Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID kategorie dotazů: #12 [Ortoepie].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/28, položky: 1-10/271
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#13170
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Velmi mi vadí komolení výslovnosti cizích vlastních jmen, a to nejen v češtině. Víte například, kdo to je, když Francouz vysloví [žán y]?
Klíčové slovo: Jean Hus
Odpověď: Každý jazyk má pro (nejen výslovnostní) adaptaci jmen cizího původu vlastní pravidla/normy. Někteří mluvčí si navíc jména přizpůsobují více, jiní se snaží co nejvíce napodobit původní výslovnost. Vzhledem k tomu, že jsou nám známa základní pravidla, která se uplatňují ve francouzské výslovnosti, je pravděpodobné, že [žán y] bude odpovídat jménu Jean (= Jan) Hus.
Poslední užití: 7.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#13169
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se vyslovuje příjmení básníka Wolkera/Wolkra? Vypouští se samohláska [e], nebo se ponechává?
Klíčové slovo: Wolker
Odpověď: Příjmení německého původu zakončená na ‑er nebo ‑el (Richter, Schlegel, Wolker atp.) ve výslovnosti často kolísají. Pro tyto případy nelze stanovit jednoznačné pravidlo, z hlediska ortoepických zásad je obojí podoba možná, záleží především na rodinné tradici a přání nositele. V případě básníka Jiřího Wolk(e)ra uvádí např. příručka Čteme je správně? obojí výslovnostní podobu [volkr] i [volker].
Zvažované varianty:
[volkr] [volker]
Poslední užití: 7.7.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Výslovnost přejatých slov a vlastních jmen
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#13168
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se správně v češtině vyslovuje název stromu tis (např. tis červený)? V Internetové jazykové příručce je uvedena výslovnost [ťis], ale na Moravě se setkávám pouze s podobou [tys].
Klíčové slovo: tis
Odpověď: Vzhledem k tomu, že jde o slovo domácího původu, doporučujeme vyslovovat [ťis]. Kombinace písmen -ti- se čte jako [ty] pouze v přejatých výrazech. Máte pravdu, že někteří uživatelé češtiny vyslovují [tys] s počátečním [t], nikoli s [ť], avšak nedomníváme se, že by tento jev souvisel např. s moravskými nářečími, lze se s ním setkat zcela jistě i v Čechách.
Zvažované varianty:
[ťis] [tys]
Poslední užití: 31.5.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Štěpánová, V. (2013). Fonetická problematika v jazykové poradně. Naše řeč, 96, s. 61–77.
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#13167
Užití:
1 1 0
Dotaz: Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz: Jak se vyslovují slova typu „povinnost“ či „denní“, v nichž se píší za sebou dvě „n“?
Klíčové slovo: povinnost; denní
Odpověď: Ortoepická kodifikace doporučuje ve spojeních dvou stejných souhlásek v kořeni slova nebo na méně zřetelných morfologických švech zjednodušenou výslovnostní podobu, tj. např. slovo „povinnost“ se tak vysloví jako [povinost]. Zdvojená výslovnost je přijatelná pouze ojediněle, a to ve zvlášť pečlivé výslovnosti např. při recitaci, navíc ještě zejména u knižních, básnických nebo zřídka užívaných slov. Ve slovech typu „denní“ se sice píší rovněž dvě písmena „n“ za sebou, avšak odpovídají souhláskové kombinaci [nň], nikoli skupině [nn]. Z příkladu „činně“ [čiňe] uvedeného v ortoepické kodifikaci lze vysoudit (podrobněji viz Štěpánová, V. 2019. Vývoj kodifikace české výslovnosti. Praha: Academia, s. 166), že i zde se za základní spisovnou považuje zjednodušená podoba, tj. „denní“ [deňí]; plná výslovnost [denňí] by pak připadala v úvahu zřejmě pouze výjimečně ve zvlášť pečlivém stylu.
Zvažované varianty:
[povinost] [povinnost] [deňí] [denňí]
Poslední užití: 21.11.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 45–46
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Výslovnostní pravidla – spojení dvou stejných souhlásek

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#13166
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v češtině vyslovuje tvar 7. pádu množného čísla slova „muzeum“? Bude tam mezi samohláskami vloženo [j]?
Klíčové slovo: muzei
Odpověď: Jednoduchá odpověď na Váš dotaz, jak se vyslovují v češtině slovní tvary typu muzei, neexistuje. Reálná výslovnost je značně variabilní (v závislosti na konkrétním mluvčím, slově, hláskovém okolí atp.). Tvar muzei lze určitě vyslovit „explicitně“ jako [muzeji] a jistě to není chybné, pro většinu posluchačů pravděpodobně ani nijak nápadné/rušivé (pokud [j] není přespříliš zdůrazněné/vyražené). Na druhou stranu je ovšem časté [j] v podstatě nevyslovit, avšak v artikulaci za sebou jdoucích vokálů [e] a [i] (respektive mezi kterýmkoli vokálem a [i], přičemž na jejich pořadí nezáleží) se zcela přirozeně vyskytne jakýsi „přechodový“ prvek, který je zvukově nejbližší právě [j]. Je pak velmi těžké stanovit hranici, kdy už jde o „regulérní“ [j] a kdy ještě ne. V publikaci Výslovnost spisovné češtiny (1978) je tato problematika zmíněna na s. 41 (§ 47). Jsou tu však použity formulace jako „čteme obvykle“, „se vyslovuje někdy třené [j], jindy spíše neslabičné [i̯]“, což přesně odráží realitu. S jistotou pak lze jen potvrdit, že jako nevhodnou hodnotíme hyperkorektní výslovnost s rázem, tj. [muzeʔi], s níž se také můžeme občas v praxi setkat.
Zvažované varianty:
[muzeji] [muzei]
Poslední užití: 4.1.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#13165
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v češtině má vyslovovat název obchodu COOP?
Klíčové slovo: COOP
Odpověď: Výslovnost názvů firem (zde jde konkrétně o označení skupiny spotřebních družstev) není nikde kodifikována, obvykle se vžije taková podoba, kterou používá sama daná společnost např. v reklamě. Domníváme se, že vžitá česká výslovnost je [koop], případně [koʔop] (podobně jako např. výraz „kooperace“ lze vyslovit jak bez rázu [kooperace], tak s ním [koʔoperace]), což odpovídá tomu, že daný název zjevně vychází z anglického výrazu „cooperative“. Nad rámec dotazu doplňme, že z hlediska českého pravopisu není důvod zapisovat tento druh pojmenování velkými písmeny, neboť nejde o iniciálovou zkratku.
Poslední užití: 12.1.2023
Atributy odpovědi
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#13163
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se má v češtině správně vyslovit příjmení Yazigee?
Klíčové slovo: Yazigee
Odpověď: Pro výslovnost jmen, která jsou evidentně cizího původu, platí, že se do češtiny adaptuje zvuková podoba z výchozího jazyka. Protože výslovnost vlastních jmen se nejen v češtině ne vždy řídí obecnými výslovnostními pravidly, ale často hraje roli i rodinný úzus, je nutno zjistit zvukovou podobu konkrétního jména nejlépe u jeho samotného nositele. Zde situaci navíc komplikuje fakt, že není jasné, z jakého jazyka primárně vycházet. Vzhledem k tomu, že toto konkrétní jméno nezachycují žádné nám dostupné fonetické ani onomastické příručky, jediným možným informačním zdrojem je internet. Je možné, že podoba Yazigee je alternativní formou zápisu příjmení Yaziji, Yazigi atp. (arabského či tureckého původu), jehož do češtiny adaptovaná výslovnost by pravděpodobně byla [jazidží]. Tyto informace však bohužel nemůžeme nijak relevantně ověřit.
Poslední užití: 17.1.2023
Atributy odpovědi
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#13140
Užití:
1 0 1
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká je správná výslovnost (dle současných pravidel i při vzniku dále uvedené skladby r. 1796) určitých tvarů slovesa být (např. jsme) a slovesa jít (např. jděme)? Konkrétně mi jde o vyslovování těchto sloves ve skladbě Česká mše vánoční „Hej mistře“ od Jakuba Jana Ryby. Zpívám totiž v pěveckém sboru a jeden kolega, bývalý rozhlasový redaktor, mne upozornil, že se správně nemá vyslovovat ve výše uvedených slovesech hláska [j]. Prý to po nich bylo v rozhlase velice důrazně vyžadováno. Já jsem se s takovýmto požadavkem na výslovnost dosud nesetkal. Mám gramofonovou desku s nahrávkou této vánoční skladby z r. 1966, kde [j] ve výše uvedených slovesech slyším.
Klíčové slovo: určité tvary sloves být a jít; zpěv
Odpověď: V hereckém i mediálním prostředí (a nejen tam) se podle našich zkušeností lze setkat s radikálními názory, že výskyt hlásky [j] je v určitých tvarech slovesa „být“ vždy naprosto nevhodný, či dokonce přímo „zakázaný“, případně zcela naopak že jakékoli zjednodušení je nepřípustné. Ani jeden z těchto přístupů nelze doporučit. Je-li tvar slovesa být součástí složeného tvaru nebo přísudku jmenného se sponou, připouštějí ortoepické příručky jak plnou (tj. se souhláskou j), tak i zjednodušenou výslovnost (tj. bez souhlásky j), např. byl [sem] i byl [jsem], pracovali [sme] i pracovali [jsme], kde [ste] byli i kde [jste] byli, všichni [sou] zdraví i všichni [jsou] zdraví. Zejména v pozici po souhlásce je plná výslovnost příručkami hodnocena jako zvlášť pečlivá. Výslovnost nezjednodušená je doporučena tehdy, pokud je tvar užit jako plnovýznamové sloveso v tzv. existenčním či lokalizačním významu (tehdy na něm bývá rovněž důraz) nebo stojí-li na začátku věty (např. možnosti tu [jsou], kde [jsi]?, [jste] to vy?). Není samozřejmě vhodné počáteční [j] jakkoli „vyrážet“ či jinak zdůrazňovat, a činit tak řeč nápadně hyperkorektní. Na druhou stranu si však lze často všimnout zcela přirozeného a „nenápadného“ výskytu této hlásky i ve spontánních (nečtených) promluvách, což posluchači obvykle vůbec neregistrují (a už vůbec to nevnímají jako něco negativního), navíc sám mluvčí obvykle netuší, zda [j] vyslovuje, či nikoli. Není proto žádný relevantní důvod ono [j] „zakazovat“, navíc leckdy zcela plošně, jak dodnes někteří (bohužel i učitelé, pracovníci v médiích aj.) prosazují. Pokud jde o určité tvary slovesa „jít“, u něj ortoepické příručky explicitně uvádějí, že žádné zjednodušení není spisovné, měli bychom tedy vyslovovat výhradně [jdeme], [jdu] atp. V době, kdy Rybova mše vznikla, ještě žádná výslovnostní kodifikace češtiny v dnešním slova smyslu neexistovala. Vzhledem k pochopitelné absenci jakýchkoli nahrávek z dané doby lze jen odhadovat, jak tehdejší zpěváci text realizovali, pravděpodobně to bylo stejně jako dnes značně individuální. Není však jakýkoli důvod se domnívat, že by v tomto ohledu byla výslovnostní norma pociťována v minulosti odlišně, než jak je tomu v současnosti. Z našich zkušeností pak vyplývá, že současná výslovnost (nejen) v této skladbě není mezi interprety jednotná, některé sbory mají jasné pokyny (a to [j] jak vyslovovat, tak naopak vypouštět), jiné o potenciální nejednotnosti ani netuší. Vzhledem k povaze skladby, a zejména k významu a postavení daných výrazů (předpokládáme, že zde jde zejména o pasáž z Graduale, kdy sbor odpovídá basovému sólu „Jsme, jsme!“ a „Jděme!“) bychom doporučili počáteční [j] nevypouštět.
Poslední užití: 3.1.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 11.1 Vypouštění souhlásky j (zejména v určitých tvarech slovesa být)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Česká výslovnostní norma. Hůrková. 1995. (platí od 1995)
Jazykový zdroj: Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12706
Užití:
1 0 1
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Ve vysílání České televize o reformátorovi Martinu Lutherovi se objevila výslovnost typu [lutra], [lutrovi]. Domnívám se, že správně je pouze [lutera], [luterovi]. Schvalujete takovou praxi?
Klíčové slovo: Luther
Odpověď: Skloňování i výslovnost příjmení německého původu zakončených na -er v češtině v řadě případů kolísá (srov. výklad v Internetové jazykové příručce). Pokud jde přímo o jméno Martin Luther, na základě současného úzu jednoznačně upřednostňujeme užívání podob typu Luthera [lutera], Lutherovi [luterovi] atp. Varianty s vypuštěným -e- pokládáme za značně příznakové a archaické (např. v 19. století však byly časté). Pokud je v určitých typech textů (pořadů) relevantní důvod pro jejich uplatnění, např. kvůli evokaci historické atmosféry, nelze je ani dnes označit z jazykového hlediska za nesprávné. Je tedy vždy na posouzení a zodpovědnosti autorů textu/pořadu, kterou z variant zvolí; ÚJČ nemůže jazykové projevy v ČT předem ovlivnit. Obě dvě možnosti výslovnosti jsou pak uvedeny např. v příručce Čteme je správně? (2004).
Poslední užití: 21.7.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=320#nadpis2, bod c

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12704
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se má v češtině vyslovovat příjmení Mendel, patřící známému přírodovědci: [mendl], nebo [mendel]?
Klíčové slovo: Mendel
Odpověď: U vlastních jmen je třeba počítat s vyšší mírou kolísání a častějším výskytem dublet než u jmen obecných. Příjmení německého původu zakončená na ‑er nebo ‑el (Richter, Schlegel či právě Mendel) se ve výslovnosti objevují buď bez samohlásky [e], nebo s ní ([richtr] a [richter], [šlégl] a [šlégel], [mendl] a [mendel]). V těchto případech nelze stanovit jednoznačné doporučení, z hlediska výslovnostních pravidel je obojí podoba možná, lze vycházet z rodinné tradice a přání nositele, pokud je známo. Konkrétně u příjmení přírodovědce Mendela uvádí příručka Čteme je správně? obě možnosti, přičemž jsme ověřili, že v současnosti si podoby [mendl] a [mendel] konkurují pravděpodobně výrazněji, než tomu bylo v minulosti, kdy převládala první z nich (ta ovšem převažuje i nyní).
Zvažované varianty:
[mendl] [mendel]
Poslední užití: 24.5.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.