Dotaz:
Užití zvratného trpného rodu
Konkrétní dotaz:
Ráda bych znala váš názor na formulace typu „dnes se naočkovalo přes 60 000 lidí“, „od začátku roku se na silnicích zabilo 63 lidí“ apod. Zjistila jsem si, že se jedná o zvratné pasivum, ale zajímalo by mě, jestli je v těchto kontextech jeho užití gramaticky v pořádku.
Klíčové slovo:
naočkovalo se
Odpověď:
Ve větách, v nichž je dějem zasažen nějaký objekt, který sám nemůže být původcem děje, je užití zvratného pasiva zcela v pořádku (např. „od začátku roku se postavilo 63 domů“). Pozor si však musíme dávat právě ve větách, v nichž může dojít ke kolizi vlastního zvratného zájmena „se“ a zájmena „se“ užitého ve funkci zvratného pasiva. V uvedených větách skutečně připadají v úvahu méně pravděpodobné interpretace, že se 60 000 lidí samo naočkovalo, případně že se na silnicích samo (nebo navzájem) zabilo 63 lidí. Nelze říci, že jsou tyto formulace gramaticky chybné (utvořeny jsou systémově a náležitě), problém spočívá ve významové nejednoznačnosti. Je rovněž známo, že někteří uživatelé češtiny mohou být na tento typ formulace citlivější, a také proto v těchto případech doporučujeme raději užít tzv. opisné pasivum, jež jinou interpretaci neumožňuje: „dnes bylo naočkováno přes 60 000 lidí“, „od začátku roku bylo na silnicích zabito 63 lidí“.
Poslední užití:
16.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 150–151, odst. 475 cc (2. vyd. 1969)
Dotaz:
Vedlejší věta příslovečná přípustková
Konkrétní dotaz:
Nemůžeme se s kolegy shodnout na syntaktickém rozboru části jedné básně z učebnice. Úryvek zní takto: „Zatím vábím a chytám na vějičky slov pěknost toho všeho tam u nás, ať se chytí, co se chytí.“ Jde nám o to „ať se chytí, co se chytí“. Nevíme vlastně, co je zač to slovo „ať“, jestli je to částice, nebo spojka, a tudíž jestli je to celé možné považovat za nějakou vsuvku, nebo je to normálně vedlejší věta.
Klíčové slovo:
ať – co
Odpověď:
Slovník spisovného jazyka českého u hesla „ať“ uvádí analogický příklad „ať dělám, co dělám, nikdy to neudělám dobře“ – výraz „ať“ v tomto případě SSJČ hodnotí jako spojku uvozující věty s významem připouštěcím. Že jde o vedlejší větu přípustkovou, potvrzuje i Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě; respektive vymezuje zde ještě konkrétnější typ, větu podmínkově přípustkovou. Uvádí, že v takovýchto případech „imperativní částice ať, nech, nechť, nechať klesají ve spojky podřadicí“. Lze tedy konstatovat, že celé spojení „ať se chytí, co se chytí“, má význam (podmínkově) přípustkový. Formálně se však samozřejmě jedná o dvě věty: „co se chytí“ je věta podmětná („ať se chytí cokoli“).
Poslední užití:
13.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 326–328 (odst. 7753–7755), vydání 1969
Dotaz:
Vedlejší věta příslovečná místní
Konkrétní dotaz:
Potřebovala bych poradit, která z vět souvětí je hlavní a která vedlejší. Souvětí zní: „Kde se vzal, tu se vzal.“
Klíčové slovo:
kde
Odpověď:
Když si nejsme jisti, která věta souvětí je hlavní a která vedlejší, pomůže blíže se podívat na výrazy, které jednotlivé věty uvozují. Vedlejší věty bývají jednak uvozeny podřadicími spojkami (např. protože, ačkoli, když), jednak vztažnými zájmeny (např. kdo, co, jaký) nebo vztažnými zájmennými příslovci (např. kde, odkdy, kolik, proč). Těmto výrazům v hlavních větách často odpovídají odkazovací (ukazovací) zájmena, resp. příslovce, a vznikají tak tyto dvojice: ten–kdo, to–co, takový–jaký, tam–kde, tolik–kolik. S použitím této pomůcky tedy můžeme snadno rozhodnout, že vedlejší věta je ve vašem případě ta, která je uvozena výrazem „kde“ („kde se vzal“), a věta uvozená výrazem „tu“ („tu se vzal“) že je věta hlavní.
Poslední užití:
7.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
odst. 545 a 660 (vydání 2008)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 267 (odst. 726)
Dotaz:
Užití zvratného trpného rodu
Konkrétní dotaz:
Slýchám v médiích věty typu „Policisté se při přestřelce zranili“. Je taková věta v pořádku? Nemělo by se spíš říkat „Policisté byli při přestřelce zraněni“?
Klíčové slovo:
zranit se
Odpověď:
Jde skutečně o nemístné užití tzv. zvratného pasiva (trpného rodu). Ve větách, v nichž je dějem zasažen nějaký objekt, který sám nemůže být původcem děje, je užití zvratného pasiva v pořádku (např. „Dům se staví“, případně „Při přestřelce se poškodilo několik aut“). Pozor si však musíme dávat právě ve větách, v nichž může dojít ke kolizi vlastního zvratného zájmena „se“ a zájmena „se“ užitého ve funkci zvratného pasiva: ve větě „Policisté se při přestřelce zranili“ není jasné, zda 1) policisté byli zraněni někým jiným, 2) policisté se zranili navzájem nebo 3) každý policista zranil sám sebe. Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě k této problematice uvádí příklad: „Můžeme říci, že se na honě zastřelilo tři sta zajíců, ale ne, že se nešťastnou náhodou zastřelil také jeden z lovců, protože by bylo nejisté, zda se zastřelil sám nebo byl zastřelen“. V takových případech tedy doporučujeme volit pasivum opisné („Policisté byli při přestřelce zraněni“).
Zvažované varianty:
policisté se zranili
policisté byli zraněni
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 150–151, odst. 475 cc (2. vyd. 1969)
Dotaz:
Nominativ jmenovací
Konkrétní dotaz:
Mám v textu spojení „cukr krystal bílý“ a nevím, jakým způsobem s ním nakládat. Je nutné skloňovat všechny části spojení, nebo stačí skloňovat pouze „cukr“? Tedy: „300 g cukru krystalu bílého“, nebo „300 g cukru krystal bílý“?
Klíčové slovo:
cukr krystal
Odpověď:
Z větněčlenského hlediska je podstatné jméno „krystal“ ve spojení „cukr krystal“ shodným přívlastkem řídícího jména „cukr“. V češtině se sice častěji setkáme se shodným přívlastkem vyjádřeným přídavným jménem, avšak ani spojení dvou shodných podstatných jmen není nijak výjimečné, viz např. „mistr kuchař“, „hřib satan“, „hora Říp“. Jelikož jde o přívlastek shodný, měl by se při ohýbání skloňovat ve shodě s řídícím podstatným jménem (tedy „cukru krystalu“). Je však třeba doplnit, že u spojení obecného jména se jménem vlastním (např. „hora Říp“) se poslední dobou prosazuje tzv. nominativ jmenovací: přívlastkové jméno zůstává v 1. pádě, a stává se tak zvláštním typem přívlastku neshodného („na hoře Řípu“ X „na hoře Říp“). Přestože výraz „krystal“ není vlastním jménem, není vyloučeno, že se zde uplatňuje podobný mechanismus: data Českého národního korpusu totiž dokazují, že v úzu výrazně převažují případy, v nichž se při skloňování spojení „cukr krystal“ slovo „krystal“ ponechává v 1. pádě. Přestože systémově je tedy náležité celé spojení skloňovat („300 g cukru krystalu“), je třeba tolerovat i zažitou strukturu „300 g cukru krystal“ – v příslušném žánru (např. v kuchařkách) by naopak mohla být systémová podoba pociťována jako příznaková. Problematické je i dodatečné rozvití přívlastkem „bílý“; pro spojení „cukr krystal bílý“ relevantní doklady v ČNK chybějí a ani mluvnice tento případ (kombinace jméno + přívlastek shodný substantivní + přívlastek shodný adjektivní) nezmiňují. Vzhledem k tomu, že přívlastek „bílý“ rozvíjí celé spojení „cukr krystal“, tedy i „cukr“, nezdá se jako vhodné řešení jej při skloňování celého spojení ponechat v 1. pádě. Je-li nezbytně nutné spojení skloňovat v tomto pořadí, doporučujeme podobu „300 g cukru krystalu bílého“. Elegantnějším řešením by však bylo upravit slovosled takto: „300 g bílého cukru krystal(u)“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 502–503, odst 724 (2. vyd 2008)
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 102–103 (o nominativu jmenovacím)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 369, odst 891; Šmilauer považuje spojení "hříbek kozák" za přístavek specializující (2. vydání 1969)
Dotaz:
Větněčlenský rozbor
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s větným rozborem u vět typu „Je možno otevřít dveře“ a „Lze otevřít dveře“. Jde o věty jednočlenné?
Klíčové slovo:
lze; je možno
Odpověď:
Nikoli, v obou případech jde o věty dvojčlenné, podmětem je infinitiv „otevřít“. Ve větě „Je možno otevřít dveře“ je přísudek jmenný se sponou („je možno“). Druhá věta je skladebně poněkud neobvyklá, protože v roli přísudku vystupuje samotné příslovce „lze“ bez sponového slovesa (to se objevuje pouze v minulém a budoucím čase: „bylo lze“, „bude lze“). O tomto typu se mluvnice příliš nezmiňují; více se můžete dočíst například ve Šmilauerově Novočeské skladbě (kap. o přísudku jmenném, typ „hrůza pomyslit“), případně v Nauce o českém jazyku od téhož autora (kap. o přísudku, typ III. – přísudek neslovesný). Výrazy „lze“ a „nelze“ tedy můžeme popsat jako přísudky neslovesné či jmenné (historicky jde o podstatné jméno, jehož ustrnulý tvar získal příslovečnou povahu).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nauka o českém jazyku. Šmilauer. 1974.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 270 (odst. 9-48 e, typ "Co je platno?"); s. 271 (odst. 9-49 III-3, typ "Hrůza pomyslit")
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 168 (odst. 496-b-aa, substantivum klesající v příslovce)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
V jednom cvičení na určování větných členů jsme narazili na větu, s níž si nevíme rady. Věta zní: „Tohle je útěk.“ Co je ve větě podmětem a co přísudkem?
Klíčové slovo:
podmět vs. jmenná část přísudku
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, a proto nevíme, jak se k této problematice staví současná školská praxe. Řešení školských úloh můžete vyhledávat též na stránkách Asociace češtinářů, nebo pokládat vlastní dotazy v online diskusi. Určit větné členy v uvedené větě není jednoduché, protože různé příručky k tomuto typu vět přistupují různě. Podle Vladimíra Šmilauera a jeho Novočeské skladby tento větný typ vyjadřuje prosté ztotožnění; uvádí to na příkladu „To jsou koťata májová“. Podle tohoto pojetí by bylo zájmeno „tohle“ podmětem a „je útěk“ přísudkem jmenným se sponou. Příruční mluvnice češtiny sice také hovoří o „ztotožnění něčeho s něčím“ (příklad „To je palác šlechtičen“), avšak současně uvádí, že „sloveso být zde ovšem není složkou slovesně-jmenného přísudku, nýbrž je samo slovesným přísudkem s významem identifikačním“. S tímto pojetím pracuje i příručka Skladba češtiny a doplňuje, že oba zbývající členy (v našem případě „tohle“ a „útěk“) pojmenovávají touž skutečnost a jsou zaměnitelné. Rozhodneme-li však, že v pořadí první člen („tohle“) je ve větě podmětem, narazíme na terminologickou nesnáz: v současné školské gramatice totiž zatím neexistuje odpovídající název pro druhý člen („útěk“).
Poslední užití:
20.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 403 (odst. 632)
Jazykový zdroj:
Skladba češtiny. Grepl – Karlík. 1998. (platí od 1998)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 58 (sekce 27)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 157 (odst. 4835)
Dotaz:
Součástí několikanásobného podmětu není jméno r. muž. živ. (slovosled podmět – přísudek)
Konkrétní dotaz:
Dělám korekturu textu a zarazila jsem se u souvětí „Vliv může mít i pravidelné zkracování jícnu či trvalé zkrácení jícnu, které pak vede k...“ Neměl by mít přísudek ve vedlejší větě podobu „vedou“? Podotýkám, že vedlejší věta se vztahuje jak k „pravidelnému zkracování“, tak k „trvalému zkrácení“.
Klíčové slovo:
shoda ve vedlejší větě
Odpověď:
Pokud se vedlejší věta vztahuje k oběma složkám několikanásobného podmětu v hlavní větě, je skutečně nutné užít množného čísla, tedy „... které pak vedou“. Stávající podoba věty signalizuje, že je řeč pouze o „trvalém zkrácení jícnu“.
Poslední užití:
8.7.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
odst. 255 (shoda tvarů adjektivních)
Dotaz:
Vedlejší věta přívlastková
Konkrétní dotaz:
Nemůžeme se s kolegyní shodnout, zda je v souvětí „Strhl se takový křik, že lidem tuhla krev v žilách“ vedlejší věta přívlastková, nebo měrová. Rozsoudíte nás?
Klíčové slovo:
takový, že
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jak k tomuto problému přistupuje současná školská praxe. Mluvnice takový typ vět obvykle považují za tzv. věty účinkové, které uvedením následku děje vyjadřují míru (intenzitu) či obecně způsob, případně i příčinu. Jednoznačná shoda mezi příručkami není. Těmto větám obvykle předchází výrazy jako „tak“, „tolik“, „takový“ apod. V. Šmilauer v Novočeské skladbě kromě tohoto výkladu uvádí též významově blízký větný typ „Chlapec, že se na něho srdce třese“, který klasifikuje jako vedlejší větu přívlastkovou s významem účinkovým.
Poslední užití:
25.8.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 458 (odst. 681)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 294 (odst. 757 c); s. 189 (odst. 563 1c)
Dotaz:
Vztah stupňovací
Konkrétní dotaz:
Jaký poměr je mezi větami v souvětí „Po válce byl nařčen z kolaborace, a byl i ve vězení“?
Klíčové slovo:
stupňování
Odpověď:
Ústav pro jazyk český není didaktické pracoviště, takže nemůžeme zaručit, že školská praxe neupřednostňuje jiné řešení, nicméně poměr v uvedeném souvětí bychom vzhledem k užité spojce „i“ určili jako slabý poměr stupňovací.
Poslední užití:
25.8.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.