Dotaz:
Píše se dané spojení s čárkou?
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka před výrazem „ať“ ve větě „Všem patří dík(,) ať už byl jejich rodný jazyk český, nebo německý“?
Klíčové slovo:
ať – nebo
Odpověď:
Souřadné vedlejší věty spojené dvojitými spojovacími výrazy „ať – nebo“ je třeba oddělit od řídící věty čárkou. Spojka „ať“ zde totiž zároveň plní funkci podřadicí spojky připojující vedlejší větu. Čárka bude samozřejmě i před výrazem „nebo“, neboť jde o druhou složku dvojitého spojovacího výrazu.
Poslední užití:
27.2.2024
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní čárky v souvětí, sekce 3 – Podřadná spojení vět – podřadicí spojky (že, aby, kdyby apod.)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 121
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 114
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 326–328 (odst. 7753–7755), vydání 1969
Dotaz:
Vedlejší věta přívlastková
Konkrétní dotaz:
Jaký je prosím druh vedlejší věty v souvětí „Vzpomínám na dětství, kdy začalo sněžit“? Jde o větu přívlastkovou, nebo příslovečnou místní?
Klíčové slovo:
kdy
Odpověď:
Uvedená vedlejší věta rozvíjí podstatné jméno „dětství“, určíme ji proto jako větu přívlastkovou (odpovídá na otázku „Jaké dětství?“). O přívlastkové platnosti této věty se můžeme snadno přesvědčit tím, že vztažné příslovce připojující vedlejší větu nahradíme vztažným zájmenem: „Vzpomínám na dětství, v němž / ve kterém začalo sněžit.“
Poslední užití:
11.5.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 458
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 294 (odst. 757 c); s. 189 (odst. 563 1c)
Dotaz:
Spřažení vazeb (zeugma)
Konkrétní dotaz:
Chtěla bych se zeptat, zda je v případech, kdy je ve větě třeba užít dva různé tvary, ale tyto tvary jsou homonymní, možno užít jen jeden výraz, např. „ve i u stavení“, nebo zda je to také považováno za zeugma. Je tato problematika někde popsána?
Klíčové slovo:
zanedbání dvojí vazby; stavení
Odpověď:
Tento specifický případ zeugmatu není v odborné literatuře dostatečně uveden. Vzhledem k tomu, že dvě předložky vyžadují dvě různé vazby, považujeme za nutné v dané větě užít dva tvary, byť jde ve vašem případě o tvary homonymní. Nelze oba tvary vyjádřit jedním výrazem, protože kdybychom do věty dosadili jiné substantivum, vzniklo by defektní spojení (např. „ve i u školy“). Navíc Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě (1966) hodnotí užití dvou předložek u téhož podstatného jména (např. „do a z Holandska“ – zde jde dokonce o tentýž pád) jako nevhodné. Náležitá formulace je tedy „ve stavení i u něj“.
Dotaz:
Věta bezpodmětná
Konkrétní dotaz:
Objevila jsem větu „Všechna skladiště bylo zapotřebí vyklidit“. Není náhodou správný tvar „byla“, tedy „Všechna skladiště byla zapotřebí vyklidit“?
Klíčové slovo:
věta bezpodmětná
Odpověď:
Uvedená věta je tzv. bezpodmětnou větnou strukturou, to znamená, že neobsahuje podmět. Výraz „skladiště“ není podmětem, nýbrž předmětem, který závisí na infinitivu „vyklidit“. Přísudkem je zde pak celé spojení „bylo zapotřebí vyklidit“ (sponové sloveso + modální predikativum + infinitiv). Přísudek bezpodmětných větných struktur má tzv. impersonální (neosobní) formu, která zpravidla odpovídá tvaru 3. os. j. č. rodu středního (Prší. Je chladno.). Proto je věta „Všechna skladiště bylo zapotřebí vyklidit“ v pořádku. Podle staršího pojetí (V. Šmilauer, 1966) by bylo možno větu klasifikovat jako větu dvojčlennou s inifinitivním podmětem „vyklidit“ a přísudkem „bylo zapotřebí“, avšak i v takovém případě bychom vyhodnotili výraz „skladiště“ jako předmět. Proto je znění věty „Všechna skladiště bylo zapotřebí vyklidit“ v pořádku.
Poslední užití:
19.7.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 117 (Typy bezpodmětých vět se slovesem sponovým)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Dotaz:
Vedlejší věta přívlastková
Konkrétní dotaz:
Na gymnáziu jsme v gramatickém cvičení objevili větu „Někdy jde před startem až o půlhodinové čekání, než bude ranvej volná“ a nevíme, jestli vedlejší větu určit jako větu přívlastkovou, nebo příslovečnou časovou. Můžete nám prosím poradit?
Klíčové slovo:
než
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jak k tomuto problému přistupuje současná školská praxe. Přikláněli bychom se k tomu považovat danou vedlejší větu za větu přívlastkovou, protože rozvíjí podstatné jméno „čekání“ (ptáme se: „Jaké čekání?“). V gramatice často dochází k případům, kdy mají věta či větný člen příslovečnou či předmětnou povahu, avšak mají platnost přívlastku, protože rozvíjejí podstatné jméno (zpravidla utvořené právě od slovesa), nikoli sloveso. Tak je tomu při určování samotného přívlastku – slovesné podstatné jméno nezřídka přebírá vazbu od slovesa, od něhož bylo utvořeno, ovšem je-li řídícím členem právě podstatné jméno, skutečně jde o přívlastek (např. „čekat na něco“ versus „čekání na něco“ – v prvním případě je předložkový pád „na něco“ předmětem, ve druhém případě přívlastkem). Pokud jde o dotazované souvětí, pouze tehdy, pokud bychom mohli uvedenou vedlejší větu oddělit od podstatného jména a umístit na jinou pozici v souvětí, by to znamenalo, že je závislá na slovese, a tudíž je větou příslovečnou časovou, například: „Než bude ranvej volná, jde někdy před startem až o půlhodinové čekání.“ Toto řešení není v uvedeném případě příliš pravděpodobné, ale nelze jej zcela vyloučit.
Poslední užití:
25.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 458 (odst. 681)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 294, s. 189
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.