Dotaz:
Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz:
Vyslovuje se v určitých tvarech slovesa „být“ souhláska „j“? Je spisovné vyslovit např. „jsi“ jako [si] a není výslovnost [jsi] hyperkorektní?
Klíčové slovo:
určité tvary slovesa být
Odpověď:
Tato problematika si zaslouží detailnější vysvětlení. Tvary slovesa být začínající na js- (tj. jsem, jsi, jsme, jste, jsou) jsou v češtině velmi frekventované. Ohledně jejich náležité výslovnosti dochází často ke sporům, bohužel i mezi profesionálními mluvčími se lze setkat s radikálními názory, že výskyt hlásky j je zde vždy naprosto nevhodný, v mluveném projevu se „nesmí“ objevit, či že je plná výslovnost (např. v jevištní řeči) dokonce přímo „zakázaná“. Jiní se naopak domnívají, že jakékoli zjednodušení je nepřípustné, a argumentují, že pokud se j píše, je třeba ho i vyslovit. V některých učebnicích bývá tato problematika poněkud zjednodušována a čtenářům pak uniká podstata tohoto jevu.
Je-li tvar slovesa být součástí složeného tvaru nebo přísudku jmenného se sponou, připouštějí ortoepické příručky jak plnou (tj. se souhláskou j), tak i zjednodušenou výslovnost (tj. bez souhlásky j), např. byl [sem] i byl [jsem], pracovali [sme] i pracovali [jsme], kde [ste] byli i kde [jste] byli, všichni [sou] zdraví i všichni [jsou] zdraví. Zejména v pozici po souhlásce je plná výslovnost příručkami hodnocena jako zvlášť pečlivá. Výslovnost nezjednodušená je doporučena tehdy, pokud je tvar užit jako plnovýznamové sloveso v tzv. existenčním či lokalizačním významu (tehdy na něm bývá rovněž důraz) nebo stojí-li na začátku věty (např. možnosti tu [jsou], kde [jsi]?, [jste] to vy?).
Uvedené zásady byly stanoveny především z artikulačních důvodů. Skupina js se poměrně obtížně vyslovuje – tam, kde to působí obzvlášť velké potíže, např. je-li v okolí více souhlásek, se tedy považuje za základní výslovnost bez j. Volba vhodné podoby závisí také na tempu řeči a stylu projevu. Při zachování skupiny js se rovněž hodí připomenout, že není dobré počáteční hlásku [j] příliš „vyrážet“ a zdůrazňovat. Takováto výslovnost působí přehnaně, hyperkorektně. Naopak např. v sousedství samohlásky nebo na začátku slova po pauze není namáhavé vyslovit skupinu js- plně. Lze rovněž předpokládat, že nezjednodušená výslovnost nepůsobí v těchto kontextech jakkoli rušivě a posluchači si běžně ani neuvědomují, kterou z variant slyšeli.
Zvažované varianty:
[jsi]
[si]
Poslední užití:
24.7.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
11.1 Vypouštění souhlásky j (zejména v určitých tvarech slovesa být)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 59–60
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jaká je v češtině spisovná výslovnost slova shořet?
Klíčové slovo:
shořet
Odpověď:
Na území Česka se lze setkat se dvěma variantami výslovnosti skupiny zapisované jako sh: [sch] a [zh]. Za spisovné jsou považovány obě dvě, slova jako shořet, shánět, shoda, shrbený, shromáždit se nebo na shledanou je ortoepické vyslovovat jako [schořet] i [zhořet], [scháňet] i [zháňet], [schoda] i [zhoda], [schrbený] i [zhrbený], [schromážďit se] i [zhromážďit se], [na schledanou] i [na zhledanou]. V této souhláskové skupině tedy může probíhat jak spodoba znělosti zpětná, tak postupná. Zjednodušeně řečeno výslovnost [sch] převládá v Čechách, [zh] pak na Moravě a ve Slezsku; toto rozdělení však nemusí platit absolutně, záleží rovněž na konkrétních výrazech obsahujících skupinu sh, nechovají se totiž vždy zcela jednotně (srov. např. Český jazykový atlas). Pokud mluvčí užívá podoby typu shody [schody], sházet [scházet], neliší se zvukově nijak od výrazů schody, scházet. Nebezpečí nedorozumění však ve větné souvislosti nehrozí.
Ne u všech slov, v nichž se píše skupina sh, se však dvojí výslovnostní podoba vyskytuje. Pouze [zh] je spisovné např. ve spřežkách shora, shůry, ve slovesech shladit, shluknout se, shoblovat a v podstatném jméně shluk. Připomeňme rovněž, že uvedená pravidla platí výhradně pro skupinu sh, nikoli např. zh. Zatímco sloveso shlédnout tak může mít dvě ortoepické výslovnostní podoby: [schlédnout] i [zhlédnout], sloveso zhlédnout pouze jednu: [zhlédnout].
Zvažované varianty:
[schořet]
[zhořet]
Poslední užití:
6.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
9.3 Skupina sh
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 50 a 54
Jazykový zdroj:
Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Český jazykový atlas 5, s. 412–414, mapy č. 292 a 293 (https://cja.ujc.cas.cz/CJA5/)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má správně v češtině vyslovovat název firmy Uber? V médiích převládá podoba [ubr], ale domnívám se, že je to špatně a mělo by být [uber].
Klíčové slovo:
Uber
Odpověď:
Výslovnost názvů firem není nikde kodifikována, obvykle se vžije taková podoba, kterou používá sama daná společnost (např. v reklamě). Obecně pro jména přejatá z jiných jazyků platí, že jejich výslovnost v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu. Vzhledem k tomu, že se zde jedná o společnost s anglickým názvem, adaptuje se do češtiny výslovnost anglická. Podle obecných pravidel adaptace výslovnosti anglických jmen do češtiny je podoba [ubr] naprosto v pořádku, srov. např. analogický případ v názvu Vancouver [venkúvr] (v angličtině se totiž v poslední slabice daných slov nevyslovuje plná, ale tzv. redukovaná samohláska, místo níž se v češtině vysloví slabikotvorné „r“). Protože na adaptaci výslovnosti přejímek do češtiny má leckdy vliv i grafická podoba slova, nelze variantu [uber] označit vyloženě za chybnou. Jak však sám uvádíte, v úzu zřejmě naprosto převažuje [ubr], která plně odpovídá výslovnostním doporučením a firemní zvyklosti.
Zvažované varianty:
[uber]
[ubr]
Poslední užití:
9.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má správně v češtině vyslovovat příjmení německé političky Angely Merkelové? V médiích převládá podoba [merklová], ale domnívám se, že je to špatně a mělo by být [merkelová].
Klíčové slovo:
Merkelová
Odpověď:
Výslovnost cizích příjmení v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu. Vzhledem k tomu, že v němčině se v příjmení Merkel ve druhé slabice samohláska „e“ nevyslovuje (fonetický přepis německé výslovnosti je [mɛʁkl̩], ve druhé slabice je tedy místo samohlásky slabikotvorná souhláska „l“), je podoba [merkl], respektive [merklová] v češtině naprosto náležitá. O daném jevu se lze podrobněji dočíst např. v kodifikační ortoepické příručce Výslovnost spisovné češtiny (1978, s. 82). Protože na adaptaci výslovnosti přejímek do češtiny má leckdy vliv i grafická podoba slova, nelze variantu [merkelová] označit vyloženě za chybnou. Jak však sám uvádíte, v úzu zřejmě naprosto převažuje [merklová], která plně odpovídá výslovnostním doporučením.
Zvažované varianty:
[merklová]
[merkelová]
Poslední užití:
9.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině správně vyslovuje příjmení francouzského archeologa Champolliona?
Klíčové slovo:
Champollion
Odpověď:
Výslovnost tohoto příjmení v češtině uvádí fonetická příručka jako [šampoljon].
Poslední užití:
9.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jaká je v češtině správná výslovnost jména Zarathustra v názvu díla F. Nietzscheho Tak pravil Zarathustra?
Klíčové slovo:
Zarathustra
Odpověď:
Samotné jméno staroperského náboženského reformátora, zakladatel zoroastrismu, se do češtiny převádí jako Zarathuštra (případně Zoroastra, viz heslo zoroastrizmus v Novém akademickém slovníku cizích slov), čemuž by měla odpovídat i výslovnost, tj. [zaratuštra]. Vzhledem k tomu, že se zde však jedná o název filosofického díla, v němž je jméno obsaženo, není situace tak jednoznačná, protože německý originál Also sprach Zarathustra se obvykle překládá jako Tak pravil Zarathustra, a vyslovuje se tedy [zaratustra], jak jsme ověřili např. i v archivu nahrávek Českého rozhlasu. Záleží tedy především na kontextu, v němž se dané jméno vyskytne, respektive na jeho konkrétní grafické podobě, z níž je pak výslovnost odvoditelná.
Zvažované varianty:
[zaratustra]
[zaratuštra]
Poslední užití:
10.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jaká je v češtině správná výslovnost přídavného jména Brailleovo (psáno též Braillovo), např. ve spojení Brailleovo písmo?
Klíčové slovo:
Braill(e)ovo
Odpověď:
Příjmení Louise Braillea (francouzského vynálezce systému psaní pro nevidomé) by se podle pravidel spisovné výslovnosti mělo v češtině vyslovovat jako [braj], v úzu se však často vyskytuje podoba [brajl]. Ačkoli preferujeme kodifikovanou variantu, ke vžité výslovnosti [brajlovo písmo] doporučujeme být tolerantní. Nezpůsobuje totiž pravděpodobně žádné komunikační problémy a při adaptaci cizích slov do češtiny se ne vždy respektuje přesná původní výslovnost (srov. např. výslovnost [legerova] místo [ležerova] v případě Legerovy ulice). V úzu jsme také zaznamenali podobu [brejlovo], což nás vede k úvaze, že jsou v tomto případě mluvčí ovlivněni (kromě neznalosti francouzské podoby jména a neobvyklosti kombinace písmen ll) i zvukovou podobností slova brejle, které mají s nevidomými rovněž spojené, případně domnělým anglickým původem jména. Výslovnost [brejlovo] však užívat nedoporučujeme.
Zvažované varianty:
[brajlovo]
[brajovo]
Poslední užití:
18.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Štěpánová, V. (2013). Výslovnost cizích slov, vlastních jmen, zkratek a některé další fonetické dotazy v jazykové poradně. Naše řeč, 96, s. 117–140.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje slovo paella?
Klíčové slovo:
paella
Odpověď:
Tato zdánlivě jednoduchá otázka si zaslouží podrobnější výklad. Slovo paella pochází ze španělštiny, kde se vyslovuje jako [paeʎa] (v transkripci nezohledňujeme přízvuk). Znak [ʎ] ve fonetickém přepisu označuje hlásku, která se v češtině neodborně může nazvat měkké l, přesněji jde o palatální laterální aproximantu. Ve spisovné češtině se však na rozdíl od jiných jazyků nevyskytuje. Podle pravidel vycházíme sice ve spisovné výslovnosti u cizích slov z jejich zvukové podoby v jazyce původu, ale cizí hlásky nahrazujeme jejich nejbližšími českými protějšky. V tomto případě však není snadné nejpodobnější českou hlásku určit. Výslovnostní kodifikace připouští výhradně kombinaci [lj], paella by se tedy měla vyslovit jako [paelja], podobně jako Nový akademický slovník cizích slov uvádí u hesla tortilla pouze výslovnost [tortylja]. Jak se však upozorňuje v časopise Naše řeč již v roce 1979, v češtině je také obvyklé nahrazovat španělské [ʎ] českým [l] (platí zde tedy pravidlo, že jedna hláska se nahradí opět jednou hláskou, nikoli dvěma). Protože při adaptaci výslovnosti cizích slov někdy hraje i ve spisovném jazyce značnou roli grafika, není podle našeho názoru namístě zcela běžnou výslovnost [paela] odmítat. Slovník spisovné češtiny navíc u hesla Mallorca, kde nastává obdobný výslovnostní problém, kodifikuje jak podobu [maljorka], tak i variantu [malorka], která je dokonce uvedena na prvním místě. Třetí možností, kterou u slova paella máme, je výslovnost [paeja]; ani tuto možnost nelze označit za chybnou (jak bylo zmíněno, španělské [ʎ] je palatální laterální aproximanta, české [j] je rovněž palatální aproximanta, pouze není laterální čili boková, avšak artikulačně jde o velmi blízké hlásky). Až vývoj jazyka ukáže, která nebo které ze zvukových podob se v češtině u tohoto poměrně nově přejatého slova ustálí a převáží.
Zvažované varianty:
[paelja]
[paela]
[paeja]
Poslední užití:
19.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Polívková, A.: Pravopis, výslovnost a skloňování španělských zeměpisných jmen v češtině. Naše řeč, ročník 62 (1979), číslo 2, s. 77–84.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině správně vyslovovat slovo stalking?
Klíčové slovo:
stalking
Odpověď:
Výraz označující dlouhodobé obtěžování či sledování je v češtině poměrně nový, a proto není dosud ve slovnících zachycen. Jde o slovo anglického původu. Podle pravidel spisovné výslovnosti cizích slov se nejčastěji vychází z výslovnosti daného výrazu v jazyce původu, která se však adaptuje do češtiny (cizí hlásky se nahradí domácími atp.), svou roli však může hrát i grafika. V češtině tedy přicházejí v úvahu podoby [stolkink] či [stókink]. Podle našeho zjištění je např. ve vysílání Českého rozhlasu frekventovanější první z nich.
Zvažované varianty:
[stolkink]
[stókink]
Poslední užití:
23.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině správně vyslovovat ženské rodné jméno Nina?
Klíčové slovo:
Nina
Odpověď:
U jména Nina uvádí Slovník spisovné češtiny pouze výslovnost [ňina], avšak Pravidla českého pravopisu dubletu [ňina] i [nyna]. V úzu převažuje pravděpodobně výslovnost [ňina], jak jsme ověřili např. v archivu nahrávek Českého rozhlasu. V oblasti vlastních jmen však platí, že výslovnost jména určuje především sám jeho nositel.
Zvažované varianty:
[ňina]
[nyna]
Poslední užití:
23.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině správně vyslovovat ženské rodné jméno Nikola?
Klíčové slovo:
Nikola
Odpověď:
Jméno Nikola se vyslovuje v češtině [nykola]. Jde o jméno cizího původu, proto se zde kombinace písmen „ni“ nevyslovuje jako [ňi], jak tomu je ve slovech domácích.
Zvažované varianty:
[ňikola]
[nykola]
Poslední užití:
23.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině správně vyslovuje příjmení italského houslaře Stradivariho?
Klíčové slovo:
Stradivari
Odpověď:
Italské příjmení Stradivari se v češtině vyslovuje [stradyvári].
Zvažované varianty:
[straďivári]
[stradyvári]
Poslední užití:
24.10.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině vyslovuje správně slovo bizarní? Domnívám se, že se užívá jedině podoba [bizardňí].
Klíčové slovo:
bizarní
Odpověď:
Veškeré příručky uvádějí jako spisovnou výhradně výslovnost [bizarňí]. Ke vkládání hlásky [d] sice v úzu dochází poměrně často, není však pravda, že by zejména ve spisovných projevech naprosto převažovala. K tomuto jevu dochází zejména z neznalosti náležité podoby cizího slova (jak výslovnostní, tak grafické – setkáváme se i s psaním *bizardní), případně z přílišné a nepoučené snahy o pečlivost (srov. např. také výslovnost slova samozřejmě jako *[samozdřejmňe]). Výskyt nenáležitého [d] bývá některými uživateli jazyka hodnocen velice negativně jako projev nevzdělanosti atp. Z pohledu artikulačního jde o rozšíření souhláskové skupiny, tedy o zcela zbytečné ztížení výslovnosti.
Zvažované varianty:
[bizardňí]
[bizarňí]
Poslední užití:
15.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
11.3 Vkládání hlásek
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje slovo standard? Proč by se mělo číst na konci [d], když je to nepohodlné?
Klíčové slovo:
standard
Odpověď:
Slovo standard se vyslovuje [standart], tj. s koncovým [t], nikoli s [d], dochází zde totiž k tzv. koncové ztrátě znělosti před pauzou, což je jev v češtině zcela přirozený a pochopitelně i spisovný. Výslovnost *[standard] (přesněji spíše *[standardə]) se může vyskytovat zejména v hyperkorektní mluvě. Pokud se bezprostředně za výrazem standard vysloví další slovo, které začíná např. na znělou souhlásku, ke ztrátě znělosti rovněž nedochází, např. standard bezpečnosti [standard bespečnosťi].
V nepřímých pádech by již ke ztrátě znělosti docházet nemělo (tj. např. standardu [standardu]), protože za poslední souhláskou nenásleduje pauza, ale samohláska, která znělost nijak neovlivňuje. V rozporu s kodifikací se však i zde výslovnost s koncovým [t] v úzu objevuje, tj. např. 2. p. j. č. standardu jako *[standartu], což může být ovlivněno nejen analogií s přímými pády, ale zřejmě i existencí slova standarta a kontaminací s ním. Podle našich zkušeností se postoje k výslovnosti podob typu [standartu] mezi uživateli češtiny liší. Jedni je považují za neutrální a mohou se divit, proč i vzhledem ke své rozšířenosti nejsou označovány za spisovné, jiní je vnímají negativně jako příznakové a jejich výskyt označují např. za projev nevzdělanosti. Ačkoli doporučujeme ve spisovných projevech užívat kodifikovanou podobu, varianty s [t] bychom měli posuzovat shovívavě, a to i proto, že jejich výskyt nezpůsobuje v řeči žádná nedorozumění, některé analogické znělostní změny jsou kodifikovány jako spisovné atp.
Zvažované varianty:
[standard]
[standart]
Poslední užití:
15.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje slovo standardní? Proč není připuštěna i varianta [standartňí]?
Klíčové slovo:
standardní
Odpověď:
Příručky se shodují na doporučení vyslovovat ve spisovném jazyce [standardňí]. Jsme si vědomi toho, že v úzu se velmi často vyskytuje i podoba *[standartňí]. Ta je zřejmě ovlivněna tím, že samotné slovo standard se v nepřímých pádech v rozporu s kodifikací vyslovuje s koncovým [t], tj. např. 2. p. j. č. standardu jako *[standartu], což může být způsobeno nejen pravidelnou koncovou ztrátou znělosti v 1. pádě (standard [standart]), což je jev zcela spisovný, ale zřejmě i existencí slova standarta a kontaminací s ním. (Např. u podobně zakončeného slova hazardní se výslovnost *[hazartňí] běžně neobjevuje, ač u slova hazard [hazart] ke ztrátě znělosti samozřejmě rovněž dochází.) Podle našich zkušeností se postoje k výslovnosti *[standartňí] mezi uživateli češtiny liší. Jedni ji považují za neutrální a mohou se divit, proč i vzhledem ke své rozšířenosti není označována za spisovnou, jiní ji vnímají negativně jako příznakovou a její výskyt označují např. za projev nevzdělanosti, za spisovnou ji tedy rozhodně nepovažují. Ačkoli doporučujeme ve spisovných projevech užívat kodifikovanou podobu [standardňí], variantu *[standartňí] bychom měli posuzovat shovívavě, a to i proto, že její výskyt nezpůsobuje v řeči žádná nedorozumění, v rychlejší mluvě pak obvykle ani nepostřehneme, která z podob lišících se pouze znělostí jedné souhlásky byla užita, atp.
Zvažované varianty:
[standartňí]
[standardňí]
Poslední užití:
15.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
14.2 Souhlásková znělost u přejatých slov
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má správně v češtině vyslovovat název oblasti sluneční soustavy Kuiperův pás?
Klíčové slovo:
Kuiperův pás
Odpověď:
Česká výslovnost tohoto speciálního astrofyzikálního termínu není nikde kodifikována. Obecně platí, že bychom v těchto případech měli vycházet z výslovnosti jména v původním jazyce a adaptovat ji podle stanovených fonetických pravidel do češtiny. Vědec, podle nějž je pás pojmenován, byl však původem Nizozemec, který následně působil v USA, což situaci samozřejmě komplikuje. Vzhledem k tomu, že dotyčný si sám změnil („poangličtil“) jméno z původního Gerrit Pieter Kuiper na Gerard Peter Kuiper a že ve vědeckém prostředí má angličtina značný vliv, lze doporučit výslovnost [kajpr], respektive [kajprúf pás]. Podle našich zjištění však čeští odborníci užívají i výslovnost [kujperúf pás] na základě grafiky.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak by se mělo správně vyslovit v češtině anglické příjmení Chamberlain?
Klíčové slovo:
Chamberlain
Odpověď:
Ačkoli se výslovnostní příručky shodují na doporučení podoby [čejmbrlin], která je z hlediska adaptace z angličtiny náležitá, může být tato výslovnost pro některé posluchače překvapivá a paradoxně zhoršovat porozumění, protože je v úzu silně zakořeněna podoba [čembrlejn]. Ani jednu z nich nelze striktně odmítat, obě mají svá opodstatnění (ne všechny přejímky se v češtině vyslovují „správně“ na základě původní zvukové podoby, někdy hraje velkou roli i grafika nebo různé analogie) i své nevýhody. Záleží také na situaci a na preferenci konkrétního mluvčího, kterou z nich zvolí. Pokud jde např. o dokument o nositeli daného jména, je vhodné daný výslovnostní problém krátce tematizovat a odůvodnit zvolené řešení. Dodejme ještě, že podobná situace je i např. ve slovenštině (srov. uvedení dublety ve Slovníku anglických vlastných mien v slovenčine z roku 2006).
Zvažované varianty:
[čembrlejn]
[čejmbrlin]
Poslední užití:
28.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má ve spisovné češtině vyslovovat slovo hrad? Dochází zde k asimilaci znělosti?
Klíčové slovo:
hrad
Odpověď:
Slovo hrad se spisovně vyslovuje [hrat], dochází zde k tzv. koncové ztrátě znělosti před pauzou, což lze považovat za druh asimilace znělosti. Výslovnost *[hrad] (přesněji spíše *[hradə]) se může vyskytovat v hyperkorektní, případně nářeční mluvě. Dodejme ještě, že v nepřímých pádech již ke ztrátě znělosti nedochází (např. hradu [hradu]), protože za poslední souhláskou nenásleduje pauza, ale samohláska, která znělost nijak neovlivňuje. Pokud se bezprostředně za výrazem hrad vysloví další slovo, které začíná např. na znělou souhlásku, ke ztrátě znělosti rovněž nedochází, např. hrad hořel [hrad hořel].
Zvažované varianty:
[hrat]
[hrad]
Poslední užití:
29.11.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má správně v češtině vyslovit název hlavního města KLDR Pchjongjang? Je možná i výslovnost bez [g], které se v originální výslovnosti nevyskytuje?
Klíčové slovo:
Pchjongjang
Odpověď:
U českého názvu tohoto města uvádějí jazykové i zeměpisné příručky shodně pouze podobu Pchjongjang bez konkrétního výslovnostního doporučení, což znamená, že by se jméno mělo číst v souladu s grafikou, tj. žádnou hlásku nevypouštět. Je pravda, že v korejštině se přímo [g] nevyslovuje, avšak vyskytuje se zde tzv. velární n, které se fonetickým přepisem zachycuje jako [ŋ]. Tuto hlásku máme v češtině rovněž, ale vyskytuje se výhradně ve spojení s hláskami k nebo g (např. maminka [mamiŋka], tango [taŋgo]), nemůže tedy stát před jakoukoli jinou hláskou nebo na konci slova před pauzou. I u přejímek z cizích jazyků se toto české fonotaktické pravidlo zachovává. Např. slova z angličtiny zakončená na -ing typu briefing, v nichž se v originální výslovnosti vyskytuje rovněž pouze [ŋ], se do češtiny adaptují jako [brífiŋk] (2. p. [brífiŋgu]). Podobně by tomu mělo být i u jména Pchjongjang [pchjongjank] (2. p. [pchjongjangu]). Doplňme ještě, že dříve se některé podobné názvy přepisovaly a zřejmě i vyslovovaly v češtině na základě odlišných pravidel, např. Pekin [pekin] (2. p. Pekinu [pekinu]) místo dnešního Peking, avšak tento způsob počešťování nelze doporučit.
Zvažované varianty:
[pchjongjank]
[pchjonjan]
Poslední užití:
4.12.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině správně vyslovovat francouzské rodné jméno Charles? Jde mi hlavně o výslovnost ve 2. pádě.
Klíčové slovo:
Charles
Odpověď:
Na základě francouzštiny by se jméno Charles mělo v češtině vyslovovat krátce [šarl], ve 2. p. j. č. pak [šarla]. V úzu je však velice častá podoba [šárl], která je pociťována řadou uživatelů jazyka jako noremní. Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi oběma variantami je leckdy nepatrný a těžko rozlišitelný a že ani jedna z nich nepůsobí komunikační obtíže, doporučujeme být tolerantní k oběma výslovnostním podobám (ostatně ani např. příručka Čteme je správně? neposkytuje v tomto ohledu jednotné doporučení). V grafice může toto jméno mít ve 2. p. j. č. tvary Charlese i Charlesa, varianta Charla není častá; o této problematice blíže pojednává např. Akademická příručka českého jazyka (2019, s. 380) nebo článek R. Adama: Jacquese je špatně (Naše řeč, ročník 92, 2009, číslo 2, s. 101–104). Ve zvukové podobě pak ve 2. p. j. č. převažují podoby [šárlse], respektive [šarlse], protože příručkami doporučovaná varianta [šarla] vůbec nekoresponduje s grafickou formou Charlese, která v psaném úzu naprosto převažuje. Vzhledem k těmto okolnostem není dost dobře možné zmíněné genitivní podoby ve výslovnosti odmítat. Více se o výslovnosti francouzského jména Charles lze dočíst v příručce J. Zemana: Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině 4. Francouzská osobní jména. Hradec Králové: Gaudeamus, 2003.
Poslední užití:
13.12.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
117.1.4 Jména zakončená v písmu a ve výslovnosti rozdílně (typ Chirac, Balzac, Gerard, Beaufort, Jacques, Descartes, Charles, Jules, Yves, Smith, Heath)
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
R. Adam: Jacquese je špatně. Naše řeč, ročník 92, 2009, číslo 2, s. 101–104.
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině 4. Zeman. 2003.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 15 a 118
Jazykový zdroj:
Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině. Sekvent – Šlosar. 2002. (platí od 2002)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 21, 34, 99
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.