Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Nevím, jak mám přečíst latinský název Balbínova díla Miscellanea historica regni Bohemiae. Můžete mi poradit?
Klíčové slovo:
Miscellanea historica regni Bohemiae
Odpověď:
Doporučujeme tento název číst takto: [miscelánea historika regný bohémijé]. Je však třeba dodat, že výslovnost latiny se časem různě proměňovala a v jednotlivých jazycích se postupně ustálily odlišné zvyklosti. Jazyková poradna ÚJČ se navíc této problematice nevěnuje, v podobných případech je proto lepší obracet se na klasické filology než na bohemisty.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak by se mělo vyslovovat příjmení Arenberger? Proč všichni říkají dlouze [árnbergr], když k tomu není důvod, neboť se píše krátké „a“?
Klíčové slovo:
Arenberger
Odpověď:
Výslovnost cizích příjmení v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu s ohledem na rodinnou tradici daného nositele, pokud je známa. Dané příjmení je německého původu, vzniklo pravděpodobně z hebrejského jména Aron (psaného též např. Aaron, v češtině pak Áron) a německého výrazu pro horu, tj. Berg (srov. Dictionary of American Family Names, Oxford University Press, 2013). Podobu [árnbergr] lze tedy považovat za zcela náležitou, respektující německá výslovnostní pravidla, v českých médiích je navíc zřejmě převažující. Podobu [ar(e)nberg(e)r] budou volit spíše ti mluvčí, kteří si neuvědomují německý původ daného příjmení či nemají povědomí o výslovnosti němčiny. V praxi proto může docházet ke kolísání, což však v tomto případě zřejmě srozumitelnost a plynulost komunikace příliš nenaruší.
Zvažované varianty:
[arenbergr]
[arenberger]
[árnbergr]
[arnbergr]
Poslední užití:
25.5.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnost přejatých slov a vlastních jmen
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině číst jméno renesančního umělce, které se píše Josquin Desprez?
Klíčové slovo:
Josquin Desprez
Odpověď:
Příručka Čteme je správně? doporučuje v tomto případě výslovnost [žosken depre]. Vzhledem k obecným tendencím zvukové adaptace francouzských jmen do češtiny však nelze vyloučit ani podobu [žoskén depré], kterou jsme zaznamenali např. ve vysílání Českého rozhlasu a pro posluchače pravděpodobně nebude nijak rušivá. Doplňme ještě, že i grafická podoba daného jména kolísá. Výše zmíněná příručka uvádí varianty: Josquin des Prés, Després či Desprez.
Poslední užití:
20.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
V Praze ohlašuje jednotlivé stanice v tramvaji (kromě tradičního ženského) také hlas mužský. V případě zastávky Staroměstská podle mě dotyčný mluvčí vyslovuje [staromňestká], tj. vypouští druhé „s“. Je to tak správně?
Klíčové slovo:
Staroměstská
Odpověď je neaktuální.
Odpověď:
Máte pravdu, že v pražských tramvajích lze zejména v centru slyšet jak „klasické“ hlášení namluvené ženou (tj. Dagmar Hazdrovou), tak i méně obvyklé hlášení nahrané mužem (Zbyňkem Štíbrem). Abychom mohli posoudit, zda opravdu vyslovuje [staromňestká], museli bychom mít danou nahrávku k dispozici. Každopádně podoba [staromňestká] bez hlásky „s“ v souladu s výslovnostní kodifikací rozhodně není, jednalo by se o nenáležité zjednodušování souhláskové skupiny, respektive o nesprávné úplné vypuštění souhlásky (podobně by to bylo i s ještě větším zjednodušením na [staromňeská]). Na druhou stranu však není nezbytné vyslovovat „plně“ [staromňestská], ale artikulačně pohodlnější a rovněž náležitá je varianta [staromňescká], tj. se splynutím hlásek [ts] na [c] (stejně jako lze podle kodifikace správně vyslovit adjektivum dětský jako [ďetskí] i [ďeckí]). Dále se lze ve veřejné dopravě setkávat v současnosti také čím dál častěji s nahrávkami vzniklými pomocí syntézy řeči. Rovněž právě v případě složitějších souhláskových shluků nemusí výsledek tohoto postupu působit zcela korektně a hlavně přirozeně.
Zvažované varianty:
[staromňestká]
[staromňestská]
Poslední užití:
22.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=911 a https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=910
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Dotaz:
Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz:
Redaktor v rádiu mi říkal, že např. ve spojení „já jsem“ se nemá vyslovovat souhláska „j“, herci se to tak prý učí ve škole a někteří režiséři striktně zakazují výslovnost [jsem]. Je to opravdu chyba?
Klíčové slovo:
určité tvary slovesa být; jevištní řeč
Odpověď:
V hereckém i mediálním prostředí (a nejen tam) se podle našich zkušeností lze setkat s radikálními názory, že výskyt hlásky [j] je v určitých tvarech slovesa „být“ vždy naprosto nevhodný, či dokonce přímo „zakázaný“, případně zcela naopak že jakékoli zjednodušení je nepřípustné. Ani jeden z těchto přístupů nelze doporučit.
Je-li tvar slovesa být součástí složeného tvaru nebo přísudku jmenného se sponou, připouštějí ortoepické příručky jak plnou (tj. se souhláskou j), tak i zjednodušenou výslovnost (tj. bez souhlásky j), např. byl [sem] i byl [jsem], pracovali [sme] i pracovali [jsme], kde [ste] byli i kde [jste] byli, všichni [sou] zdraví i všichni [jsou] zdraví. Zejména v pozici po souhlásce je plná výslovnost příručkami hodnocena jako zvlášť pečlivá. Výslovnost nezjednodušená je doporučena tehdy, pokud je tvar užit jako plnovýznamové sloveso v tzv. existenčním či lokalizačním významu (tehdy na něm bývá rovněž důraz) nebo stojí-li na začátku věty (např. možnosti tu [jsou], kde [jsi]?, [jste] to vy?).
Uvedené zásady byly stanoveny především z artikulačních důvodů. Skupina js se poměrně obtížně vyslovuje – tam, kde to působí obzvlášť velké potíže, např. je-li v okolí více souhlásek, se tedy považuje za základní výslovnost bez j. Volba vhodné podoby závisí také na tempu řeči, stylu projevu a na řadě dalších okolností. Je důležité zmínit, že výše uvedená ortoepická pravidla byla popsána např. i v příručce Česká výslovnostní norma, která je stále při výuce herců využívaná a jejíž autorkou je Jiřina Hůrková, mj. dlouholetá pedagožka jevištní mluvy na pražské DAMU.
Při zachování skupiny js se také hodí připomenout, že není dobré počáteční hlásku [j] příliš „vyrážet“ a zdůrazňovat. Takováto výslovnost opravdu působí přehnaně, hyperkorektně.
Zvažované varianty:
[jsem]
[sem]
Poslední užití:
22.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
11.1 Vypouštění souhlásky j (zejména v určitých tvarech slovesa být)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 59–60
Jazykový zdroj:
Česká výslovnostní norma. Hůrková. 1995. (platí od 1995)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Připouští se v češtině jako spisovná výslovnost [na schledanou] i [na zhledanou]? Domnívám se, že jde o nářeční rozdíl.
Klíčové slovo:
na shledanou
Odpověď:
Na území Česka se opravdu lze setkat se dvěma variantami výslovnosti skupiny zapisované jako „sh“: [sch] a [zh]. Za spisovné jsou považovány obě dvě, slova jako shnilý, shánět, shoda, shrbený, shromáždit se nebo právě na shledanou je ortoepické vyslovovat jako [schňilí] i [zhňilí], [scháňet] i [zháňet], [schoda] i [zhoda], [schrbený] i [zhrbený], [schromážďit se] i [zhromážďit se], [na schledanou] i [na zhledanou]. V této souhláskové skupině tedy může probíhat jak spodoba znělosti zpětná, tak postupná. Zjednodušeně řečeno výslovnost [sch] převládá v Čechách, [zh] pak na Moravě a ve Slezsku; toto rozdělení však nemusí platit absolutně, záleží rovněž na konkrétních výrazech obsahujících skupinu „sh“, nechovají se totiž vždy zcela jednotně (srov. např. Český jazykový atlas, kde se mj. dozvíme, že varianta [na schledanou] se vyskytuje i mimo oblast Čech, a to zejména ve větších moravských městech).
Zvažované varianty:
[na schledanou]
[na zhledanou]
Poslední užití:
22.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
9.3 Skupina sh
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 50 a 54
Jazykový zdroj:
Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Český jazykový atlas 5, s. 412–414, mapy č. 292 a 293 (https://cja.ujc.cas.cz/CJA5/)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Je vhodnější v právě připravovaném dokumentu vyslovovat křestní jméno Olof (patřící švédskému politikovi Palmemu) spíše česky, což je úzus dobových pořadů, nebo zvolit výslovnost švédskou?
Klíčové slovo:
Olof
Odpověď:
Výslovnost švédského mužského rodného jména Olof rozhodně není v češtině nijak pevně vžitá (někteří mluvčí se evidentně navíc mylně domnívají, že se daná osobnost jmenovala Olaf). Obecně platí, že u jmen cizího původu se do češtiny adaptuje zvuková podoba z výchozího jazyka, avšak nejsou výjimečné případy, kdy se vžije výslovnost poněkud odlišná (např. na základě grafiky nebo různých analogií, někdy i mylných). V ortoepické příručce Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině od V. Strahla je jako jediná doporučená uvedena zvuková podoba [úlof] odpovídající švédskému originálu adaptovanému do češtiny, avšak v současné ani ve starší mediální praxi se s touto podobou nesetkáváme. Převažuje zde varianta [olof] odpovídající grafice (v dobových reportážích z 80. let, kdy byl Olof Palme zavražděn, se dále občas vyskytuje [ólof], dále lze zaslechnout i [ulof]). Je tedy potřebné pečlivě zvážit veškeré okolnosti s ohledem na konkrétní pořad, na předpokládané posluchače atd. Pokud v daném vysílání budou hojně zaznívat starší citace z tehdejších médií, bylo by nápadné varianty [olof] a [úlof] střídat. Naopak pokud takováto situace nenastane a/nebo je předpoklad, že významnější část diváků bude náležitou výslovnost ve švédštině znát, pak je zcela namístě číst [úlof].
Za nejlepší řešení v podobných situacích považujeme daný výslovnostní problém na začátku pořadu, pokud je to jen trochu možné, tematizovat (stačí velmi stručně, např. věta typu „švédský politik, jehož jméno v češtině někteří vyslovují jako [olof], avšak na základě švédštiny by to mělo být [úlof]“), čímž se vysvětlí i případná nejednotnost v zařazených citacích, která pak již posluchače nepřekvapí a nezarazí. Určitá míra kolísání zvukové podoby je totiž u vlastních jmen cizího původu zcela normální a doporučujeme být v takovýchto případech tolerantní. Samozřejmě střídat jednotlivé výslovnostní varianty bez zjevného důvodu v rámci jednoho pořadu (zejména z úst téhož mluvčího) je naopak to, co doporučit v žádném případě nelze.
Zvažované varianty:
[úlof]
[olof]
Poslední užití:
30.8.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914#nadpis14
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině vyslovuje správně slovo želatina? Já říkám [želatyna], avšak slýchám i podobu [želaťina], což mě mate, protože se domnívám, že tento výraz pochází z francouzštiny.
Klíčové slovo:
želatina
Odpověď:
Zatímco v domácí slovní zásobě se skupiny zapisované jako di, ti, ni vyslovují jako [ďi], [ťi], [ňi], u většiny přejatých slov toto pravidlo neplatí. U některých výrazů si však mluvčí někdy již neuvědomují, že jde o slovo cizího původu, proto se lze setkat s nenáležitými podobami jako právě želatina *[želaťina], popř. *[želaťína] místo [želatyna], [želatýna]. Máte pravdu, že výraz želatina pochází z francouzštiny, a jistě nejste sama, kdo si občas se vyskytující „měkké“ výslovnosti všímá a vnímá ji jako nepatřičnou.
Zvažované varianty:
[želatyna]
[želatýna]
[želaťina]
Poslední užití:
19.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914#nadpis3
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jaká je v češtině správná výslovnost názvu maďarského města Segedín? Podoba [segeďín] se mi zdá divná.
Klíčové slovo:
Segedín
Odpověď:
U jména Segedín neuvádějí geografické příručky ani Pravidla českého pravopisu či Slovník spisovné češtiny žádné výslovnostní doporučení, z čehož implicitně vyplývá, že by jeho zvuková podoba měla být v souladu s grafikou podle principů obvyklých v domácí slovní zásobě, tj. pouze [segeďín]. Avšak u adjektiva segedínský ortoepická kodifikace Výslovnost spisovné češtiny 2 doporučuje jak výslovnost [segeďínskí], tak i [segedýnskí] (přímo výraz Segedín zde obsažen není). V úzu se podoba [segedýnskí], respektive [segedýn] však vyskytuje velice často (pravděpodobně i převažuje), evidentně nezpůsobuje žádné komunikační obtíže a není důvod ji odmítat. Výslovnost [segeďín] je v češtině pravidelná (srov. názvy měst s analogickým zakončením – Budín, Hodonín apod.). Varianta [segedýn] pak zřejmě souvisí s vlivem německé podoby názvu maďarského města Szeged, která zní Szegedin nebo Segedin a vyslovuje se se souhláskou [d]. Jistou roli zde může hrát i fakt, že si mluvčí uvědomují „cizost“ pojmenování Segedín (ačkoli jde o exonymum, tj. českou podobu cizího zeměpisného jména), a proto čtou kombinaci písmen -di- jako [dy], jak je to u cizích slov obvyklé.
Zvažované varianty:
[segeďín]
[segedýn]
Poslední užití:
19.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
V poslední době se u slova coaching/koučink setkávám s výslovností [kaučink], což hodnotím jako nesprávné, neprofesionální a neodpovídající anglickému originálu. Nebo je to snad také správně? V Internetové jazykové příručce uvádíte pouze koučink, nikoli *kaučink. Domnívám se navíc, že [kaučink] odkazuje k anglickému výrazu couch (gauč), nikoli coach (trenér, kouč).
Klíčové slovo:
coaching; koučink; koučing
Odpověď:
Souhlasíme s vámi a ve shodě s příručkou Nová slova v češtině: Slovník neologizmů 2 doporučujeme výraz koučink/coaching vyslovovat výhradně jako [koučink]. Podoba [kaučink] se u některých mluvčích vyskytuje zřejmě z nedostatečné znalosti jazyka původu, uplatňování mylných analogií atp.
Poslední užití:
15.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nová slova v češtině 2. 2004. (platí od 2004)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v latině vyslovuje výraz vacca (kráva), z něhož vychází slovo vakcinace: [vakka], nebo [vakca]?
Klíčové slovo:
vacca
Odpověď:
Jazyková poradna ÚJČ se výslovností výrazů v cizích jazycích (do češtiny nepřejatých) nezabývá, doporučujeme proto kontaktovat v tomto případě odborníky na latinu (i tento jazyk se navíc pochopitelně různě proměňoval a jeho výslovnost se rozrůzňovala). Domníváme se však, že podoba [vakca] zde náležitá na rozdíl od [vak(k)a] není.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Je výslovnost slova osm jako [osum] nespisovná?
Klíčové slovo:
osm
Odpověď:
Podle ortoepické kodifikace je možné v číslovkách sedm a osm a také ve slovech od nich odvozených užívat vkladný vokál „u“, výslovnost [sedum] a [osum] je považována nejen za pohodlnější pro mluvčího, ale i zřetelnější pro posluchače. Podoby bez vkladného „u“ jsou ovšem rovněž spisovné a bývají považovány za příznak pečlivější výslovnosti (naopak nářeční podoby typu *[sedn], *[osnáct] spisovné nejsou). Zvuková podoba [osum] je tedy plně spisovná a zároveň zcela běžná ve všech typech projevů.
Poslední užití:
13.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
15.1 Slabika
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=911#nadpis3
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Chci se jen ujistit, zda se jméno Barcelona má opravdu v češtině vyslovovat jako [barcelóna] (a nikoli jako [barselóna], jak často slýchám z médií).
Klíčové slovo:
Barcelona
Odpověď:
Pokud jde o české exonymum (tj. domácí podobu cizího názvu) pro dané město, pak plně vžitá vyslovovaná podoba v češtině zcela odpovídá grafice, tj. Barcelona [barcelona], jak se můžeme přesvědčit nejen v Pravidlech českého pravopisu, ale např. i ve specializované ortoepické publikaci Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen (vámi uváděnou podobu [barcelóna] sice příručky nezachycují, avšak považujeme ji rovněž za uzuální a náležitou, ke kolísání délky dochází v analogických případech zcela běžně). Je pravda, že jiné české zdroje uvádějí podobu se [s], avšak v těchto případech jde o upozornění na originální španělskou, přesněji tedy katalánskou výslovnost (mezinárodní fonetický přepis je [bərsəlónə]). V seznamu zeměpisných jmen ve Slovníku spisovné češtiny na tento fakt uživatele explicitně upozorňuje zkratka „špan.“. Máte pravdu, že v současnosti se v médiích setkáváme i s výslovností [barselona] / [barselóna], avšak je evidentní, že v některých případech nejde jen o snahu ukázat, že mluvčí zná „správnou“ výslovnost v jazyce původu, ale o pochopitelný záměr rozlišit dvě různá pojmenování: na jedné straně název fotbalového klubu FC Barcelona a na druhé straně jméno města, kde tento klub působí. V prvním případě je tedy určitá tendence k uplatňování výslovnosti [barselona], která je bližší výchozí katalánské podobě. Mohli bychom se tak hypoteticky setkat s vyjádřeními typu, že hráče [barselony] přijal starosta [barcelony]. Tento jev zmiňuje i Lucie Jílková v článku Výslovnostně problematická nebo zajímavá cizí jména a přejatá slova (z pohledu pracovníků České televize), který vyšel v roce 2016 ve sborníku Přednášky z 59. běhu Letní školy slovanských studií na s. 77–92.
Zvažované varianty:
[barcelóna]
[barselóna]
Poslední užití:
3.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Chci se jen ujistit, zda se slovo ceremoniál má opravdu v češtině vyslovovat jako [ceremonyjál] (a nikoli jako [seremonyjál], jak často slýchám z médií).
Klíčové slovo:
ceremoniál
Odpověď:
Pravděpodobně vlivem angličtiny se někdy slovo ceremoniál opravdu vyslovuje jako [seremonyjál], v češtině je však u tohoto výrazu s původem v latině náležitá podoba [ceremonyjál]. Je sice pravda, že se k nám daný výraz dostal přes francouzštinu, jejímž prostřednictvím by bylo možné počáteční [s] rovněž odůvodnit, avšak k danému kolísání by pak muselo docházet ihned od počátku, kdy bylo slovo do češtiny převzato (a nikoli až v poslední době), což je velmi nepravděpodobné. Závěrem jen dodejme, že k podobnému jevu dochází v současnosti i např. ve výrazu celebrita.
Zvažované varianty:
[ceremonyjál]
[seremonyjál]
Poslední užití:
3.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914#nadpis7
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Chci se jen ujistit, zda se slovo celebrita má opravdu v češtině vyslovovat jako [celebrita] (a nikoli jako [selebrita], jak často slýchám z médií).
Klíčové slovo:
celebrita
Odpověď:
Pravděpodobně vlivem angličtiny se někdy slovo celebrita opravdu vyslovuje jako [selebrita], v češtině je však u tohoto výrazu s původem v latině náležitá podoba [celebrita].
Zvažované varianty:
[celebrita]
[selebrita]
Poslední užití:
3.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914#nadpis7
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Musí se ve slově samouk vyslovovat ráz? U nás na Moravě říkáme [samouk] vázaně stejně jako ve slovenštině.
Klíčové slovo:
samouk
Odpověď:
Uvnitř složených slov, mezi která výraz samouk patří, není sice ráz nutně vyžadován, jeho užití hodnotí výslovnostní příručky většinou pouze jako fakultativní, avšak s ohledem na pohodlí posluchače bývá ve spisovné mluvě doporučován. V souvislé řeči má totiž užívání rázů pozitivní důsledek pro posluchače, protože je vnímán jako zřetelnější oddělení samohlásky od předchozí slabiky. Díky rázu tak nemůže dojít ke splynutí dvou samohlásek [o] a [u] v jednu dvojhlásku [o͡u], tj. k vyslovení dvojslabičného [samo͡uk] namísto náležitého tříslabičného [samoʔuk], případně [samouk]. Máte pravdu, že z hlediska českého oblastního rozrůznění je u mluvčích z Čech ráz častější než u Moravanů a Slezanů a že (zatímco česká výslovnostní pravidla výskyt rázu podporují) ve spisovné slovenštině je preferována naopak tzv. vázaná výslovnost bez rázů.
Poslední užití:
23.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=902; https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=913
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Z jakého důvodu někteří mluvčí v televizi vyslovují výraz neutrální jako [neʔutrálňí] (tj. s tzv. rázem)?
Klíčové slovo:
neutrální
Odpověď:
Pokud se uvedená výslovnost u někoho opravdu systematicky vyskytuje a nejde jen o náhodný přeřek, lze přesné důvody pouze odhadovat. Jde pravděpodobně o hyperkorektní realizaci dvojslabičného spojení samohlásek [e] a [u]. Mezi nimi sice prochází hranice slabiky, avšak nemá se zde podle ortoepické kodifikace vyskytovat ráz, je třeba je vyslovit spojitě. Slovo neutrální vychází z původního latinského neuter, které vzniklo z komponentů ne- a uter. První z nich sice vývojově souvisí s dnešní českou předponou ne-, avšak není tu náležité uplatňovat stejná výslovnostní pravidla. Např. v domácím přídavném jméně neurvalý se podle obecných ortoepických zásad ráz mezi [e] a [u], kudy prochází výrazný morfematický šev, může vyslovit a často se tak opravdu děje, aniž by to posluchači považovali za jakkoli nepatřičné. Naopak v přejatém přídavném jméně neutrální mezi [e] a [u] z hlediska češtiny žádný morfematický šev již není, proto zde bude zřejmě většina posluchačů výskyt rázu považovat za nepatřičný.
Poslední užití:
23.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Z jakého důvodu někteří mluvčí v televizi vyslovují výraz neurologie jako [neʔurologije] (tj. s tzv. rázem)?
Klíčové slovo:
neurologie
Odpověď:
Pokud se uvedená výslovnost u někoho opravdu systematicky vyskytuje a nejde jen o náhodný přeřek, lze přesné důvody pouze odhadovat. Je možné uvažovat např. o mylném přesvědčení, že se zde jedná o předponu ne- (podobně jako např. v přídavném jméně neurvalý, v němž je opravdu po předponě ne- morfematický šev a ráz se zde podle obecných ortoepických pravidel může vyslovit). Slovo neurologie však žádnou předponu neobsahuje, jsou zde komponenty neuro- a -logie vycházející z řečtiny. Dále může jít o hyperkorektní realizaci dvojslabičného spojení samohlásek [e] a [u]. Přejímky typu neurologie se totiž vyznačují tím, že spojení -eu- někteří mluvčí vnímají jako dvojhlásku (výraz neurologie je pak celkově pětislabičný), jiní pak jako dvojslabičné spojení dvou samohlásek (výraz neurologie je pak celkově šestislabičný). Obojí pojetí je z hlediska ortoepie náležité, avšak ani u druhé uvedené možnosti, kdy mezi [e] a [u] prochází hranice slabiky, se nemá vyskytovat ráz, je třeba je vyslovit spojitě.
Poslední užití:
23.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje slovo žokej? Překvapilo mě, když jsem v televizi v jednom pořadu opakovaně zaslechla [džokej] místo obvyklého [žokej].
Klíčové slovo:
žokej
Odpověď:
Výraz žokej doporučujeme vyslovovat v souladu s příručkami jako [žokej]. Jde o již značně starou přejímku z angličtiny, která se v češtině stabilizovala v této zvukové podobě, na jejímž základě došlo následně k počeštění pravopisu z původního jockey na žokej (tedy nikoli *džokej). Je pravda, že starší Příruční slovník jazyka českého uvádí u (tehdy ještě pravopisně neadaptovaného) hesla jockey výslovnostní údaj [džokej], avšak veškeré novější slovníky se shodují na počátečním ž- [ž]. Je samozřejmě možné namítat, že počáteční dž- [dž] lépe reflektuje originální anglickou výslovnost (zřejmě z tohoto důvodu ji mluvčí, které jste slyšela, užívali; je možné uvažovat i o vlivu výrazu diskžokej, který bývá kvůli usnadnění často vyslovován jako [dyzdžokej] místo náležitého [dyzgžokej]). Avšak ani varianta [džokej] s originálem plně nekoresponduje, neboť původní anglické [ˈdʒɒkɪ] by bylo náležité adaptovat do češtiny jako [džoki] (a zapisovat tedy *džoky). Obecně lze konstatovat, že některá cizí slova (zejména právě z angličtiny) se vžila v jiné podobě, než jaká by odpovídala výslovnosti adaptované do češtiny z původního jazyka (srov. např. slovo fotbal, hokej). Nerespektovat plně zažitou (a zde stále zcela převládající) zvukovou podobu v těchto případech nedoporučujeme, neboť jak je vidět např. právě z tohoto dotazu, leckteří posluchači jsou pak překvapeni (mnozí nemile) a může je to zcela odvést od vlastního smyslu sdělení.
Zvažované varianty:
[džokej]
[žokej]
Poslední užití:
16.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak by se mělo v českých médiích vyslovovat příjmení slovenského premiéra Eduarda Hegera?
Klíčové slovo:
Heger
Odpověď:
Výslovnost cizích příjmení v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu s ohledem na rodinnou tradici daného nositele. Podle našich zjištění převažuje ve slovenštině výslovnost [heger], 2. pád j. č. [hegera] atp., podobnou tendenci jsme již zaznamenali i v médiích českých. Z čistě jazykového hlediska však není nesprávná ani podoba [hegr] či [hégr], která se může vyskytovat u mluvčích, kteří si uvědomují německý původ daného příjmení. V praxi proto může výslovnost kolísat, což však v tomto případě zřejmě srozumitelnost a plynulost komunikace příliš nenaruší.
Zvažované varianty:
[heger]
[hegr]
[hégr]
Poslední užití:
31.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Naše příjmení. Moldanová. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnost přejatých slov a vlastních jmen
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Poprvé popsáno zde: Ano.
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.