Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Rád bych se vás zeptal na správnou výslovnost slova tik ve smyslu neurotický tik nebo třeba tik oka. Vedeme diskuzi o tvrdé versus měkké výslovnosti tohoto slova.
Klíčové slovo:
tik
Odpověď:
I když dosavadní tištěné slovníky zachycovaly výhradně výslovnost [tyk], protože jde o slovo přejaté z francouzštiny (Příruční slovník jazyka českého uvádí dokonce ještě i původní pravopisnou podobu tic), všeobecná česká výslovnost tohoto podstatného jména je evidentně „měkká“, tj. [ťik], což jsme aktuálně ověřili v archivu mediálních nahrávek. Z nahrávek nejrůznějších pořadů vyplývá, že variantu [ťik] užívá nejen běžná veřejnost, ale rovněž profesionální mluvčí v televizi i rozhlase a v neposlední řadě i lékaři atp. Z tohoto důvodu uvádí Internetová jazyková příručka obě dvě možnosti výslovnosti.
Zvažované varianty:
[ťik]
[tyk]
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jaká je v češtině správná výslovnost příjmení generálního tajemníka OSN A. Guterrese? Záleží na tom, zda se vychází z evropské versus z brazilské portugalštiny?
Klíčové slovo:
Guterres
Odpověď:
Politik António Guterres (celým jménem António Manuel de Oliveira Guterres) pochází z Portugalska, narodil se přímo v Lisabonu, takže při stanovování výslovnosti jeho jména je náležité vycházet z evropské, nikoli např. z brazilské varianty portugalštiny. Do češtiny adaptovaná původní zvuková podoba jména by tedy zněla [guteriš], protože skupina písmen -es se na koncích slov vyslovuje jako [iš]. Jak však vyplývá z analýzy nahrávek (zejména profesionálních mluvčích z českých médií), v češtině jsou nejvíce rozšířeny varianty [guteréš] a [gutereš]. Ty sice respektují portugalské koncové [š], avšak předcházející samohláska zde odpovídá grafice (přičemž kolísání délky vokálů je u přejímek z cizích jazyků zcela běžné). Lze tedy předpokládat, že posluchači jsou již navyklí na zcela převládající výslovnost [guteréš] či [gutereš] a originálu nejbližší podoba [guteriš] by je mohla překvapit. Domníváme se však, že by ani tak nedošlo k nedorozumění. Doporučit naopak nelze varianty [guterés] a [guteres], respektive [guťeréš] a [guťereš], které byly ve zkoumaném vzorku zastoupeny pouze minimálně a odrážejí neznalost pravidel výslovnosti portugalštiny, případně aplikaci zásad pro její brazilskou variantu, což v případě tohoto jména není namístě.
Poslední užití:
24.11.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině vyslovovat název chorvatského ostrova Hvar? Toto jméno se vyskytuje v názvu seriálu Policie Hvar, kde je vyslovováno jako [hvar], avšak někteří diváci se domnívají, že by správně mělo být v souladu s chorvatštinou [chvar].
Klíčové slovo:
Hvar
Odpověď:
Diváci mají pravdu v tom ohledu, že pokud bychom českou výslovnost názvu Hvar chtěli co nejvíce přiblížit výchozí, tedy chorvatské podobě, byla by namístě varianta s počáteční neznělou souhláskou, tj. [chvar], kterou doporučuje např. Školní atlas světa od nakladatelství Kartografie Praha. Ne vždy se však v jazyce ustálí takováto podoba respektující co nejvíce jazyk původu, mnohdy převažující výslovnost více odpovídá grafice (což nelze považovat a priori za chybu), jako je tomu i v tomto případě. Výzkum provedený v archivu českých médií ukázal, že v nalezených dokladech jak od běžných, tak od profesionálních mluvčích se vyskytuje výhradně varianta s počáteční znělou souhláskou [h]. Je tedy pravděpodobné, že většina českých posluchačů bude zvyklá právě na výslovnost [hvar], avšak najdou se, jak potvrzuje váš dotaz, jistě i tací, kteří díky znalosti chorvatštiny budou preferovat variantu [chvar], která ovšem může příslušníky první skupiny přinejmenším zarazit. Jednoznačné řešení zde tedy neexistuje, doporučujeme být tolerantní v obou případech, protože vlivem kontextu nehrozí pravděpodobně nedorozumění. Obě podoby uvádí také Geografický místopisný slovník světa a v neposlední řadě i ortoepická příručka Výslovnost spisovné češtiny (1978, s. 98). Ta sice informuje o obecném pravidlu, že psanému „h“ odpovídá ve slovech chorvatského původu hláska [ch], avšak zároveň dodává, že v případě názvu ostrova Hvar je v češtině častá výslovnost [hvar].
Zvažované varianty:
[hvar]
[chvar]
Poslední užití:
7.2.2024
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 98
Jazykový zdroj:
Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Překvapilo mě, že v audioverzi jednoho zpravodajského článku se hovořilo o vojenské juntě s [j], nikoliv s [ch]. Při poslechu jsem nejdřív vůbec nepochopila, o co jde (na začátku se totiž mluvilo jen o juntě nebo o myanmarské juntě, až později se objevilo známé spojení vojenská junta). Může někdo v médiích rozhodnout, že se určité vžité slovo začne vyslovovat jinak? Nebo je to jen chyba zaviněná tím, že zprávu načetl robot?
Klíčové slovo:
junta
Odpověď:
Ve všech výkladových slovnících i v příručce Výslovnost spisovné češtiny se u hesla junta doporučuje výhradně zvuková podoba [chunta]. Tomu odpovídá i aktuální výslovnostní úzus: v mediálním archivu jsme ověřili, že jak profesionální mluvčí, tak jejich hosti užívají v rozhlasovém i televizním vysílání pouze tuto variantu, nikoli [junta]. Ve zmiňovaném textu jde tedy jednoznačně o chybu zaviněnou nedokonalým automatickým převodem psaného textu na řeč. V žádném případě bychom nedoporučovali tuto výslovnost odpovídající grafice kdekoli uměle zavádět a pravděpodobně to nebylo ani záměrem daného média, pouze nebyla provedena kontrola roboticky vzniklé nahrávky. Jak vyplývá z vašeho dotazu, i takováto zdánlivě malá odchylka od náležité výslovnosti, kdy došlo k záměně pouze jedné hlásky (ovšem té velmi důležité, iniciální), může navzdory kontextu způsobit nejasnosti. Při automatickém zpracování audioverzí článků by tedy měla být věnována patřičná pozornost zejména přejatým výrazům, v nichž často není vztah mezi grafikou a zvukem triviální a popsatelný obecnými pravidly.
Na okraj dotazu ještě poznamenejme, že výraz junta pochází ze španělštiny a Akademický slovník současné češtiny jej definuje jako ‚nedemokratickou vládu nastolenou po vojenském převratu, tvořenou zpravidla skupinou vojenských představitelů‘. Z hlediska pravopisného převažuje zápis junta, počeštěná varianta chunta, odpovídající výslovnosti, kterou uváděly starší slovníky, se užívá minimálně.
Poslední užití:
4.12.0202
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Velmi mi vadí komolení výslovnosti cizích vlastních jmen, a to nejen v češtině. Víte například, kdo to je, když Francouz vysloví [žán y]?
Klíčové slovo:
Jean Hus
Odpověď:
Každý jazyk má pro (nejen výslovnostní) adaptaci jmen cizího původu vlastní pravidla/normy. Někteří mluvčí si navíc jména přizpůsobují více, jiní se snaží co nejvíce napodobit původní výslovnost. Vzhledem k tomu, že jsou nám známa základní pravidla, která se uplatňují ve francouzské výslovnosti, je pravděpodobné, že [žán y] bude odpovídat jménu Jean (= Jan) Hus.
Poslední užití:
7.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině vyslovuje tvar 7. pádu množného čísla slova „muzeum“? Bude tam mezi samohláskami vloženo [j]?
Klíčové slovo:
muzei
Odpověď:
Jednoduchá odpověď na Váš dotaz, jak se vyslovují v češtině slovní tvary typu muzei, neexistuje. Reálná výslovnost je značně variabilní (v závislosti na konkrétním mluvčím, slově, hláskovém okolí atp.). Tvar muzei lze určitě vyslovit „explicitně“ jako [muzeji] a jistě to není chybné, pro většinu posluchačů pravděpodobně ani nijak nápadné/rušivé (pokud [j] není přespříliš zdůrazněné/vyražené). Na druhou stranu je ovšem časté [j] v podstatě nevyslovit, avšak v artikulaci za sebou jdoucích vokálů [e] a [i] (respektive mezi kterýmkoli vokálem a [i], přičemž na jejich pořadí nezáleží) se zcela přirozeně vyskytne jakýsi „přechodový“ prvek, který je zvukově nejbližší právě [j]. Je pak velmi těžké stanovit hranici, kdy už jde o „regulérní“ [j] a kdy ještě ne. V publikaci Výslovnost spisovné češtiny (1978) je tato problematika zmíněna na s. 41 (§ 47). Jsou tu však použity formulace jako „čteme obvykle“, „se vyslovuje někdy třené [j], jindy spíše neslabičné [i̯]“, což přesně odráží realitu. S jistotou pak lze jen potvrdit, že jako nevhodnou hodnotíme hyperkorektní výslovnost s rázem, tj. [muzeʔi], s níž se také můžeme občas v praxi setkat.
Zvažované varianty:
[muzeji]
[muzei]
Poslední užití:
4.1.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině vyslovovat pseudonym francouzského alchymisty Fulcanelliho? Říkám [falkaneli], ale prý by to měl být [fulkaneli].
Klíčové slovo:
Fulcanelli
Odpověď:
Toto jméno (nepřekvapivě) není uvedeno v žádné z dostupných výslovnostních příruček. Obecně pak platí, že u výslovnosti cizích vlastních jmen bychom měli vycházet primárně ze zvukové podoby v jazyce původu, kterou adaptujeme do češtiny (např. cizí hlásky nahradíme jejich nejbližšími českými protějšky). Pokud bychom zde za jazyk původu pokládali výhradně francouzštinu, pak by bylo namístě doporučit výslovnost [filkaneli]. Je však nutné přihlédnout k tomu, že o jméno francouzského původu v podstatě příliš nejde, daný pseudonym údajně vznikl spojením jmen Vulkán a Eliáš, respektive vzbuzuje (zřejmě záměrně) spíše dojem italského jména atp. V tom případě přichází v úvahu právě podoba [fulkaneli], kterou zmiňujete a kterou jsme také jako jediný doklad výslovnosti daného jména v současnosti zachytili ve vysílání českých veřejnoprávních médií. Za možnou tedy pokládáme jak výslovnost [filkaneli], tak i [fulkaneli], přičemž preferujeme spíše druhou z nich, protože bude pro české mluvčí zjevně „přirozenější“. Navíc i ve francouzštině se u jmen pocházejících z italštiny někdy uplatňuje čtení psaného „u“ jako [u], srov. např. příjmení italského učence G. Bruna, diktátora B. Mussoliniho atp.
Na závěr doplňme, že variantu [falkaneli], která vznikla pravděpodobně na základě kontaminace s angličtinou, za náležitou naopak nepovažujeme.
Zvažované varianty:
[falkaneli]
[fulkaneli]
Poslední užití:
15.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině správně vyslovují nepřímé pády názvu Peloponés, např. Peloponésu?
Klíčové slovo:
Peloponés
Odpověď:
Veškeré dosavadní příručky, které daný název obsahují, uvádějí výslovnost znělou, tj. např. Peloponésu [peloponézu]. To odpovídá obecným principům adaptace latinských a řeckých jmen do češtiny (srov. např. analogický známý příklad Marsu [marzu]). V současnosti však zaznamenáváme, že někteří mluvčí (a to i profesionální) dávají v těchto případech přednost výslovnosti neznělé, která odpovídá grafické podobě slova. Nikoli ojediněle se tak setkáváme s variantami typu [peloponésu], [marsu] atp., což jsme ověřili i v nahrávkách z mediálních archivů. Je pravděpodobné, že určité skupině posluchačů budou tyto podoby vadit, protože na ně dosud nebyli zvyklí, a budou je hodnotit např. jako hyperkorektní či zcela nepřijatelné. Jiní si dané variantnosti nemusí vůbec všimnout. Zda se výslovnost opět ustálí a převládne zde znělost, nebo se kolísání stane plně noremní, případně zda dojde ještě k jinému vývoji, nelze nyní predikovat.
Zvažované varianty:
[peloponézu]
[peloponésu]
Poslední užití:
14.7.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Slabikování konkrétního slova, počet slabik ve slově
Konkrétní dotaz:
Kolik slabik obsahuje slovo pneumatika? Nemůžeme se ve škole shodnout, zda je 4slabičné, nebo 5slabičné.
Klíčové slovo:
pneumatika
Odpověď:
Spojení eu je v přejatých slovech v češtině někdy vnímáno jako dvojhláska, jindy jako dvě samostatné samohlásky. Pneumatika je jedním z příkladů tohoto jevu, které uvádí příručka Výslovnost spisovné češtiny. Je jej tedy možné pociťovat jako 4slabičné, tj. [pneu-ma-ty-ka], i jako 5slabičné, tedy [pne-u-ma-ty-ka]. Pro úplnost ještě upozorňujeme, že dělení slov na slabiky, což je záležitost mluvené řeči, nemusí vždy odpovídat tomu, jak dělíme daný výraz v písmu, když se ocitne na konci řádku.
Poslední užití:
7.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Zvukové vlastnosti souvislé řeči
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jaká je správná výslovnost slova piano, s krátkým, nebo s dlouhým „a“?
Klíčové slovo:
piano
Odpověď:
Veškeré slovníky doporučují u hesla piano výhradně výslovnost [pijáno], která podle našich zjištění plně odpovídá i současnému českému jazykovému úzu, respektive normě.
Zvažované varianty:
[pijáno]
[pijano]
Poslední užití:
4.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.