Dotaz:
Časté konkrétní případy/typy – přídavná jména zakončená na -ní/-ný
Konkrétní dotaz:
Obracím se na Vás s dotazem ohledně jevu, který mne dost zaskočil. Dostal se mi do ruky lístek, na němž bylo uvedeno přestupná jízdenka. Chtěla bych se tedy zeptat, jestli se to dá považovat za správné. Vždy jsem si myslela, že jízdenky jsou pouze přestupní a že slovo přestupný se používá jen ve spojeních jako přestupný rok. Prosím Vás tedy o objasnění tohoto jevu.
Klíčové slovo:
přestupný, přestupní
Odpověď:
Mezi přídavnými jmény přestupný a přestupní v dnešní češtině obvykle vnímáme významový rozdíl. Slovo přestupný se užívá spíše ve významu ‚přesahující jistý počet‘ (přestupný rok je rok ne s 365, ale s 366 dny). Slovo přestupní má obvykle významový rys ‚účelovost‘ (přestupní jízdenka je taková, která je určena k tomu, aby se s ní mohlo přestupovat; na přestupní stanici můžete přestoupit; rovněž máme přestupní řád, který reguluje, kdo kdy smí přestoupit z klubu do klubu atp.). Ještě v jazyce poloviny 19. stol. lze však nalézt doklad přestupní rok (časopis Květy) a u některých autorů dvacátého století (např. u Růženy Svobodové či u Václava Řezáče) se – řidčeji – vyskytovalo i spojení přestupná stanice. Významový rozdíl mezi oběma přídavnými jmény, jak ho vnímáme dnes, se tedy formoval postupně. Nelze říci, že by v případě spojení přestupná jízdenka šlo o chybu. Jedná se o netradiční, méně obvyklé užití přídavného jména přestupný, rozhodně však nikoli o užití chybné. I Slovník spisovného jazyka českého uvádí u slova přestupní ve významu účelovém jako řidší variantu podobu přestupný a naopak. Je možné, že k častějšímu užívání tvrdého přídavného jména přestupný přispívá i skutečnost, že tvrdá přídavná jména jsou tvarově bohatší. Zatímco máme jen přestupní jízdenku, přestupní lístek či přestupní místo (tj. pro všechny tři rody stejný tvar na -í), při tvrdém zakončení je k dispozici tvarové rozlišení: přestupný lístek, přestupná stanice, přestupné místo.
Zvažované varianty:
přestupná
přestupní
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz:
Prodáváme výrobky certifikované značkou Fair Trade a k některým dováženým výrobkům zhotovujeme polepky s českým překladem. Prosím Vás o radu, zda se má čaj vylouhovat nebo vyluhovat?
Klíčové slovo:
vylouhovat, vyluhovat
Odpověď:
Starší Slovník spisovného jazyka českého (vycházel v letech 1960–1971) uvádí: louhovat (řídce luhovat) „působit na něco louhem“; loužit – „(co) máčet ve vodě nebo v nějakém roztoku“. Novější Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost výrazy louhovat nebo loužit jako samostatná hesla neuvádí, nalezneme zde pouze jejich dokonavou variantu vyloužit nebo vylouhovat - „extrahovat, loužením uvolnit z něčeho určité látky“. Jak však dokládá Technický slovník naučný (Encyklopedický dům, Praha 2003), sloveso louhovat se v současnosti běžně užívá ve významu „působení kapalin (…) na různé materiály s cílem vyloučit z nich některé látky“, tedy nejen louhem. Slovník spisovného jazyka českého u samotného hesla -luhovat uvádí, že je užíváno pouze s předponou (povšimněte si, že je uvedeno pouze se spojovníkem naznačujícím předponu). Nicméně ani samo sloveso luhovat není nesystémové a lze jej použít jako jednu z možných variant. Čaj se tedy může louhovat i luhovat, ba i vyluhovat a vylouhovat.
Zvažované varianty:
vylouhovat
vyluhovat
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření obyvatelských jmen: bez přípony (typ Rus)
Konkrétní dotaz:
Při úpravě jednoho textu jsem narazil na malý problém. Jak se správně označuje obyvatel Severního Irska? V Pravidlech jsem zmínku nenašel, na internetu se používá jak Severní Ir, tak Severoir. Přiznám se, že mi obojí zní poněkud divně (zvlášť onen Severoir).
Klíčové slovo:
Severoir
Odpověď:
Souhlasíme s Vámi, že jak Severní Ir, tak Severoir znějí podivně; je to mimo jiné také proto, že s oběma označeními se lze setkat spíše výjimečně, protože obvykle užíváme pojmenování Ir, obyvatel Severního Irska, popř. severoirský + podstatné jméno (fotbalista, útočník, muzikant apod.). Pokud hodnotíme pojmenování z hlediska systémovosti, přikláníme se k jednoslovnému pojmenování Severoir, které má oporu v pojmenováních jako Severoameričan, Severokorejec, Jihoafričan, Jihoameričan, Jihočech, Jihokorejec, Jihoslovan (viz Slovník spisovného jazyka českého), Severočech (viz Pravidla českého pravopisu). Pojmenování Severní Ir žádnou takovouto jazykovou oporu nemá (i když na internetu lze najít i několik dokladů na s/Severního Korejce a j/Jižního Korejce). Pro úplnost uvádíme, že v příručce Státy a území světa (Liščák a P. Fojtík, Libri 1998) se u Severního Irska uvádí etnické složení: Angloirové, Skotoirové, Irové.
Zvažované varianty:
Severní Ir
Severoir
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Státy a území světa. 2009. (platí od 2009)
Dotaz:
Význam slova
Konkrétní dotaz:
Je každé malé ptáče kuře? Nebo je tam nějaký rozdíl a označení kuře automaticky neznačí jakékoliv mládě od jakéhokoliv ptáka?
Klíčové slovo:
kuře
Odpověď:
Nejnovější Akademický slovník současné češtiny uvádí jako první význam slova kuře tento výklad: ‚mládě kura domácího • mládě některých druhů zejména hrabavých ptáků (např. bažanta, koroptve, perličky, pštrosa)‘. Podle Slovníku spisovné češtiny znamená kuře také ‚mládě kura‘. Kurovití jsou jiným označením pro rod hrabavých (lat. Galliformes). Slovník spisovného jazyka českého uvádí jako příklady: bažantí, koroptví, tetřeví kuře. Pro ostatní ptačí mláďata tvoříme v případě potřeby názvy odvozené ze jmen dospělých jedinců příponou -e/-ě. Tedy kose, papoušče, pštrose, tučňáče, supě, sůvě atd. Často volíme opisné pojmenování (mládě sýkorky).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Význam frazému
Konkrétní dotaz:
Co znamená, když se říká „Fouká tu jako na vidrholci?“
Klíčové slovo:
vidrholec; vídrholec
Odpověď:
Podle Slovníku spisovného jazyka českého označuje vidrholec/vídrholec (obě podoby jsou možné) ‚osamělé, opuštěné, pusté, zpravidla větrné místo‘. Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka se prý původně jednalo o název lesa na cestě z Českého Brodu do Prahy, který býval skrýší loupežníků. Původ jména je nejasný, pochází zřejmě z němčiny, základem druhé části je výraz Holz (dřevo). Na dnešní význam možná působila i lidová etymologie – asociace se slovy vítr a holý.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz:
Je správně obsoletní, nebo obsolentní? Našla jsem několikrát obě podoby slova.
Klíčové slovo:
obsoletní
Odpověď:
Náležitá podoba je obsoletní – tak je slovo uvedeno v Internetové jazykové příručce, Novém akademickém slovníku cizích slov (NASCS), Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ), Příručním slovníku jazyka českého. Výraz obsoletní znamená ‚vyšlý z užívání, zastaralý‘ a podle NASCS a už i SSJČ je samo toto slovo zastaralé. Doporučovaná česká pravopisná podoba respektuje původ slova – přejímka pochází z latinského obsoletus, jako srovnání se nabízí např. německé obsolet či anglické přídavné jméno obsolete nebo podstatné jméno obsoletion.
Máte pravdu, že podoba obsolentní je relativně častá, dokládají to mj. údaje z Českého národního korpusu. Byla dokonce nedopatřením uvedena i v Akademickém slovníku cizích slov (ve verzi z roku 1995). Zachycuje ji i Velký lékařský slovník on-line (http://lekarske.slovniky.cz/pojem/obsolentni).
Pokud někdo chce tento ne úplně běžný knižní a zastaralý výraz používat, doporučujeme, aby respektoval jeho původ a volil náležitou podobu obsoletní. Varianta obsolentní může být považována za projev nevzdělanosti.
Zvažované varianty:
obsoletní
obsolentní
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Význam slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je význam slova mezitímní? Ve stanovách Burzy cenných papírů se totiž hovoří o mezitímní účetní uzávěrce (viz např. článek 46 – Účetní uzávěrka: Řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popř. i mezitímní účetní závěrku spolu s návrhem na rozdělení zisku, popř. úhradu ztrát předloží burzovní komora k přezkoumání dozorčí radě a k ověření auditorovi).
Klíčové slovo:
mezitímní
Odpověď:
Výraz mezitímní je zachycen ve Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) jako synonymum slov zatímní, prozatímní, předběžný (poslední dvě se užívají běžně). Podle slovníku se výraz uplatňuje v odborných textech, např. v účetnictví (mezitímní kalkulace, rozvaha); v právních textech (mezitímní opatření, rozsudek). Tomu odpovídají i doklady v Českém národním korpusu (SYN verze 13 zahrnuje přibližně 400 dokladů): mezitímní účetní uzávěrka, mezitímní rozhodčí nález, mezitímní verdikt rozhodčího senátu, mezitímní rozsudek. Jde tedy o výraz zřídka užívaný a vázaný jen na určitý typ textu. (V SSJČ a Příručním slovníku jazyka českého je u slova mezitímní uveden ještě i řídce užívaný význam ‚mezi něčím jsoucí‘. Jeho užití ilustruje příklad z textu J. Nerudy: Rozbije se tržiště od Dunaje až do vnitřního města, všemi mezitímními ulicemi a náměstími.)
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Význam slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je význam slova outěžek?
Klíčové slovo:
outěžek
Odpověď:
Podle českých výkladových slovníků (Slovníku spisovného jazyka českého a Příručního slovníku jazyka českého) slovo útěžek/outěžek znamená ‚břímě‘, přeneseně pak ‚ plod‘ (tj. nový organismus vyvíjející se v děloze matky). Obvykle se však vyskytuje především ve spojeních chodit s útěžkem/outěžkem; být (s) útěžkem/outěžkem; být v útěžku/outěžku, která znamenají ‚být těhotná‘. Kromě Jungmannova slovníku (1835–1839) zaznamenává daný výraz ve stejném významu i Malý staročeský slovník. Jde tedy o slovo používané v tomto významu už ve staré češtině.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Dotaz:
Slovesa a slova od nich odvozená: funkce čistě zdokonavující (moknout – zmoknout)
Konkrétní dotaz:
Chtěla bych poprosit o radu ohledně toho, zda se píše sešeřit, nebo zešeřit. V online pravidlech českého pravopisu jsem našla jenom zešeřit, ale čtením mám zažitý tvar se s-. Je ovšem možné, že se jedná o častou chybu.
Klíčové slovo:
zešeřit se; předpona z; předpona s
Odpověď:
Přestože na internetu můžeme ve věcech pravopisných pravidel nalézt řadu nepřesností, v tomto případě se internet nemýlí. I podle školního vydání Pravidel českého pravopisu a slovníků (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Slovník spisovného jazyka českého a Příruční slovník jazyka českého) píšeme jedině zešeřit. Máte pravdu, že se ve slově poměrně často chybuje, svědčí o tom jak doklady z internetu, tak z Českého národního korpusu. V korpusu SYN v13 je zachyceno 543x správné psaní se z- (zešeří, zešeřilo, zešeřelý apod.) a 189x je doložena podoba se s- (sešeří, sešeřilo, sešeřelý apod.) – tedy více než čtvrtina podob není správně. Pisatelé jsou nejspíše ovlivněni slovesem setmělo se.
Zvažované varianty:
zešeřit se
sešeřit se
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Psaní předpon s(e)-, z(e)-, sekce 2.2 – Slova s předponou z(e)-; heslo zešeřit se
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
§ 27 a § 28
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Dotaz:
Vhodnost/správnost slova
Konkrétní dotaz:
Během studií nám kdysi kdosi vtloukal do hlavy, že se nesmí používat slovní spojení v průběhu akce a akce probíhala atd., protože probíhat je možné jen cílovou páskou nebo dveřmi. Jak to je?
Klíčové slovo:
probíhat; průběh
Odpověď:
Názor, že se nesmí říkat „akce probíhala“ nebo „v průběhu akce“ není oprávněný. Nahlédnutím do běžně dostupného Slovníku spisovné češtiny zjistíme, že podstatné jméno průběh má význam: 1. ‚časový postup nějakého děje nebo události‘ (dramatický průběh zápasu); 2. ‚způsob vedení‘ (průběh trati, průběh křivky).
Význam ‚časový postup, časové plynutí, úsek‘ shodně uvádějí i starší slovníky, Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) a Příruční slovník jazyka českého (1935–1957).
Předložkové spojení v průběhu znamená ‚během‘ (akce uspořádaná v průběhu tohoto roku = v tomto roce; v průběhu jednání docházelo k rozporům = za, při jednání).
Stejně tak dokonavé sloveso proběhnout (i nedokonavé probíhat) nemusí znamenat jen ‚v běhu projít, minout‘ (např. proběhnout nepřátelskou palbou; proběhnout kolem známého; proběhnout trať), ale nese rovněž význam ‚konat se, odehrávat se, dít se, projít, uplynout, minout‘ (např. utkání probíhalo v přátelském ovzduší; vývoj probíhá ve skocích; film proběhl bez ohlasu; zpráva proběhla tiskem; myšlenka mi proběhla hlavou; vše proběhlo hladce).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla proběhnout, průběh
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla proběhnout, průběh
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
hesla proběhnout, průběh
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.