Dotaz:
Význam věty
Konkrétní dotaz:
Setkal jsem se s názorem Evropského soudního dvora, že pokud je možno uložit dvě sankce a je mezi nimi gramatická spojka „nebo“, že lze uložit současně obě sankce. Příklad: „Shledá-li soudní dvůr, že dotyčný členský stát nevyhověl jeho rozsudku, může mu uložit zaplacení paušální částky nebo penále.“ Pokud si ze školy pamatuji, byla spojka „nebo“ charakterizována jako spojka vylučovací. Je pravda, že někdy může působit významově tak, že mohou být splněny obě podmínky a jedna druhou nevylučuje, ale to není legislativní případ. Např. stanoví-li se, že pokud prší nebo sněží, musejí mít řidiči zapnutá světla a řidiči motocyklu nemusejí mít na očích brýle. Samozřejmě že se zde počítá i s případem, že prší a sněží najednou. Na druhé straně, pokud např. trestní zákon stanoví, že za určitý trestný čin lze uložit odnětí svobody až na dva roky nebo peněžitý trest nebo zákaz činnosti, má soud na výběr jednu z těchto sankcí, ale nemůže uložit třeba rok vězení a k tomu pět tisíc pokuty.
Klíčové slovo:
nebo; poměr slučovací; poměr vylučovací
Odpověď:
Spojka nebo uvozuje nějakou alternativu, jde tedy o vylučování (disjunkci) jedné z možností. V jazykové praxi je však situace poněkud složitější než tato obecná definice. Rozlišuje se tzv. slabá disjunkce (alespoň jedna z alternativ je pravdivá, mohou však být pravdivé obě; bez čárky před nebo) a silná disjunkce (vylučování v pravém smyslu: jen jedna z alternativ je pravdivá; s čárkou před nebo). V určení jednotlivých typů a jejich interpretaci je třeba uvážit všechny komunikačně-pragmatické faktory, jako jsou např. situace, kontext, záměr mluvčího atd. Bez těchto znalostí často nelze správně rozhodnout. Příklady vět se slabou disjunkcí, kde se kladou alternativy vedle sebe (nikoli ostře proti sobě) a mohou platit obě zároveň, jsou např. tyto: „S poruchami sekrece nebo distribuce endorfinů souvisí snad i schizofrenie“; „Význam každé nové metody v medicíně je třeba posuzovat z hlediska přímého nebo nepřímého užitku pro nemocného“ (slabá, nevylučovací disjunkce). Chce-li autor výslovně říci, že nevylučuje možnost působení obou faktorů zároveň, může použít podvojný spojovací výraz a/nebo (nebo/a), chce-li výslovně říci, že může platit pouze jedna alternativa, použije čárku před spojkou nebo, případně dvojitý spojovací výraz buď–nebo; eventuálně tuto informaci výslovně uvede přímo v textu – takové řešení je výhodné v textech, kde je žádoucí přesné, jednoznačné vyjádření (např. právě v textech právní povahy). V některých kontextech je vylučovací vztah natolik oslabený, že přechází ve vztah slučovací a spojku nebo lze zaměnit za spojku a, např. ve výčtech („Vojáci nebo studenti platí polovic“). Záleží na tom, jak autor sám tento vztah pojme, zda chce prezentovat obě varianty jako stojící vedle sebe, nebo naopak proti sobě (tato volba samozřejmě není libovolná, ale závisí na kontextu).
Vzhledem k předchozímu výkladu je zřejmé, že někdy mohou vzniknout dvojznačné struktury. Zdá se nám, že podle typu textu a situace je pravděpodobnější výklad uvedené věty z textu o legislativních závazcích („Shledá-li soudní dvůr, že dotyčný členský stát nevyhověl jeho rozsudku, může mu uložit zaplacení paušální částky nebo penále“) ten, že soud může uložit jednu ze sankcí. Pokud by totiž mohl uložit obě, bylo by přirozenější a jednoznačnější užít rovnou spojku a, která žádný disjunktivní rys neobsahuje. Nicméně vzhledem k předchozímu výkladu nelze teoreticky vyloučit ani druhé pojetí (jakkoli se nám zdá v tomto případě méně pravděpodobné). K přesnější interpretaci bychom potřebovali, aby věta byla formulována jednoznačněji (např.; „…může mu uložit zaplacení paušální částky nebo penále, případně obojí“ x „…může mu uložit buď zaplacení paušální částky, nebo penále“). K tomuto jazykovému výkladu je třeba dodat, že jazyková poradna nemá status soudního znalce, a pokud se liší hledisko právní a jazykové, v případném sporu má u soudu vždy přednost výklad právní před jazykovým.