Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Jazyková příručka: #6, Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960) .
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/100, položky: 1-10/1000
Stav:
#14982
Užití:
1 1 0
Dotaz: Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz: Je kotva průvleková, nebo průvlaková? Výrobci to píšou rozdílně.
Klíčové slovo: průvlekový, průvlakový
Odpověď: Jde o věcnou znalost, záleží na tom, k čemu se přídavné jméno vztahuje. Existuje totiž slovo průvlek i průvlak. Průvlek je ve Slovníku spisovného jazyka českého definován slovy provlékání, provléknutí, protahování, protažení nebo jako otvor, jímž se něco provléká. Průvlak je mezera nebo štěrbina, kterou je možno se provléci, v hutnictví se tak nazývá nástroj s otvory, kterým se protahuje materiál (tyč, drát ap.), aby se zmenšil jeho průměr a ve stavebnictví nosný trám podporující jiné trámy. Technický slovník přídavné jméno nezachycuje, najdeme v něm pouze výraz průvlak. V korpusu SYN v14 jsou obě přídavná jména doložena jen velmi málo, konkrétní spojení průvleková/průvlaková kotva je zachyceno pouze jednou v každé z variant. Máte pravdu, že na internetu jsou rovněž zastoupeny obě možnosti. Výrazy průvlak a průvlek jsou si významově velmi blízké, z jazykového hlediska jsou možné obě varianty přídavného jména. Bez dostatečné věcné znalosti (kterou bohužel nemáme kde ověřit) nedokážeme na otázku jednoznačně odpovědět.
Zvažované varianty:
průvlekový průvlakový
Poslední užití: 13.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Technický slovník naučný. 2001–2005.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14977
Užití:
1 1 0
Dotaz: Psaní u/ú/ů
Konkrétní dotaz: Když v dětské knížce píšeme třeba „kráva řekla: bů“, jak se to má napsat? S čárkou, nebo s kroužkem?
Klíčové slovo: bú; bů
Odpověď: Starší jazykové příručky (výkladové slovníky i PČP z roku 1993) doporučovaly psát v citoslovcích pouze ú (např. bú, cukrú, vrkú). Na základě zvyklosti zapisovat dlouhé u na konci slov s kroužkem se nověji prosadila i varianta s ů – jsou tedy možné obě podoby: bú i bů. Doporučení lze ověřit v IJP, a to jak u hesla bú/bů, tak ve výkladové části v kapitole Psaní ú – ů. Obě možnosti jsou uvedeny také v elektronickém ASSČ (v poznámce u hesla bú).
Zvažované varianty:
Poslední užití: 6.12.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Psaní ú – ů.
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14971
Užití:
0 0 0
Dotaz: Pomnožná podstatná jména
Konkrétní dotaz: Sledoval jsem v televizi přenos ze slavnostního požehnání svatovítských varhan a zaujalo mě, že v něm moderátor opakovaně používal tvar 6. pádu varhanech. Nemělo by to být spíš varhanách?
Klíčové slovo: varhany
Odpověď: Zmíněné slovníky i IJP shodně uvádějí, že varhany jsou rodu ženského, v SSJČ, PSJČ a IJP však můžeme nalézt i informaci, že daný výraz může zřídka být také rodu mužského neživotného. Jednotlivé slovníky se pak mírně liší v tom, které tvary mužského rodu explicitně v rámci hesla uvádějí; SSJČ zaznamenává dubletní tvary u 6. pádu (kromě častějšího tvaru žen. rodu varhanách zřídka i tvar muž. rodu varhanech) a u 7. pádu (častější tvar rodu ženského varhanami a řidší tvar rodu mužského varhany), PSJČ kromě těchto tvarů obsahuje ještě navíc i dublety u 3. pádu, jako primární také zmiňuje tvar rodu ženského varhanám, ojediněle se dle PSJČ vyskytuje i tvar rodu mužského varhanům. Slovo varhany můžeme nalézt hned v několika slovnících spisovné češtiny, konkrétně v Akademickém slovníku cizích slov (ASCS), Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ), Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) a v Příručním slovníku jazyka českého (PSJČ), ale také v Internetové jazykové příručce (IJP). Ve všech těchto jazykových zdrojích se dočteme, že varhany jsou podstatné jméno pomnožné s významem ‚hudební nástroj tvořený soustavou píšťal rozeznívaných proudem vzduchu‘. Slovníky tedy poměrně jednoznačně považují tvary rodu mužského neživotného za řídké. Abychom ověřili, zda se tyto tvary opravdu v současné češtině již neužívají, je třeba nahlédnout do jazykového korpusu. V současném největším korpusu psané češtiny SYN v14 nalezneme následující poměry výskytů jednotlivých tvarů slova varhany, u kterých připadají v úvahu dublety: 2. pád varhan; (19 981 výskytů) vs. varhanů (22 výskytů), 3. pád varhanám(911) vs.varhanům (284), 6. pád varhanách (1030) vs. varhanech (133), 7. pád varhanami (1425) vs. varhany (0). Jak je tedy patrné, distribuce mužských a ženských forem se napříč pády značně liší. U 2. a 7. pádu můžeme pozorovat jasnou převahu až výlučné užívání tvarů rodu ženského. Větší variabilitu můžeme vidět u 3. a 6. pádu, u obou z nich však stále převažují tvary rodu ženského (u pádu 3. v poměru 3,21 : 1, u pádu 6. je převaha tvaru ženského rodu ještě výraznější, a to v poměru 7,75 : 1). I když se tedy můžeme s tvary rodu mužského setkat (především tvary varhanům a varhanech vykazují nezanedbatelné počty výskytů v korpusu), z úzu vyplývá, že uživatelé jazyka v souladu s jazykovými zdroji preferují tvary rodu ženského, proto bychom vám doporučovali užívat primárně je.
Zvažované varianty:
varhanech varhanách
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Akademický slovník cizích slov. 1995.
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v14

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14968
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ frazému „být na káry“?
Odpověď: Uvedený frazém můžeme nalézt ve Slovníku nespisovné češtiny (SNČ, Jan Hugo a kol., 2020, 4. vydání), kde se můžeme dočíst, že je užíván ve významu ‚být silně opilý, být zdrogovaný‘. Po vzoru frazému „být na káry“ je v SNČ u tohoto hesla uvedeno jako významový ekvivalent i „být zkárovaný“, tedy ‚být silně opilý‘. O původu daného idiomu se ale bohužel SNČ nezmiňuje. Ještě než přistoupíme k výsledkům pátrání po původu daného frazému, podíváme se podrobněji na výklad samotného slova kára. Výkladové slovníky češtiny (např. Akademický slovník cizích slov, Slovník spisovného jazyka českého, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Příruční slovník jazyka českého i vznikající Akademický slovník současné češtiny) shodně u hesla kára uvádějí jako první význam ‚ruční dvoukolový dřevěný vozík‘. Akademický slovník současné češtiny u výkladu doplňuje, že se jedná o ‚vozík s většími postranními koly a prodlouženou rukojetí na tlačení nebo ojí na tažení‘. Nejen v těchto slovnících můžeme nalézt další frazémy, které výraz kára obsahují. Například Příruční slovník jazyka českého uvádí spojení „táhnouti, vléci káru“, které v přeneseném významu značí ‚lopotiti se, namáhati se‘. Slovník spisovné češtiny zaznamenává hned tři další frazémy: „táhnout káru životních starostí“ s významem ‚žít v starostech‘, přenesené „vytáhnout z bláta káru“, které má význam ‚pozvednout úroveň, napravit nepříznivou situaci‘, a dále vyjádření reflektující tehdejší ideologii „zapřáhnout někoho do káry imperialismu“, jehož ekvivalentem je ‚přimět někoho k službám imperialismu‘. A nejnovější Akademický slovník současné češtiny zaznamenává u hesla kára ještě frazém „táhnout (tu) svou káru (dál)“, tedy ‚nepolevovat v namáhavém úsilí, nevzdávat se navzdory starostem, problémům, překážkám‘. Jak je tedy patrné ze slovníkové sondy, výraz kára je ve frazémech běžně užíván, patrně proto, že je úzce spojován s těžkou prací a námahou. Nabízí se tak otázka, jak souvisejí výrazy označující namáhavou práci a úsilí se stavem podnapilosti. V tom nám mohou pomoct české frazeologické slovníky. V Etymologickém slovníku české frazeologie i ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky 1: Přirovnání sice není uveden přímo idiom „být na káry“, nalezneme v nich však variantu „být (namazaný/vožralý) jako kára“. Spojitost s přeneseným významem slovesa namazat se (tj. ‚opít se‘) je zde vysvětlena tak, že káry se musely dříve hodně mazat, aby dobře jely a neskřípaly. Původ frazému „být na káry“ tedy můžeme hledat právě v přirovnání k namazanému vozíku. Podobná přirovnání se k popisu podnapilých osob užívají běžně, srov. např. „být nalitý jak sud/žok“ či „být namazaný jak cep“. U varianty „být na káry“ nicméně můžeme hypotetizovat i o spojitosti s naložením podnapilé osoby na vozík, na káru. O tom svědčí i excerpční lístek z roku 1964 z kartotéky novočeského lexikálního archivu s následujícím příkladem z díla B. Hrabala: „A mně potom bylo špatně a svalil jsem se a policajti mě přivezli do pivováru jak linoleum na káře.“ Je tedy možné, že varianta „být na káry“ vznikla na základě této motivace, jelikož ale frazém v této podobě žádné jazykové příručky nezaznamenávají, nemůžeme to s jistotou potvrdit.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Jazykový zdroj: Akademický slovník cizích slov. 1995.
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník české frazeologie. Ludmila Stěpanova. 2023.
Jazykový zdroj: Slovník české frazeologie a idiomatiky 1. Přirovnání. František Čermák a kolektiv. 2009.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14963
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ frazému
Konkrétní dotaz: Proč se „klasická hudba“ označuje jako „vážná hudba“?
Klíčové slovo: vážná hudba
Odpověď: Máte pravdu, že kromě názvu „klasická hudba“ se pro ‚duchovní nebo světskou uměleckou hudbu, zpravidla vycházející z evropských tradic renesance, baroka, klasicismu a romantismu až po současnost‘ (viz definice z Akademického slovníku současné češtiny; dále ASSČ) užívá i označení „vážná hudba“. Podíváme-li se na cizojazyčné ekvivalenty daného pojmenování, zjistíme, že v evropských jazycích převažují přívlastky odpovídající českému adjektivu „klasický“ – „classical music“ (anglicky), „klassische Musik“ (německy), „musica classica“ (italsky) apod. Přívlastek „vážný“ pro specifikaci hudby užívá kromě češtiny například polština – „muzyka klasyczna“ i „muzyka poważna“, řidčeji se vyskytuje též v ruštině – „kлассическая музыка“ i „серьёзная музыка“. V případě spojení „klasická hudba“ měla na české hudební názvosloví jistě nepopiratelný vliv němčina. Nepodařilo se nám však zjistit, proč se dvojice „vážná hudba“ – „klasická hudba“ ustálila ve slovanských jazycích právě jen v češtině, polštině a (méně často) v ruštině. Odpověď lze patrně hledat ve společném kulturním, historickém a ideologickém zázemí daných jazyků, pravděpodobně půjde i o výsledek styků mezi osobnostmi vědy a kultury (konkrétně v 50.–70. letech 20. století existovaly mezi ČSSR, PLR a SSSR společné komise pro odbornou terminologii). Ve všeobecných encyklopediích, starších i novějších, autoři se spojením „vážná hudba“ nepracují, k rozdělení hudebních děl či stylů užívají jiná pojmenování a rozdílnou hierarchizaci, viz např. příslušné výklady ve svazcích Ottova slovníku naučného (1897), Ottova slovníku naučného nové doby (1934), Malé československé encyklopedie (1985), Všeobecné encyklopedie (1997) aj. Více informací k významu pojmenování „vážná hudba“ najdeme ve Slovníku české hudební kultury (dále SČHK, 1997) od J. Fukače a J. Vysloužila. Ti uvádějí, že adjektivum „vážný“ odkazuje na hudební projev, který od posluchačů vyžaduje „vážné“ soustředění. I výkladové slovníky češtiny (konkrétně Slovník spisovného jazyka českého) dokládají, že v případě spojení „vážná hudba“ jde o přenesené užití, vztahující se ke čtvrtému významu přídavného jména „vážný“: ‚svědčící o opravdovém, odpovědném, seriózním pojímání něčeho, přístupu k něčemu; opravdový‘. SČHK doplňuje informaci, že vážná hudba je současně protipól k lehkým, zábavním hudebním žánrům, a dále upřesňuje, že z významového hlediska nelze dané spojení vnímat jako „opak veselosti“, jelikož řada uměleckých hudebních děl, včetně těch „vážných“, je zaměřena humorně. K výše zmíněnému je možné dodat ještě dvě poznámky: zaprvé, že o přenesené užití jde i v případě spojení „klasická hudba“, které se vztahuje k prvnímu významu přídavného jména „klasický“: ‚vytvořený klasikem (klasiky), vynikajícím a obecně uznávaným umělcem nebo vědcem (vynikajícími umělci nebo vědci)‘ (Slovník spisovné češtiny); zadruhé, že „klasická hudba“ má v ASSČ kromě prvního významu, který je totožný s výše citovaným výkladem u spojení „vážná hudba“, ještě další význam, a to ‚melodicky a harmonicky vyspělá hudba přelomu 18. a 19. století, klasicistická hudba‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14961
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Proč se nožíku s dlouhou čepelí říká perořízek, když se jím otevírají obálky?
Klíčové slovo: perořízek
Odpověď: Název perořízek souvisí s původní funkcí nože, který dnes používáme (už jen) na otevírání obálek. Pochází ještě z dob, kdy se psalo brkem čili perem, které bylo nutno seřezávat, aby dobře psalo. Staročeský slovník v hesle nožík definuje „nožík písařový, písařský“ jako ,nožík na seřezávání rákosových nebo brkových per nebo k vyškrabování chyb, perořízek‘. Starší výkladové slovníky současné češtiny vykládají slovo perořízek jako ,někdejší nožík na ořezávání per‘ (Příruční slovník jazyka českého; dále PSJČ) a ,nožík na ořezávání per‘ (Slovník spisovného jazyka českého; dále SSJČ). Oba jej hodnotí jako historismus čili jako slovo nebo slovní spojení označující reálie a jevy již zaniklé, spjaté s minulostí. Kromě toho u něj zachycují význam ,kapesní nožík‘ (PSJČ) a ‚kapesní nožík vůbec‘ (SSJČ); starší PSJČ (z let 1935–1957) ještě považuje užití slova perořízek v tomto významu za neutrální, novější SSJČ (z let 1960–1971) už za zastaralé. Tyto informace jsou jistě správné, avšak v jistém smyslu nekompletní – slovo perořízek je totiž v jazyce živé i nadále, ovšem v přeneseném významu ,nožík na otevírání obálek‘, ,nůž na dopisy‘. Dost možná proto, že když zanikla potřeba psát husími brky, zůstal nůž na jejich seřezávaní součástí psacích, kancelářských potřeb, ale specializoval se na otevírání obálek.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14958
Užití:
1 1 0
Dotaz: Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz: Nedokážu bohužel najít informaci, kterou jsem kdysi někde četla, že se slovo evaluace může užívat i v podobě evalvace a že by se tak mělo vždy vyslovovat. Platí to stále, nebo si to nepamatuju dobře a měla bych svůj názor pozměnit?
Klíčové slovo: evaluace
Odpověď: Podle nejnovějšího jazykového zdroje – elektronického Akademického slovníku současné češtiny – bychom měli užívat jen podobu evaluace s výslovností [evaluace]. Stejnou podobu doporučuje i Internetová jazyková příručka, která variantu evalvace uvádí, ale v poznámce doplňuje, že varianta evalvace je dnes velmi řídce užívaná. Poznámka vychází z údajů v Českém národním korpusu. V korpusu SYN v14 je výraz evaluace zachycen 2144×, varianta evalvace jen 22×. Pokud však zalistujeme staršími slovníky, zjistíme, že se doporučovaná pravopisná podoba tohoto výrazu přejatého z latiny v průběhu let proměňovala a že byly doporučovány obě možnosti. V Příručním slovníku je uvedeno pořadí evaluace, evalvace, ve Slovníku spisovného jazyka českého je to obráceně: evalvace, evaluace, v Novém akademickém slovníku cizích slov opět evaluace, evalvace. V žádném ze slovníků však není uvedeno, že by výslovnost měla být jedině [evalvace]. Pro současnou praxi doporučujeme respektovat nejnovější jazykové zdroje a volit pouze pravopisnou podobu evaluace a jí odpovídající výslovnost.
Zvažované varianty:
evaluace evalvace
Poslední užití: 30.1.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14947
Užití:
1 1 0
Dotaz: Zápis domácího slova
Konkrétní dotaz: Každý rok doma zabíjíme prase. Proč se v literatuře říká zabíjačka a ne zabíječka? Vždyť to prase budu zabíjet a ne zabíjat.
Klíčové slovo: zabíječka
Odpověď: Pokud bychom vycházeli z dvojic slov jako např. dobít/dobíjet – dobíječka, krájet – kráječka, střílet – střílečka, pak se odvození zabít/zabíjet – zabíječka poněkud nabízí. Slovotvorné postupy však nejsou vždy zcela přímočaré. Pro porážku a zpracování prasete je už desítky let vžité označení zabijačka, popř. zabíjačka (viz např. Internetová jazyková příručka, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ), Příruční slovník jazyka českého (PSJČ)). Stejným výrazem se označuje i hostina s porážkou spojená a také výslužka z ní. Zakončením -ačka se podle Slovníku afixů mohou mj. odvozovat ze sloves názvy nositelů dějového příznaku. Vedle zabijačky/zabíjačky lze jako příklad slov, u nichž dochází k hláskové změně, uvést výrazy sedačka (od sedět), visačka (od viset). Variantu zabíječka zachycují starší jazykové zdroje, a to SSJČ (z let 1960–1971) a PSJČ (1935–1957). Oba slovníky výraz označují hvězdičkou značící řídké užívaní a odkazují na dílo K. V. Raise. Doklady z Českého národního korpusu ukazují, že se výraz zabíječka objevuje i v současných textech, ovšem skutečně jen velmi zřídka. V korpusu SYN v14 je zachycen 142×. Při bližším třídění však zjistíme, že se tímto slovem vyjadřují čtyři významy. Podstatnou část příkladů tvoří odkazy na film Buffy, zabíječka upírů (63×). Označuje se tak i filmový žánr (krvavé střílečky a zabíječky) a také jateční pistole (přitiskl zabíječku čuněti na čelo a stiskl spoušť). Pokud odečteme opakující se shodné příklady, je zabíječka s významem ‚porážka prasete‘ doložena 26× (každou zimu je zván na rodinnou zabíječku; dostává výslužky ze zabíječek; v jeho prostorách bude česká zabíječka, ke které zahraje flašinetář). Pro srovnání zabijačka má v uvedeném korpusu 22 789 dokladů a zabíjačka je zachycena 5 288×.
Zvažované varianty:
zabíječka zabíjačka
Poslední užití: 1.12.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: I, nebo y?
Konkrétní dotaz: Píše se kripl, nebo krypl?
Klíčové slovo: kripl
Odpověď: Hanlivé označení, často používané jako nadávka, je přejato z němčiny a píše se s i: kripl. Přestože výkladové slovníky češtiny zachycují hanlivé výrazy jen velmi málo, je pravopisnou podobu výrazu kripl možné ověřit v Internetové jazykové příručce, Akademickém slovníku současné češtiny (ASSČ), Novém akademickém slovníku cizích slov nebo ve Slovníku spisovného jazyka českého. Starší slovníky uvádějí význam ‚člověk neschopný vojenské služby, nemocný, neduživý člověk vůbec, mrzák‘; v nejnovějším elektronickém ASSČ je hanlivý výraz kripl definován jako ‚fyzicky hendikepovaný člověk, mrzák; kdo působí dojmem nedostatku úsudku nebo schopností, kretén (často jako nadávka)‘, např. kripl na vozejčku; Bavit se v tomhle státě o tom, že tady korupce neexistuje, to bych byl kretén, kripl a blb.
Zvažované varianty:
kripl krypl
Poslední užití: 27.4.2026
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14943
Užití:
0 0 0
Dotaz: Ženský rod
Konkrétní dotaz: Pozastavila jsem se nad spojením v nohách postele. V Internetové jazykové příručce jsem se dočetla, že v 6. p. množného čísla jsou možné tvary nohách a nohou, přičemž ve významu ‚končetina‘ se užívá spíše tvar nohou. Jak je to ale v případě spojení v nohách postele? Zmíněnému prostoru se tak přece říká, protože v něm má nohy člověk, nikoli proto, že tam má nohy postel. Můžu tedy říci v nohou postele?
Klíčové slovo: v nohách postele
Odpověď: Máte pravdu, že toto spojení skutečně odkazuje k lidským končetinám, jak vyplývá i z definice jednoho významu slova noha ve Slovníku spisovného jazyka českého: ‚nohy (u lůžka nebo hrobu) strana, kde ležící člověk má nohy‘. Formálně se však slovo nohy ve zmíněném spojení vztahuje k posteli, čemuž odpovídají i příkladové věty ze SSJČ, např. stál v nohách (postele, hrobu), sedla si do noh postýlky. Zásadní roli zde hraje také zažitost spojení. Data z korpusu SYN v11 ukazují, že spojení v nohou postele se sice v úzu vyskytuje (v korpusu lze najít 43 dokladů), avšak výrazně v něm převažuje spojení v nohách postele (v korpusu lze najít 265 dokladů). Zajímavé je, že ve vazbě s 2. p. v úzu naopak jednoznačně převládá spojení do/u nohou postele (v korpusu SYN v11 lze najít 182 dokladů) nad spojením do/u noh postele (korpus obsahuje 10 dokladů). Možnost dubletních tvarů 2. p. v tomto spojení (do noh i do nohou) explicitně uvádí starší Příruční slovník jazyka českého. U vazeb se 6. p. však tentýž slovník připouští pouze podobu v nohách postele. Abychom ale konkrétně odpověděli na váš dotaz: Doporučujeme respektovat zažitý způsob psaní a držet se podoby v nohách postele.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.