Dotaz:
Původ frazému
Konkrétní dotaz:
Proč se „klasická hudba“ označuje jako „vážná hudba“?
Klíčové slovo:
vážná hudba
Odpověď:
Máte pravdu, že kromě názvu „klasická hudba“ se pro ‚duchovní nebo světskou uměleckou hudbu, zpravidla vycházející z evropských tradic renesance, baroka, klasicismu a romantismu až po současnost‘ (viz definice z Akademického slovníku současné češtiny; dále ASSČ) užívá i označení „vážná hudba“. Podíváme-li se na cizojazyčné ekvivalenty daného pojmenování, zjistíme, že v evropských jazycích převažují přívlastky odpovídající českému adjektivu „klasický“ – „classical music“ (anglicky), „klassische Musik“ (německy), „musica classica“ (italsky) apod. Přívlastek „vážný“ pro specifikaci hudby užívá kromě češtiny například polština – „muzyka klasyczna“ i „muzyka poważna“, řidčeji se vyskytuje též v ruštině – „kлассическая музыка“ i „серьёзная музыка“. V případě spojení „klasická hudba“ měla na české hudební názvosloví jistě nepopiratelný vliv němčina. Nepodařilo se nám však zjistit, proč se dvojice „vážná hudba“ – „klasická hudba“ ustálila ve slovanských jazycích právě jen v češtině, polštině a (méně často) v ruštině. Odpověď lze patrně hledat ve společném kulturním, historickém a ideologickém zázemí daných jazyků, pravděpodobně půjde i o výsledek styků mezi osobnostmi vědy a kultury (konkrétně v 50.–70. letech 20. století existovaly mezi ČSSR, PLR a SSSR společné komise pro odbornou terminologii). Ve všeobecných encyklopediích, starších i novějších, autoři se spojením „vážná hudba“ nepracují, k rozdělení hudebních děl či stylů užívají jiná pojmenování a rozdílnou hierarchizaci, viz např. příslušné výklady ve svazcích Ottova slovníku naučného (1897), Ottova slovníku naučného nové doby (1934), Malé československé encyklopedie (1985), Všeobecné encyklopedie (1997) aj. Více informací k významu pojmenování „vážná hudba“ najdeme ve Slovníku české hudební kultury (dále SČHK, 1997) od J. Fukače a J. Vysloužila. Ti uvádějí, že adjektivum „vážný“ odkazuje na hudební projev, který od posluchačů vyžaduje „vážné“ soustředění. I výkladové slovníky češtiny (konkrétně Slovník spisovného jazyka českého) dokládají, že v případě spojení „vážná hudba“ jde o přenesené užití, vztahující se ke čtvrtému významu přídavného jména „vážný“: ‚svědčící o opravdovém, odpovědném, seriózním pojímání něčeho, přístupu k něčemu; opravdový‘. SČHK doplňuje informaci, že vážná hudba je současně protipól k lehkým, zábavním hudebním žánrům, a dále upřesňuje, že z významového hlediska nelze dané spojení vnímat jako „opak veselosti“, jelikož řada uměleckých hudebních děl, včetně těch „vážných“, je zaměřena humorně. K výše zmíněnému je možné dodat ještě dvě poznámky: zaprvé, že o přenesené užití jde i v případě spojení „klasická hudba“, které se vztahuje k prvnímu významu přídavného jména „klasický“: ‚vytvořený klasikem (klasiky), vynikajícím a obecně uznávaným umělcem nebo vědcem (vynikajícími umělci nebo vědci)‘ (Slovník spisovné češtiny); zadruhé, že „klasická hudba“ má v ASSČ kromě prvního významu, který je totožný s výše citovaným výkladem u spojení „vážná hudba“, ještě další význam, a to ‚melodicky a harmonicky vyspělá hudba přelomu 18. a 19. století, klasicistická hudba‘.