Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině vyslovovat název chorvatského ostrova Hvar? Toto jméno se vyskytuje v názvu seriálu Policie Hvar, kde je vyslovováno jako [hvar], avšak někteří diváci se domnívají, že by správně mělo být v souladu s chorvatštinou [chvar].
Klíčové slovo:
Hvar
Odpověď:
Diváci mají pravdu v tom ohledu, že pokud bychom českou výslovnost názvu Hvar chtěli co nejvíce přiblížit výchozí, tedy chorvatské podobě, byla by namístě varianta s počáteční neznělou souhláskou, tj. [chvar], kterou doporučuje např. Školní atlas světa od nakladatelství Kartografie Praha. Ne vždy se však v jazyce ustálí takováto podoba respektující co nejvíce jazyk původu, mnohdy převažující výslovnost více odpovídá grafice (což nelze považovat a priori za chybu), jako je tomu i v tomto případě. Výzkum provedený v archivu českých médií ukázal, že v nalezených dokladech jak od běžných, tak od profesionálních mluvčích se vyskytuje výhradně varianta s počáteční znělou souhláskou [h]. Je tedy pravděpodobné, že většina českých posluchačů bude zvyklá právě na výslovnost [hvar], avšak najdou se, jak potvrzuje váš dotaz, jistě i tací, kteří díky znalosti chorvatštiny budou preferovat variantu [chvar], která ovšem může příslušníky první skupiny přinejmenším zarazit. Jednoznačné řešení zde tedy neexistuje, doporučujeme být tolerantní v obou případech, protože vlivem kontextu nehrozí pravděpodobně nedorozumění. Obě podoby uvádí také Geografický místopisný slovník světa a v neposlední řadě i ortoepická příručka Výslovnost spisovné češtiny (1978, s. 98). Ta sice informuje o obecném pravidlu, že psanému „h“ odpovídá ve slovech chorvatského původu hláska [ch], avšak zároveň dodává, že v případě názvu ostrova Hvar je v češtině častá výslovnost [hvar].
Zvažované varianty:
[hvar]
[chvar]
Poslední užití:
7.2.2024
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 98
Jazykový zdroj:
Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Překvapilo mě, že v audioverzi jednoho zpravodajského článku se hovořilo o vojenské juntě s [j], nikoliv s [ch]. Při poslechu jsem nejdřív vůbec nepochopila, o co jde (na začátku se totiž mluvilo jen o juntě nebo o myanmarské juntě, až později se objevilo známé spojení vojenská junta). Může někdo v médiích rozhodnout, že se určité vžité slovo začne vyslovovat jinak? Nebo je to jen chyba zaviněná tím, že zprávu načetl robot?
Klíčové slovo:
junta
Odpověď:
Ve všech výkladových slovnících i v příručce Výslovnost spisovné češtiny se u hesla junta doporučuje výhradně zvuková podoba [chunta]. Tomu odpovídá i aktuální výslovnostní úzus: v mediálním archivu jsme ověřili, že jak profesionální mluvčí, tak jejich hosti užívají v rozhlasovém i televizním vysílání pouze tuto variantu, nikoli [junta]. Ve zmiňovaném textu jde tedy jednoznačně o chybu zaviněnou nedokonalým automatickým převodem psaného textu na řeč. V žádném případě bychom nedoporučovali tuto výslovnost odpovídající grafice kdekoli uměle zavádět a pravděpodobně to nebylo ani záměrem daného média, pouze nebyla provedena kontrola roboticky vzniklé nahrávky. Jak vyplývá z vašeho dotazu, i takováto zdánlivě malá odchylka od náležité výslovnosti, kdy došlo k záměně pouze jedné hlásky (ovšem té velmi důležité, iniciální), může navzdory kontextu způsobit nejasnosti. Při automatickém zpracování audioverzí článků by tedy měla být věnována patřičná pozornost zejména přejatým výrazům, v nichž často není vztah mezi grafikou a zvukem triviální a popsatelný obecnými pravidly.
Na okraj dotazu ještě poznamenejme, že výraz junta pochází ze španělštiny a Akademický slovník současné češtiny jej definuje jako ‚nedemokratickou vládu nastolenou po vojenském převratu, tvořenou zpravidla skupinou vojenských představitelů‘. Z hlediska pravopisného převažuje zápis junta, počeštěná varianta chunta, odpovídající výslovnosti, kterou uváděly starší slovníky, se užívá minimálně.
Poslední užití:
4.12.0202
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Velmi mi vadí komolení výslovnosti cizích vlastních jmen, a to nejen v češtině. Víte například, kdo to je, když Francouz vysloví [žán y]?
Klíčové slovo:
Jean Hus
Odpověď:
Každý jazyk má pro (nejen výslovnostní) adaptaci jmen cizího původu vlastní pravidla/normy. Někteří mluvčí si navíc jména přizpůsobují více, jiní se snaží co nejvíce napodobit původní výslovnost. Vzhledem k tomu, že jsou nám známa základní pravidla, která se uplatňují ve francouzské výslovnosti, je pravděpodobné, že [žán y] bude odpovídat jménu Jean (= Jan) Hus.
Poslední užití:
7.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině vyslovuje tvar 7. pádu množného čísla slova „muzeum“? Bude tam mezi samohláskami vloženo [j]?
Klíčové slovo:
muzei
Odpověď:
Jednoduchá odpověď na Váš dotaz, jak se vyslovují v češtině slovní tvary typu muzei, neexistuje. Reálná výslovnost je značně variabilní (v závislosti na konkrétním mluvčím, slově, hláskovém okolí atp.). Tvar muzei lze určitě vyslovit „explicitně“ jako [muzeji] a jistě to není chybné, pro většinu posluchačů pravděpodobně ani nijak nápadné/rušivé (pokud [j] není přespříliš zdůrazněné/vyražené). Na druhou stranu je ovšem časté [j] v podstatě nevyslovit, avšak v artikulaci za sebou jdoucích vokálů [e] a [i] (respektive mezi kterýmkoli vokálem a [i], přičemž na jejich pořadí nezáleží) se zcela přirozeně vyskytne jakýsi „přechodový“ prvek, který je zvukově nejbližší právě [j]. Je pak velmi těžké stanovit hranici, kdy už jde o „regulérní“ [j] a kdy ještě ne. V publikaci Výslovnost spisovné češtiny (1978) je tato problematika zmíněna na s. 41 (§ 47). Jsou tu však použity formulace jako „čteme obvykle“, „se vyslovuje někdy třené [j], jindy spíše neslabičné [i̯]“, což přesně odráží realitu. S jistotou pak lze jen potvrdit, že jako nevhodnou hodnotíme hyperkorektní výslovnost s rázem, tj. [muzeʔi], s níž se také můžeme občas v praxi setkat.
Zvažované varianty:
[muzeji]
[muzei]
Poslední užití:
4.1.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině vyslovovat pseudonym francouzského alchymisty Fulcanelliho? Říkám [falkaneli], ale prý by to měl být [fulkaneli].
Klíčové slovo:
Fulcanelli
Odpověď:
Toto jméno (nepřekvapivě) není uvedeno v žádné z dostupných výslovnostních příruček. Obecně pak platí, že u výslovnosti cizích vlastních jmen bychom měli vycházet primárně ze zvukové podoby v jazyce původu, kterou adaptujeme do češtiny (např. cizí hlásky nahradíme jejich nejbližšími českými protějšky). Pokud bychom zde za jazyk původu pokládali výhradně francouzštinu, pak by bylo namístě doporučit výslovnost [filkaneli]. Je však nutné přihlédnout k tomu, že o jméno francouzského původu v podstatě příliš nejde, daný pseudonym údajně vznikl spojením jmen Vulkán a Eliáš, respektive vzbuzuje (zřejmě záměrně) spíše dojem italského jména atp. V tom případě přichází v úvahu právě podoba [fulkaneli], kterou zmiňujete a kterou jsme také jako jediný doklad výslovnosti daného jména v současnosti zachytili ve vysílání českých veřejnoprávních médií. Za možnou tedy pokládáme jak výslovnost [filkaneli], tak i [fulkaneli], přičemž preferujeme spíše druhou z nich, protože bude pro české mluvčí zjevně „přirozenější“. Navíc i ve francouzštině se u jmen pocházejících z italštiny někdy uplatňuje čtení psaného „u“ jako [u], srov. např. příjmení italského učence G. Bruna, diktátora B. Mussoliniho atp.
Na závěr doplňme, že variantu [falkaneli], která vznikla pravděpodobně na základě kontaminace s angličtinou, za náležitou naopak nepovažujeme.
Zvažované varianty:
[falkaneli]
[fulkaneli]
Poslední užití:
15.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Poprvé popsáno zde: Ano.
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.