Dotaz:
Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz:
Mám dotaz týkající se hlásky [ɣ], která se vyskytuje např. ve spojení „bych ho“. Mám pocit, že se zde z hlásky „ch“ stává něco jako znělé „ch“. Je to nějaká zvláštnost, nebo jde o spisovný jev? Domnívám se, že se o tom ve škole neučí.
Klíčové slovo:
bych ho; znělé ch
Odpověď:
Máte naprostou pravdu, že vlivem tzv. asimilace (spodoby) znělosti se v češtině vyslovuje ve spojeních typu „bych ho“ velmi často znělá hláska „ch“, kterou ve fonetickém přepisu zachycujeme jako [ɣ]. Nejde o nic zvláštního, ale o zcela přirozený jev, kdy se vlivem následující znělé souhlásky [h] automaticky stává z neznělého „ch“ (které je v odborném přepisu náležité přepisovat jako [x]) souhláska znělá. Je to zcela shodný proces jako např. ve spojení „máš ho“, které spisovně a zcela přirozeně vyslovujeme v češtině jako [máž ho], nikoli *[máš ho]. Pozoruhodné však je, že v případě neznělé souhlásky „ch“ máme dvě různé možnosti volby jejího znělého protějšku. Je to jednak již zmíněné znělé „ch“ [ɣ], jednak znělé „h“ [h] (které je v tomto případě hodnoceno jako tzv. nepravý protějšek neznělého „ch“). Výslovnost [biɣ ho] i [bih ho] je považována za spisovnou, přičemž druhá varianta se vyskytuje spíše na Moravě a ve Slezsku. Existence všech zmíněných hlásek včetně [ɣ] je dobře popsána ve fonetických publikacích (nejnověji např. v Segmentálním plánu češtiny autorů J. Volína a R. Skarnitzla z roku 2018) včetně kodifikační příručky Výslovnost spisovné češtiny I. Ačkoli tedy jde i v případě [ɣ] o zcela běžně se vyskytující hlásku, zjevně není všeobecně známá a pravděpodobně se o ní ve školách obvykle neučí, což by však bylo vhodné ještě ověřit u didaktiků češtiny. Její nesamozřejmost je v češtině dána jednak tím, že jí v písmu odpovídá znak „ch“, nemá tedy své „vlastní“ písmeno, jednak vzniká „pouze“ jako výsledek asimilačního znělostního procesu, nestojí tak např. před samohláskami (odborně řečeno se jedná o znělý alofon fonému /ch/).
Poslední užití:
7.7.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj:
Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=906
Dotaz:
Fonetická a fonologická teorie
Konkrétní dotaz:
Hodnotí se slabika s dvojhláskou v češtině jako tzv. dlouhá, nebo tzv. krátká slabika?
Klíčové slovo:
dvojhláska; slabika
Odpověď:
V první řadě je třeba vysvětlit, že termíny dlouhá/krátká slabika se zjevně vyskytují převážně ve školním prostředí, případně ve versologii, česká jazykověda s nimi obvykle nepracuje (na rozdíl od pojmů krátká/dlouhá samohláska, respektive jednoduchá samohláska versus dvojhláska). Odborná literatura se shoduje, že délka dvojhlásky (tj. spojení dvou samohláskových pozic v téže slabice) odpovídá v češtině délce jedné dlouhé samohlásky; slabika s dvojhláskou by tedy měla být hodnocena stejně jako slabika s dlouhou jednoduchou samohláskou. Nicméně i ve škole bychom doporučovali užívat spíše přesnější vyjádření „slabika s krátkou/dlouhou samohláskou“ (případně s dvojhláskou či slabikotvornou souhláskou). Délka slabiky může být totiž chápána různě, nikoli jen podle délky samohlásky v ní obsažené, ale např. na základě celkového počtu všech jejích hlásek. V hesláři školské jazykovědné terminologie, který sestavilo Jazykovědné sdružení ČR ve spolupráci s MŠMT, pojmy dlouhá/krátká slabika vůbec obsaženy nejsou.
Poslední užití:
5.11.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://www.czechency.org/slovnik/DIFTONG
Jazykový zdroj:
Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Jakou doporučujete příručku pro danou problematiku?
Konkrétní dotaz:
Kde lze najít podrobnější poučení o slabikách?
Klíčové slovo:
slabika
Odpověď:
Obecné poučení o slabikách v češtině obsahuje např. Internetová jazyková příručka a dále např. učebnice fonetiky (např. Fonetika a fonologie češtiny od Z. Palkové). Podrobně a fundovaně se lze o této problematice také dočíst i online v Novém encyklopedickém slovníku češtiny, kde naleznete odkazy na mnoho další literatury k danému tématu.
Poslední užití:
4.9.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=915#nadpis1
Jazykový zdroj:
Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://www.czechency.org/slovnik/SLABIKA
Dotaz:
Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz:
Existují v češtině kromě určitých tvarů slovesa „být“ ještě nějaké další případy, kdy je spisovné v mluvené řeči vypouštět počáteční souhlásku „j“?
Klíčové slovo:
vypouštění hlásky j
Odpověď:
Ortoepické příručky se shodují, že vypuštění počáteční hlásky „j“ je spisovné pouze v případě určitých tvarů slovesa „být“ (např. ve spojení „byl jsem“; ani u určitých tvarů slovesa „být“ však toto pravidlo však neplatí univerzálně). Všude jinde je doporučeno „j“ nevypouštět.
Poslední užití:
24.7.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnostní pravidla – vypouštění a vkládání hlásek
Jazykový zdroj:
Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Základy české ortoepie. Zeman. 2008. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Česká výslovnostní norma. Hůrková. 1995. (platí od 1995)
Dotaz:
Existuje příručka daného typu?
Konkrétní dotaz:
Existuje příručka, která se týká spisovné výslovnosti, zejména výslovnosti zdvojených hlásek?
Klíčové slovo:
spisovná výslovnost
Odpověď:
Pro danou problematiku doporučujeme tzv. ortoepické příručky. Výslovnostní kodifikace týkající se domácí slovní zásoby se jmenuje Výslovnost spisovné češtiny I (1967), dále je možné tyto informace najít např. v publikaci J. Hůrkové Česká výslovnostní norma (1995) nebo Z. Palkové Fonetika a fonologie češtiny (1994 a 1997). Nejnověji se tomuto tématu věnuje Akademická příručka českého jazyka (2019) a příslušná výkladová část Internetové jazykové příručky, která je k dispozici i on-line.
Poslední užití:
2.2.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj:
Česká výslovnostní norma. Hůrková. 1995. (platí od 1995)
Jazykový zdroj:
Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnostní pravidla – spojení dvou stejných souhlásek
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.