Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině vyslovovat výraz kombucha: [kombuča], nebo [kombucha]?
Klíčové slovo:
kombucha
Odpověď:
Pokud bereme v úvahu výhradně původ výrazu kombucha, byla by namístě pouze výslovnost [kombuča]. Je totiž pravděpodobné, že poslední slabika slova souvisí s japonským označením pro čaj (písmeno „ch“ odráží přepis typický např. pro angličtinu). Jazykové zdroje navíc převážně uvádějí (buď jako jedinou, nebo jako hlavní) počeštěnou pravopisnou variantu kombuča. Např. Slovník spisovného jazyka českého nepočeštěnou formu kombucha označuje jen jako řídce užívanou. Z kodifikační příručky Výslovnost spisovné češtiny (1978) pak plyne, že grafická podoba kombucha je zastaralá, ovšem i tu doporučují autoři vyslovit jako [kombuča]. Analýza současného pravopisného i výslovnostního úzu však ukazuje, že v tomto ohledu došlo k výrazné změně, tj. v současnosti převažuje psaní kombucha, respektive výslovnost [kombucha], a to i u profesionálních mluvčích v médiích, u odborníků na zdravou výživu, u kuchařů atp. Domníváme se, že zvuková forma [kombucha] je nyní nejen vysoce frekventovaná, ale rovněž noremní; musíme zde ovšem v každém případě počítat s kolísáním. O tom se zmiňuje např. i lingvista Josef Šimandl v článku Morfologická problematika v jazykové poradně (3. část), publikovaném v časopise Naše řeč v roce 2000, jakož i v hesle -ucha ve Slovníku afixů užívaných v češtině (2016). Fakt, že se postupným vývojem přejaté slovo pravopisně i zvukově proměňuje, je přirozený proces, stejně tak nelze označit a priori za chybu, pokud výslovnost odráží grafickou stránku slova. Daný vývoj reflektuje pravděpodobně tu mimojazykovou skutečnost, že byl v určité době u nás tento nápoj známý (jako kombuča) a po jisté přestávce se o něm začalo znovu více hovořit, avšak místo již počeštěné formy kombuča (pro mnohé zcela neznámé) se začalo upevňovat „opětovně převzaté“ pojmenování kombucha. Daný název se tedy v současné češtině může vyslovit jako [kombuča] i jako [kombucha], k nedorozumění pravděpodobně ani v jednom případě nedojde.
Zvažované varianty:
[kombuča]
[kombucha]
Poslední užití:
7.9.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=7580
Jazykový zdroj:
Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Potřebuji si ověřit, že termín vidimace se vyslovuje jako [vidymace], a nikoli jako [viďimace].
Klíčové slovo:
vidimace
Odpověď:
Ano, v souladu se všemi slovníky doporučujeme u tohoto výrazu pocházejícího z latiny výslovnost [vidymace]. Zaznamenali jsme, že v úzu se občas vyskytne i varianta [viďimace], avšak vzhledem k tomu, že jde o slovo cizího původu, a navíc o značně specializovaný termín, u něhož není tato z etymologického hlediska vyloženě nesprávná podoba nijak pevně vžitá a v populaci rozšířená, měli bychom se jí vyhnout.
Zvažované varianty:
[vidymace]
[viďimace]
Poslední užití:
6.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
V televizním pořadu o norské královské rodině vyslovovali jméno Olaf v dalších pádech zásadně s [v], tj. např. [olavem], [olave]. Vůbec mi to nešlo do ucha a domnívám se, že je to chybně a mělo by být [olafem], [olafe] atp.
Klíčové slovo:
Olaf; Olav
Odpověď:
Souhlasíme s vámi v tom ohledu, že v českém prostředí jsme zjevně více zvyklí na podobu Olaf vyslovovanou jako [olaf], 2. pád [olafa] atd. V norštině se však toto jméno může vyskytovat ve více variantách, tj. Olaf, Ola, Oluf a rovněž Olav (je tu totiž spojitost se jménem Oliver). Právě podoba Olav je zde dokonce nejčastější. Pokud jde např. o krále Olafa V. Norského (původním jménem Alexander Edward Christian Frederik), ověřili jsme, že v norštině jeho jméno zní Olav V av Noreg. Autoři televizního dokumentu tedy pravděpodobně vycházeli z norské verze, nikoli z její počeštěné podoby Olaf V. (je evidentní, že zatímco dříve byla spíše tendence cizí jména panovníků zcela počeštit, dnes se dává přednost původní podobě, což je zřetelné např. na britské královské rodině; na jedné straně se tak výhradně užívá tradičně počeštěné jméno /královna/ Alžběta, na druhé straně se hovoří pouze o /princi/ Charlesovi). Podobně se např. v publikaci Dějiny Norska (LN, 2005) zapisuje v případě příslušných norských králů jméno Olav s koncovým -v-, nikoli Olaf. Jestliže se někdo rozhodne uvádět jméno právě v původní norské podobě Olav, měl by je ovšem vyslovovat jako [úlaf], 2. pád [úlava], což odpovídá originálnímu [ˈuːlɑʋ] adaptovanému do češtiny (srov. rovněž české ortoepické příručky). Pokud skutečně zaznělo [olavem], [olave] atp., jedná se podle našeho názoru o hybridní kombinaci, která doporučeníhodná není.
Poslední užití:
27.7.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jak se bude vaše dítě jmenovat?. Knappová. 2017. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak by se mělo vyslovovat příjmení Arenberger? Proč všichni říkají dlouze [árnbergr], když k tomu není důvod, neboť se píše krátké „a“?
Klíčové slovo:
Arenberger
Odpověď:
Výslovnost cizích příjmení v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu s ohledem na rodinnou tradici daného nositele, pokud je známa. Dané příjmení je německého původu, vzniklo pravděpodobně z hebrejského jména Aron (psaného též např. Aaron, v češtině pak Áron) a německého výrazu pro horu, tj. Berg (srov. Dictionary of American Family Names, Oxford University Press, 2013). Podobu [árnbergr] lze tedy považovat za zcela náležitou, respektující německá výslovnostní pravidla, v českých médiích je navíc zřejmě převažující. Podobu [ar(e)nberg(e)r] budou volit spíše ti mluvčí, kteří si neuvědomují německý původ daného příjmení či nemají povědomí o výslovnosti němčiny. V praxi proto může docházet ke kolísání, což však v tomto případě zřejmě srozumitelnost a plynulost komunikace příliš nenaruší.
Zvažované varianty:
[arenbergr]
[arenberger]
[árnbergr]
[arnbergr]
Poslední užití:
25.5.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnost přejatých slov a vlastních jmen
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jaká je v češtině správná výslovnost názvu maďarského města Segedín? Podoba [segeďín] se mi zdá divná.
Klíčové slovo:
Segedín
Odpověď:
U jména Segedín neuvádějí geografické příručky ani Pravidla českého pravopisu či Slovník spisovné češtiny žádné výslovnostní doporučení, z čehož implicitně vyplývá, že by jeho zvuková podoba měla být v souladu s grafikou podle principů obvyklých v domácí slovní zásobě, tj. pouze [segeďín]. Avšak u adjektiva segedínský ortoepická kodifikace Výslovnost spisovné češtiny 2 doporučuje jak výslovnost [segeďínskí], tak i [segedýnskí] (přímo výraz Segedín zde obsažen není). V úzu se podoba [segedýnskí], respektive [segedýn] však vyskytuje velice často (pravděpodobně i převažuje), evidentně nezpůsobuje žádné komunikační obtíže a není důvod ji odmítat. Výslovnost [segeďín] je v češtině pravidelná (srov. názvy měst s analogickým zakončením – Budín, Hodonín apod.). Varianta [segedýn] pak zřejmě souvisí s vlivem německé podoby názvu maďarského města Szeged, která zní Szegedin nebo Segedin a vyslovuje se se souhláskou [d]. Jistou roli zde může hrát i fakt, že si mluvčí uvědomují „cizost“ pojmenování Segedín (ačkoli jde o exonymum, tj. českou podobu cizího zeměpisného jména), a proto čtou kombinaci písmen -di- jako [dy], jak je to u cizích slov obvyklé.
Zvažované varianty:
[segeďín]
[segedýn]
Poslední užití:
19.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Z jakého důvodu někteří mluvčí v televizi vyslovují výraz neutrální jako [neʔutrálňí] (tj. s tzv. rázem)?
Klíčové slovo:
neutrální
Odpověď:
Pokud se uvedená výslovnost u někoho opravdu systematicky vyskytuje a nejde jen o náhodný přeřek, lze přesné důvody pouze odhadovat. Jde pravděpodobně o hyperkorektní realizaci dvojslabičného spojení samohlásek [e] a [u]. Mezi nimi sice prochází hranice slabiky, avšak nemá se zde podle ortoepické kodifikace vyskytovat ráz, je třeba je vyslovit spojitě. Slovo neutrální vychází z původního latinského neuter, které vzniklo z komponentů ne- a uter. První z nich sice vývojově souvisí s dnešní českou předponou ne-, avšak není tu náležité uplatňovat stejná výslovnostní pravidla. Např. v domácím přídavném jméně neurvalý se podle obecných ortoepických zásad ráz mezi [e] a [u], kudy prochází výrazný morfematický šev, může vyslovit a často se tak opravdu děje, aniž by to posluchači považovali za jakkoli nepatřičné. Naopak v přejatém přídavném jméně neutrální mezi [e] a [u] z hlediska češtiny žádný morfematický šev již není, proto zde bude zřejmě většina posluchačů výskyt rázu považovat za nepatřičný.
Poslední užití:
23.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Z jakého důvodu někteří mluvčí v televizi vyslovují výraz neurologie jako [neʔurologije] (tj. s tzv. rázem)?
Klíčové slovo:
neurologie
Odpověď:
Pokud se uvedená výslovnost u někoho opravdu systematicky vyskytuje a nejde jen o náhodný přeřek, lze přesné důvody pouze odhadovat. Je možné uvažovat např. o mylném přesvědčení, že se zde jedná o předponu ne- (podobně jako např. v přídavném jméně neurvalý, v němž je opravdu po předponě ne- morfematický šev a ráz se zde podle obecných ortoepických pravidel může vyslovit). Slovo neurologie však žádnou předponu neobsahuje, jsou zde komponenty neuro- a -logie vycházející z řečtiny. Dále může jít o hyperkorektní realizaci dvojslabičného spojení samohlásek [e] a [u]. Přejímky typu neurologie se totiž vyznačují tím, že spojení -eu- někteří mluvčí vnímají jako dvojhlásku (výraz neurologie je pak celkově pětislabičný), jiní pak jako dvojslabičné spojení dvou samohlásek (výraz neurologie je pak celkově šestislabičný). Obojí pojetí je z hlediska ortoepie náležité, avšak ani u druhé uvedené možnosti, kdy mezi [e] a [u] prochází hranice slabiky, se nemá vyskytovat ráz, je třeba je vyslovit spojitě.
Poslední užití:
23.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně v češtině vyslovuje slovo žokej? Překvapilo mě, když jsem v televizi v jednom pořadu opakovaně zaslechla [džokej] místo obvyklého [žokej].
Klíčové slovo:
žokej
Odpověď:
Výraz žokej doporučujeme vyslovovat v souladu s příručkami jako [žokej]. Jde o již značně starou přejímku z angličtiny, která se v češtině stabilizovala v této zvukové podobě, na jejímž základě došlo následně k počeštění pravopisu z původního jockey na žokej (tedy nikoli *džokej). Je pravda, že starší Příruční slovník jazyka českého uvádí u (tehdy ještě pravopisně neadaptovaného) hesla jockey výslovnostní údaj [džokej], avšak veškeré novější slovníky se shodují na počátečním ž- [ž]. Je samozřejmě možné namítat, že počáteční dž- [dž] lépe reflektuje originální anglickou výslovnost (zřejmě z tohoto důvodu ji mluvčí, které jste slyšela, užívali; je možné uvažovat i o vlivu výrazu diskžokej, který bývá kvůli usnadnění často vyslovován jako [dyzdžokej] místo náležitého [dyzgžokej]). Avšak ani varianta [džokej] s originálem plně nekoresponduje, neboť původní anglické [ˈdʒɒkɪ] by bylo náležité adaptovat do češtiny jako [džoki] (a zapisovat tedy *džoky). Obecně lze konstatovat, že některá cizí slova (zejména právě z angličtiny) se vžila v jiné podobě, než jaká by odpovídala výslovnosti adaptované do češtiny z původního jazyka (srov. např. slovo fotbal, hokej). Nerespektovat plně zažitou (a zde stále zcela převládající) zvukovou podobu v těchto případech nedoporučujeme, neboť jak je vidět např. právě z tohoto dotazu, leckteří posluchači jsou pak překvapeni (mnozí nemile) a může je to zcela odvést od vlastního smyslu sdělení.
Zvažované varianty:
[džokej]
[žokej]
Poslední užití:
16.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak by se mělo v českých médiích vyslovovat příjmení slovenského premiéra Eduarda Hegera?
Klíčové slovo:
Heger
Odpověď:
Výslovnost cizích příjmení v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu s ohledem na rodinnou tradici daného nositele. Podle našich zjištění převažuje ve slovenštině výslovnost [heger], 2. pád j. č. [hegera] atp., podobnou tendenci jsme již zaznamenali i v médiích českých. Z čistě jazykového hlediska však není nesprávná ani podoba [hegr] či [hégr], která se může vyskytovat u mluvčích, kteří si uvědomují německý původ daného příjmení. V praxi proto může výslovnost kolísat, což však v tomto případě zřejmě srozumitelnost a plynulost komunikace příliš nenaruší.
Zvažované varianty:
[heger]
[hegr]
[hégr]
Poslední užití:
31.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Naše příjmení. Moldanová. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnost přejatých slov a vlastních jmen
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Slabikování konkrétního slova, počet slabik ve slově
Konkrétní dotaz:
Jak se slabikuje slovo restaurace? Jde o úkol pro 2. třídu ZŠ. Paní učitelka údajně po poradě s dalšími češtináři tvrdí, že hláska „u“ se zde vyděluje zvlášť, tj. [res-ta-u-ra-ce].
Klíčové slovo:
restaurace
Odpověď:
Paní učitelka se spolu s ostatními bohužel naprosto mýlí. Slovo restaurace slabikujeme [res-tau-ra-ce], případně [re-stau-ra-ce]. V každém případě obsahuje dvojhlásku [au], nikoli tedy dvě samostatné samohlásky [a] a [u] následující za sebou. Dvojhláska [au] zde tvoří jádro jedné slabiky, celkově má daný výraz 4 slabiky. Smyslem zadaného úkolu je podle našeho názoru ukázat, že se v češtině kromě dobře známé dvojhlásky „ou“ vyskytuje (např. v přejatých výrazech) mj. rovněž dvojhláska „au“. Dodejme pro úplnost, že dělení slov na slabiky, což je záležitost mluvené řeči, nemusí vždy odpovídat tomu, jak dělíme daný výraz v písmu, když se ocitne na konci řádku. Ani to ale nevysvětluje, o co paní učitelka své tvrzení opírá (v písmu na konci řádku totiž lze dělit: re-s-tau-ra-ce).
Poslední užití:
27.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Zvukové vlastnosti souvislé řeči
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.