Dotaz:
Píše se dané spojení s čárkou?
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka před výrazem „ať“ ve větě „Všem patří dík(,) ať už byl jejich rodný jazyk český, nebo německý“?
Klíčové slovo:
ať – nebo
Odpověď:
Souřadné vedlejší věty spojené dvojitými spojovacími výrazy „ať – nebo“ je třeba oddělit od řídící věty čárkou. Spojka „ať“ zde totiž zároveň plní funkci podřadicí spojky připojující vedlejší větu. Čárka bude samozřejmě i před výrazem „nebo“, neboť jde o druhou složku dvojitého spojovacího výrazu.
Poslední užití:
27.2.2024
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní čárky v souvětí, sekce 3 – Podřadná spojení vět – podřadicí spojky (že, aby, kdyby apod.)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 121
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 114
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 326–328 (odst. 7753–7755), vydání 1969
Dotaz:
Vedlejší věta přívlastková
Konkrétní dotaz:
Jaký je prosím druh vedlejší věty v souvětí „Vzpomínám na dětství, kdy začalo sněžit“? Jde o větu přívlastkovou, nebo příslovečnou místní?
Klíčové slovo:
kdy
Odpověď:
Uvedená vedlejší věta rozvíjí podstatné jméno „dětství“, určíme ji proto jako větu přívlastkovou (odpovídá na otázku „Jaké dětství?“). O přívlastkové platnosti této věty se můžeme snadno přesvědčit tím, že vztažné příslovce připojující vedlejší větu nahradíme vztažným zájmenem: „Vzpomínám na dětství, v němž / ve kterém začalo sněžit.“
Poslední užití:
11.5.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 458
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 294 (odst. 757 c); s. 189 (odst. 563 1c)
Dotaz:
Spřažení vazeb (zeugma)
Konkrétní dotaz:
Chtěla bych se zeptat, zda je v případech, kdy je ve větě třeba užít dva různé tvary, ale tyto tvary jsou homonymní, možno užít jen jeden výraz, např. „ve i u stavení“, nebo zda je to také považováno za zeugma. Je tato problematika někde popsána?
Klíčové slovo:
zanedbání dvojí vazby; stavení
Odpověď:
Tento specifický případ zeugmatu není v odborné literatuře dostatečně uveden. Vzhledem k tomu, že dvě předložky vyžadují dvě různé vazby, považujeme za nutné v dané větě užít dva tvary, byť jde ve vašem případě o tvary homonymní. Nelze oba tvary vyjádřit jedním výrazem, protože kdybychom do věty dosadili jiné substantivum, vzniklo by defektní spojení (např. „ve i u školy“). Navíc Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě (1966) hodnotí užití dvou předložek u téhož podstatného jména (např. „do a z Holandska“ – zde jde dokonce o tentýž pád) jako nevhodné. Náležitá formulace je tedy „ve stavení i u něj“.
Dotaz:
Věta bezpodmětná
Konkrétní dotaz:
Objevila jsem větu „Všechna skladiště bylo zapotřebí vyklidit“. Není náhodou správný tvar „byla“, tedy „Všechna skladiště byla zapotřebí vyklidit“?
Klíčové slovo:
věta bezpodmětná
Odpověď:
Uvedená věta je tzv. bezpodmětnou větnou strukturou, to znamená, že neobsahuje podmět. Výraz „skladiště“ není podmětem, nýbrž předmětem, který závisí na infinitivu „vyklidit“. Přísudkem je zde pak celé spojení „bylo zapotřebí vyklidit“ (sponové sloveso + modální predikativum + infinitiv). Přísudek bezpodmětných větných struktur má tzv. impersonální (neosobní) formu, která zpravidla odpovídá tvaru 3. os. j. č. rodu středního (Prší. Je chladno.). Proto je věta „Všechna skladiště bylo zapotřebí vyklidit“ v pořádku. Podle staršího pojetí (V. Šmilauer, 1966) by bylo možno větu klasifikovat jako větu dvojčlennou s inifinitivním podmětem „vyklidit“ a přísudkem „bylo zapotřebí“, avšak i v takovém případě bychom vyhodnotili výraz „skladiště“ jako předmět. Proto je znění věty „Všechna skladiště bylo zapotřebí vyklidit“ v pořádku.
Poslední užití:
19.7.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 117 (Typy bezpodmětých vět se slovesem sponovým)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Dotaz:
Vedlejší věta přívlastková
Konkrétní dotaz:
Na gymnáziu jsme v gramatickém cvičení objevili větu „Někdy jde před startem až o půlhodinové čekání, než bude ranvej volná“ a nevíme, jestli vedlejší větu určit jako větu přívlastkovou, nebo příslovečnou časovou. Můžete nám prosím poradit?
Klíčové slovo:
než
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jak k tomuto problému přistupuje současná školská praxe. Přikláněli bychom se k tomu považovat danou vedlejší větu za větu přívlastkovou, protože rozvíjí podstatné jméno „čekání“ (ptáme se: „Jaké čekání?“). V gramatice často dochází k případům, kdy mají věta či větný člen příslovečnou či předmětnou povahu, avšak mají platnost přívlastku, protože rozvíjejí podstatné jméno (zpravidla utvořené právě od slovesa), nikoli sloveso. Tak je tomu při určování samotného přívlastku – slovesné podstatné jméno nezřídka přebírá vazbu od slovesa, od něhož bylo utvořeno, ovšem je-li řídícím členem právě podstatné jméno, skutečně jde o přívlastek (např. „čekat na něco“ versus „čekání na něco“ – v prvním případě je předložkový pád „na něco“ předmětem, ve druhém případě přívlastkem). Pokud jde o dotazované souvětí, pouze tehdy, pokud bychom mohli uvedenou vedlejší větu oddělit od podstatného jména a umístit na jinou pozici v souvětí, by to znamenalo, že je závislá na slovese, a tudíž je větou příslovečnou časovou, například: „Než bude ranvej volná, jde někdy před startem až o půlhodinové čekání.“ Toto řešení není v uvedeném případě příliš pravděpodobné, ale nelze jej zcela vyloučit.
Poslední užití:
25.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 458 (odst. 681)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 294, s. 189
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Dotaz:
Vedlejší věta přívlastková
Konkrétní dotaz:
Nevíme si rady, zda je v souvětí „Včera jsme se procházeli v parku, kde rozkvétaly první zelené platany“ vedlejší věta přívlastková, nebo příslovečná místní. Můžete nám prosím poradit?
Klíčové slovo:
kde
Odpověď:
Jelikož je daná vedlejší věta závislá na podstatném jménu „park“ a odpovídá na otázku „V jakém parku jsme se procházeli?“, jedná se o větu přívlastkovou. O přívlastkové platnosti této věty se můžeme snadno přesvědčit tím, že vztažné příslovce uvozující vedlejší větu lze nahradit vztažným zájmenem: „Včera jsme se procházeli v parku, ve kterém rozkvétaly první zelené platany“. Naopak o vedlejší větu příslovečnou místní by šlo například v souvětí „Včera jsme se procházeli tam, kde rozkvétaly první zelené platany“, protože v takovém případě by daná vedlejší věta rozvíjela sloveso.
Poslední užití:
22.11.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 458
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 294 (odst. 757 c); s. 189 (odst. 563 1c)
Dotaz:
Vedlejší věta příslovečná přípustková
Konkrétní dotaz:
Chtěla bych se zeptat, jakou platnost mají souřadně spojené vedlejší věty v následujícím souvětí. „Ať chce, nebo nechce, stejně bude muset do školy.“ Jde o vedlejší věty přípustkové?
Klíčové slovo:
ať – nebo
Odpověď:
Obě vedlejší věty, které jsou souřadně spojené dvojitým spojovacím výrazem „ať – nebo“, mají jako celek význam (podmínkově) přípustkový.
Poslední užití:
24.11.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 326–328 (odst. 7753–7755), vydání 1969
Dotaz:
Píše se dané spojení s čárkou?
Konkrétní dotaz:
Píše se čárka za výrazem „nechce“ ve větě „Ať chce, nebo nechce(,) stejně bude muset do školy“?
Klíčové slovo:
ať – nebo
Odpověď:
Souřadné vedlejší věty spojené dvojitými spojovacími výrazy „ať – nebo“ je třeba oddělit od řídící věty čárkou. Spojka ať zde totiž zároveň plní funkci podřadicí spojky připojující vedlejší větu.
Poslední užití:
24.11.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní čárky v souvětí, sekce 3 – Podřadná spojení vět – podřadicí spojky (že, aby, kdyby apod.)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 121
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 114
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 326–328 (odst. 7753–7755), vydání 1969
Dotaz:
Vedlejší věta příslovečná - dvojí řešení
Konkrétní dotaz:
Nevíme si rady s určením druhu vedlejší věty v souvětí „Vedoucí by měl úkoly zadávat včas, aby se lidé nenervovali, že to nestihnou“. Jde nám o tu větu „že to nestihnou“. Lze kromě příčinné věty uvažovat i o vedlejší větě předmětné? Ještě doplním, že se jedná o úkol pro 9. třídu.
Klíčové slovo:
vedlejší věta příslovečná vs. předmětná
Odpověď:
Hranice mezi předmětem a příslovečným určením – resp. mezi vedlejší větou předmětnou a příslovečnou – nemusí být vždy ostrá. V tomto případě lze skutečně uvažovat o obou pojetích. Vedlejší věta odpovídá na otázku „proč, z jakého důvodu by se lidé nervovali?“, a lze ji tudíž bez potíží určit jako větu příslovečnou příčinnou. Příruční mluvnice češtiny uvádí v příslušné kapitole např. větu „Byla zoufalá z toho, že ten jazyk neumí“. Na druhou stranu Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě v kapitole o předmětných vedlejších větách vypisuje typy sloves, s nimiž se pojí předmětné věty, a mezi jinými zde uvádí i slovesa s významem „bát se“, např. „Mám obavu, že tomu nebudete věřit“. Ve vašem případě se teoreticky můžeme zeptat „proč, z jakého důvodu by se lidé nervovali?“, ale také „kým, čím by se lidé nervovali?“. Jinými slovy se domníváme, že obě pojetí lze podepřít pádnými argumenty. Upozorňujeme však, že nejsme didaktické pracoviště, a proto nevíme, jak k tomuto problému přistupuje současná školská praxe.
Poslední užití:
29.11.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 478, odst. 706 (vyd. 2008)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 244, odst. 673 (vyd. 1966)
Dotaz:
Podmět v 2. p.
Konkrétní dotaz:
Někde jsem slyšela, že lze věty typu „V přehradě přibylo/ubylo vody“ považovat za věty jednočlenné. Co je na tom pravdy? Jako učitelku by mě to velmi zajímalo.
Klíčové slovo:
přibylo vody, ubylo vody
Odpověď:
Podle tradičního pojetí jde o věty s podmětem v druhém pádě (genitivu). V dnešní češtině se jedná o ojedinělý jev, protože podmětu je jinak pevně vyhrazen první pád. Například Základní mluvnice českého jazyka, která shrnuje učivo v rozsahu základního a středního vzdělávání, se o tomto typu vět vůbec nezmiňuje. Tradiční pojetí pak razí např. Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě: typ „Přibylo vody, ubylo vody“ explicitně odlišuje od významově podobných jednočlenných vět udávajících míru („Je na tom trochu pravdy“). V prvním případě jde podle něj o genitiv částečný (partitivní), který ve větě zastupuje nominativ. V podobném duchu se o této problematice vyjadřuje např. Příruční mluvnice češtiny. Jako zvláštní typ podmětu tento genitiv chápe i akademická Mluvnice češtiny; ta však zároveň nevylučuje možnost chápat genitiv jako součást bezpodměté konstrukce (tj. jednočlenné věty). Toto alternativní pojetí tedy vyloučit nelze, ve školském prostředí však doporučujeme držet se pojetí tradičního (pokud na tento okrajový jev vůbec přijde řeč).
Poslední užití:
15.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 120 (odst. 378-2); s. 128 (odst. 425-3-b) – vydání 1969
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 414–415 (odst. 641) – vydání 2008
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 43 (kap. Subjekt, 1.0.2.2)
Dotaz:
Užití zvratného trpného rodu
Konkrétní dotaz:
Ráda bych znala váš názor na formulace typu „dnes se naočkovalo přes 60 000 lidí“, „od začátku roku se na silnicích zabilo 63 lidí“ apod. Zjistila jsem si, že se jedná o zvratné pasivum, ale zajímalo by mě, jestli je v těchto kontextech jeho užití gramaticky v pořádku.
Klíčové slovo:
naočkovalo se
Odpověď:
Ve větách, v nichž je dějem zasažen nějaký objekt, který sám nemůže být původcem děje, je užití zvratného pasiva zcela v pořádku (např. „od začátku roku se postavilo 63 domů“). Pozor si však musíme dávat právě ve větách, v nichž může dojít ke kolizi vlastního zvratného zájmena „se“ a zájmena „se“ užitého ve funkci zvratného pasiva. V uvedených větách skutečně připadají v úvahu méně pravděpodobné interpretace, že se 60 000 lidí samo naočkovalo, případně že se na silnicích samo (nebo navzájem) zabilo 63 lidí. Nelze říci, že jsou tyto formulace gramaticky chybné (utvořeny jsou systémově a náležitě), problém spočívá ve významové nejednoznačnosti. Je rovněž známo, že někteří uživatelé češtiny mohou být na tento typ formulace citlivější, a také proto v těchto případech doporučujeme raději užít tzv. opisné pasivum, jež jinou interpretaci neumožňuje: „dnes bylo naočkováno přes 60 000 lidí“, „od začátku roku bylo na silnicích zabito 63 lidí“.
Poslední užití:
16.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 150–151, odst. 475 cc (2. vyd. 1969)
Dotaz:
Vedlejší věta příslovečná přípustková
Konkrétní dotaz:
Nemůžeme se s kolegy shodnout na syntaktickém rozboru části jedné básně z učebnice. Úryvek zní takto: „Zatím vábím a chytám na vějičky slov pěknost toho všeho tam u nás, ať se chytí, co se chytí.“ Jde nám o to „ať se chytí, co se chytí“. Nevíme vlastně, co je zač to slovo „ať“, jestli je to částice, nebo spojka, a tudíž jestli je to celé možné považovat za nějakou vsuvku, nebo je to normálně vedlejší věta.
Klíčové slovo:
ať – co
Odpověď:
Slovník spisovného jazyka českého u hesla „ať“ uvádí analogický příklad „ať dělám, co dělám, nikdy to neudělám dobře“ – výraz „ať“ v tomto případě SSJČ hodnotí jako spojku uvozující věty s významem připouštěcím. Že jde o vedlejší větu přípustkovou, potvrzuje i Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě; respektive vymezuje zde ještě konkrétnější typ, větu podmínkově přípustkovou. Uvádí, že v takovýchto případech „imperativní částice ať, nech, nechť, nechať klesají ve spojky podřadicí“. Lze tedy konstatovat, že celé spojení „ať se chytí, co se chytí“, má význam (podmínkově) přípustkový. Formálně se však samozřejmě jedná o dvě věty: „co se chytí“ je věta podmětná („ať se chytí cokoli“).
Poslední užití:
13.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 326–328 (odst. 7753–7755), vydání 1969
Dotaz:
Vedlejší věta příslovečná místní
Konkrétní dotaz:
Potřebovala bych poradit, která z vět souvětí je hlavní a která vedlejší. Souvětí zní: „Kde se vzal, tu se vzal.“
Klíčové slovo:
kde
Odpověď:
Když si nejsme jisti, která věta souvětí je hlavní a která vedlejší, pomůže blíže se podívat na výrazy, které jednotlivé věty uvozují. Vedlejší věty bývají jednak uvozeny podřadicími spojkami (např. protože, ačkoli, když), jednak vztažnými zájmeny (např. kdo, co, jaký) nebo vztažnými zájmennými příslovci (např. kde, odkdy, kolik, proč). Těmto výrazům v hlavních větách často odpovídají odkazovací (ukazovací) zájmena, resp. příslovce, a vznikají tak tyto dvojice: ten–kdo, to–co, takový–jaký, tam–kde, tolik–kolik. S použitím této pomůcky tedy můžeme snadno rozhodnout, že vedlejší věta je ve vašem případě ta, která je uvozena výrazem „kde“ („kde se vzal“), a věta uvozená výrazem „tu“ („tu se vzal“) že je věta hlavní.
Poslední užití:
7.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
odst. 545 a 660 (vydání 2008)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 267 (odst. 726)
Dotaz:
Užití zvratného trpného rodu
Konkrétní dotaz:
Slýchám v médiích věty typu „Policisté se při přestřelce zranili“. Je taková věta v pořádku? Nemělo by se spíš říkat „Policisté byli při přestřelce zraněni“?
Klíčové slovo:
zranit se
Odpověď:
Jde skutečně o nemístné užití tzv. zvratného pasiva (trpného rodu). Ve větách, v nichž je dějem zasažen nějaký objekt, který sám nemůže být původcem děje, je užití zvratného pasiva v pořádku (např. „Dům se staví“, případně „Při přestřelce se poškodilo několik aut“). Pozor si však musíme dávat právě ve větách, v nichž může dojít ke kolizi vlastního zvratného zájmena „se“ a zájmena „se“ užitého ve funkci zvratného pasiva: ve větě „Policisté se při přestřelce zranili“ není jasné, zda 1) policisté byli zraněni někým jiným, 2) policisté se zranili navzájem nebo 3) každý policista zranil sám sebe. Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě k této problematice uvádí příklad: „Můžeme říci, že se na honě zastřelilo tři sta zajíců, ale ne, že se nešťastnou náhodou zastřelil také jeden z lovců, protože by bylo nejisté, zda se zastřelil sám nebo byl zastřelen“. V takových případech tedy doporučujeme volit pasivum opisné („Policisté byli při přestřelce zraněni“).
Zvažované varianty:
policisté se zranili
policisté byli zraněni
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 150–151, odst. 475 cc (2. vyd. 1969)
Dotaz:
Nominativ jmenovací
Konkrétní dotaz:
Mám v textu spojení „cukr krystal bílý“ a nevím, jakým způsobem s ním nakládat. Je nutné skloňovat všechny části spojení, nebo stačí skloňovat pouze „cukr“? Tedy: „300 g cukru krystalu bílého“, nebo „300 g cukru krystal bílý“?
Klíčové slovo:
cukr krystal
Odpověď:
Z větněčlenského hlediska je podstatné jméno „krystal“ ve spojení „cukr krystal“ shodným přívlastkem řídícího jména „cukr“. V češtině se sice častěji setkáme se shodným přívlastkem vyjádřeným přídavným jménem, avšak ani spojení dvou shodných podstatných jmen není nijak výjimečné, viz např. „mistr kuchař“, „hřib satan“, „hora Říp“. Jelikož jde o přívlastek shodný, měl by se při ohýbání skloňovat ve shodě s řídícím podstatným jménem (tedy „cukru krystalu“). Je však třeba doplnit, že u spojení obecného jména se jménem vlastním (např. „hora Říp“) se poslední dobou prosazuje tzv. nominativ jmenovací: přívlastkové jméno zůstává v 1. pádě, a stává se tak zvláštním typem přívlastku neshodného („na hoře Řípu“ X „na hoře Říp“). Přestože výraz „krystal“ není vlastním jménem, není vyloučeno, že se zde uplatňuje podobný mechanismus: data Českého národního korpusu totiž dokazují, že v úzu výrazně převažují případy, v nichž se při skloňování spojení „cukr krystal“ slovo „krystal“ ponechává v 1. pádě. Přestože systémově je tedy náležité celé spojení skloňovat („300 g cukru krystalu“), je třeba tolerovat i zažitou strukturu „300 g cukru krystal“ – v příslušném žánru (např. v kuchařkách) by naopak mohla být systémová podoba pociťována jako příznaková. Problematické je i dodatečné rozvití přívlastkem „bílý“; pro spojení „cukr krystal bílý“ relevantní doklady v ČNK chybějí a ani mluvnice tento případ (kombinace jméno + přívlastek shodný substantivní + přívlastek shodný adjektivní) nezmiňují. Vzhledem k tomu, že přívlastek „bílý“ rozvíjí celé spojení „cukr krystal“, tedy i „cukr“, nezdá se jako vhodné řešení jej při skloňování celého spojení ponechat v 1. pádě. Je-li nezbytně nutné spojení skloňovat v tomto pořadí, doporučujeme podobu „300 g cukru krystalu bílého“. Elegantnějším řešením by však bylo upravit slovosled takto: „300 g bílého cukru krystal(u)“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 502–503, odst 724 (2. vyd 2008)
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 102–103 (o nominativu jmenovacím)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 369, odst 891; Šmilauer považuje spojení "hříbek kozák" za přístavek specializující (2. vydání 1969)
Dotaz:
Větněčlenský rozbor
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s větným rozborem u vět typu „Je možno otevřít dveře“ a „Lze otevřít dveře“. Jde o věty jednočlenné?
Klíčové slovo:
lze; je možno
Odpověď:
Nikoli, v obou případech jde o věty dvojčlenné, podmětem je infinitiv „otevřít“. Ve větě „Je možno otevřít dveře“ je přísudek jmenný se sponou („je možno“). Druhá věta je skladebně poněkud neobvyklá, protože v roli přísudku vystupuje samotné příslovce „lze“ bez sponového slovesa (to se objevuje pouze v minulém a budoucím čase: „bylo lze“, „bude lze“). O tomto typu se mluvnice příliš nezmiňují; více se můžete dočíst například ve Šmilauerově Novočeské skladbě (kap. o přísudku jmenném, typ „hrůza pomyslit“), případně v Nauce o českém jazyku od téhož autora (kap. o přísudku, typ III. – přísudek neslovesný). Výrazy „lze“ a „nelze“ tedy můžeme popsat jako přísudky neslovesné či jmenné (historicky jde o podstatné jméno, jehož ustrnulý tvar získal příslovečnou povahu).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nauka o českém jazyku. Šmilauer. 1974.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 270 (odst. 9-48 e, typ "Co je platno?"); s. 271 (odst. 9-49 III-3, typ "Hrůza pomyslit")
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 168 (odst. 496-b-aa, substantivum klesající v příslovce)
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
V jednom cvičení na určování větných členů jsme narazili na větu, s níž si nevíme rady. Věta zní: „Tohle je útěk.“ Co je ve větě podmětem a co přísudkem?
Klíčové slovo:
podmět vs. jmenná část přísudku
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, a proto nevíme, jak se k této problematice staví současná školská praxe. Řešení školských úloh můžete vyhledávat též na stránkách Asociace češtinářů, nebo pokládat vlastní dotazy v online diskusi. Určit větné členy v uvedené větě není jednoduché, protože různé příručky k tomuto typu vět přistupují různě. Podle Vladimíra Šmilauera a jeho Novočeské skladby tento větný typ vyjadřuje prosté ztotožnění; uvádí to na příkladu „To jsou koťata májová“. Podle tohoto pojetí by bylo zájmeno „tohle“ podmětem a „je útěk“ přísudkem jmenným se sponou. Příruční mluvnice češtiny sice také hovoří o „ztotožnění něčeho s něčím“ (příklad „To je palác šlechtičen“), avšak současně uvádí, že „sloveso být zde ovšem není složkou slovesně-jmenného přísudku, nýbrž je samo slovesným přísudkem s významem identifikačním“. S tímto pojetím pracuje i příručka Skladba češtiny a doplňuje, že oba zbývající členy (v našem případě „tohle“ a „útěk“) pojmenovávají touž skutečnost a jsou zaměnitelné. Rozhodneme-li však, že v pořadí první člen („tohle“) je ve větě podmětem, narazíme na terminologickou nesnáz: v současné školské gramatice totiž zatím neexistuje odpovídající název pro druhý člen („útěk“).
Poslední užití:
20.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 403 (odst. 632)
Jazykový zdroj:
Skladba češtiny. Grepl – Karlík. 1998. (platí od 1998)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 58 (sekce 27)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 157 (odst. 4835)
Dotaz:
Součástí několikanásobného podmětu není jméno r. muž. živ. (slovosled podmět – přísudek)
Konkrétní dotaz:
Dělám korekturu textu a zarazila jsem se u souvětí „Vliv může mít i pravidelné zkracování jícnu či trvalé zkrácení jícnu, které pak vede k...“ Neměl by mít přísudek ve vedlejší větě podobu „vedou“? Podotýkám, že vedlejší věta se vztahuje jak k „pravidelnému zkracování“, tak k „trvalému zkrácení“.
Klíčové slovo:
shoda ve vedlejší větě
Odpověď:
Pokud se vedlejší věta vztahuje k oběma složkám několikanásobného podmětu v hlavní větě, je skutečně nutné užít množného čísla, tedy „... které pak vedou“. Stávající podoba věty signalizuje, že je řeč pouze o „trvalém zkrácení jícnu“.
Poslední užití:
8.7.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
odst. 255 (shoda tvarů adjektivních)
Dotaz:
Vedlejší věta přívlastková
Konkrétní dotaz:
Nemůžeme se s kolegyní shodnout, zda je v souvětí „Strhl se takový křik, že lidem tuhla krev v žilách“ vedlejší věta přívlastková, nebo měrová. Rozsoudíte nás?
Klíčové slovo:
takový, že
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jak k tomuto problému přistupuje současná školská praxe. Mluvnice takový typ vět obvykle považují za tzv. věty účinkové, které uvedením následku děje vyjadřují míru (intenzitu) či obecně způsob, případně i příčinu. Jednoznačná shoda mezi příručkami není. Těmto větám obvykle předchází výrazy jako „tak“, „tolik“, „takový“ apod. V. Šmilauer v Novočeské skladbě kromě tohoto výkladu uvádí též významově blízký větný typ „Chlapec, že se na něho srdce třese“, který klasifikuje jako vedlejší větu přívlastkovou s významem účinkovým.
Poslední užití:
25.8.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 458 (odst. 681)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 294 (odst. 757 c); s. 189 (odst. 563 1c)
Dotaz:
Vztah stupňovací
Konkrétní dotaz:
Jaký poměr je mezi větami v souvětí „Po válce byl nařčen z kolaborace, a byl i ve vězení“?
Klíčové slovo:
stupňování
Odpověď:
Ústav pro jazyk český není didaktické pracoviště, takže nemůžeme zaručit, že školská praxe neupřednostňuje jiné řešení, nicméně poměr v uvedeném souvětí bychom vzhledem k užité spojce „i“ určili jako slabý poměr stupňovací.
Poslední užití:
25.8.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.