Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Jazyková příručka: #77, Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999) .
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/3, položky: 1-10/26
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12081
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Kterou z možných výslovnostních podob u příjmení Štefánik byste doporučili pro užití v rozhlase?
Klíčové slovo: Štefánik
Odpověď: V tomto případě přicházejí v úvahu tři varianty: [šťefáňik] (spisovná podoba ve slovenštině, avšak i zde výslovnost značně kolísá; v českém prostředí jsme ji s výjimkou slovensky hovořících mluvčích v rámci provedeného výzkumu nezachytili), [štefáňik] a [štefányk] (ta v češtině, a to i u profesionálních mluvčích v médiích včetně rozhlasu naprosto převládá). Lze konstatovat, že případná určitá nejednotnost v celém rozhlasovém vysílání (nikoli však bezdůvodné střídání např. v rámci jednoho pořadu) zde posluchačům pravděpodobně příliš vadit nebude a srozumitelnost nijak neohrozí. Pokud by se chtěli rozhlasoví mluvčí sjednotit, je třeba vycházet ze zavedených interních postupů v daném médiu, tj. zda se obecně dává přednost těm variantám, které jsou v češtině frekventovanější, nebo se (i navzdory současnému úzu) preferují podoby vycházející z kodifikované výslovnosti v jazyce původu.
Zvažované varianty:
[šťefáňik] [štefáňik] [štefányk]
Poslední užití: 26.8.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 109

ID související odpovědi: #8394

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12062
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Proč Češi vyslovují anglické jméno (James) Cook jako [kúk], a nikoli náležitě jako [kuk]?
Klíčové slovo: Cook
Odpověď: Je pravda, že pokud u anglického jména Cook uplatňujeme adaptační princip, který při počešťování výslovnosti přejímek převažuje a je preferován ortoepickou kodifikací (tj. náhrada původních hlásek jejich nejbližšími českými protějšky atd.), je zcela náležitá zvuková podoba [kuk]. Tu také doporučují všechny ortoepické příručky, v nichž je toto jméno uvedeno. V každém přirozeném jazyce však existují nepravidelnosti a při přejímání slov z cizích jazyků se nikoli výjimečně uplatňují i různé další adaptační principy. Zde má na některé mluvčí značný vliv analogie s jinými anglicismy, v nichž se písmena -oo- čtou jako [ú], tj. např. cool [kúl], příjmení Cooper [kúpr]. Navíc i v angličtině se s podobou [kúk] lze setkat, jako další variantu v britské angličtině (která ovšem neodpovídá tradiční standardní výslovnosti, tj. tzv. RP) ji uvádí např. prestižní výslovnostní slovník Longman Pronunciation Dictionary od Johna C. Wellse (2008). Podle našeho názoru je sice vhodné upřednostňovat podobu [kuk], avšak zároveň je plně namístě být v tomto ohledu tolerantní, protože určitá zvuková pestrost v tomto případě nečiní žádné závažné komunikační problémy.
Zvažované varianty:
[kúk] [kuk]
Poslední užití: 14.4.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj: Jak správně vyslovovat cizí jména osobní. Hamplová – Štoček. 2012. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12061
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: V televizním pořadu o norské královské rodině vyslovovali jméno Olaf v dalších pádech zásadně s [v], tj. např. [olavem], [olave]. Vůbec mi to nešlo do ucha a domnívám se, že je to chybně a mělo by být [olafem], [olafe] atp.
Klíčové slovo: Olaf; Olav
Odpověď: Souhlasíme s vámi v tom ohledu, že v českém prostředí jsme zjevně více zvyklí na podobu Olaf vyslovovanou jako [olaf], 2. pád [olafa] atd. V norštině se však toto jméno může vyskytovat ve více variantách, tj. Olaf, Ola, Oluf a rovněž Olav (je tu totiž spojitost se jménem Oliver). Právě podoba Olav je zde dokonce nejčastější. Pokud jde např. o krále Olafa V. Norského (původním jménem Alexander Edward Christian Frederik), ověřili jsme, že v norštině jeho jméno zní Olav V av Noreg. Autoři televizního dokumentu tedy pravděpodobně vycházeli z norské verze, nikoli z její počeštěné podoby Olaf V. (je evidentní, že zatímco dříve byla spíše tendence cizí jména panovníků zcela počeštit, dnes se dává přednost původní podobě, což je zřetelné např. na britské královské rodině; na jedné straně se tak výhradně užívá tradičně počeštěné jméno /královna/ Alžběta, na druhé straně se hovoří pouze o /princi/ Charlesovi). Podobně se např. v publikaci Dějiny Norska (LN, 2005) zapisuje v případě příslušných norských králů jméno Olav s koncovým -v-, nikoli Olaf. Jestliže se někdo rozhodne uvádět jméno právě v původní norské podobě Olav, měl by je ovšem vyslovovat jako [úlaf], 2. pád [úlava], což odpovídá originálnímu [ˈuːlɑʋ] adaptovanému do češtiny (srov. rovněž české ortoepické příručky). Pokud skutečně zaznělo [olavem], [olave] atp., jedná se podle našeho názoru o hybridní kombinaci, která doporučeníhodná není.
Poslední užití: 27.7.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Jak se bude vaše dítě jmenovat?. Knappová. 2017. (platí od 2017)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#11322
Užití:
1 0 1
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Je vhodnější v právě připravovaném dokumentu vyslovovat křestní jméno Olof (patřící švédskému politikovi Palmemu) spíše česky, což je úzus dobových pořadů, nebo zvolit výslovnost švédskou?
Klíčové slovo: Olof
Odpověď: Výslovnost švédského mužského rodného jména Olof rozhodně není v češtině nijak pevně vžitá (někteří mluvčí se evidentně navíc mylně domnívají, že se daná osobnost jmenovala Olaf). Obecně platí, že u jmen cizího původu se do češtiny adaptuje zvuková podoba z výchozího jazyka, avšak nejsou výjimečné případy, kdy se vžije výslovnost poněkud odlišná (např. na základě grafiky nebo různých analogií, někdy i mylných). V ortoepické příručce Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině od V. Strahla je jako jediná doporučená uvedena zvuková podoba [úlof] odpovídající švédskému originálu adaptovanému do češtiny, avšak v současné ani ve starší mediální praxi se s touto podobou nesetkáváme. Převažuje zde varianta [olof] odpovídající grafice (v dobových reportážích z 80. let, kdy byl Olof Palme zavražděn, se dále občas vyskytuje [ólof], dále lze zaslechnout i [ulof]). Je tedy potřebné pečlivě zvážit veškeré okolnosti s ohledem na konkrétní pořad, na předpokládané posluchače atd. Pokud v daném vysílání budou hojně zaznívat starší citace z tehdejších médií, bylo by nápadné varianty [olof] a [úlof] střídat. Naopak pokud takováto situace nenastane a/nebo je předpoklad, že významnější část diváků bude náležitou výslovnost ve švédštině znát, pak je zcela namístě číst [úlof]. Za nejlepší řešení v podobných situacích považujeme daný výslovnostní problém na začátku pořadu, pokud je to jen trochu možné, tematizovat (stačí velmi stručně, např. věta typu „švédský politik, jehož jméno v češtině někteří vyslovují jako [olof], avšak na základě švédštiny by to mělo být [úlof]“), čímž se vysvětlí i případná nejednotnost v zařazených citacích, která pak již posluchače nepřekvapí a nezarazí. Určitá míra kolísání zvukové podoby je totiž u vlastních jmen cizího původu zcela normální a doporučujeme být v takovýchto případech tolerantní. Samozřejmě střídat jednotlivé výslovnostní varianty bez zjevného důvodu v rámci jednoho pořadu (zejména z úst téhož mluvčího) je naopak to, co doporučit v žádném případě nelze.
Zvažované varianty:
[úlof] [olof]
Poslední užití: 30.8.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914#nadpis14

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10403
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Chci se jen ujistit, zda se jméno Barcelona má opravdu v češtině vyslovovat jako [barcelóna] (a nikoli jako [barselóna], jak často slýchám z médií).
Klíčové slovo: Barcelona
Odpověď: Pokud jde o české exonymum (tj. domácí podobu cizího názvu) pro dané město, pak plně vžitá vyslovovaná podoba v češtině zcela odpovídá grafice, tj. Barcelona [barcelona], jak se můžeme přesvědčit nejen v Pravidlech českého pravopisu, ale např. i ve specializované ortoepické publikaci Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen (vámi uváděnou podobu [barcelóna] sice příručky nezachycují, avšak považujeme ji rovněž za uzuální a náležitou, ke kolísání délky dochází v analogických případech zcela běžně). Je pravda, že jiné české zdroje uvádějí podobu se [s], avšak v těchto případech jde o upozornění na originální španělskou, přesněji tedy katalánskou výslovnost (mezinárodní fonetický přepis je [bərsəlónə]). V seznamu zeměpisných jmen ve Slovníku spisovné češtiny na tento fakt uživatele explicitně upozorňuje zkratka „špan.“. Máte pravdu, že v současnosti se v médiích setkáváme i s výslovností [barselona] / [barselóna], avšak je evidentní, že v některých případech nejde jen o snahu ukázat, že mluvčí zná „správnou“ výslovnost v jazyce původu, ale o pochopitelný záměr rozlišit dvě různá pojmenování: na jedné straně název fotbalového klubu FC Barcelona a na druhé straně jméno města, kde tento klub působí. V prvním případě je tedy určitá tendence k uplatňování výslovnosti [barselona], která je bližší výchozí katalánské podobě. Mohli bychom se tak hypoteticky setkat s vyjádřeními typu, že hráče [barselony] přijal starosta [barcelony]. Tento jev zmiňuje i Lucie Jílková v článku Výslovnostně problematická nebo zajímavá cizí jména a přejatá slova (z pohledu pracovníků České televize), který vyšel v roce 2016 ve sborníku Přednášky z 59. běhu Letní školy slovanských studií na s. 77–92.
Zvažované varianty:
[barcelóna] [barselóna]
Poslední užití: 3.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10130
Užití:
0 0 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se má správně v češtině vyslovovat příjmení Biden, jehož nositelem je např. americký prezident? Má to být [bajdn], nebo [bajden]?
Klíčové slovo: Biden
Odpověď: Výslovnost cizích příjmení v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu. Tu výslovnostní slovníky angličtiny zachycují jako [ˈbaɪd(ə)n]. Jako nejvhodnější adaptace do češtiny se tedy jeví výslovnost [bajdn] (druhá slabika zde obsahuje slabikotvornou souhlásku „n“) , která také v současném úzu naprosto převažuje. Protože na adaptaci výslovnosti přejímek do češtiny má leckdy vliv i grafická podoba slova (a rovněž vzhledem k povaze druhé slabiky v anglickém originále z hlediska fonetického), nelze zcela odmítnout ani potenciální variantu [bajden].
Zvažované varianty:
[bajdn] [bajden]
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 18

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8993
Užití:
1 0 1
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v češtině správně vyslovuje příjmení francouzského letce Garrose, respektive název známého tenisového turnaje French Open Roland Garros? Čte se tam koncové „s“, nebo ne?
Klíčové slovo: Garros
Odpověď: Ačkoli existuje značně rozšířené povědomí, že se u přejímek z francouzštiny koncové [s] „nikdy nečte“, z výslovnostních příruček jasně vyplývá, že u řady francouzských jmen je koncové [s] naopak zcela náležité. To platí i pro příjmení Garros. Francouzskou podobu [ɡaʁos] tedy adaptujeme podle obecných pravidel do češtiny jako [garos] (2. pád [garose]), což potvrzuje i publikace Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině. Jak jsme zjistili průzkumem v archivech ČT a ČRo, aktuální úzus profesionálních mluvčích z těchto médií se zdá být jednotný a respektuje výše uvedené doporučení (pouze výjimečně se vyskytlo kolísání délky samohlásky, kdy bylo vysloveno [garós]).
Zvažované varianty:
[garos] [garo]
Poslední užití: 29.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině. Sekvent – Šlosar. 2002. (platí od 2002)
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8990
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v češtině správně vyslovuje příjmení francouzského herce de Funèse?
Klíčové slovo: de Funès
Odpověď: Obecně platí, že u jmen cizího původu se do češtiny adaptuje zvuková podoba z výchozího jazyka, avšak nejsou výjimečné případy, kdy se vžije výslovnost poněkud odlišná (např. na základě grafiky nebo různých analogií, někdy i mylných). V tomto případě uživatelé češtiny mohou váhat, zda se vyslovuje koncová hláska [s], či nikoli; dále zda je náležité písmeno „è“ číst dlouze, či krátce. Kolísat také může podoba nepřímých pádů, tj. např. zda se ve druhém pádě vyslovuje tvar Funèse jako [finese], nebo [fineze]. Situaci s příjmením de Funès může zdánlivě poněkud komplikovat i fakt, že jeho slavný nositel (celým jménem Louis Germain David de Funès de Galarza) byl sice Francouz, avšak španělského původu. Vzhledem k tomu, že grafická podoba jména již nese výrazný francouzský rys (písmeno „è“), budeme vycházet primárně z francouzštiny. Existuje značně rozšířené povědomí, že se u přejímek z francouzštiny koncové [s] „nikdy nečte“. Najdeme však řadu francouzských jmen, kde je koncové [s] naopak zcela náležité (srov. např. příjmení Garros). Jak jsme zjistili, náležitá francouzská podoba jména de Funès je [də fynɛs], do češtiny by se tedy mělo adaptovat jako [de fines], tj. s krátkým [e] a koncovým vyslovovaným [s]. To je v souladu s doporučením v publikaci Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině, která dále uvádí i podobu 2. pádu: [de finese]. Tentýž údaj týkající se 2. pádu nalezneme i v příručce Čteme je správně?, která ovšem v 1. pádě doporučuje výslovnost [de fine] bez koncového [s]. V tomto případě se však domníváme, že jde o omyl, což potvrzuje i odborný text romanisty K. Sekventa (Příspěvek k cizím, zejména francouzským vlastním jménům v češtině II. Výslovnost. Skloňování. In: Jazyk a kultúra, 13/2013, č. 4, nestránkováno, dostupné on-line: https://www.ff.unipo.sk/jak/cislo13.html). Tato nepřesnost se bohužel vyskytuje i jinde, např. ve slovníku Jak správně vyslovovat cizí jména osobní, či dokonce v jinak velmi spolehlivé knize Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině. Tam je sice v obecném výkladu francouzské zakončení -ès zařazeno mezi výjimky, v nichž není koncové „s“ tzv. němé (a proto se -ès vyslovuje jako [-es]), avšak v následujícím cvičení je z nám neznámého důvodu uveden příklad Funès s výslovností [fine]! (včetně vykřičníku). Je možné, že autor Klíče považoval výslovnost bez koncového [s] za natolik vžitou, že nechtěl doporučovat odlišné řešení (v tom případě by však byla vhodnější varianta [finé] s koncovou délkou, viz níže). Výzkum v mediálních archivech, který jsme provedli, ukazuje, že v současnosti je v češtině zvuková podoba příjmení de Funès značně neustálena. Nejsou výjimečné případy, kdy se krátce za sebou v tomtéž pořadu vyskytnou odlišné varianty, a to i u profesionálních mluvčích, nejen u jejich hostů (např. moderátor užívá podobu [de finé], avšak autor následující reportáže [de fines]). Nejčastěji jsme zaznamenali tyto varianty: [de finé], [de finés] a [de fines], v nepřímých pádech pak bez ohledu na podobu v 1. pádě se častěji vyskytuje znělost, tj. např. [de finéze], avšak takovýchto dokladů nebyl k dispozici dostatečný počet. Někteří mluvčí si tento problém evidentně uvědomují a záměrně náležitou výslovnost na základě francouzštiny tematizují. Vzhledem k této nejednoznačné situaci v úzu je tedy podle našeho názoru namístě doporučit primárně výslovnost [de fines] (2. pád pak [de finese]), která odpovídá adaptaci originálu. Domněnka, že by byla v češtině zcela ustálena a pevně vžita varianta [de fine] či [de finé], se nepotvrdila. Zároveň je pravděpodobné, že posluchači jsou na kolísání výslovnosti tohoto jména zvyklí a nečiní jim komunikační problémy, obvykle jej zřejmě ani nevnímají, případně dokonce považují intuitivně za „správnou“ podobu [de finé], neboť laikům může znít bez koncového [s], zato s dlouhým [é] „lépe francouzsky“. Doporučujeme být v tomto ohledu proto tolerantní. Ostatně kolísání kvantity i znělosti v nepřímých pádech zaznamenáváme u řady jiných francouzských jmen, u mnoha z nich je pak výskyt délky či znělosti, která neodpovídá výslovnosti v originále, již zcela ustálený, noremní a kodifikovaný.
Zvažované varianty:
[de fines] [de fine] [de finé] [de finés]
Poslední užití: 19.9.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj: Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině. Sekvent – Šlosar. 2002. (platí od 2002)
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj: Jak správně vyslovovat cizí jména osobní. Hamplová – Štoček. 2012. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8423
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se správně v češtině vyslovuje příjmení Schnirch?
Klíčové slovo: Schnirch
Odpověď: Výslovnost příjmení Schnirch by podle obecných pravidel adaptace německých jmen do češtiny měla být [šnyrch]. Jak jsme si ověřili, tato podoba je např. profesionálními mluvčími v médiích dodržována.
Poslední užití: 27.5.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8418
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se správně v češtině vyslovuje jméno Moritz Gröbe?
Klíčové slovo: Moritz Gröbe
Odpověď: Podle obecných pravidel adaptace německých jmen do češtiny by výslovnost rodného jména měla být [móric] a příjmení [grébe]. V případě rodného jména se lze setkat i s různými dalšími variantami, např. Mauritz, Mauricius nebo Mauritius a také počeštěným Mořic. V příjmení se pak vyskytuje grafém „ö“ označující samohlásku [øː], která v českém vokalickém systému běžně neexistuje. Někteří mluvčí zde proto mohou preferovat tzv. citátovou výslovnost a snažit se např. o podobu [grøːbe], která je bližší výchozí německé formě. Nejde však o častý jev, na některé jiné uživatele jazyka navíc může takováto citátová výslovnost působit, nepřirozeně, nepatřičně či afektovaně. Na závěr ještě dodejme, že s daným příjmením se nejčastěji setkáme v souvislosti s pražskými Havlíčkovými sady neboli Gröbovkou (psáno též počeštěně právě na základě výslovnosti jako Grébovka).
Poslední užití: 27.5.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.