Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Jazyková příručka: #6, Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960) .
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 3/93, položky: 21-30/925
Oblast: Lexikologie
Kategorie: Význam
Stav:
#14653
Užití:
0 0 0
Dotaz: Význam slova
Konkrétní dotaz: Překvapilo mě, že jedna moje známá užívá sloveso klimbat ve významu ‚kývat, pohybovat něčím‘, například Štěpánka klimbá ručičkou. Je to vhodné? Vždycky jsem si myslela, že klimbat znamená něco jako ‚pospávat‘.
Klíčové slovo: klimbat
Odpověď: Ať se podíváme do Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971), nebo do Slovníku spisovné češtiny (1994), v obou se dočteme, že sloveso klimbat může kromě prvního významu ‚klímat, podřimovat‘ (klimbat v křesle / u televize / u stolu apod.) znamenat také ‚sem tam pohybovat, kývat, houpat, kolébat (čím)‘, tedy např. klimbat nohama/brašnou/zvonečkem. Dále je zde uvedeno i sloveso klimbat se ve významu ‚kývat se, houpat se‘: hlava se mu klimbala ze strany na stranu, dřevěnka se dědovi klimbala v ústech. V Českém národním korpusu (ČNK SYN v10) můžeme nalézt 108 výskytů slovesa klimbat ve významu ‚pohybovat něčím‘, například klimbat nohama, klimbat visícími pažemi apod. Spojení tohoto typu se tudíž běžně vyskytují a jsou v pořádku.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14647
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz: Říká se jednoduché ruční vrtačce správně švidřík, nebo svidřík?
Klíčové slovo: svidřík
Odpověď: Ruční vrták uváděný do pohybu maticí posunovanou po vřetenu se strmým závitem, resp. jednoduché mechanické zařízení, které převádí přímočarý pohyb na pohyb rotační, se podle dostupných zdrojů jmenuje svidřík. Takto výraz zachycuje Internetová jazyková příručka, Slovník spisovného jazyka českého, Technický slovník naučný i internetová Wikipedie. Zápis svidřík zcela jednoznačně převažuje i v nepříliš početných dokladech v korpusu SYN v11 (svidřík tu má 61 výskytů) a na internetu. Podoba švidřík se objevuje jen výjimečně, např. v korpusu SYN v11 není zaznamenán žádný její doklad. Není vyloučené (ale bohužel nemáme, jak bychom to ověřili), že se varianta švidřík používá v některých nářečních oblastech (pokud ano, pak nejspíše v severní části našeho území). Podle Českého etymologického slovníku totiž český název svidřík nejspíš souvisí s polským výrazem świder (s významem ‚nebozez, vrták‘). Historický slovník slovenského jazyka zaznamenává podoby svider, sveder a zmiňuje jako výchozí jazyk němčinu. Slovenský etymologický slovník však bohužel slovo neuvádí. Předpokládané praslovanské východisko svъrd-/sverd- patrně souvisí s indoevropským su̯er- s významem ‚bodat, hnisat‘. Slovo svidřík se v češtině objevuje od 19. století.  Vedle podstatného jména svidřík se užívá také přídavné jméno svidříkový. Z nabídky drobných pracovních nástrojů si můžete kromě svidříku vybrat třeba svidříkový šroubovák, svidříkovou vrtačku nebo svidříkové kleště.
Zvažované varianty:
švidřík svidřík
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Technický slovník naučný. 2001–2005.
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14638
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz: Máme v propagačním materiálu používat označení pěnový polyurethan, nebo polyuretan?
Klíčové slovo: polyuretan
Odpověď: V textu určeném veřejnosti doporučujeme používat zápis polyuretan. Takto je slovo zachyceno např. v Internetové jazykové příručce a v Novém akademickém slovníku cizích slov. Jednoznačnou převahu pravopisné podoby polyuretan dokládá i korpus SYN v11, kde najdeme 2 856 dokladů na zápis polyuretan, ale jen 44 dokladů zápisu polyurethan. V úzce odborném textu pravopisnou podobu polyurethan připustit lze, a to vzhledem k tomu, že původní zápis slova etan, které je součástí výrazu polyuretan, byl v souladu s řečtinou ethan. Souhlásková skupina -th- se však ve zdomácnělých slovech řeckého původu již několik desetiletí píše jako -t- (viz např. slova jako estetika, mytologie, patos, metan, syntéza, teze). Psaní s -th- je v takových slovech pociťováno jako zastaralé, příznakové, respektuje se však v odborných textech, často z chemického prostředí, i když ani v nich není nutné. Není bez zajímavosti, že už v dodatcích ke Slovníku spisovného jazyka českého z 60. let 20. století se uvádí pouze pravopisná podoba polyuretan, zatímco ve stejném slovníku najdeme jak podoby etan a metan, tak podoby ethan, methan. Není vyloučené, že zápis polyurethan užitý v současném textu nemusí být výsledkem snahy zachovat co nejvěrněji původní řeckou podobu, ale může být ovlivněn angličtinou či němčinou (Polyurethane).
Zvažované varianty:
polyuretan polyurethan
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Polyuretan

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14636
Užití:
0 0 0
Dotaz: Dohromady, nebo zvlášť?
Konkrétní dotaz: Jestliže někdo něco říká tak podrobně, aby to ten druhý pochopil, píše se zvlášť říct po lopatě, nebo to může být i dohromady říct polopatě?
Klíčové slovo: po lopatě; polopatě
Odpověď: Není vždy snadné určit, zda určitý výraz zapisovat jako dvě samostatná slova, nebo zda už je možné ho chápat jako spřežku a psát dohromady. Proto se doporučuje způsob zápisu ověřovat ve slovnících češtiny, Pravidlech českého pravopisu či v Internetové jazykové příručce. V uživatelské praxi se někdy objevuje psaní dohromady i u výrazů, které knižní příručky zatím za spřežky nepovažují. To platí i v tomto případě. Výkladové slovníky češtiny, a to jak starší Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ), tak i novější Slovník spisovné češtiny, zachycují uvedený obrat jen psaný zvlášť: vyložit někomu něco po lopatě, tj. tak aby to pochopil. Doklady z korpusu SYN v11 však zcela jasně potvrzují, že v úzu je psaní dohromady stejně četné jako psaní zvlášť – najdeme v něm 485× zápis polopatě a 493× psaní po lopatě. Důvodem pro psaní dohromady je se značnou pravděpodobností vliv slov polopatismus, polopatistický, polopatický, polopaticky. (O výrazu polopatismus, podrobně i v širších souvislostech, píše v časopise Naše řeč Jaroslav Machač). Expresivní podstatné jméno polopatismus – vysvětlované jako ‚primitivní způsob sdělování (po lopatě)‘ nebo ‚podrobné vysvětlení pro méně chápavého člověka‘ – zachycuje nejenom Slovník nespisovné češtiny (SNČ), ale už SSJČ, který vycházel v 60. letech 20. století. Zaznamenává rovněž přídavné jméno polopatistický (film, výklad). V praxi se podle korpusu SYN v11 dnes častěji uplatňuje varianta polopatický, popř. příslovce polopaticky, které SNČ vysvětluje slovy ‚zcela srozumitelně‘. Korpus obsahuje 599 výskytů podoby polopatický a 146 výskytů podoby polopatistický, resp. 590 výskytů varianty polopaticky a 95 výskytů varianty polopatisticky. Internetová jazyková příručka proto doporučuje uvedený výraz přiřadit ke skupině slov, která se mohou psát dvojím způsobem, a to bez významového rozlišení (na příklad – například, z počátku –⁠ zpočátku, na boso –⁠ naboso apod.), a proto uvádí obě možnosti zápisu: po lopatě – polopatě. Jestliže se někomu chystáte něco srozumitelně a podrobně vysvětlit, (na)servírovat, vyložit, podávat, sdělit, říct, můžete tak učinit po lopatě i polopatě.
Zvažované varianty:
po lopatě polopatě
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Machač, Jaroslav (1957): Polopatismus. Naše řeč, 40(7–8), s. 243–244.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Po lopatě a polopatě

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14634
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz: Jak máme psát materiál, kterému se říká [žerzej]? Vídám psáno žerzej i jersey. Kterou mám zvolit?
Klíčové slovo: žerzej
Odpověď: Název má původ v angličtině. Pletenina jersey byla pojmenována podle ostrova Jersey, který patří mezi Normanské ostrovy. Počeštěný zápis žerzej, zachycený v Internetové jazykové příručce, Novém akademickém slovníku cizích slov a ve Slovníku spisovné češtiny, se užívá řadu desetiletí – už ve Slovníku spisovného jazyka českého z 60. let 20. století je u hesla žerzej uvedena poznámka: dříve psáno jersey. V korpusu SYN v11 má žerzej 787 dokladů, zatímco jersey 130 (po odečtení výskytů, v nichž jde o plemeno skotu, popř. nepřesné zápisy zeměpisného jména či sportovního klubu New Jersey). Přestože některé firmy používají zápis jersey i dnes, nepovažujeme za účelné se k původnímu pravopisu vracet. Není vyloučené, že důvodem nejistoty pisatelů ohledně spisovnosti podoby žerzej je skutečnost, že hláskovou skupinu -ej- vídáme či slýcháme v nespisovných variantách slov (bejk, sejr, blejsknout, vejška, oblejzat, hejbat, hezkej). Sama o sobě ale známkou nespisovnosti být nemusí, což dokládají např. výrazy trofej, hokej, volejbal, obyčej, veřejný, displej, koktejl, sprej. K těmto spisovným výrazům můžeme bez obav přiřadit i slovo žerzej.
Zvažované varianty:
žerzej jersey
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Blejzr a žerzej

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14632
Užití:
0 0 0
Dotaz: Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz: Píše se zvlášť z pod, nebo je to dohromady zpod? Myslím, že to jsou dvě předložky, ale našla jsem to i psané dohromady. Jde mi o vyjádření typu vytáhl z pod košile kotě.
Klíčové slovo: zpod
Odpověď: V souladu s kodifikačními příručkami bychom měli psát Vytáhnout zpod košile kotě. Nejde o dvě samostatné předložky, ale o předložku jednu, pojící se s 2. pýdem a vyjadřující směřování děje z prostoru pod něčím. Zápis zpod (dohromady) zachycují jak Pravidla českého pravopisu a Internetová jazyková příručka, tak rovněž Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého, dokonce už i Příruční slovník jazyka českého. Přestože v korpusu SYN v11 jednoznačně převažuje psaní dohromady, najdeme tu 21 945 dokladů podoby zpod, je nesprávné psaní zvlášť poměrně časté – najdeme tu i 3 113 dokladů na psaní z pod). Předložka zpod se nejčastěji uplatňuje ve spojení se slovesy vytáhnout (zpod stolu, postele), vyprostit (zpod vozidla, vagonu), dívat se (zpod přivřených víček) či vykukovat (zpod přikrývky)
Zvažované varianty:
zpod z pod
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: zpod

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14631
Užití:
0 0 0
Dotaz: S, nebo z?
Konkrétní dotaz: Píše se misogynie, nebo mizogynie? A jak se toto slovo vlastně vyslovuje?
Klíčové slovo: misogynie, mizogynie
Odpověď: V souladu s Internetovou jazykovou příručkou lze užít obě uvedené možnosti: misogynie i mizogynie. V Novém akademickém slovníku cizích slov (NASCS) je uvedena pouze pravopisná podoba mizogynie, (mizogyn), odpovídající původně doporučované výslovnosti s [z]. Starší jazykové zdroje (a to Slovník spisovného jazyka českého a Příruční slovník jazyka českého) uvádějí naopak jen podobu misogynie (misogyn, misogynský, misogynsky, misogynství), která pravopisně odpovídá řečtině, z níž slovo pochází. Doklady z Českého národního korpusu ukazují, že v psaných korigovaných textech se lze o něco častěji setkat s podobou misogynie. V korpusu SYN v13 má podoba mizogynie 110 výskytů, zatímco misogynie má 196 výskytů. Nelze přitom říct, že by některá z variant převažovala v určitém typu textů. Oprávněnost pravopisných podob podporuje také výslovnost tohoto slova. Dle očekávání převažuje v mluvených komunikátech vyslovovaná podoba [mizoginyje] (na portálu NewtonMedia 11 výskytů), počet výskytů vyslovované podoby [misoginyje] však rovněž není zanedbatelný (na zmíněném portálu 5 výskytů). Za správné tedy považujeme obě pravopisné podoby (se -z- i -s-), přičemž pravopisnou podobu mizogynie přečteme pouze s vyslovovaným [z], pravopisnou podobu misogynie lze přečíst obojím způsobem. Dodejme, že podobně se budou chovat i další odvozená slova, např. misogyn/mizogyn, misogynka/mizogynka, misogynní/mizogynní atd.
Zvažované varianty:
misogynie mizogynie
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14621
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ostatní
Konkrétní dotaz: Ve všech příručkách se uvádí tvar číslovky „půldruhého“ jako nesklonný. Zajímalo by mě, zda se jedná o nějaký ustrnulý tvar (nebo proč se uvádí tato číslovka ve druhém pádě)? Přece lze normálně říci „půldruhý milion“, „půldruhá hodina“? Čím se liší např. od „půlmiliontý“? V akademické Mluvnici češtiny je navíc uvedeno, že nesklonné jsou číslovky typu „půldruha“, ale častější jsou „skloňované“ podoby s dlouhými tvary. Lze psát „půl druhý“ i „půldruhý“, „půl miliontý“ i „půlmiliontý“?
Klíčové slovo: půldruhý; půl druhý; půldruhého
Odpověď: Spojení „půldruhého“ + podstatné jméno ve 2. pádě se v příručkách skutečně uvádí, avšak podle našeho názoru tento kodifikační záznam nemá naznačovat, že jde o ustrnulý, nesklonný tvar, kterého by se jako ustrnulého dalo používat ve všech kontextech, které vyžadují různé pádové tvary podstatného jména po výrazu půldruhého. Gramatičnost takových spojení souvisí s tím, jaký tvar počítaného předmětu vyžaduje samotné ustrnulé číselné podstatné jméno půl (v 1. a 4. pádě po něm následuje podstatné jméno ve druhém pádě). Proto se jako gramatické jeví tvary uvedeného spojení v následujících větných kontextech (pro jednoduchost volíme pouze zápis dohromady, totéž však platí i pro zápis oddělený): 1) „Bylo použito půldruhého metru plátna“ (srov. půle/půlka/polovina druhého metru) – zde je spojení „půldruhého metru“ podmětem, užití odpovídá situaci, v níž je výraz „půl“ v 1. pádě, a proto se jeví půldruhého metru jako přijatelné. Shoda přísudku je zde však neosobní, podle 3. os. j. č. 2) „Koupím půldruhého metru plátna“ (srov. půli/půlku/polovinu druhého metru) – zde je spojení „půldruhého metru“ předmětem, užití odpovídá situaci, v níž je „půl“ ve 4. pádě, a proto se jeví spojení půldruhého metru jako přijatelné. Shodu u přísudku zde řídí podmět věty. Nelze však patrně říci např.: * k půldruhého metru plátna přikoupím ještě metr, * řeč je o půldruhého metru plátna, * počítali jsme s půldruhého metru plátna. Taková spojení by byla gramatická pouze v případě, že bychom užili podstatná jména „půle/půlka/polovina“, která mají všechny pádové tvary a jimiž by byly řízeny tvary přídavným jménem druhý a podstatným jménem označujícím počítaný předmět: k „půli/půlce/polovině druhého metru plátna přikoupím ještě metr“, „řeč je o půli/půlce/polovině druhého metru plátna“, „počítali jsme s půlí/půlkou/polovinou druhého metru plátna“. Kromě toho se užívá také přívlastkové spojení, v němž mezi slovem „půldruhý“ a následujícím podstatným jménem nastává gramatická shoda, podstatné jméno po výrazu „půldruhý“ má tvar vyžadovaný větným kontextem, do něhož je zapojeno, takto popsané přívlastkové spojení využívá plné paradigma (má tvary pro všechny pády). Je-li toto přívlastkové spojení podmětem, shoda u přísudku se řídí podle gramatických kategorií podstatného jména po slově „půldruhý“: „byl použit půldruhý metr plátna“, „bez půldruhého metru plátna se neobejdeme“, „k půldruhému metru plátna přikoupil další metr“, „koupím půldruhý metr plátna“, „řeč byla o půldruhém metru plátna“, „počítali jsme s půldruhým metrem plátna“. Podle Mluvnice češtiny 2 je „půlmiliontý“ řadová číslovka, kdežto „půldruhý/půldruhého“ neudává pořadí, nýbrž prostý počet jevů (celky + jejich části), proto výraz „půldruhý/půldruhého“ řadíme k číslovkám základním. Podle téhož zdroje by se tento rozdíl měl odrážet v pravopisu (půl druhého = číslovka řadová: dám ti půl druhého melounu, tenhle nechci krájet). Není však bohužel jasné, zda totéž má na mysli také slovník, nebo zda podoby „půl druhého“ / „půldruhého“ považuje za zaměnitelné ve všech kontextech a významech.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 171
Jazykový zdroj: Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Jazykový zdroj: Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo půl

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14610
Užití:
0 0 0
Dotaz: Slovní druh
Konkrétní dotaz: Dostala se mi do rukou Pravidla českého pravopisu a neváhala jsem v nich zalistovat. U slova namístě uvádějí, že je to příslovce i předložka, což mi je záhadou, když ve Vašem Slovníku spisovného jazyka českého se píše, že je to příslovce. Možná se Pravidla jen spletla, když hned za slovem namístě pokračuje slovo namísto, které je předložka.
Klíčové slovo: na místě, namístě
Odpověď: Situace je poněkud složitější, než popisujete. V SSJČ se sice v hesle namístě dočteme, že jde o příslovce, v hesle namísto (předložka) je však uvedena i alternativní podoba namístě. Ta je už zde chápána jako zastaralá. Výraz namístě tak skutečně může být v platnosti předložky použit (např. roku 1862 vystavěla obec namístě tří vyhořelých domů školu), jde však o velmi zřídkavé užití. V současné češtině platí, že namístě psáno dohromady je téměř vždy příslovce (např. ty tvoje řeči nejsou namístě). Pokud výraz píšeme zvlášť, jde o spojení předložky na a podstatného jména místo, obvykle v syntaktické funkci příslovečného určení místa (např. na místě předsedy se velmi osvědčil, dali mu pokutu přímo na místě apod.).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 114

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14599
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Mohu používat v množném čísle slovo časomíra jako synonymum pro hodinky nebo časoměřič?
Klíčové slovo: časomíra, časomíry
Odpověď: Slovo časomíra ve významu ‚zařízení k měření času' lze použít v množném čísle, stejně jako v množném čísle používáme slovo zařízení. Lze prodávat různá zařízení, tedy i různé časomíry. Jde o poměrně nový, velice frekventovaný význam tohoto slova – starší slovníky, např. PSJČ a SSJČ, uvádějí jen synonyma časoměřič nebo časoměr. Z kontextu by ovšem mělo být vždy jasné, kdy se mluví o zařízení/přístroji a kdy o časomíře v původním významu slova, tedy v dějovém významu ‚měření, určování času' (např. ve spojení člověk pověřený časomírou).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.