdu daným směrem). Zároveň se domníváme, že pro dnešní posluchače by mohl být výskyt podoby [bursa] natolik překvapivý, že by narušil plynulý poslech a vnímání obsahu textu.
Zvažované varianty:
[burza]
[bursa]
Poslední užití:
30.10.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v době tzv. první republiky vyslovovalo slovo krize (tehdy zapisováno jako krise)? V citaci z tehdejších Národních listů bychom v rozhlasovém pořadu rádi dodrželi autentickou zvukovou podobu.
Klíčové slovo:
krize
Odpověď:
Slovo krize (bez ohledu na dobovou grafickou podobu) doporučujeme vyslovit i v tomto případě jako [krize]. Je velmi pravděpodobné, že tato zvuková podoba v době první republiky zcela převládala, o čemž svědčí nejen tehdejší Pravidla českého pravopisu, kde se u hesla krise uvádí pokyn „čti -z-“, ale také např. článek V. Mathesia nazvaný K výslovnosti cizích slov v češtině, který byl publikován v odborném časopise Slovo a slovesnost v roce 1935 (číslo 2, s. 96–105). Autor mj. uvádí, že neznělé vyslovování „s mezi samohláskami, i tam, kde není na místě, je zase poměrně řídké“ a že „působí stejně dojmem negramotné lidovosti“. Výslovnost se [s] u slov jako krise, episoda, reprisa, devisový sice Mathesius údajně zaslechl, avšak hodnotí ji explicitně jako nesprávnou. Stejně tak Příruční slovník jazyka českého, který začal vycházet v roce 1935, obsahuje heslo krise (vysl. -ze).
Zvažované varianty:
[krize]
[krise]
Poslední užití:
30.10.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině vyslovuje název Chania (město na Krétě)?
Klíčové slovo:
Chania
Odpověď:
Pokud vyjdeme z výslovnosti jména Chania v řečtině, tj. Χανιά [xaˈɲa], odpovídala by jí v češtině podoba [chaňa], která také patří k nejčastěji zachyceným variantám v provedené analýze nahrávek (zejména profesionálních) mluvčích v českých médií, a proto ji lze doporučit. Vyskytují se však i další, např. [chanyja], která se nejvíce blíží grafické podobě jména, [chányja] či [chaňja]. Výslovnostní údaj u tohoto názvu uvádí z dostupných tištěných příruček pouze Geografický místopisný slovník světa, a to [chanja].
Vzhledem k tomu, že toto město není všeobecně příliš známé, žádná z podob v češtině se pevně nevžila a lze předpokládat určité kolísání výslovnosti i nadále. Veškeré zachycené podoby jsou si však zvukově blízké, a proto nedorozumění zjevně nehrozí.
Poslední užití:
8.3.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.